Č. 10206.

Řízení správní (Slovensko): Rozhodnutí zemského úřadu na Slov., rušící pro zmatečnost z moci úřední výrok podřízeného okresního úřadu, jest rozhodnutím v 1. stolici, třebas k němu došlo z podnětu odvolání proti onomu výroku okresního úřadu.
(Nález ze dne 6. prosince 1932 č. 17111.)
Věc: Marie V. v N. proti zemskému úřadu v Bratislavě o zaopatřovací požitky. Výrok: Nař. rozhodnuti se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Okresní úřad výměrem ze 6. února 1929 zrušil na odvolání st-lky podle § 25 zák. čl. 22/1886 usnesení zastupitelstva města N. z 20. června 1927, kterýmž byla řešena žádost její za pohřebné, pensi a výchovné po zemřelém manželu Juliu V., bývalém profesoru na městském řím. katol. gymnasiu, a z úřední moci i vzhledem k administrativnímu zájmu usnesení zastupitelstva města N. z 28. listopadu 1925, kterýmž byly předběžně upraveny požitky st-lky po zemřelém manželu, a to pro nezákonnost tohoto usnesení. Současně uložil městu N., aby stran vdovských požitků st-lčiných po zemřelém manželu vyneslo meritorní rozhodnutí.
Proti tomuto výměru podalo město N. odvolání, z jehož podnětu vydal pak žal. úřad nař. rozhodnutí, kterým z úřední moci pro nezákonnost zrušil napadený výměr okresního úřadu z těchto důvodů: Zák. čl. 36: 1914 o zaopatření nestátních profesorů a jejich vdov a sirotků byla působnost, pokud jde o stanovení pensijních a zaopatřovacích požitků na účet zák. čl. 27: 1894 zřízeného pensijního fondu určena pro min. kultu. Podle § 99 cit. zák. rozhoduje o nárocích tohoto druhu výlučně ono min., z čehož též vysvítá, že adm. úřady nemají pro vyřešení otázek tohoto komplexu žádné pravomoci, když každé sem směřující jednání jest ab ovo vyňato z jejich působnosti. Okresní úřad napadeným výměrem nařídil, aby město svoje zamítavé stanovisko podrobilo revisi a meritorně rozhodlo. Tento názor okresního úřadu není z důvodů výše uvedených odůvodněn. Vyřízení záležitosti vypadá z oboru působnosti adm. úřadů, proto je takové opatřeni zmatečné, právní moci neschopné. Nemá však zákonného podkladu ani ta část výměru okresního úřadu, kterou jest zrušeno na základě § 26 zák. čl. 22: 1886 usnesení měst. zastupitelstva z 28. listopadu 1925. Tímto usnesením byla odvolatelce poskytnuta záloha zaopatřovacích požitků, které bude třeba na účet pensijního fondu upraviti. Cit. ustanovení neskytá okresnímu úřadu pravomoc ke zrušení z moci úřední tohoto usnesení »vzhledem na administrativní zájem« pro nezákonnost usnesení. Paragraf 26 obsahuje výjimečnou pravomoc dozorčí vrchnosti pro ten případ, že by nezákonným jednáním obecních orgánů bylo ohroženo blaho obce anebo veřejná bezpečnost. Že by v daném případě ono usnesení vyvolalo tuto situaci a dalo podklad k učinění výjimečného opatření, to z obsahu usnesení nevysvítá. Obsah usnesení jest rázu finančně-hospodářského, a může býlí snad předmětem zkoumání po té stránce, zda vzhledem k předpisu § 10 zák. č. 329/21 nepodléhá schválení. Z důvodů výše uvedených plyne, že pro zrušení aplikováním § 26 zák. čl. 22: 1886 není tu objektivního podkladu a že tímto jednáním překročil okresní úřad hranici právem objektivním zabezpečené mu pravomoci, což má za následek neplatnost jeho výměru jakožto absolutně zmatečného.
Nař. rozhodnutí obsahuje doložku, že je v pořadí instančním konečné.
Rozhoduje o stížnosti na toto rozhodnutí podané, řídil se nss těmito úvahami:
St-lka se ve správním řízení domáhala přiznání a vyměření určitých zaopatřovacích požitků, na něž si činila nárok jakožto vdova po profesoru nestátního — městského — gymnasia v N., náležejícího po rozumu § 1 uh. zák. čl. 36: 1914 do svazku uher. zemského ústavu pensijního a zaopatřovacího.
Podle § 99 cit. zák. čl. o zaopatření nestátních profesorů a jejich vdov a sirotků jest k přiznání a vyměření pensijních i zaopatřovacích požitků nestátních gymnasijních profesorů, resp. jejich vdov .... — ať běží o profesory na školách, které do svazku řečeného ústavu náležely, či o takové profesory na školách, jež k němu nenáležely (§ 3 uh. zák. čl. 36: 1914) —, kompetentním s vyloučením každé jiné instance min. vyuč., nyní min. škol.
Žal. zemský úřad v Bratislavě nař. výrokem sám také nic nepodnikl za účelem přiznání a vyměřeni st-lčiných zaopatřovacích požitků, nýbrž, jak jest zřejmo z jeho rozhodnutí, z podnětu (»v důsledku«) odvolání města N. z rozhodnutí tamního okresního úřadu stran úpravy zmíněných požitků, avšak z moci úřední, vykonávaje právo dozorčí nad podřízeným jemu úřadem okresním, prohlásil za zrušený výrok okresního úřadu, jak uvedeno, odvoláním napadený, což učinil pro zmatečnost tohoto výroku, resultujícího podle právního jeho úsudku z okolnosti, že si okresní úřad svým výrokem, zasahujícím do meritorní úpravy st-lčiných zaopatřovacích požitků, osoboval kompetenci, kteráž podle zákona nepříslušela jemu, nýbrž výlučně min. škol.
Výrok žal. zem. úřadu není tedy výrokem vydaným ve věci úpravy st-lčiných požitků zaopatřovacích, ve kterémžto případě byl by ovšem, ježto rozhodovaly nejprv městské zastupitelstvo v N. a pak okresní úřad tamtéž, výrokem nikoli instance prvé, nýbrž instance vyšší (odvolací). Výrok zem. úřadu, jímž tento jakožto stolice okresnímu úřadu nadřízená a nejsa ani sám k meritornímu rozhodování kompetentním, zrušil nekompetentní rozhodnutí okresního úřadu (srov. Boh. A 3641/24), jest tudíž zcela speciálním (sui generis) výrokem u výkonu zákonné moci dozorčí při provádění vnitřní správy; poněvadž tímto výrokem — zemského úřadu — byl výkon této dozorčí moci vůči okresnímu úřadu v konkrétním případě zahájen, jest zmíněný výrok v tomto předmětu věci rozhodnutím stolice prvé.
Bylo tudíž třeba při zkoumání příslušnosti nss-u, kteréž se podle § 4 zák. o s s děje tímto soudem ex offo, vycházeti z právního předpokladu, že rozhodnutí stížností napadené jest rozhodnutím stolice prvé. Než pak podle ustanovení odstavce 1 čl. 8 zák. č. 126/20 ve znění zák. č. 125/27 — v souvislosti s odstavcem 2 tohoto čl. 8 — podléhalo rozhodnutí žal. zemského úřadu opravnému prostředku odvolání k příslušnému min. vnitra a nebylo rozhodnutím, jímž věc byla — konečně — vyřízena v adm. cestě, jak takové rozhodnutí má na zřeteli § 5 zák. o ss jakožto předpoklad, aby bylo přípustno vznésti do něho stížnost k nss. Byla by tedy po právu stížnost, o niž tuto běží, nepřípustnou.
Avšak žal. úřad, připojiv svému výroku s porušením podstatných forem řízení poučení, že jest výrokem v pořadí instancí konečným, dodal výroku vůči st-lce tvářnosti, jako by jím býval spor v řízení adm. konečně vyřešen po rozumu § 5 zák. o ss. Ježto toto nedopatření způsobilo, že st-lka výrok zem. úřadu nebrala dále v odpor v řízení administrativním, jak příslušelo, nýbrž vznesla do něho zákonně nepřípustnou stížnost k nss, jde o podstatnou vadnost řízení, pro kterou slušelo nař. výrok zrušiti podle druhého odstavce § 6 zák. o ss, aby mohl zemský úřad své rozhodnutí znovu straně dodati s předepsaným poučením stran dalšího pořadu instančního.

Citace:

Č. 10206. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 737-740.