NPD documents search: Všehrd, 5 (1924) - Reforma právnického studia?

— Čís. 7521 —
Čís 7521.

Rozhodl-li rozhodce, ač na něho bylo vzneseno pouze rozhodnutí o nároku, uplatňovaném ve sporu, neoprávněně též o útratách sporu, jest zrušiti pouze výrok o útratách. § 595 čís. 5 c. ř. s. vztahuje se pouze na nálezy, jimiž bylo zároveň rozhodnuto o právním nároku, na jehož řešení rozhodcem se strany neujednaly a kde rozhodčí výrok na něj se vztahující nelze podle povahy právního případu vyloučiti z nálezu, aniž by tím nebyla dotčena platnost nálezu samého.
Bezúčinmost rozhodčího výroku z důvodu, že smlouva o rozsudím pozbyla platnosti (§ 583 čís. 2 c. ř. s.), předpokládá, že tato neplatnost smlouvy byla již před vynesením rozhodčího nálezu vyslovena usnesením podle §§ 583, prvý odstavec, a 584 c. ř. s. V návrhu na soud, by bylo ve sporu na soudě pokračováno, nelze spatřovati projev, že smlouva o rozsudím má býti prohlášena za bezúčinnou.
(Rozh. ze dne 17. listopadu 1927, Rv I 714/27.)
Žalobu, by rozhodčí smlouva ze dne 30. května 1925 jakož i nález rozhodčího ze dne 25. června 1926 byly prohlášeny bezúčinnými, opíral žalobce ohledně smlouvy o to, že nebyla sepsána písemně podle předpisu § 577 c. ř. s., ohledně nálezu pak o to, že rozhodčí byl zaujat a že rozhodl neprávem též o útratách, ač podle smlouvy měl rozhodnouti pouze o nároku samém a nikoliv i o útratách, jež zůstaly vyhraženy k rozhodnutí obchodnímu soudu. Procesní soud prvé stolice vyhověl žalobě potud, že prohlásil nález rozhodčího bezúčinným jen co do výroku o útratách, jinak žalobu zamítl. Odvolací soud k odvolání žalobce napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Zcela správně po zákonu (§ 586 c. ř. s. a § 19 čís. 2 j. n.) posoudil a případně též odůvodnil procesní soud, že nemá důvodu bráti v pochybnost nestrannost — Čís. 7521 —
rozhodce Rudolfa В-a. Proti tomu odvolatel usuzuje toliko na zaujatost rozhodcovu z toho, že urychleně a »patrně« v rozčilení vydal nález, obdržev dopis žalobcův, že ho nepovažuje za nestranného. Pouhou domněnkou nelze však vyvrátiti přesvědčení soudu založené na skutečnostech bezvadně zjištěných a procesnímu soudu známých. Nesprávným jest odvolateli dále právní názor procesního soudu, že lze rozhodčí nález částečně zrušiti, částečně však ponechati v platnosti. Podle § 595 čís. 5 c. ř. s. jest výrok rozhodcův bezúčinným, překročil-li rozhodce meze své působnosti. V tomto případu vznesly strany na rozhodce úkol, by rozhodl o nárocích uplatněných ve sporech Ck II a 151/26 a Ck II a 152/126, kdežto o útratách se dohodly strany na jiném způsobu řešení. Neměl tedy rozhodce rozhodovati o nákladech sporů. Rozhodnuv o nich přece, překročil potud meze své působnosti a procesní soud právem prohlásil bezúčinným jen tento jeho výrok a nikoli celý jeho nález, neboť v rozhodnutí o nároku rozhodce nepřekročil meze úkolu na něho vzneseného. Názor tento nepříčí se předpisům civilního řádu soudního o řízení rozhodčím, naopak § 597 c. ř. s. stanoví, že má býti k žalobě o bezúčinnost rozhodčího nálezu postupováno podle všeobecných předpisů civilního řádu soudního. Z povahy rozhodčího výroku, který podle své podstaty zastupuje rozsudek (§ 594 c. ř. s.) plyne, že jeho bezúčinnost může býti i pouze částečná.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobce.
Důvody:
Dovolání uplatňuje dovolací důvody podle § 503 čís. 2 a 4 c. ř. s. Prováděje dovolací důvod podle čís. 4 uplatňuje dovolatel znovu námitku, že rozhodčí nález měl býti zrušen v celém rozsahu, ježto se v § 595 čís. 5 c. ř. s. praví, že rozhodčí nález jest bezúčinným, když a nikoliv jen, pokud rozhodčí soud překročil meze svého úkolu. Námitka tato není oprávněna а k důvodům napadeného rozsudku by bylo jen dodati, že pro věc zůstává v prvé řadě rozhodno, zda rozhodce vynesl rozhodčí nález v právní věci, jež na něho oběma stranami smlouvou o rozsudím k rozhodnutí byla vznesena. Nepřekročil-li rozhodce právě při tomto rozhodování meze svého úkolu, může jeho nález zcela obstáti, i když při tomto nálezu překročil meze svého úkolu pouze tím, že rozhodl zároveň o útratách sporu, neboť tento rozhodcem nepovolaně vynesený výrok o útratách, který s rozhodčím nálezem ve věci vyneseným souvisí jen jako výrok akcesorní, může býti od něho odloučen a o sobě zrušen, aniž by tím byla dotčena platnost nálezu vydaného ve věci. Zákon má tímto předpisem na mysli patrně pouze takové nálezy, jimiž bylo zároveň rozhodnuto o právním nároku, na jehož řešení rozhodcem se strany neujednaly, a kde rozhodčí výrok na něj se vztahující nelze podle povahy právního případu vyloučiti z nálezu, aniž by tím nebyla do- tčena platnost nálezu samého. Pokud dovolatel dále uplatňuje, že nižší soudy vykládají nesprávně předpis § 583 čís. 2 c. ř. s., sluší uvésti toto: žaloba, označená jako »žaloba o neplatnost a neúčinnost rozsudku rozhodčího«, — Čís. 7522 —
domáhá se sice podle žalobní žádosti kromě zrušení výroku rozhodčího také výroku, že je rozhodčí smlouva mezi firmou Ladislav P. a firmou Ř. neplatná a neúčinná. Z vývodů žalobních uplatňovaných k opodstatnění žalobní žádosti plyne, že se žalobce domáhá zrušení rozhodčího výroku nejen z důvodů § 595 čís. 4 a 5 c. ř. s., nýbrž i proto, že rozhodce protahoval nepatřičně své rozhodnutí. V této příčině dopadají předpisy §§ 583 čís. 2 a 584 c. ř. s., podle nichž lze se domáhati zrušení smlouvy o rozsudím, protahuje-li rozhodce nepatřičně splnění svých závazků, které tím, že přijal jmenování, převzal, při čemž o návrhu na zrušení smlouvy rozhodne soud usnesením po předcházejícím ústním jednání. Chtěl-li se tedy žalobce domáhati bezúčinnosti rozhodčího výroku také proto, že smlouva o rozsudím pozbyla z důvodu § 583 čís. 2 c. ř. s. platnosti, předpokládalo by to, že tato neplatnost smlouvy byla již před vynesením rozhodčího výroku vyslovena usnesením soudu podle §§ 583 prvý odstavec a 584 c. ř. s. Uvádí-li dovolatel, že návrhem na pokračování řízení, jejž dne 25. června 1926 na soud prvé stolice učinil, dosti zřetelně projevil, že smlouva o rozsudím má býti prohlášena za bezúčinnou, nelze mu přisvědčiti. Nemůže se tudíž žalobce již z tohoto formálního důvodu dovolávati ustanovení § 583 čís. 2 c. ř. s. a netřeba se proto zabývati dalšími jeho vývody v této příčině.

Citace:

Reforma právnického studia?. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1924, svazek/ročník 5, číslo/sešit 4, s. 121-121.