NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 2

Čís. 5709.

Nejde o neodvratnou překážku podle § 427, odst. 3 tr. ř., byla-li příslušníku jazykové menšiny doručena obsílka k hlavnímu přelíčení jen ve státním jazyku, mohl-li použiti práva podle čl. 21 vládního nařízení čís. 17/1926 Sb. z. a n.
Nežádal-li obžalovaný ve třídenní lhůtě podle čl. 21, odst. 2 cit. nař., aby mu byla obsílka doručena v jazyku menšiny, nelze ani tvrditi, že nešlo o řádné obeslání k hlavnímu přelíčení.
(Rozh. ze dne 9, října 1936, Zm II 240/36.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací nevyhověl odporu obžalovaného O. H. a zamítl zmateční stížnosti obžalovaných A. B. a O. H. do rozsudku krajského soudu v Olomoucí ze dne 26. března 1936, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem krádeže podle §§ 171, 173, 174 II a) tr. z.
Z důvodů:
Obžalovaný O. H. opírá odpor proti rozsudku vydanému v jeho nepřítomnosti jednak o tvrzení, že mu bylo soudcem řídícím odročené hlavní přelíčení řečeno, že jeho přítomnost při novém hlavním přelíčení je zbytečná, jednak o to, že předvolání k hlavnímu přelíčení, při němž byl vynesen rozsudek, bylo obžalovanému, příslušníku to německé národnosti, doručeno pouze v jazyku státním, jehož obžalovaný není mocen; než žádnou z uplatňovaných skutečností nelze uznati za takovou neodvratnou překážku, která by mohla obžalovanému zabrániti, aby se dostavil k hlavnímu přelíčení.
Strana, která je příslušníkem jazyka menšiny a jíž se dostalo vyřízení jen ve státním jazyku, může ve smyslu čl. 21 vl. nař. č. 17/1926 Sb. z. a n. nejen žádati, aby se jí dostalo vyřízení v jejím jazyku, nýbrž může také žádati, aby jí soud, úřad nebo orgán přeložil dodané vyřízení jen ústně do jejího jazyka. Že obžalovaný neměl možnost aspoň takovým způsobem zjednati si vědomost o tom, co obsahuje doručený mu úřední připiš a následkem toho, že a na kterou dobu je nařízeno hlavní přelíčení, stěžovatel ani netvrdí. Nepostupoval-li však obžalovaný ve smyslu cit. vládního nařízení, nelze tvrditi, že doručením obsílky k hlavnímu přelíčení pouze v jazyku státním bylo mu znemožněno dostaviti se ke hlavnímu přelíčení; že uvedené pouhé vyjádření soudce, řídícího hlavní přelíčení, nezabraňovalo obžalovanému, aby se k hlavnímu přelíčení dostavil, je zcela zřejmo a nelze je proto rovněž považovati za neodvratnou překážku ve smyslu § 427, odst. 3 tr. ř. Bylo proto odpor zamítnouti jako neodůvodněný.
Než opodstatnění nelze přiznati ani oněm vývodům odporu, v nichž stěžovatel výtkou, že doručení obsílky k hlavnímu přelíčení v jazyku státním, jehož není mocen, rovná se nedoručení obsílky vůbec, namítá porušení předpisu § 427 tr. ř. a tím uplatňuje zřejmým poukazem zmatek podle § 281, č. 3 tr. ř. Jelikož obžalovaný v třídenní propadné lhůtě, stanovené v čl. 21,’odst. 2 vl. nař. č. 17/1926 Sb. z. a n., nežádal, aby předvolání, doručené mu pouze v jazyku státním, bylo mu dodáno i v jazyku německém, jehož je příslušníkem, stalo se uvedené vyřízení neodporovatelným a nutno je následkem toho považovati za řádné, platné a směrodatné. Nelze proto tvrditi, že obžalovaný nebyl k hlavnímu přelíčení řádně obeslán (srov. r. č. 4506 Sb. n. s.).

Citace:

čís. 5709. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 435-437.