NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 2

Čís. 15967.

Odpovědnost advokátů.
Advokát odpovídá svému klientovi, který byl uznán na základě křivé výpovědi nemanželské matky za nemanželského otce a odsouzen k placení výživného, za následky vzniklé z toho, že žaloba o obnovu byla podána opožděně. Náhrada škody způsobené nemanželskému otci tím, že musí přes odsouzení nemanželské matky pro křivou přísahu platiti nadále výživné, může se státi i tak, že advokát má na místě odsouzeného konati veškerá plnění, jež mu byla zaviněním advokáta pravoplatně uložena.
(Rozh. ze dne 24. března 1937, Rv II 748/35.)
Žalovaný advokát Dr. O. B. zastupoval na základě procesní plné moci žalobce v paternitním sporu, projednávaném u okresního soudu v H. pod C II 174/30, v němž byl žalobce pravoplatným rozsudkem tohoto soudu ze dne 28. dubna 1930 prohlášen za nemanželského otce nezletilého Vladimíra K., narozeného dne 28. ledna 1930 jako nemanželské dítě Otilie K-ové, a odsouzen platiti na měsíčním výživném od 1. dubna 1930 nezletilému Vladimíru K-ovi 80 Kč až do doby, kdy se dítě bude moci samo vyživovati, a nahraditi mu ideální kolky a poplatky k rukám poručníka dítěte. Rozsudek ten byl vydán pouze na základě přísežné svědecké výpovědi nemanželské matky, která potvrdila, že žalobce s ní v kritické době, zejména dne 9. května 1929 souložil. Pravoplatným, rozsudkem krajského soudu v N. J. ze dne 1. září 1931, č. j. Tk VI 215/31, byla však nemanželská matka Otilie K-ová odsouzena pro zločin podvodu, kterého se dopustila křivou přísežnou výpovědí ve sporu C II 174/30, že žalobce s ní 9. května 1929 a 6. července 1929 souložil, zamlčevší, že již od dubna 1929 byla těhotnou s Ferdinandem B-em. K tomu, co právě uvedeno, se však nemanželská matka již v roce 1930 poručníkovi Františku S-ovi, tedy dávno před odsuzujícím trestním rozsudkem Tk VI 215/31 doznala. Žalobce, jakmile se o tom dověděl, ihned, tedy ještě v roce 1930, se odebral k žalovanému a žádal ho, aby tohoto doznání nemanželské matky použil a zažádal o obnovu paternitního sporu. Žalovaný ujistil žalobce, aby se o nic nestaral, že on již vše potřebné zařídí. Žalobce se spolehl na to, že žalovaný zařídí potřebné kroky; skutečně též již v odvolání podaném jím dne 22. května 1930 poukazuje žalovaný na nové doznání nemanželské matky a žádá přerušení řízení. Ježto však žalovaný opominul uvésti obsah tohoto doznání, byl jeho návrh zamítnut s tím, že netvrdí, že se křivé svědectví Otilie K-ové týkalo rozhodujících skutečností, a žalobci uložena náhrada nákladů II. stolice 190 Kč 60 h. Ačkoli žalovaný přislíbil, že vše potřebné zařídí a žalovaný věděl o křivém, svědectví nemanželské matky a o zavedení trestního řízení proti ní pro zločin podvodu, nepřipojil se jménem žalobce k trestnímu řízení proti Otilii K-ové jako soukromý účastník, čímž by si byl zajistil včasnou vědomost o odsuzujícím rozsudku. Tak došlo k tomu, že žalovaný nepodal žalobu o obnovu jménem žalobce do jednoměsíční lhůty po právní moci trestního rozsudku, nýbrž až po více než 6 měsících po jeho právní moci. Žaloba o obnovu byla proto pravoplatným rozsudkem okresního soudu v H. ze dne 5. dubna 1932 resp. 6. června 1933, č. j. C II 188/32, jako opožděná odmítnuta a žalobci uložena náhrada nákladů 726 Kč 15 h nezletilému Vladimíru K-ovi. Zavinil tudíž žalovaný svou nedbalostí, že nepodal včas žalobu o obnovu, její odmítnutí a tím také zavinil, že rozsudek v paternitním sporu proti žalobci zůstal v platnosti. Domáhá se proto žalobce, aby žalovaný byl uznán povinným nahraditi žalobci škodu vzniklou mu tímto jeho zaviněním, a to vrátiti mu zálohu 120 Kč na spor, kterou mu žalobce dal, zaplatiti za něho veškeré platy, které mu byly uloženy rozsudkem okresního soudu v H. ze dne 26. dubna 1900, č. j. C II 174/30, rozsudkem krajského soudu v N. J. jako soudu odvolacího ze dne 28. června 1930, č. j. C II 174/30, a usnesením okresního soudu v H. ze dne 6. června 1933, č. j. C II 188/32. Oba nižší soudy vyhověly žalobě.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Věc byla nižšími stolicemi správně posouzena i po stránce právní. Žalovaný věděl již dne 22. května 1930, že nemanželská matka Otilie K., potvrdivši ve sporu C II 174/30 okresního soudu v H., že souložila s Josefem W. dne 9. května 1929, přiznala po ústním jednání v první stolici poručníku Františku S., že u soudu nesprávně vypověděla a že proto
24* byla věc trestně vyšetřována. Žalovaný jako osoba práva znalá musil věděti, že skutečnosti nastalé po skončeném jednání nemohou býti uplatňovány v opravném řízení (§ 482 c. ř. s.), a bylo jeho povinností upozorniti žalobce práv neznalého na to, že nutno podati včas žalobu o obnovu, a žalobu tu též včas podati, pokud by ovšem jeho klient tomu neodporoval. Že tak učinil, žalovaný v první stolici netvrdil. Poněvadž žalovaný věděl o skutečnostech zakládajících důvod obnovy podle § 530 č. 7 c. ř. s. nejpozději již 22. května 1930, měl podniknouti potřebné kroky k uplatňování tohoto důvodu ve lhůtě § 534, odst. 2, č. 4 c. ř. s. Pokud tatáž skutečnost mohla býti podkladem důvodu obnovy podle § 530 č. 2 c. ř. s., nemusil žalovaný vyčkati skončení trestního řízení, poněvadž postup soudu při uplatnění takového nároku před pravoplatností rozsudku trestního soudu jest upraven § 539 c. ř. s. Neprávem vytýká dovolatel žalobci, že mu prý nepodal včas zprávy o uvedených skutečnostech, a nemůže tak činiti tím méně, když sám seznal, že žalobce byl nesprávného názoru, že věc bude vyřízena již tím, bude-li nemanželská matka trestně odsouzena pro křivé svědectví. Nezáleží na tom, zdali žalovaný znal od začátku veškeré podrobnosti o obsahu křivé výpovědi Otilie K. Podal-li žalovaný tedy žalobu o obnovu teprve dne 4. března 1932, ačkoliv trestní rozsudek ze dne 1. září 1931 Tk VI 215/31 krajského soudu v N. J. nabyl právní moci dne 4. září 1931 (§§ 284, 294 tr. ř.), zavinil tím sám, že žaloba o obnovu musila býti odmítnuta pro opožděnost. Nižší soudy také správně uznaly, že by včas podaná žaloba o obnovu byla měla úspěch, poněvadž zjištěná křivá výpověď nemanželské matky ve spojitosti se skutečností trestním soudem pro civilního soudce závazně (§ 268 c. ř. s.) zjištěnou, že Otilie K. již v dubnu 1929 s Ferdinandem B. otěhotněla, kdežto k souloži mezi ní a Josefem W. došlo teprve začátkem července 1929, musila míti v zápětí zrušení rozsudku C II 174/30 a zamítnutí žaloby nezletilého Vladimíra K. proti Josefu W. o zjištění otcovství a plnění výživného. Žalovaný jest žalobci práv z tohoto opominutí a má podle § 1323 obč. zák. především navrátiti vše v předešlý stav. To se může stát i tak, že žalovaný místo žalobce, tudíž v tomže rozsahu jako žalobce, má konati veškerá plnění, k nimž žalobce vinou žalovaného byl pravoplatně odsouzen. Jest správné, že z tohoto rozsudku nenabude nezletilý Vladimír K. nějakého přímého nároku vůči žalovanému; to není však ani účelem tohoto sporu, v němž jde toliko o to, aby žalobce byl zproštěn nepříznivých důsledků žalovaným zaviněných a mohl dosáhnouti náhrady za povinnosti, které mu byly podle rozsudku C II 174/30 vůči oprávněnému uloženy.

Citace:

Č. 14889. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 102-103.