Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně, 21 (1912). Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 392 s.
Authors:
K otázce, co jest obchod fixní a zejména při zboží, které podléhá kolísání cen na burse.
Žalobce František T. koupil od žalovaného J. H. dle dodacího listu 5—6 vagonů dlouhé žitné slámy, způsobilé k zavazování skla, k odebírání od února až do konce dubna, sukcessive dle žalobcovy volby. — Dopisem ze dne 16. února chtěl žalovaný žalobci potvrditi odebírku v měsících únoru a březnu a teprve na výslovnou žádost žalobcovu ustanovil lhůtu odebírací až do konce dubna 1911.
Žalovaný dodal na základě této uzávěrky dne 25. února a 15. března 1911 po jednom vagoně slámy.
Lístkem ze dne 19. května a dopisem ze dne 20. května odvolal žalobce další jeden vagon. — Žalovaný prohlásil dopisem ze dne 21. května, že tuto dodávku odpírá, žalobce znovu vyzval žalovaného k dodávce a odvolal další dva vagony, dávaje žalovanému do 1. června 1911 lhůtu k dodání. Žalovaný nedodal zboží, jelikož hájil stanovisko, že uzavřen byl fixní obchod.
Soud prvé stolice žalobě vyhověl z těchto důvodů:
Obchod nebyl výslovně jako fixní označen a ani z korespondence mezi stranami vedené nevychází na jevo, že by byl žalovaný pouze do konce dubna k dodávce smlouvou vázán. Slovy »do konce dubna« není také lhůta tak přesně určena, jak toho povaha obchodu fixního vyžaduje. Žalobce se nalézal sice od 1. května 1911 v prodlení, ale bylo mu volno toto prodlení spraviti, pokud se druhý kontrahent nevyslovil.
Chtěl-li žalovaný od smlouvy odstoupiti, měl to žalobci po uplynutí lhůty k odebrání oznámiti a měl nad to přiměřenou lhůtu k dodatečnému plnění smlouvy stanovití.
Dobu 19 dnů po uplynutí dodacího termínu nelze však považovati za příliš dlouhou a okolnostem nepřiměřenou, tak že by mlčení žalobce v této době mohlo ospravedlniti domněnku, že se žalobce mlčky vzdal svého práva domáhati se splnění smlouvy, nebo že by následkem illoyálního opozdění, tohoto práva nehodným se stal. —
Soud odvolací odvolání žalovaného vyhověl a žalobu zamítl. Soud odvolací má za to, že konec dodací lhůty byl žalobcem v závěrečném listu přesně stanoven slovy »k odebrání od února do konce dubna«, na kterýžto návrh žalobcův žalovaný podpisem závěrečného listu přistoupil.
Žalobci samotnému záleželo na tom, aby lhůta dodací byla přesně stanovena a proto nepřistoupil na písemný návrh žalovaného v dopise ze dne 16. února 1911, kde mu navrhoval žalovaný dodávku v únoru a březnu a nebyl by vystavoval sám závěrečný list s klausulí »k odebrání od února do konce dubna«. Věděl tedy žalobce zcela dobře, co klausule tato znamená.
Poněvadž i žalovanému záleželo na přesném určení lhůty, ježto cena slámy z jara, když jsou zásoby slámy vyčerpány, stoupá, směřovala srovnalá vůle stran k tomu, aby lhůta dodací byla přesně stanovena a bylo tedy toto ustanovení podstatnou náležitostí smlouvy.
Žalobce ve lhůtě dodací nežádal za dodání dalších tří resp. čtyř vagonů slámy od žalovaného; poslednější nebyl tedy v prodlení, není povinen více plniti a zbývající slámu dodati.
Žalobní nárok není odůvodněn.
Nejvyšší soudní dvůr dovolání žalobcovu nevyhověl.
Důvody:
Podpisem dodacího listu s lhůtou dodací »od února do konce dubna« projevil žalovaný nepopiratelně svoji vůli, že nemá býti zavázán k dodání slámy déle než do 30. dubna 1911. Poněvadž žalobce ve svém dopise ze dne 18. února 1911 sám si přál stanovení odebírky až do konce dubna, jest již v tom založena dohoda vůle smluvních stran ohledně zcela přesného, každé další rozvažování vylučujícího konečného termínu pro odebrání vztažmo dodání zboží.
Tento výklad podporován jest též okolnostmi daného případu. Cena slámy podléhá v jarní době značnému kolísání a proto i žalovaný si chtěl zajistiti přesnou lhůtu k dodání, aby ušel při případném stoupnutí ceny škodě.
Že při vyšetřování toho, zda úmysl stran směřoval k uzavření obchodu fixního, dlužno též k tomu přihlížeti, zda dotyčné zboží podléhá kolísání v ceně, vyplývá i z ustanovení čl. 357. obch. zák., dle něhož nelze trvati na plnění, nebylo-li požadováno neprodleně po nastalém prodlení druhého kontrahenta, ježto právě toto ustanovení sleduje účel, zabrániti spekulacím oprávněného na změně ceny v mezidobí. Obchod uzavřený mezi žalobcem a žalovaným jest tedy obchodem fixním ve smyslu čl. 357. obch. zák. a nepříslušelo žalobci, jako straně obmeškalé po uplynutí pevně stanovené lhůty, jak dle čl. 355. obchod. zák. vykonávati volbu, tak i naléhati na plnění ohledně zbytku nedodané slámy.
Soud odvolací správně rozřešil otázku, zda se jedná o obchod fixní a bylo proto dovolání žalobcovo zamítnouti.
(Rozsudek nejvyššího soud. dvoru ze dne 4. června 1912 Rv II 310/12.)
Dr. Moravec Artur.
Citace:
K otázce, co jest obchod fixní. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1912, svazek/ročník 21, číslo/sešit 7, s. 340-342.