NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Č. 666.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): O zjištění nabývací hodnoty při nemovitosti, zcizené v celku, ale ideálními podíly v různých dobách nabyté.
(Nález ze dne 14. ledna 1921 č. 206.)
Věc: František H. na Smíchově proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Stěžovatel prodal dům čp. 63 v Hlubočepích s pozemky č. kat. 19 a 24, jichž nabyl polovicí trhovou smlouvou ze 26. srpna 1890, polovicí směnnou smlouvou ze dne 25. května 1905, se vším zákonným příslušenstvím a s příslušenstvím ku provozování hostinské živnosti určeným smlouvou z 15. září 1917 za ujednanou trhovou cenu K 34000.
Při vyměření dávky z přírůstku hodnoty byla nabývací hodnota nemovitosti té vzata co do jedné polovice částkou K 12000, při druhé polovici penízem K 7500.
V platebním rozkaze hodnota nabývací při každé polovici účtována zvlášť v sloupcích vedle sebe stojících písmenem a) a b) označených pod nadpisem: »1. Někdejší nabývací cena a hodnota. Podle Vašich údajů, smlouvy ze dne 25. května 1905. Podle úředního ocenění hodnoty § 18 řádu, soudním odhadem zjištěná nabývací hodnota.«
Cena zcizovací vzata u obou polovicí po K 20000—, rovněž doba držení u obou více než 10letá a méně než 15letá. K odvolání stěžovatele byl naříkaným rozhodnutím platební rozkaz zrušen, pokud jde o zjištění hodnoty nabývací ze smlouvy z 26. srpna 1890 penízem 12000 K a pokud jde o hodnoty zcizovací, jakož i vypočtení přírůstku hodnot a procenta dávkového, odvolání však nevyhověno, pokud se týče hodnoty nabývací co do polovice nabyté směnnou smlouvou z 25. května 1905, pak stran doby držební a srážkového procenta, pokud jde o polovici smlouvou z 26. srpna 1890 nabytou, kterou zcizovatel čítal na 27 roků, konečně co do námitky, že strana z platebního rozkazu a z celého řízení nemohla seznati, o kterou z obou polovic zcizené nemovitosti se kdy jedná, zvláště v obou oddělených sloupcích platebního rozkazu.
Rozhodnutí to, pokud odvolání nebylo vyhověno v prvém a třetím bodě, naříká stížnost jako nezákonné a co do řízení vadné.
Nejvyšší správní soud založil rozhodnutí o stížnosti na následujících úvahách:
V platebním rozkaze o dávce z přírůstku hodnoty jsou zjištěny skutečnosti a hodnoty rozličné, které sice všechny směřují k výpočtu dávky, jsou však jinak mezi sebou nezávislé; nelze proto tvrditi, že vyhověno-li odvolání co do jedné části, musí platební rozkaz býti zrušen v celém obsahu a že nelze zrušení obmeziti na onu část, která uznána nezákonnou a na součásti, které touto nezákonností jsou dotčeny.
Nelze popříti, že platební rozkaz mohl polovice nemovitosti v sloupcích a) a b) probrané označiti určitěji.
Stěžovatel však nemohl býti v pochybnosti, že v sloupci a) jednáno o polovici, které nabyl smlouvou ze dne 26. srpna 1890, neboť podáním ze dne 4. prosince 1918 udal cenu této polovice penízem K 13000 a na sdělení inspektorátu z 26. května 1919, že cena této polovice ku dni 1. ledna 1903 stanovena penízem K 12000, odpověděl záporně podáním ze dne 18. června 1919 — musel tedy seznati, že v platebním rozkaze v sloupci a) uvedené výpočty mohou se týkati jen této polovice a že tudíž sloupec b) pojednává pouze o druhé polovici. Ostatně stížnost netvrdí a není
ani nijak ze spisů zřejmo, že stěžovatel tímto označením v hájení svých práv nějak mohl býti poškozen, nelze proto v uvedeném označení seznati vady řízení.
Stížnost namítá dále, že při zjištění nabývací hodnoty polovice nemovitosti smlouvou směnnou z 25. května 1905 nabyté nebyl úřad oprávněn položiti za základ pouze peníz 7500 K (směnnou cenu), nýbrž že musel přičísti jako případné vedlejší plnění to, co plněno bylo ve vyšší obecné hodnotě objektu navzájem směněného.
Nejvyšší správní soud neshledal ani tuto námitku odůvodněnou. Dle § 11, odst. 2 dávk. řádu sluší v případě, že nemovitosti najednou zcizené nabyto bylo ideálními podíly v různých dobách, zcizovací cenu rozděliti dle těchto podílů a srovnati ji s nabývací cenou neb nabývací hodnotou toho kterého podílu.
Stěžovatel v přiznání k dávce sám udal, že polovici nemovitosti nabyl směnnou smlouvou s bratrem uzavřenou a že směnná hodnota byla stanovena v poměru ke směněným hodnotám objektů bratru ponechaných. Ve směnné smlouvě pak udána směnná cena polovice nemovitosti shora udané peníze K 7500 a podotknuto v podání ze dne 18. června 1919 pouze, že směňovací hodnota mezi bratry do smlouvy pojatá nemůže míti žádného významu. Co a z jakého důvodu mělo ku směnné hodnotě býti připočítáno, stížnost neuvedla.
Když za tohoto stavu věci naříkané rozhodnutí v platnosti ponechalo jako nabývací cenu polovice směnnou smlouvou nabyté udanou cenu směnnou K 7500, souhlasí to úplně s ustanovením § 8, odst. 1 a § 5, odst. 2 dávk. řádu, dle kterých zásadně sluší jako hodnotu nabývací vzíti nabývací cenu, zvlášť když strana nemá právního nároku na to, aby úřad místo nabývací ceny vzal za základ obecnou hodnotu v době nabytí. Rovněž nevadí postupu tomu okolnost, že stran druhé polovice, dříve nabyté, byla vyšetřena vyšší hodnota nabývací, než udaná cena směnná, poněvadž úřad, vezme-li za základ cenu nabývací stranou udanou, není povinen zkoumati, zda cena ta odpovídá obecné hodnotě druhé polovice dříve nabyté a hospodářskému vzestupu obecných hodnot nemovitostí.
Stížnost jeví se v obou směrech neodůvodněnou, pročež byla zamítnuta.

Citace:

č. 666. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 104-106.