NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12856.

Církevní věci. —Řízení správní: * Ustanovení § 190 vlád. nař. č. 124/1928 Sb. o převodu profesorů katolických theologických učilišť diecésních do platů podle zákona č. 103/1926 Sb. se nevztahuje na takovéto profesory, kteří byli ustanoveni již před 1. lednem 1926 v zemi České a Moravskoslezské.
(Nález z 10. dubna 1937 č. 12054/37.)
Věc: Th. Dr. Antonín H. v Hradci Králové proti rozh. min. škol a nár. osvěty z 22. února 1934 o úpravě služebních požitků.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovilo min. škol. a nár. osvěty v pořadí správních stolic v podstatě toto: Služební požitky st-le jako profesora bohosloví byly podle zákona z 18. března 1920 č. 189 Sb. upraveny nálezem zem. správy politické v Praze z 6. března 1925, při čemž mu dnem 1. března 1925 jako dnem jmenování jeho skutečným profesorem mravovědy na diecésním bohosloveckém učilišti v Hradci Králové uznána byla jako doba započitatelná k dosažení služebních požitků profesorských doba 8 roků a 8 měsíců. Důsledkem toho přiznány byly st-li služební požitky 2. platové stupnice VIII. hodnostní třídy profesorů státních středních škol. Výměrem z 26. října 1926 převeden byl st-l do platu podle zákona č. 103/1926 Sb., aniž tento výměr vůbec řešil otázku započitatelnosti předchozí služební doby st-le pro stanovení výše služného, kterážto otázka ovšem mohla býti řešena teprve po vydání vlád. nař., předvídaného v odst. 4 § 211 plat. zákona. Tento výměr mohl tudíž býti jen prozatímní a musil tudíž, když vydáno bylo vlád. nař., předvídané v odst. 4 § 211 plat. zákona, týkající se st-le, býti nahrazen výměrem definitivním, v němž by plat st-lův byl definitivně stanoven podle plat. zákona, resp. podle služební doby započitatelné podle tohoto zákona. Vlád. nař. předvídaným v odst. 4 § 211 plat. zákona je, pokud jde o profesory diecésních učilišť theologických, kteří byli ustanoveni před 1. lednem 1926, vlád. nař. ze 17. července 1928 č. 124 Sb. o úpravě platů duchovenstva, a to ve svém § 190. Že toto prováděcí nař. k zákonu č. 122/1926 Sb. obsahuje také prováděcí normy, týkající se profesorů katolických theologických učilišť diecésních, je vysvětliti tím, co jest obsaženo v 2. odstavci § 4 zákona č. 122/1926 Sb. Zvláštní vlád. nař., jež určiti má, kdy a v jakém rozsahu se započte pro zvýšení služného určitá služba v jiném služebním poměru nebo jiné zaměstnání (srov. § 191 odst. 2 vlád. nař. č. 124/1928 Sb.), bude se vztahovati pouze na profesory diecésních učilišť theologických, ustanovené po 1. lednu 1926. Toto zvláštní vlád. nař. dosud vydáno nebylo. Na st-le, který se stal definitivním profesorem morálky v Hradci Králové 1. března 1925, se tudíž vztahuje převodní ustanovení platové, obsažené v § 190 vlád. nař. č. 124/1928 Sb. Definitivní úprava služebního platu st-le podle zákona č. 103/1926 Sb. se stala výměrem zem. úřadu v Praze z 25. října 1932, resp. když odvolání z tohoto výměru částečně bylo vyhověno, výměrem ze 7. října 1933. Zem. úřad v Praze byl povinen v I. stolici definitivně rozhodnouti otázku započitatelnosti předchozí služební doby st-lovy podle § 211 plat. zákona a § 190 vlád. nař. č. 124/1928 Sb. a stanoviti tak jeho definitivní plat podle plat. zákona. —
Rozhoduje o stížnosti vznesené do tohoto rozhodnutí řídil se nss těmito úvahami: — — —
Pokud se týče platového převodu, stojí úřad na stanovisku, že na tento převod st-le jakožto profesora ustanoveného již před 1. lednem 1926 definitivním se vztahuje ustanovení § 211 odst. 4 plat. zákona, které slibuje úpravu zápočtu předchozí služby pro stanovení výše služného zvláštním vlád. nař. Provedení toho shledává úřad v ustanovení § 190 vlád. nař. č. 124/1928 Sb. a považuje proto st-lův převod provedený výměrem zem. politické správy v Praze z 26. října 1926, tedy ještě před vydáním cit. vlád. nař., jen za prozatímní, který po vydání onoho vlád. nař. musil býti vzhledem k ustanovení jeho § 190 nahrazen převodem definitivním, přihlížejícím k započitatelné služební době normované tímto vlád. nař. Stížnost naproti tomu dovozuje, že vlád. nař., na něž odkazuje § 211 odst. 4 plat. zákona, se vůbec netýká převodu profesorů na diecésních učilištích bohosloveckých, kteří byli ustanoveni před 1. lednem 1926, nýbrž že cit. předpis má pouze obdobný smysl, jaký jest obsažen v § 142 odst. 1 a 2 plat. zákona, a postihuje proto jen profesory, kteří v budoucnosti, t. j. po 1. lednu 1926, budou nově ustanoveni. Nss musil stanovisko stížnosti uznati za správné.
Předpis § 211 plat. zákona č. 103/1926 Sb., pojatý do všeobecných a závěrečných ustanovení části VIII., stanoví v odst. 1, že »ustanovení tohoto zákona o platech definitivních profesorů středních škol platí pro profesory diecésních učilišť theologických, na něž se vztahuje zákon ze dne 18. března 1920 č. 189 Sb. z. a n.,« a v odst. 4 pak praví: Ustanovení §§ 1 a 2 zákona č. 189/1920 Sb. se zrušují; započtení předchozí služební doby pro stanovení výše služného se upraví zvláštním nařízením.« Zákon č. 189/1920 Sb., jehož se tu plat. zákon dovolává, upravoval plat profesorů při theologických učilištích diecésních a představených při biskupských kněžských seminářích a vztahoval se — jak vyplývá z čl. III § 2 tohoto zákona a z důvodové zprávy k němu č. tisku 2473/1920 N. S., pak ze zprávy výboru kulturního a rozpočtového č. tisku 2567/1920, jakož i z předpisu § 4 odst. 2 zákona č. 122/1926 Sb. a contr. — pouze na profesory diecésních učilišť theologických v zemi České a Moravskoslezské. Má proto i ustanovení § 211 v odst. 1 a 4 plat. zákona na zřeteli toliko tyto profesory.
Mluví-li cit. odst. 1 § 211 plat. zákona zcela všeobecně o »ustanoveních tohoto zákona o platech definitivních profesorů státních středních škol«, rozumí tím nepochybně nejen ustanovení plat. zákona č. 103/1926 Sb. týkající se výše těchto platů, jak jsou uvedena v části III. dílu II. v §§ 71 a násl., zejména tedy i ustanovení o zvýšení služného (§ 79), o vyloučení neb odkladu tohoto zvýšení (§ 80), ale i společná ustanovení, obsažená v části V. (týkající se současně platů i jiných kategorií státních zaměstnanců než státních středoškolských profesorů), zejména tedy i předpis o výplatě služného (§ 140), o počátku postupových lhůt (§ 141), o započtení pro zvýšeni služného (§ 142), o opravě nesprávné výměry nebo výplaty služebních příjmů (§ 151), — jakož i přechodná ustanovení části VII. bodu 3 písm. b) ve příčině převodu do nových platů (§§ 180 a 181). Již z toho je vidno, že otázka platového převodu profesorů diecésních učilišť theologických, kteří byli v zemích České a Moravskoslezské definitivně ustanoveni již před účinnosti plat. zákona, t. j. před 1. lednem 1926, byla vyřešena již v odst. 1 § 211 plat. zákona, řídíc se ustanovením § 180 odst. 4 plat. zákona (pokud jde o výši základního služného); podle něho bylo výši nového jich platu určiti výhradně na základě požitků hodnostní třídy a platového stupně, v němž byli v den účinnosti zákona, t. j. 1. ledna 1926, a podle ideální doby rozhodné tam vytčené, nikoli tedy podle započitatelné, resp. započtené doby služební; tato měla rozhodující význam toliko pro určení hodnostní třídy a platového stupně ve smyslu čl. I. §§ 1 a 2 zákona č. 189/1920 Sb. při definitivním jich ustanovení, resp. pro další jich platový postup před vydáním plat. zákona, tedy jako základ požitků zmíněných v § 180 odst. 4 plat. zákona, jimiž se převod do nových platů podle plat. zákona č. 103/1926 Sb. řídil. Na těchto převodových předpisech nebylo pro zmíněné profesory diecésních učilišť theologických nic změněno ani v § 211 plat. zákona. Aspoň z obsahu zákona a z úmyslu zákonodárcova, pokud došel v zákoně výrazu, nic takového není patrno.
Zrušuje-li tedy odst. 4 § 211 plat. zákona předpisy §§ 1 a 2 zákona č. 189/1920 Sb. a slibuje-li v souvislosti s tímto zrušením vydání zvláštního nař., kterým se upraví započtení předchozí služební doby pro stanovení výše služného, nemění tím nijak převodová ustanovení platná pro státní profesory středoškolské, resp. profesory diecésních učilišť theologických, ustanovené v zemi České a Moravskoslezské definitivními již před 1. lednem 1926, ježto pro jich převod nemá zápočet služební doby pro zvýšení služného žádného bezprostředního významu. Také nestanoví, že by zápočet podle zákona č. 189/1920 Sb. před účinností plat. zákona u nich pravoplatně provedený měl býti zrušen a nahrazen novým zápočtem, jak bude teprve vlád. nař. slíbeným v odst. 4 § 211 plat. zákona normován. Může se proto ustanovení odst. 4 týkati jen těch profesorů diecésních učilišť theologických, kteří teprve budoucně, t. j. po 1. lednu 1926, budou definitivními profesory ustanoveni, resp. jimž systemisované místo profesorské na těchto učilištích bude nově propůjčeno. Ale pak nevyslovuje tu zákon nic jiného, než co ohledně profesorů státních středních škol vyslovil jednak v § 214 plat. zákona (ve příčině zrušení zákona č. 541/1919 Sb. a příslušných předpisů služ. pragm. č. 15/1914 ř. z. o automatickém jich postupu do platů vyšších hodnostních tříd), jednak v § 142 odst. 1 a 2 [ve příčině zrušení předpisů přiznávajících nárok na započtení určité doby pro postup do vyšších platů (odst. 1) a vydání zvláštního vlád. nař. (odst. 2) o rozsahu zápočtu určité služby v jiném služebním poměru nebo jiného zaměstnání pro zvýšení služného]. Pouhý všeobecný poukaz na tyto předpisy v § 211 odst. 1 plat. zákona by byl nepostačil, poněvadž zrušení zmíněné v § 142 odst. 1 se týká toliko předpisů platných pro státní zaměstnance (profesory středoškolské), nikoli předpisů zákona č. 189/1920 Sb., a musilo tedy do § 211 ve příčině profesorů na diecésních učilištích bohosloveckých býti pojato speciální výslovné ustanovení o zrušení čl. I. §§ 1 a 2 zákona č. 189/1920 Sb., resp. o vydání nových ustanovení o zápočtu služební doby. (Zákon platový č. 103/1926 Sb. v § 211 odst. 4 sice mluví jen o §§ 1 a 2 zákona č. 189/1920 Sb., aniž cituje čl. I., ač §§ 1 a 2 obsahuje i čl. III. téhož zákona, ale nemůže býti pochybnosti, že rozumí tu cit. paragrafy čl. I., protože čl. III. jedná o zcela jiných věcech než o zápočtu služby; mluví totiž v § 1 o úhradě nákladu s provedením zákona č. 189/1920 Sb. spojeného a v § 2 o počátku účinnosti a zrušení dosavadních předpisů).
Opak nelze vyvoditi ani z rozdílu dikce § 211 odst. 4 a § 142 plat. zákona. I když § 211 odst. 4 mluví o započtení předchozí služební doby pro stanovení výše služného a používá obdobných slov, jaká má ustanovení § 197 plat. zákona pojaté do převodových předpisů plat. zákona, kdežto § 142 odst. 1 a 2 jedná o započtení pro zvýšení služného, neliší se přece věcný obsah obou ustanovení.
Správnosti názoru právě uvedeného nasvědčuje ostatně i důvodová zpráva k vlád. návrhu plat. zákona č. 103/1926 Sb. č. tisku 100/1926 posl. sněm. N. S. k § 211, která uvádí, že profesoři theologických učilišť diecésních mají dosud podle zákona č. 189/1920 Sb. nárok na plat profesorů státních středních škol IX. hodn. tř. a na časový postup těmto profesorům zaručený a že návrh přizpůsobuje dosavadní stav novému systému. Z toho je jasně viděti, že zákonodárce neměl úmyslu pro profesory těchto učilišť (t. j. v zemi České a Moravskoslezské) stanoviti ve příčině převodu nějaká nová zvláštní ustanovení, než jaká platila pro profesory státních středních škol. Nutno tudíž dospěti k závěru, že vlád. nař. zmíněným v odst. 4 § 211 plat. zákona není míněno nějaké prováděcí nař. převodové pro profesory diecésních učilišť theologických v zemi České a Moravskoslezské, kteří již před 1. lednem 1926 byli ustanoveni definitivními, nýbrž nař. obdobné onomu, které pro státní profesory středoškolské je slíbeno v § 142 odst. 2 plat. zákona. Není tedy v ustanovení § 211 odst. 4 plat. zákona žádného podkladu pro právní názor, že by platový převod profesorů v odst. 1 téhož paragrafu zmíněných a před 1. lednem 1926 v zemi České a Moravskoslezské definitivně ustanovených měl býti odsunut až do vydání prováděcího nař. v odst. 4 slíbeného, resp. že by převod provedený před vydáním tohoto
Bohuslav-Dusil, Nálezy správní XIX. 22 nař. byl jen převodem prozatímním a musil by býti po vydání vlád. nař. č. 124/1928 Sb. nahrazen převodem definitivním.
Oporu pro takový právní názor nelze hledati ani v ustanoveních vlád. nař. č. 124/1928 Sb. o úpravě platů duchovenstva sama. Toto bylo sice vydáno — jak jest uvedeno v jeho úvodu — »podle zákona ze dne 25. června 1926 č. 122 Sb. z. a n. o úpravě platů duchovenstva církví a náboženských společností státem uznaných, případně recipovaných, a podle § 211 zákona ze dne 24. června 1926 č. 103 Sb. z. a n. o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (platový zákon)«, — ale z toho nelze ještě usuzovati, že by bylo prováděcím nař. k odst. 4 § 211, jakožto převodovému předpisu týkajícímu se profesorů diecésních učilišť theologických v zemi České a Moravskoslezské, ustanovených před 1. lednem 1926 definitivními. Plyne to z této úvahy: Zákon z 25. června 1926 č. 122 Sb. o úpravě platů duchovenstva církví a náboženských společností státem uznaných, případně recipovaných, vyhlášený 13. července 1926 a vydaný po plat. zákonu z 24. června 1926 č. 103 Sb. vyhlášeném 7. července 1926, stanovil v § 4 odst. 2, že »platnost ustanovení čl I. a III. zákona z 18. března 1920 č. 189 Sb. z. a n. rozšiřuje se i na profesory theologických učilišť diecésních na Slovensku a Podkarpatské Rusi, pokud jde o místa systemisovaná se souhlasem státní správy kultové«. Poněvadž však předpis §§ 1 a 2 čl. I. zákona č. 189/1920 Sb. byl již v § 211 odst. 4 plat. zákona č. 103/1926 Sb. ode dne účinnosti plat. zákona, t. j. od 1. ledna 1926, zrušen a zákon č. 122/1926 Sb. nabyl podle § 8 rovněž (zpětné) účinnosti tímtéž dnem, takže na profesory diecésních učilišť theologických na Slovensku a Podkarpatské Rusi vztažena mimo jiné i tato současně zrušovaná ustanovení §§ 1 a 2 čl. I. zákona č. 189/1920 Sb., upravující platový postup a započitatelnost služební doby, bylo nutno pro převod těchto profesorů, t. j. ustanovených již před 1. lednem 1926 na Slovensku a Podkarpatské Rusi, vydati přechodná ustanovení za účelem zjištění započitatelné, resp. započtené služební doby jakožto základu pro zjištění platu vyplývajícího pro ně z předpisů zákona č. 189/1920 Sb. jako základu pro převod do platů podle zákona č. 103/1926 Sb., tedy k odst. 1 § 211 plat. zákona. Proto vlád. nař. č. 124/1928 Sb., provádějíc zákon č. 122/1926 Sb., se zmiňuje v § 187 sice o obou kategoriích těchto profesorů, t. j. jak o profesorech ustanovených v zemi České a Moravskoslezské (odst. 1), tak v zemi Slovenské a Podkarpatoruské (odst. 2), ale mluví v posléz cit. odstavci o ustanoveních čl. I. a III. zákona č. 189/1920 Sb., pozměněného § 211 plat. zákona. Upravuje-li tedy v § 190 převod těchto profesorů bez bližšího označení podle služební doby ztrávené před účinností zákona č. 122/1926 Sb., t. j. před 1. lednem 1926, »pokud byla podle dosud platných předpisů pro postup v tomto poměru započitatelná, a doby v tomto poměru skutečně započtené«, může míti na zřeteli jen ty profesory diecésních učilišť theologických zmíněné v § 187, ustanovené definitivními již před 1. lednem 1926, kteří byli ustanoveni v zemi Slovenské a Podkarpatoruské, na něž čl. I. zákona č. 189/1926 Sb. před 1. lednem 1926 neplatil a jehož vzhledem k tomu, že byl v § 211 odst. 4 plat. zákona od 1. ledna 1926 zrušen, nebylo možno ani po 1. lednu 1926 pro zjištění jich započitatelné služební doby a výše požitků před tímto dnem jakožto základu pro postup podle § 180 plat. zákona použíti. Nevyslovilo však, že by u takových profesorů v zemi České nebo Moravskoslezské, u kterých převod už byl proveden, měl býti nyní znovu »definitivně« prováděn, kdyžtě pro tyto nestanoví předpis § 190 vlád. nař. č. 124/1928 Sb. o započitatelnosti, resp. započtení předchozí služby nic jiného, než co dosud pro ně podle zákona č. 189/1920 Sb. (čl. I. §§ 1 a 2) platilo. Nelze tudíž předpis § 190 vlád. nař. č. 124/1928 Sb. pokládati za provedení § 211 odst. 4, nýbrž odst. 1 téhož paragrafu a lze pak důsledně vlád. nař. zmíněným v § 211 odst. 4 plat. zákona rozuměti pouze vlád. nař., o němž se zmiňuje ustanovení § 191 odst. 2 vlád. nař. č. 124/1928 Sb.
Vycházel-li tedy v daném případě žal. úřad z názoru, že u st-le jakožto profesora diecésního učiliště theologického v zemi České, který byl definitivně ustanoven již před 1. lednem 1926 a do platů podle § 211 odst. 1 plat. zákona č. 103/1926 Sb. převeden pravoplatně již před vydáním vlád. nař. č. 124/1928 Sb., třeba provésti nový převod se zřetelem na ustanovení § 190 tohoto vlád. nař., nemá názor tento opory v zákoně. — — — —

Citace:

Č. 12856. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 486-491.