NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Immunita členů zákonodárných sborů.
Když v době absolutního státu a kabinetní justice postupem času tradicí a zvykem a po případě revolucí, vytvářely se sbory zákonodárné, které s panovníkem dělily se o moc zákonodárnou a dosahovaly vlivu na moc vládní, bylo samozřejmým požadavkem, aby členové těchto sborů byli nadáni neodvislostí vůči panovníku, jenž by pro jejich činnost v parlamentě se na nich mohl mstíti, nebo jim v ní úplně překážeti. V těch dobách se vyvinula parlamentní imunita, že totiž členové zákonodárných sborů nesměli býti pohnáni před soud bez svolení příslušného sboru. Ustanovení to bylo nutné, rozumné a účelné. Vzniklo v mateřské zemi parlamentarismu a přeneslo se do všech ústav. Než doby se změnily. Justice stala se neodvislou, řídící se pouze zákony. Absolutní panovníci mizeli a konstituovány státy právní, kde i správa řídí se zákonnými předpisy. Místo panovníka vládne nyní ministerská rada, jež jest výborem parlamentní většiny. Je na snadě myšlenka, že nyní není potřebí parlamentní immunity, když vše jest ve státě ovládáno právem, jemuž podléhají všichni občané bez výjimky. Než na místě absolutního panovníka může nastoupiti absolutistická parlamentní většina, jež může vůči protivníkům politickým býti krutější než jednotlivec. Nutno proto i za změněných poměrů politických ponechati institut immunity. Než nutno dobře rozeznávat a míti na paměti účel její. — Mám za to, že u nás nechápou se správně tyto věci. Jestliže poslanec nebo senátor dopustí se trestního činu, jenž s výkonem mandátu nemá pranic společného, ba přímo příčí se mu, dejme tomu, když poslanec nebo senátor dopustí se přestupku urážky cti svého spoluobčana, jest jen slušno a spravedlivo žádati, aby pro něho platilo to, co pro každého jiného občana: aby byl před nestranným soudem žalován a potrestán, a není tendencí immunity poslanecké, aby vydán soudu nebyl. Immunitní výbor a sbor zákonodárný nemá rozhodovati, zda člen sboru dopustil se trestního činu a zda je potrestání hoden, či nikoli, k tomu v právním státě jsou soudcové, nýbrž má pouze rozhodnouti, zda trestní stíhání v tom kterém případu bylo proti členu sboru zavedeno pro jeho činnost jako poslance nebo senátora, nebo aby tato jeho činnost jeho byla překročena nebo stížena. Několik posledních událostí v našem životě politickém nesvědčí o tom, že by příslušní činitelé si byli tohoto stanoviska vědomi. Tvoří se tak dvojí právo v demokratické republice: jedno pro členy zákonodárných sborů, a druhé pro ostatní občany. Neustále se tvrdí, že Parlamentarismus jest v krisi. Nevěřím tomu, nutno však změniti stanovisko ve věci immunity členů sborů zákonodárných, a specielně v deliktech rozhodně nepolitických.
Dr. Karel Novák.

Citace:

Immunita členů zákonodárných sborů.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1924, svazek/ročník 5, číslo/sešit 1, s. 38-39.