NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Č. 10348.

Vodní právo: * I. Povaze jímané vody jako vody spodní není na závadu, že protéká v nepatrné hloubce pod povrchem a v nevelké vzdálenosti od povrchového vývěru. — II. Spodní vody, pokud se nalézají, resp. pohybují pod povrchem ve svém přirozeném stavu, mají povahu věcí volných, nenáležejících vlastnicky nikomu. — III. Na okupaci a užívání vod spodních se nevztahují ustanovení vodního zákona o užívání vod.
(Nález ze dne 15. února 1933 č. 20949/32.)
Prejudikatura: ad III. Boh. A 5242/25.
Věc: Obec P. (adv. Dr. Frt. Vorel z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze (za zúč. strany obec Ch. a Ant. B. a spol. adv. Jindřich Patka ze Semil) o zřízení obecního vodovodu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje dílem pro nezákonnost, dílem pro vadnost řízení.
Důvody: Nálezem osp-é v Semilech ze 13. května 1927 uděleno bylo stěžující si obci podle § 86 vod. zák. vodoprávní povolení ke zřízení obecního gravitačního vodovodu, přivádějícího vodu ze 7 pramenišť do soustavy vodojemů, z nich pak potrubími k vlastním spotřebištím podle popisu projektu za podmínek v náleze blíže uvedených. K odvoláním, jež z nálezu toho podali jednak obec Ch. spolu s 61 občany z Ch., jednak Antonín B. a Františka H. společně s Eduardem H., zemský úřad v Praze v odpor vzatý nález pro zmatečnost a nezákonnost zrušil v podstatě z toho důvodu, že předpoklad, z něhož úřad I. stolice vycházel, že projektovaným vodovodem má býti jímána voda spodní, není správný, naopak že se v daném případě jedná o jímání pramenů povrchových, a že následkem uvedeného mylného předpokladu zůstalo řízení neúplným, kdyžtě nebylo zjištěno, kteří zájemníci mají na zachování odtoků pramenů zákonný nárok, ani nebyly zjištěny skutkové předpoklady vznesených námitek.
O stížností obce P., která vytýká tomuto rozhodnutí vadnost řízení, odpor se spisy a nezákonnost, uvažoval nss takto:
Nař. rozhodnutím byl nález I. stolice, jímž uděleno bylo stěžující si obci vodoprávní povolení ke zřízení vodovodu, zrušen pro zmatečnost a nezákonnost, resp. — jak se ke konci důvodů jeho praví — proto, že tento nález, spočívající na mylných neb nedostatečně vyšetřených předpokladech, jest vadný. Při tom se žal. úřad omezil na zrušení napadeného výměru I. stolice, aniž sám ve věci rozhodl. Tím tedy, třebas to ve svém rozhodnutí výslovně neprohlásil, vrátil věc úřadu I. stolice, aby ji znovu pro- jednal a vydal nové rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že k takovému postupu je podle § 80 odst. 3 vl. nař. č. 8/28 odvolací úřad oprávněn jen tenkráte, je-li stav věci podle spisů tak nedostatečný, že je (nevyhnutelné provésti neb opakovati ústní jednání, jest v daném případě úkol nss-u dvojí: jednak zkoumati, zda nález I. stolice byl skutečně ztížen oněmi nedostatky, pro něž je žal. úřad zrušil, a v případě kladného zodpovědění otázky té, zda stav věci podle spisů byl tak nedostatečný, že bylo nevyhnutelné provésti neb opakovati ústní jednání, či nebyl-li tento spisový materiál snad dostatečný, aby na jeho základě žal. úřad — po event. doplnění podle § 80 odst. 2 správního řízení — sám mohl ve věci rozhodnouti, jak bylo zásadně jeho povinností podle § 80 odst. 1 cit. nař. Aby bylo možno otázky ty spolehlivě zodpověděti, nutno si nejprve ujasniti právní obraz sporné záležitosti a ze skutečností, jež byly ve sporu předneseny, rozlišiti ty, jež pro rozhodnutí jeho jsou relevantní, od oněch, jež zde významu nemají.
Obec P. žádala o udělení vodoprávního povolení ke zřízení vodovodu, jehož sběrací zařízení mělo býti uspořádáno tak, že poblíž několika pramenů, vyvěrajících v blízkosti obce Ch. a napájejících potůčky obcí touto protékající, měly býti vedeny stružky, resp. drenáže tak, aby zachytily a na povrch přivedly spodní vody, jež dosud napájely zmíněné prameny. Během řízení o tomto projektu zavedeném nevznesli proti projektovanému odběru vody námitek majitelé uvedených soukromých pramenů, neboť s nimi se obec P. předem dohodla, nýbrž byly to 1. obec Ch., která namítala, že odvedením vody, napájející dosud shora zmíněné prameny a v dalším pokračování též potůčky územím jejím protékající, nastane pro ni nedostatek vody pitné i užitkové, jakož i vody potřebné k hašení případných požárů a dále, že mimo to bude tím připravena o možnost sama si v budoucnosti zříditi vlastní vodovod; 2. Antonín B., jako majitel fy. Celestýn B. a spol., jenž namítal, že stažením přítoků, napájejících potok Javornický, na jehož toku má úředně schválená vodní díla (vodní turbinu, napájení parního kotle), bude na tomto svém vodním právu poškozen, a 3. řada občanů z Ch. namítajících, že z uvedených pramenů odbírali dosud vodu pitnou a z potoků z nich (napájených vodu užitkovou, což jim bude napříště stažením vody ztíženo, resp. znemožněno, někteří pak také, že budou porušeny odtokové poměry vod, odtékajících ze zachycovaných pramenů po jejich pozemcích.
Vzhledem k tomu, že na sporu je v prvé řadě otázka, zda jímání vody, o jehož vodoprávní schválení obec P. žádala, a proti němuž všechny uvedené námitky byly namířeny, bylo projektováno tak, že měly pro potřebu vodovodů býti zachycovány prameny povrchové či voda spodní, dlužno si ujasniti, že s hlediska této sporné otázky nutno námitky shora uvedené zařaditi do dvou skupin; na jedné straně je to námitka obce, vznesená na ochranu onoho minima vody, jež z obecního území nesmí býti odváděno, aby zde nenastal nedostatek o vodu pitnou, užitkovou a vodu potřebnou k hašení požárů, tedy námitka čerpaná z ustanovení § 20 vod. zák., na druhé straně pak další námitka obce, uplatňující nárok na zachování vody v jejím území ke zřízení obecního vodovodu, jakož i námitky všech ostatních interesentů, uplatňujících jako svoje vodní právo nárok na odběr dosavadního množství vody.
Tohoto rozlišení je třeba proto, že rozřešení otázky, zda šlo o jímání vody povrchové či spodní, může býti rozhodným pouze pro druhou z obou shora uvedených skupin námitek. Šlo-li totiž o jímání vody povrchové, t. j. vody z oněch 7 povrchových pramenů, jež vzhledem ke zjištění, že všechny tyto prameny mají povrchové odtoky, vlévající se do potůčků ch-ských. dlužno kvalifikovati jako součást tekoucích vod povrchových, pak šlo o projekt, jenž podle § 17 odst. 2 vod. zák. vyžadoval vodoprávního po- volení, a bylo proto povinností úřadu zabývati se ve smyslu tohoto předpisu jakož i ustanovení § 10 odst. 2 vod. zák. všemi námitkami proti projektu vznesenými, a zjišťovati nejen, nebude-li projektovaným vodovodem odnímáno takové množství vody z území obce Ch., že by tu mohl nastati nedostatek vody, vzpomenutý v § 20 vod. zák., nýbrž také, zda ostatní práva, jež obec a druzí interesenti ve svých námitkách uplatňovali, jsou skutečně právy chráněnými vodním zákonem, a v kladném případě, zda práva ta nebudou projektem dotčena.
Jinak by tomu bylo, kdyby šlo o jímání vody spodní.
Podle ustálené judikatury mají spodní vody, pokud se nalézají, resp. pohybují pod povrchem ve svém přirozeném stavu, povahu věcí volných, nenáležejících vlastnicky nikomu (res nullius), podrobených pouze v uchopitelných svých částicích okupačnímu právu toho, komu přísluší disposice s příslušným pozemkem, a právě pro tuto svou povahu nespadají vůbec pod ony vody, jejichž poměry jsou upraveny vodním zákonem, tedy zejména ani pod vody uvedené v § 4 lit. a) vod. zák. (srovn. zejména Budw. 100/01, 1642, 5499/07, 6480 a j., Boh. A 5242/25, Vážný 811/20). Proto se také na okupací a užívání těchto spodních vod vůbec nevztahují ustanovení vodního zákona o užívání vod, a tedy neplatí ani předpis § 10 odst. 2 vod. zák., že u tekoucích vod je užívání jich omezeno právy ostatních vodních oprávněnců, ani ustanovení § 17 odst. 2 téhož zák., že povolení politického úřadu je také u soukromých vod zapotřebí, působí-li se užíváním jich na cizí práva.
Tím ovšem není řečeno, že by okupace a užívání spodních vod byly úplně vyňaty z ingerence vodoprávních úřadů. Vodní zákon prohlašuje v § 20 zájem obce na tom, aby při nebezpečí požáru nebo pro účely hospodářství svých obyvatel nebyla vydána nouzi o vodu, za právo vodní, tedy právo chráněné úřady vodoprávními. Toto právo uznává vodní zákon za obzvlášť důležité právo veřejné, jak plyne zejména z ustanovení jak § 36, kde se obci jako záležitost její vlastní působnosti ve smyslu obecního zřízení ukládá povinnost, postarati se o opatření onoho množství vody, jehož k účelům shora naznačeným je v obci trvalý nedostatek, a opatření to síy jednotlivých členů obce přesahuje, jakož i z předpisu § 37 téhož zák., kde se dokonce obci přiznává právo vody k tomu potřebné vyvlastniti. Proto je také nutno uznati, že ochrana tohoto práva nepřísluší snad obci jen vůči užívání vod zákonem vodním upravených, nýbrž proti zásahům jakýmkoli. Má proto obec také nárok na to, aby toto její vodní právo nebylo porušováno ani užíváním vody spodní, a také nárok na to, aby na ochranu tohoto jejího práva zakročil úřad vodoprávní zákazem takového užívání vod spodních, jež je způsobilé ono zákonné minimum vody jí odejmouti nebo ztenčiti.
S hlediska těchto úvah se tedy podává, že sice pro rozhodnutí o prvé z obou námitek vznesených obcí Ch. je nerozhodno, zda v daném případě mají býti jímány vody spodní či povrchové, že však rozřešení otázky té je nezbytným podkladem pro posouzení všech námitek ostatních. Musil proto nss zkoumati, zda žal. úřad právem prohlásil za nesprávný předpoklad úřadu I. stolice, že projektovaným vodovodem má býti jímána voda spodní a zda právem uznal, že se v daném případě jedná o jímání pramenů povrchových. Vodou spodní rozumí se v judikatuře na rozdíl od vody povrchové veškerá voda, která do povrchu země vnikne, do země se vsákne, aby pak buď pod povrchem dále protékala nebo se ve vodotěsných vrstvách usazovala, při čemž nezáleží na tom, zda voda ta těmito vrstvami pomalu prosakuje nebo do nich ve větším množství proniká rozervaným terénem (srovn. Budw. A 4837/06). Zůstává proto voda protékající pod povrchem vodou spodní až do té chvíle, kdy vystoupí na povrch. Proto také podržují povahu vody spodní i veškeré podzemní přítoky povrchového pramene až do té chvíle, kdy se v tomto povrchovém prameni z podzemí objeví, následkem čehož jímání vody v nich ve stadiu, než se tak stane, byť i jímání to bylo prováděno v bezprostřední blízkosti povrchového vývěru a v sebe nepatrnější hloubce pod povrchem, dlužno uznati za jímání vody spodní, třebas se dálo způsobem sebe primitivnějším, tedy také bez zvláštního hloubení, spuštění studen nebo ražení štol.
V daném případě se ovšem v průvodní zprávě k projektu praví, že projektovaným vodovodem mají býti zachyceny prameny, avšak ve zprávě té se dále zcela jasně popisuje, jak toto jímání má býti provedeno, a co tedy se tímto zachycením pramenů rozumí, že totiž za pramenem — t. j. nad pramenem proti přítoku spodních vad — má býti ražena otevřená rýha, tedy umělé zařízení jímací, jež má zachytiti přítoky spodních vod v místech, kde dosud protékají pod povrchem, a tedy dříve než se dostanou do oné povrchové jímky, jež dnes tvoří otvor pramenů. Je tedy zřejmo, že okupace vody má býti provedena umělým jímacím zařízením ve stadiu, než tato voda — tou dobou ještě t. zv. voda spodní — se dostane přirozeným způsobem na povrch a nabude tak povahy vody povrchové. Tak ostatně líčí zařízení to shodně také všichni znalci během řízení tohoto slyšení. Jestliže za tohoto skutkového stavu žal. úřad uznal, že jde o jímání pramenů povrchových, a tento svůj úsudek odůvodnil zvláště poukazem na to, že prameny nemají býti jímány ani hloubením, ani spuštěním studen nebo ražením štol, jako bývá jímána voda podzemní, a kladl tak zřejmě požadavek, že k pojmu spodní vody náleží ještě značná hloubka uložení, resp. průtoku pod povrchem, vycházel zřejmě z mylného výkladu zákonného pojmu vod povrchových, a je proto v tomto směru jeho rozhodnutí nezákonné.
Dlužno proto vycházeti z toho, že jímání vody, jak bylo obcí P. projektováno, má povahu jímání vody spodní. Ale pak podle toho, co bylo již svrchu dovoděno, nepotřebovala obec P. k této části svého projektu vůbec vodoprávního konsensu podle § 17 vod. zák. Proto také veškery námitky proti projektu tomu vznesené, pokud byly opřeny o právo k užívání vod oněmi spodními přítoky napájených, tedy veškery námitky zařáděné shora do skupiny druhé, byly nepřípustný, a nebylo proto také vadou řízení, jak žal. úřad v důsledku svého mylného právního názoru uznal, že skutkové předpoklady námitek těch nebyly během řízení před prvou stolicí řádně vyšetřeny. I v tomto směru slušelo tudíž nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost.
Pokud šlo o námitku obce Ch., vznesenou na ochranu onoho minima vody, zaručeného jí předpisem § 20 vod. zák., nebylo ovšem — jak již rovněž uvedeno — pro otázku, zda mělo o skutkových předpokladech této námitky býti konáno šetření, rozhodným, šlo-li o vodu spodní či povrchovou, a proto neprávem založil žal. úřad svůj úsudek o tom, že šetření toho bylo třeba, na předpokladu, že šlo o vodu povrchovou. Leč právě proto, že šetření o skutkových předpokladech uvedené námitky bylo za všech okolností nutným — ať již šlo o vodu spodní či povrchovou — nelze pro nezákonnost zrušiti také tu část nař. rozhodnutí, v níž bylo uznáno, že úřad prvé stolice měl konati šetření o tom, nebude-li projektovaným vodovodem ohroženo ono zákonem zaručené minimum vody v obci Ch.
Naproti tomu i v tomto směru neprávem zrušil žal. úřad napadený výměr prvé stolice také proto, že nebylo konáno šetření o tom, zda a do jaké míry obec P. potřebuje vodu, kterou si hodlá projektovaným vodovodem opatřiti. Dlužno zde zdůrazniti, že obec nežádala za vyvlastnění cizích vod podle § 37 vod. zák., nýbrž prostě za vodoprávní konsentování vodovodu, při čemž si právo na odběr (okupaci) vody, potřebné k napájení vodovodu toho, opatřila soukromou dohodou s vlastníky pozemků, jimiž voda ta protéká. Jejímu právu na zřízení tohoto vodovodu, a tedy také na vodoprávní jeho konsentování nemohlo proto vůbec býti čeleno námitkou, že vodovodu toho vůbec, resp. v projektovaném rozsahu nepotřebuje. Z tohoto důvodu nebyl proto ani vodoprávní úřad oprávněn projektovaný odběr vody zakázati — tím méně ovšem, kdyžtě šlo o vodu spodní. Nemohla proto otázka, zda a kolik vody obec P. potřebuje, v daném případě míti vůbec právní význam, a proto také nemohlo býti ne- dostatkem řízení v prvé stolici, jestliže úřad tuto otázku řádně nevyšetřil. Pokud tedy žal. úřad napadený výměr I. stolice zrušil také z tohoto důvodu, je rozhodnutí jeho rovněž nezákonné.
Lze proto žal. úřadu dáti za pravdu jen v tom směru, že řízení před I. stolici zůstalo vadným potud, pokud nebylo vyšetřeno, zda projektovaným odběrem vody bude ohroženo ono množství vody v obci Ch., jehož je třeba jako vody pitné, užitkové a k hašení požárů. Leč proto, že úřad I. stolice tyto skutkové okolnosti řádně nezjistil, nebyl ještě žal. úřad — vzhledem k předpisu § 80 odst. 3 správ. ř. — oprávněn věc vraceti úřadu prvé stolice. To byl by směl učiniti teprve tenkráte, kdyby stav věci byl podle spisů tak nedostatečný, že bylo nevyhnutelné provésti neb opakovati ústní jednání, a že by tedy nedostatek příslušného šetření nedal se odčiniti vhodným doplněním podle § 80 odst. 2 správ. ř. Že by tu byl takovýto nedostatečný stav, žal. úřad však vůbec neodůvodňuje, ač takovéhoto odůvodnění bylo by bývalo tím spíše třeba, kdyžťě ze spisů je patrno, že žal. úřad sám dal v průběhu řízení odvolacího provedené šetření doplniti, že toto doplnění bylo provedeno místním ohledáním a dobrozdáním hydrografického úřadu, odpovídajícím podrobně na veškeré otázky shora vytčené, že protokol o tom sepsaný byl starostovi obce (kteráž nyní jedině jako strana přichází v úvahu) předestřen, a že tento zástupce obce proti obsahu protokolu nic nenamítal. Za tohoto procesního stavu bylo by bývalo povinností žal. úřadu, aby odůvodnil, proč ani takto doplněné šetření nepovažuje za dostatečné, aby na jeho základě nemohl sám vydati rozhodnutí ve věci samé, a proč má za to, že je třeba opakovati ústní jednání před úřadem I. stolice.

Citace:

č. 10348. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 479-485.