NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8329 —
Č. 8329.

Pojištění nemocenské: O rozsahu dozorčího práva politického úřadu nad nemocenskými pokladnami podle § 19 nemoc. zák.
(Nález ze dne 21. ledna 1930 č. 23832/29.)
Prejudikatura: Boh. A 2554/23.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v K. (adv. Dr. Oskar Peter z Kadaně) proti ministerstvu sociální péče o odbytné.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Osp v K. vydala výměr z 11. dubna 1924 tohoto znění: Z několika stížností z kruhů pojištěných vyšlo na jevo, že bylo usnesením představenstva okr. nemoci, pokladny v K. z 31. října 1924 poskytnuto odstupné v částce 20 000 Kč býv. úřednici pokladny Anně G. Představenstvo potvrdilo skutkovou podstatu odvolávajíc se na čl. XIX. a IX. kolektivní smlouvy. Osp co dozorčí úřad zrušuje citované usnesení představenstva nemoc. pokladny z dozorčí moci, neboť na tento případ nelze použíti ustanovení čl. XIX kolektivní smlouvy, poněvadž ten jedná o propuštění z pokladny (viz poznámky v důvodové zprávě ke kolektivní smlouvě připojené) a nelze použíti ani ustanovení čl. IX., poněvadž tento článek o odstupném vůbec nejedná. V daném případě, je-li odchod uvedené úřednice z pokladny odůvodněn další neschopností k výkonu pokladniční služby, jednalo by se o určitý případ invalidity, jehož posouzení by příslušelo příslušnému nositeli pens. pojištění. Postup pokladny ve věci poskytnutí odstupného nemá proto ani v zákoně ani v kolektivní smlouvě opory a nutno jej proto z dozorčí moci zrušiti.
Min. soc. péče potvrdilo nař. rozhodnutím v pořadu instančním výměr tento z jeho důvodů a dodalo k námitkám okr. nemoc. pokladny v K. ještě toto: Jak odvolatelka sama přiznává, bylo odstupné vyplaceno Anně G. jednak jako odškodné, jednak jako remunerace a nelze tudíž v částce 20 000 Kč spatřovali odbytné podle čl. XIX. kolektivní smlouvy z toho důvodu, jak dovozuje odvolatelka, že by po zřízení zemědělské okr. nemoc. pokladny v K. byla vzhledem ke zbývajícímu počtu členů přespočetnou. Rovněž nelze v této částce spatřovati jednoroční služné vyplacené G-ové předem proto, že byla nemocná a že měla podle kolektivní smlouvy nárok na služné po dobu nemoci, nejdéle po dobu jednoho roku, poněvadž v tomto případě by jednak nebylo třeba zvláštního usnesení představenstva a dozorčího výboru, jednak pro neznalost, jak dlouho nemoc potrvá, by nebylo lze vyplatiti služné předem najednou za celý rok do předu. Pokud pak odvolání poukazuje na — Č. 8329 —
to, že usnesení o vyplacení 20 000 Kč se stalo na základě § 17 g) odst. 1 nemoc. zák. a zrušením tohoto usnesení že porušeno bylo právo, připomíná min. soc. péče, že sice plně uznává právo společné schůze představenstva a dozorčího výboru usnésti se o vydáních, převyšujících vydání zákonem nebo stanovami odůvodněná, že však v daném případě usnesení toto se neopírá and o zákon ani o stanovy.«
Na toto rozhodnutí si stěžuje okr. nemoc. pojišťovna v K. jako právní nástupkyně okr. nemoc. pokladny v K. Stížnost především uplatňuje, že vlastním důvodem dozorčího zákroku správních úřadů bylo, že Anna G. jest dcerou ředitele okr. nemoc. pokladny v K., že se tu jedná o čistý akt liberality, byť i úřady toho výslovně neuvedly. Zmíněná nahodilá okolnost nesmí prý nikdy býti důvodem úředního opatření, nýbrž jen zákon. K těmto vývodům nemohl nss přihlédnouti, poněvadž — jak stížnost sama připouští — nař. rozhodnutí takto odůvodněno není.
Stejně míjejí se cíle i dálší vývody stížnosti, pokud, poukazujíce na odst. 1. § 19 nemoc. zák., podle něhož pokladny podléhají státnímu dozoru dle předpisů platných pro jiné spolky pojišťovací a podle zvláštních ustanovení tohoto zákona, dovozují, že z titulu dozorčího práva, příslušejícího politickým úřadům dle všeobecných předpisů platných pro spolky pojišťovací vůbec, sporný dozorčí zákrok zdůvodni ti nelze; neboť nař. rozhodnutí mění založeno na normách platných pro pojišťovací spolky.
Obsah nař. rozhodnutí a výrazy »z moci dozoru;« . . . »neopírá se ani o zákon, ani o stanovy« nenechává vzejíti pochybnosti o tom, že dozorčí zákrok úřadu jest založen na § 19 odst. 3 nemoc. zák., jenž zní: »Dozorčí úřad dohlédá k zachováni zákonných a statutárních předpisů a může je vynutiti na členech představenstva pohrůžkou, uložením a vymáháním peněžitých pokut až do 200 Kč . . . .«nem. zák., § 19.3
Také s tohoto hlediska podrobuje stížnost nař. rozhodnutí své kritice. Tu předem namítá stížnost, že úřad zrušeními zmíněného usnesení z 31. října 1924 překročil oprávnění tímto ustanovením jemu dané. Dle názoru stížnosti směl dozorčí úřad podle cit. předpisu jedině použíti donucovacích prostředků zdě uvedených, aby přiměl orgány pokladny k respektování zákonných předpisů, mohl také zajistiti si vliv na úřadování pokladny prostředky stanovenými v § 20, nikdy však nesměl z vlastní moci rušiti usnesení kompetentních pokladničních orgánů, ani kdyby odporovala zákonu nebo stanovám. Názoru tomu nemohl uss přisvědčiti.
Podle cit. předpisu § 19 jest právem a povinností dozorčích úřadů, jimiž jsou podle odstavce 2. a 5. tohoto paragrafu politické úřady prvé stolice a ve vyšší instanci zem. polit. úřady a min. soc. péče, dbáti o to, aby předpisy zákona a stanov byly okr. nemoc. pokladnami zachovávány. Významem tohoto ustanovení zabýval se nss již v nál. Boh. A 2554/23, kdež vyslovil souhlasně s názorem zastávaným také býv. rak. ss (srovn. Budw. 6640/92, 6708/92, 8133/94, 8334/94, 8518/95 a j.), že jest v rámci tohoto dozorčího práva, činí-li úřady opatření, aby předpisům zákonným bylo vyhověno a aby bylo uvedeno s nimi v soulad, co kogentním normám zákona odporuje. Cit. nález nss týkal se zrušení — Č. 8329 —
ustanovení stanov pokladny, řádně usnesených a dokonce zsp-ou schválených, nálezy býv. ss-u zrušení pravoplatných rozhodnutí ve věcech nem. pojištění. Na názoru zde vysloveném trvá nss i v tomto případě.
Vedle tohoto oprávnění, jež zahrnuje v sobě možnost kasace nezákonných aktů pokladny, poskytuje zákon v § 19 odst. 3 a 4, pak v § 20 dozorčím úřadům ještě oprávnění, pohrůžkou nebo ukládáním trestů donutiti orgány pokladny k respektování zákonných nebo statutárních předpisů a možnost nahlížením do spisů atd., revisí pokladny, vysláním zástupce na schůze orgánů pokladny, svoláním takovýchto schůzí, dokonce i suspensí pokladničních orgánů a pod. kontrolovati a vykonávati vliv na úřadování pokladen, oprávnění to, jež ze všeobecného zmocnění shora citovaného ještě sama sebou neplynou.
Tomuto výkladu svědčí doslov zákona, jak nahoře byl citován. Kdyby donucovacími prostředky ve větě druhé vypočtenými mělo býti vyčerpáno dozorčí právo úřadu, pak by prvá věta byla zbytečná a bylo by stačilo, kdyby byl zákon prostě zněl: »dozorčí úřad může zachovávání zákonných a statutárních předpisů vynutiti...«. Ostatně by nebyl ani logickým výklad stížností hájený, že dohlédací úřad může funkcionáře pokladny, nedbající zákonů nebo stanov, trestati, že může nahlížeti do knih atd., že však nesmí zjištěné nezákonnosti odstraniti. Při tomto výkladu byla by ustanovení, že dozorčí úřad dohledá k zachování zákonných a statutárních předpisů, mrtvou literou, nahlížení do knih, vysílání zástupce do schůzi pokladny atd. celkem by bylo pouhou formalitou, když by úřad nesměl takto zjištěné nesprávnosti odstraniti, ani kdyby odporovaly kogentním normám. Nemohl proto nss námitky stížnosti, popírající oprávnění politických úřadů k předmětnému dozorčímu zákroku, uznati důvodnými.
Aplikuje-li se zásada shora vyložená na daný případ, byl dozorčí úřad oprávněn zrušiti zmíněné usnesení představenstva a dozorčího výboru stěžující si pokladny z 31. října 1924, ovšem za předpokladu, že se příčí kogentnímu předpisu zákonnému nebo statutárnímu.
Zbývá tedy ještě otázka, zdali in concreto tento předpoklad byl dán. — Úřad vyslovil k odůvodnění svého zákroku, že ono opatření pokladničních orgánů nelze opříti ani o čl. XIX., ani o čl. IX. kolektivní smlouvy ani o § 17 g) odst. 1 nem. zák. Tomuto náhledu stížnost neodporuje, vytýká však, že úřad opomenul uvésti, kterému předpisu ono opatření pokladny odporuje. Dovozuje pak dále z § 17 g) odst. 2 nem. zák., že na společné schůzi představenstva a dozorčího výboru pokladny, na níž může býti se usnášeno o kolektivních smlouvách zaměstnanců pokladen, lze i kolektivní smlouvu vykládati a po případě se usnášeti o záležitostech, jež kolektivní smlouva opomenula vyřešiti. Žál. úřad prý nesprávně pojal poukaz na § 17 g), neboť nejde tu o překročení zákona nebo stanov, nýbrž o úpravu služ. poměru mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem podle odst. 2 § 17 g). Tu nemůže býti vůbec řeči o porušení zákona nebo stanov, poněvadž tyto materielní nároky zaměstnanců pokladen vůbec neupravují. Ani porušení kolektivní smlouvy nenastalo, poněvadž předmětný případ kolektivní smlouvou — Č. 8329 —
není vůbec řešen. Není prý proto dozorčí zákrok úřadu v zákoně odůvodněn.
Stížnost má pravdu potud, že porušení kolektivní smlouvy samo o sobě nemůže ještě býti podnětem k dozorčímu zákroku správního úřadu podle cit. § 19 nem. zák., nýbrž jen tehdy, kdyby šlo o porušení předpisů zákonných nebo statutárních, t. j. kdyby předpisy ty stanovily kogentním způsobem meze a náležitosti služební smlouvy a tyto byly v daném případě porušeny. Není tedy nař. rozhodnutí dostatečně a správně odůvodněno, když konstatuje, že ustanovení čl. XIX. a IX. kolektivní smlouvy Anně G. nároku na odstupné neposkytují, když zároveň neuvádí zákonného nebo statutárního předpisu rázu kogentního, jenž byl porušen tím, že pokladna se nepřidržela kolektivní smlouvy.
Stejně jest tomu s odůvodněním, že nelze usnesení pokladny ospravedlniti ani poukazem na § 17 g) odst. 1, jenž přiznává společné schůzi představenstva a dozorčího výboru právo, usnésti se na vydáních, převyšujících vydání zákonem nebo stanovami odůvodněná, poněvadž předmětné usnesení se neopírá ani o zákon, ani o stanovy. Tím nař. rozhodnutí pouze vyslovilo, že ono opatření pokladny nelze opříti ani o předpis § 17 g) odst. 1 nem. zák., opomíjí však opětně uvésti, která zákonná nebo statutární norma jím byla porušena.
Stížnost, jak již řečeno, uplatlňuje názor, že ono opatření jest plně odůvodněno předpisem § 17 g) odst. 2, podle něhož jest společné schůzi představenstva a dozorčího výboru pokladny vyhraženo usnášeti se o kolektivních smlouvách se zaměstnanci pokladen a lékaři, a dovozuje, že v tomto směru není nijak omezena. — Pokladně přísluší nesporně autonomie i při úpravě služ. poměrů zaměstnanců pokladen, ať již úprava ta se děje ve formě kolektivní smlouvy, tedy aktem generelním, či individuelně. Avšak i tu volné usnášení se pokladny má své meze, jež zákon stanovil z důvodů veřejnoprávních, meze diktované účelem instituce nemoc. pojištění, jemuž pokladna slouží. Nelze přehlédnouti, že prostředky nemoc. pojištění plynou pokladně z nucených příspěvků zaměstnavatelů a zaměstnanců, že příjem tento není dán pokladně k volné disposici, nýbrž jen k ukájení účelů, uvedených taxativně v § 25 odst. 1. Proto nemůže pokladna poukazem na svou autonomii odůvodniti každé vydání, jen když bylo usneseno orgány dle zákona povolanými. Takovému omezení podléhá i usnášení se orgánů pokladny ve smyslu cit. § 17 g) odst. 2.
Podle vývodů odvodního spisu měl žal. úřad, vydávaje nař. rozhodnutí, na mysli cit. § 25, jehož porušení spatřuje v poskytnutí odstupného Anně G. Opomenul však takto svůj výrok odůvodniti, spokojiv se všeobecným rčením, že usnesení to nemá ani v zákoně, ani ve stanovách opory. Opomenul také uvésti, z jakých právních a skutkových hledisek dospěl k názoru, že odstupné tomuto zákonnému předpisu, po případě jiné kogentní normě odporuje.
Bylo proto výtce stížnosti, že nař. rozhodnutí neuvádí, kterému předpisu zákonnému nebo statutárnímu sporné usnesení z 31. října 1924 odporuje a že také nezjišťuje skutkovou podstatu případu, zejména v tom směru, jaké důvody a úvahy vedly představenstvo a dozorčí výbor — Č. 8330 —
k onomu usnesení a jaké by toho byly důsledky, kdyby pokladna ono odstupné nebyla povolila, přiznati důvodnost.

Citace:

č. 8329. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 172-176.