NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 2

Mýta.

Zapravování poplatků (mýt) za užívání silnic, mostů a převozů, zejména zvířaty tažnými a soumary, upraveno jest četnými zákonnými předpisy. Mýta. 411
I. Starší zákony o mýtě jednající jsou: mýtní normál vydaný na základě nejv. rozh. ze dne 30. prosince 1820 praes. d. dv. kom. ze dne 17. května 1821 č. 996 sb. z. pol. č. 74; d. dv. k. ze dne 7. srpna 1830 č. 28284 sb. z. pol. č. 85; d. dv. k. ze dne 9. června 1803 sb. z. pol. sv. 19, str. 255; d. dv. k. ze dne 12. března 1804 sb. z. pol. sv. 21, str. 177; nejv. rozh. ze dne 31. července 1804 sb. z. pol. sv: 22, str. 150; d. dv. k. ze dne 23. května 1838 č. 6555; d. dv. k. ze dne 13. července 1828 sb. z. pol. sv. 56, str. 246.
II. Druhy.
1. Mýta erární a soukromá: Prvnější vztahují se na mosty, silnice a převozy státem udržované, do druhé skupiny náležejí všechna mýta ostatní, jež lze opět dále děliti v mýta zemská, okresní a obecní, jež se vybírají za užívání jednotlivých silnic, mostů a převozů zemí, okresem neb obcí zřízených, a soukromá mýta v nejužším slova smyslu, t. j. taková, jež osoby soukromé (korporace, fondy atd.) na základě zvláštních oprávnění nebo privilegií vybírají.
2. Mýta ve vlastní správě a mýta pronajatá, jichž vybírání oprávněný na určitý čas za nájemné třetím osobám přenechává.
3. Dle předmětu, za jehož užívání poplatek se zapravuje, rozeznává se mýto mostní, silničné, převozné a vodní.
4. Ve starších zákonech činí se ještě další rozdíl mezi mýtem ochranným, hlavním a filiálním. Ochranná mýta mají za účel zabrániti objíždění hlavních stanic, tak že mýtní poplatek se zapravuje za vyhnutí se stanici hlavní. Filiální mýta mají pak zabrániti, aby větších částí silnic bezplatně nebylo užíváno. Kdežto při ochranných stanicích titulem k vybírání mýta jest objíždění stanice hlavní, nejsou stanice filiální vůbec takovým způsobem omezeny.
III. Novější zákony o mýtech.
Jak erární, tak i soukromá mýta vyžadovala vzhledem k změněným poměrům časovým jednak důkladné zákonné reorganisace, jednak četných doplňků, tak zejména ohledně zřizování mýt, stanovení sazby mýtní (tarifu), úpravy osvobození a výhod, udržování a opětného zřizování mýtních závor a mýtních budov, dohled na výbčrčí mýta a odstranění případných nepříslušností a nezákonností. V soukromých záležitostech mýtních má zvláštní důležitost výklad privilegií, povinnosti jimi jednotlivým majitelům mýta uložené vzhledem k udržování dotyčných silnic, mostů a hrází, vliv na pronajetí jich atd. Nejnověji byl o mýtech vydán zák. ze dne 26. srpna 1891 č. 140 ř. z.; týž však obsahuje toliko předpisy o erárních mýtech mostních, silničních a převozních, kdežto pro veřejné, neerární silnice a mosty v jednotlivých korunních zemích vydány zvláštní zákony zemské. Jsou to: v Čechách zák. ze dne 2. dubna 1867 č. 32 z. z., 39; v Dolních Rakousích zák. ze dne 17. května 1866 č. 15, z. z. 67; dále zák. ze dne 24. listopadu 1868 pro Dol. Rak. č. 22 z. z., 47 a zák. ze dne 21. března 1870 č. 29 z. z., 89; ve Štýrsku zák. ze dne 30. září 1868 č. 25 z. z., 56; v Haliči zák. ze dne 17. dubna 1874 č. 35 z. z.
IV. Erární mýta.
1. Z erárních mýt zrušeno bylo zák. ze dne 26. prosince 1892 č. 231 ř. z. mýto vodní agl. zák. ze dne 26. srpna 1891 č. 140 ř. z. pak zvláštní mýto za užívání mostů od státu vydržovaných (erárních). Mýta.
2. Mýta silniční.
a) Silničnímu mýtu podléhá užívání silnic cd státu vydržovaných tažným dobytkem, který jest do povozů zapražen, jakož i užívání dobytkem hnaným. Tažným dobytkem, vztažmo těžkým hnaným dobytkem rozumějí se koně, voli, býci, krávy, tříročkové, mezci a osli, lehkým dobytkem hnaným: telata, ovce, kozy a vepřový dobytek. K tažnému dobytku nezapřaženému, pak zvířatům jezdeckým a soumarům přihlíží se jako k dobytku hnanému. Dobytek, který se veze, mýtu silničnímu nepodléhá. Vlastník dobytka, není-li již jinak povinen mýto zapraviti, ručí bezpodmínečně za mýtní poplatek. Jestliže státní pokladna nebo pachtýř mýta, jenž v její práva byl nastoupil, přijde o mýtní poplatek následkem toho, že předpisů cit. zákona nebylo šetřeno, tedy ručí vinná strana za ztrátu. Ohledně promlčení silničního mýta platí předpisy vydané pro promlčení potravních daní. Nezapravené mýtní poplatky budtež vymáhány způsobem předepsaným pro vymáhání zadržených zeměpanských daní.
b) Mýtiště, to jest ono místo, kde silničně mýto má se zapravovati, označí se mýtní závorou (šraňkem) nebo tabulkou s mýtní sazbou. Mýtní závora v každé mýtní osadě budiž zřízena pokud možná na hranici domů. Silniční mýto dlužno zapraviti při každém překročení mýtiště.
c) Mýtní osadou rozumí se osada (ves, městys, město), kde nalézá se jedno nebo více mýtišť. Osady jedné katastrální obce, jejíž domy stojí vedle sebc podél erárni silnice, a osady, které odděleny jsou toliko mostem, tvoří dohromady toliko jednu osadu. Mýtní osada, kde na všech silnicích do ní ústících zřízena jsou mýtiště, sluje osadou mýtem uzavřenou (zamýtěnou). Obyvatelé osady takové jsou povinni platili na mýtištích této osady silniční mýto za příhon i výhon tažného a hnaného dobytka toliko jednou, a to při příhonu jeho jednoduchým obnosem, při výhonu pak jest tažný a hnaný dobytek mýta prost. V mýtních osadách s obyvatelstvem více než 50000 duší budiž placeno silniční mýto z tažného dobytka, pak z těžkého a lehkého hnaného dobytka u mýtišť zřízených na erárních silnicích jak při vstupu tak i při výstupu za 8 km. Finanční úřad ve shodě s politickým úřadem po vyslechnutí příslušné obce může postaviti k ochraně vedlejší závory, t. j. poboční závory, závory zápovědné a výstražné tabulky.
d) Závory slouží k tomu, aby cesta, na které se lze mýtišti vyhnouti, byla pro tažný a hnaný dobytek mýtu podrobený uzavřena.
e) Výstražné tabulky varují před mýtními přestupky, jichž dopustil by se ten, kdo by cesty, na které taková tabulka stojí, s tažným nebo hnaným dobytkem užil tím způsobem, že by se tím vyhnul mýtišti.
3. Od mýta na erárních silnicích jsou osvobozeny
a) jízdy vozem i koňmo členů císařského domu a jejich družiny, cizích panovníků, velevyslanců, vyslanců, jednatelů cizích mocností, pochody vojenských oddílů, jízdy koňmo i vozem aktivních osob vojenských, vojenská přípřež, jízdy četnictva, finanční stráže, úředníkův a sluhů silničních úřadů stavebních, biskupů, děkanů a duchovních správců jiných společností náboženských, branných povinníků dopravují-li se na útraty obce, a při dopravě zločinců. Obyvatelé mýtní osady a obvodu jejího, jakož i ti, kdo tam sice nebydlí, avšak provozují tam polní hospodářství, živnost neb jiný hospodářský podnik, neplatí v tomto místě při jízdě tam i zpět silničního mýta a rovněž i jiné osoby, smlouvou od mýta osvobozené; Mýta. 413
b) jízdy poštovní, doprava majetku erárního, doprava materiálu ke stavbě erární silnice, ku stavbám na úpravu řek a ochranu břehů, ke stavbám kostelním, farním a školním, průvody pohřební, jízdy s hasičskými stříkačkami, žene-li se dobytek na pastvu na hory (na alpy), t. zv. hospodářské a průmyslové povozy, dále dobytek hnaný na pastvu, do brodu, k napajedlu, léčení, okování a připouštění; tažný dobytek zapřažený do povozů k polnímu hospodářství (do pluhů, bran); tažný dobytek při povozech nesloužících k dopravě osob, jimiž u provozování rozličných odvětví vlastního polního hospodářství nebo vlastního domácího hospodářství nebo vlastní živnosti suroviny a polotovary z obytných a hospodářských stavení nebo ze živnostenských místností se dovážejí k přetvoření nebo zpracování a přetvořené nebo zpracované se zpět dovážejí, konečně tažný dobytek při povozech se stavebním materialem na pozemcích mýtní osady nabytým a pro mýtní osadu samu ustanoveným.
4. Erární mýta převozná: Užívají-li erárního převozu osoby ke svému přeplavení, pak užívá-li se takového převozu, by přeplaveny byly povozy, do nichž tažný dobytek jest zapřažen, a dobytek hnaný, nesený nebo vezený, jest užívání toto podrobeno mýtu převoznému. V krajinách, kde jest zřízen erární přívoz, jest zapověděno do jisté vzdálenosti proti proudu i po proudu od erárního přívozu převážeti cizí osoby nebo věci s jednoho břehu na břeh protější. Osvobození od placení mýta uvedená při mýtu silničním mají průchod též při mýtu převozném.
5. Vybírání mýta: Mýto vybírá se bud v režii erárni nebo cestou propachtování. Pachtýř nabývá práva u spachtovaného mýtiště vybírati zákonné mýtní poplatky. Pachtýř jest též oprávněn pro svou osobu a na dobu svého pachtovního poměru smluviti se se stranami o zapravování mýtních poplatků.
6. Trestní ustanovení:
a) Dle cit. zák. ze dne 26. srpna 1891 (§§ 28 — 30): Pro přestupky předpisův o silničním a převozném mýtě platí trestní zákon důchodkový s předpisy dodatečnými. Peněžité pokutě od 1 zl. do 100 zl., pokud nemají místa předpisy obecného zákona trestního, podléhá neoprávněné užívání cesty závorou uzavřené nebo zápovědnou tabulkou jako zavřené označené, zúmyslné porouchání mýtní závory nebo sazební, zápovědné nebo výstražné tabulky k mýtnímu účelu postavené, svémocné otevření mýtní závory. Výběrčí mýta má právo vybrati od toho, jehož byl přistihl při některém přestupku mýtním, na písemnou stvrzenku 7 1/2násobný obnos zkráceného poplatku jakožto jistotu za trest.
b) Důchodkového přestupku dle předpisů důchodk. zák. tr. dopouští se,
α) kdo zakázaným způsobem vyhne se výběrčí stanici, mýtnímu nebo lodnímu poplatku na pozemní nebo vodní dráze s předměty poplatku podléhajícími, nebo
β) na silnici mýtním nebo podobným poplatkem stižené příslušného poplatku nezaplativ bezprávným způsobem překročí místo k vybírání poplatku ustanovené (na př. mýtní závora) s předměty mýtnímu poplatku podrobenými; nebo kdo
γ) mostu nebo převozu, za jehož užívání vybírá se mýtní nebo převozní poplatek, užije způsobem poplatku podléhajícím, avšak zaplacení příslušného poplatku se vyhne. . Mýta.
Trest záleží v 5 až 10násobném obnosu, o který státní důchody byly zkráceny (§ 436 tr. z. důch.). Kdo proti zákazu nad nebo pod mostem nebo převozem osoby nebo věci s jednoho břehu na druhý převáží, má zaplatiti 5 až 10násobný obnos poplatku, který v dotyčném případě by se byl musel zapraviti. (§ 437). Přestupky důch. v §§ 436 a 437 uvedené promlčují se dle § 482 č. 4 v 6 měsících.
δ) Kromě trestů v důch. tr. z. stanovených mohou pachtýři mýta, kteří nešetří zákonů o mýtu nebo svémocně mýtní poplatky požadují nebo vybírají, finančními úřady býti odsouzeni k pokutám pořádkovým dle stávajících předpisův a dle předpisů smlouvy pachtovní. Přestupky regulativu o způsobu zařízení povozu trestají úřadové političtí.
V. Zemské zákonodárství.
Nejdůležitějšími jsou tato ustanovení: Veškeré zemské silnice podléhají mýtu. Okresní silnice jsou podrobeny mýtu, přispívá li země stálým příspěvkem k jich udržování. Na silnicích obecních se zpravidla mýto nevybírá; výjimečně však může místodržitelství v souhlase se zemským výborem uděliti povolení k vybírání mýta na obecní silnici vzhledem k výši nákladů udržovacích nebo jedná-li se o podrobení mýtu delší nebo důležitější silniční trati, jestliže za to žádá většina obcí к udržování dotčené silnice zavázaných (v Čechách k zakročení zastupitelstva okresního). Rovněž mosty zpravidla mýtu podrobeny nejsou; toliko výjimkou uděluje povolení k vybírání mýta z mostů místodržitelství v souhlase se zemským výborem. Místo k vybírání mýta budiž stanoveno pokud možná mimo obvod místa, a nalezá-li se v téže osadě i mýto erárni, budiž se o něm dorozuměno s dotyčným úřadem ňnančním. Mýto silniční sluší zapraviti při průjezdu pod mýtní závoru bez ohledu na cestu vykonanou. Mostní mýto platí se však jen tehdy, když se na most skutečné vstoupí. Je-li v témže místě z jakýchkoli příčin na téže silnici zřízeno více závor, budiž placeno mýto přece jen jednou. Strany, které se zapřaženými povozy nebo se hnaným dobytkem před mýtní závorou se silnice se uchýlí a za stanicí opět na ni se vrátí, tudíž mýtní stanici objedou, jsou povinny zapraviti zákonný poplatek mýtní. V mýtních osadách zapravují obyvatelé mýtní poplatek toliko jednou a sice při vstupu v osadu. Osvobození od mýta na silnicích erárních již stanovená nebo snad budoucně vyslovená platí též ohledně veřejných silnic neerárních. Tam, kde místní poměry odůvodňují zvláštní osvobození od mýta, může je stanovití při zemských silnicích zemský výbor (při okresních silnicích v Čechách okresní výbor) a při obecních silnicích výbor obecní. Výběrčí mýta má se stranami slušně jednati, ve dne i v noci připraven býti, poplatky vybírati na silnici u mýtní závory před mýtním domkem, vystříhati se každého zbytečného zdržování stran, jež by se způsobovalo zbytečným chozením pro drobné peníze nebo pro potvrzení (bolety) a má konečně к žádosti stranám vydati potvrzení o zaplaceném poplatku (boletu). Rovněž jest povinen mýtní tarif potvrzený od příslušné silniční správy na přístupném místě připevniti a místo u závory za noci dostatečně osvětliti.
VI. Úřady.
Ve příčině erárních mýt příslušnými jsou finanční úřady, kdežto ve všech ostatních případech, kde se jedná toliko o mýto soukromé, o stanovení dotyčných sazeb, rozhodují úřadové političtí; pokud však zájem státu buď přímo nebo nepřímo jest súčastněn, mají političtí úřadové předsejíti Mýta. 415
v souhlase s úřady finančními (výn. min. vn. v souhlase s min. fin. ze dne 19. července 1870 č. 11652). Ohledně otázky, zdali více sousedních míst má býti prohlášeno za jediné místo mítní rovněž ohledně zřízení míst mýtem uzavřených a o stanovení mýtních stanovišť rozhoduje při erárních mýtech ministerstvo financí v souhlase s ministerstvem vnitra (§ 10 a 11 cit. z.). Propachtování erárních mýt, jakož i rozhodování o rekursích a stížnostech na nesprávné jednání pachtýře při vybírání mýta přísluší finanční správě (§ 27). Finanční úřad zemský má v souhlase se zemským úřadem politickým stanoviti vzdálenost’ od erárního převozu, do které jest zapověděno osoby a zboží s pominutím jeho přepravovati (§ 23). Dle zemských zákonů (Horní Rakousy) budiž ohledně zřízení nebo přeložení mýtních závor slyšán zemský výbor. V Bukovině může býti povoleno přeložení mýtní závory, vyjímajíc případ sporu, na jiné než zákonem stanovené místo zemským výborem ku zakročení silničního družstva. V Přímoří, Gorici a Gradisce jest i povolování silničního nebo mostního mýta na neerárních silnicích vyhraženo státní správě (v Přímoří po slyšení zemského výboru). V Čechách uděluje povolení k vybírání mýta na okresních silnicích, k jichž udržování zemský fond stálý příspěvek poskytuje, zemský výbor, kdežto ohledně ostatních okresních silnic a silnic obecních jakož i mostů místodržitelství v souhlase se zemským výborem.
Trestní pravomoc ve příčině mýtních přestupků, nesprávného jednání výběrčích mýta, přísluší v I. stolici obecnímu představenému místa, kde mýtní závora se nalézá, ve II. stolici pak politickému úřadu, který též rozhoduje ve sporech o osvobození od mýta.
VII. Státní právo vyvlastňovací (expropriační). D. dv. kom. ze dne 16. října 1835 sb. z. pol. sv. 63, str. 429 nařídil, že soukromá cestní a mostní mýta mají býti znenáhla stažena; expropriační řízení spravuje se pravidly všeobecnými. Účastníci mají své nároky ohlásiti dotyčné zemské vládě, kteráž slyševši prve finanční prokuraturu předloží své dobrozdání ministerstvu, jež pak o náhradě rozhodne. Není-li strana s rozhodnutím tím spokojena, může nastoupiti pořad práva.
VIII. Daně.
1. Daň z výdělku: Pachtýř mýta jako vůbec pachtýři erárních nebo městských přirážek a poplatků, neplatí z těchto dočasných podniků, jež nelze pokládati ani za živnost ani za podnik výdělkový, daně výdělkové (dv. d. ze dne 10. listopadu 1829 č. 4154, sb. z. prov. pro Moravu a Slezsko).
2. Daň z příjmů: Pachtýře mýt a potravní daně dlužno vzhledem k jich příjmu z těchto podniků posuzovati dle § 4, 1, č. 2 patentu o dani z příjmů a § 10 vyk. nař. a vřaditi je do I. třídy (min. fin. ze dne 17. prosince 1850, č. 19947, z. z. pro Čechy, Slezsko, Hor. Rakousy, Korutany, Tyroly, norm. s. pro Dol. Rakousy, Tyroly, Slezsko).
3. Domovní daň činžovní: Budovy pro vybírání mýta nepodléhají domovní dani třídní a činžovní; i ony části budovy, jež úředníci tu zřízení a jich pomocný personál obývají in partem salarii, tedy k vůli službě, aniž by platili nájemného, posuzují se po dobu tohoto věnování jako obydlí úřední (d. dv. kom. ze dne 13. srpna 1821 č. 1422, sb. z. prov. pro Halič). Měla-li by však taková budova přejíti v soukromé vlastnictví pachtýře nebo jiné osoby soukromé, budiž z ní vyměřena daň domovní, byť i původní její určení se nezměnilo; při tom jest samozřejmo, že z budov, jež správa důchodková pro vlastní režii najala, vlastník příslušnou domovní daň musí platiti (d. dv. kom. ze dne 19. listopadu 1822 č. 2109). Mýtní domky na zemských, okresních a obecních silnicích týmž fondům náležející buďtež od domovní daně osvobozeny potud, pokud naznačenému účelu slouží a pokud snad pronajmutím nějakého výnosu nepřinášejí (min. fin. ze dne 21. listopadu 1869, č. 36693).

Citace:

1897, VESELÝ, František Xaver. Listiny. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 253-265.