Čís. 9449.

Jde o případ § 105 ústavní listiny, rozhodl-li správní úřad o náhradě škody podle §§ 46 a 47 rybářského zákona ze dne 6. června 1895, čís. 62 z. zák. pro Moravu na rok 1896.
»Náprava pořadem práva« ve smyslu § 105 úst. list. znamená, že řádné soudy zcela samostatně rozhodují o tom, zda a pokud jest po právu nárok, nejsouce nijak vázány výsledky správního řízení.
(Rozh. ze dne 7. prosince 1929, R II 392/29.)
Výměrem okresního úřadu v T. na Moravě bylo uloženo žalující společnosti, by zaplatila žalovanému rybářskému spolku 15 000 Kč jako náhradu za škodu na rybách, způsobenou vypouštěním znečištěných vod z podniku žalobkyně. V žalobě, o niž tu jde, navrhla žalobkyně, by »podle § 20 rybářského zákona moravského čís. 62 z roku 1896 z. zák. byla žalovaná strana vyzvána, by, chce-li uplatňovati za domněle její (žalující akciové společnosti) vinou způsobenou záhubu svých ryb proti ní své nároky z důvodu náhrady škody, učinila tak pořadem práva, ježto právo vyplývající jí z výměru okresního úřadu v T. ze dne 13. února 1929 tímto jejím (žalobkyniným) podáním přestalo pozůstávati.« Teprve pro případ, že by tomuto jejímu návrhu nebylo přiznáno oprávnění, navrhla žalobkyně z opatrnosti vydání tohoto rozsudku. »Zjišťuje se, že právo vyplývající žalované straně z výměru okresního úřadu v T. ze dne 13. února 1929 nepozůstává.« Procesní soud prvé stolice rozhodl zamítavě o návrhu učiněném na prvém místě, ve věci samé pak uznal podle žaloby, že se zjišťuje, že právo vyplývající žalované z výměru okresního úřadu v T. ze dne 13. února 1929 nepozůstává. K odvolání žalovaného odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, ji znovu projednal a rozhodl. Důvody: Věc patří na pořad práva. To vysvítá z § 47 (1) rybářského zákona ze dne 6. června 1895, čís. 62 ř. zák., neboť zákon ten výslovně stanoví, že ti, kdož se s rozhodnutím správního úřadu nespokojí, mají nastoupiti pořad práva. Odvolací soud neshledává nesprávné posouzení v tom, že prvý soudce nedbal ustanovení § 20 ryb. zák., podle něhož má soudce dříve v nesporném řízení jednati a teprve stanoviti, kdo má vystoupiti jako žalobce, a dáti lhůtu k podání žaloby. Žalobce prý žádal, by byla žalovanému přiřknuta úloha žalobce, a soud návrhu tomu nevyhověl bez udání důvodu. Postup podle § 20 ryb. zák. je míněn jen, jde-li o placení pachtovného, nikoliv však o náhradu škody. Prvý soudce správně poukázal k § 20 ryb. zák. a tím své rozhodnutí náležitě odůvodnil. Že žalovaný, chce-li nyní svůj nárok uplatňovati, musí tak učiniti pořadem práva, vyplývá jasně z ustanovení § 47 ryb. zák., jak již shora uvedeno, a není třeba, by tato otázka byla rozhodována teprve sporem. Jest proto první nárok žalobní neodůvodněný. Eventuelní, druhý nárok žalobní, by bylo zjištěno, že žalovanému právo, vyplývající z výměru okresního úřadu, žalovanému nepřísluší, nedošel u I. soudce vůbec vyřízení. To prvý soudce v důvodech rozsudku sám uznává, uváděje, že o tomto právu musí býti rozhodnuto teprve soudem. Že nárok pro žalovaného z výměru okresního úřadu vyplývající není vykonatelný, jest zjištěno tím, že nastoupil žalující žalobou cestu právní a že to okresnímu úřadu oznámil. Není proto zapotřebí, by tuto skutečnost soud teprve rozsudkem zjišťoval. Podal-li žalobce žalobu zjišťovací, domáhá se tím zjištění rozsudkem ve smyslu § 228 c. ř. s., že nárok žalovaného na náhradu za uhynutí ryb není vůbec po právu. Strana žalující vede o svém tvrzení v žalobě důkazy. Soud se do řešení věci vůbec nepustil a proto je jeho řízení kusé a vadné. Nebyly tedy návrhy ve věci samé úplně vyřízeny, řízení trpí podstatnými vadami, které zabránily důkladné vysvětlení a řádné posouzení rozepře a skutkové okolnosti, které jsou rozhodnými, nebyly v první stolici ani na přetřes vzaty (§ 496 čís. 1–3 c. ř. s.). Bylo proto podle § 499 c. ř. s. rozepři procesnímu soudu první stolice vrátiti.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Soud prvé stolice o návrhu na prvém místě rozhodl zamítavě a pojal toto rozhodnutí do rozsudku, který vynesl současně ve věci samé. Proti tomuto rozhodnutí nepodala žalobkyně opravné prostředky. Tudíž nastal případ, že vlastní žalobní prosba stala se aktuelní, a není závady, by se opravné stolice neobíraly rozhodnutím ve věci samé. Jde o škodu vzniklou tím, že ryby pohynuly vypouštěním znečištěných vod z podniku žalobkyně. Podle §§ 46 a 47 rybářského zákona ze dne 6. června 1895, čís. 62 z. zák. z roku 1896 pro Moravu jest politický úřad prvé stolice povolán, by rozhodl o náhradě takovéto škody; z rozhodnutí tohoto úřadu nelze se odvolati k vyšší politické stolici (důvody tohoto omezení pořadu stolic viz v Kasererově sbírce »Oesterreichische Gesetze mit Materialien«, svazek XXXIX str. 18), ale za to má politický úřad prvé stolice ve svém rozhodnutí ustanoviti lhůtu nejméně třicetidenní, v níž ti, kdo nejsou spokojeni s rozhodnutím, mají nastoupiti pořad právní a ohlásiti to úřadu. Jest tu tedy jeden z případů § 105 ústavní listiny, v němž úřad správní podle zvláštního zákona jest povolán rozhodovati o nárocích soukromoprávních. Podle cit. § 105 jest straně takovýmto rozhodnutím dotčené volno po vyčerpání opravných prostředků dovolávati se »nápravy pořadem práva«. Zmíněný § 105 ústavní listiny jest proveden zákonem ze dne 15. října 1925, čís. 217 sb. z. a n. Podle § 1 tohoto zákona lze se nápravy domáhati žalobou, anebo jde-li o nárok náležející podle své povahy k řízení ve věcech nesporných, návrhem na zahájení nesporného řízení. V druhém a třetím odstavci téhož § jest stanoveno, jakou žalobou jest sporné řízení zahájiti. Byl-li rozhodnutím správního úřadu přiznán straně uplatněný nárok, ať zcela nebo z části, může strana tím dotčená domáhati se zápornou určovací žalobou výroku, že nárok uznaný rozhodnutím správního úřadu není po právu vůbec nebo z části. Byl-li však nárok správním úřadem zamítnut ať zcela nebo z částí, může se ho strana domáhati žalobou o určení nebo o plnění zcela nebo z části. Jest si nyní ujasniti, co rozuměti jest výrazem »náprava pořadem práva«. Jak ze zákona a z jeho motivů plyne, nejsou řádné soudy nějakými odvolacími stolicemi proti rozhodnutím správních úřadů a nejsou povolány k tomu, by formálně přezkoumávaly, měnily nebo rušily úkony správních úřadů, nýbrž »náprava pořadem práva« znamená, že řádné soudy zcela samostatně rozhodují o tom, existuje-li a pokud soukromoprávní nárok čili nic, nejsouce nikterak vázány výsledky řízení provedeného před správními úřady. Ve zprávě ústavně právního výboru senátu Národního Shromáždění tisk č. 2167 z 1925 bylo zdůrazněno, že ono řízení u řádných soudů jest řízením úplně novým, při němž soud zcela samostatně a neodvisle od řízení správního provádí skutková zjištění a důkazy tak, jakoby se správní úřad s věcí vůbec nebyl zabýval. I kdyby tedy některý ze zákonů v § 105 úst. list. míněných přímo předpisoval, že řádný soud má přezkoumávati platnost správního úkonu a jej zrušiti nebo měniti, byla by taková norma zrušena § 105 úst. list. a zákonem čís. 217/25. Nelze proto sdíleti názor soudu prvé stolice, že ve sporu, o nějž jde, má soud jen »zjistiti«, že výměr politického úřadu o náhradě škody nevešel v pravomoc a neplatí proto, že strana s tímto výměrem nespokojená včas nastoupila cestu práva a o tom vyrozuměla okresní úřad a že o věci se teprve musí rozhodnouti soudem, rozumějž v samostatném sporu. Neprávem proto domáhá se stěžovatelka toho, by věc byla posouzena s právního stanoviska soudem prvé stolice vysloveného. Naopak odvolací soud zcela správně dovodil, že jest na základě žalobní prosby, tak jak ji žalobkyně upravila (§ 226 c. ř. s.), jednati již ve sporu, o nějž jde, po rozumu § 228 c. ř. s. o tom, zda nárok rybářského spolku na náhradu škody ve výši 15 000 Kč zcela nebo z části jest po právu, a právem za tím účelem zrušil podle § 496 čís. 3 c. ř. s. rozsudek soudu prvé stolice.

Citace:

č. 9449. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 774-777.