NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Č. 9699.

Mimořádná opatření poválečná. — Řízení správní: Přísluší úřadům správním (nebo řádným soudům) rozhodovati o žádosti strany, aby čsl. železniční erár byl uznán povinným k vydání věcí, náležejících straně, které byly spolu s farmou železniční převzaty po převratu Národním výborem pro čsl. stát, a k odškodnění za používání a opotřebení těchto věcí?
(Nález ze dne 23. února 1932 č. 2374.)
Věc: Rudolf K. v K. proti ministerstvu vnitra o náhradu za zabavený majetek.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem osp-é v Třebíči ze 13. ledna 1925 byla pro nepříslušnost odmítnuta st-lova žádost, aby čsl. železniční erár byl uznán povinným k vydání věcí náležejících st-li, jež byly převzaty při převzetí železniční farmy v Ořiškách dne 9. listopadu 1918 Národním výborem, a k přiměřenému odškodnění za používání a opotřebování těchto věcí, po případě — není-li již těchto předmětů — k náhradě jejich hodnoty podle stavu z 28. října 1918 a k zaplacení úroků od 29. října 1918.
Nař. rozhodnutím byl výrok ten potvrzen žal. úřadem z těchto důvodů: Podle ujednání s býv. majitelem farmy, jímž byla podle tvrzení st-lova potravní skladiště pro zaměstnance ředitelství severozápadní dráhy ve Vídni, dodal st-1 z vlastních prostředků proti odměně mrtvé i živé příslušenství k provozu hospodářství potřebné. Tím vznikl mezi ním a majitelem farmy nepochybně poměr soukromoprávní. Rozhodovali o nárocích z tohoto soukromoprávního poměru však politickým úřadům nepřísluší. Na tomto soukromoprávním vztahu Rudolfa K. k majiteli farmy nemohl nic změniti ani výměr býv. okr. hejtmanství v Třebíči ze 7. listopadu 1918, jímž bylo v důsledku státního převratu prohlášeno, že vepřová farma i hospodářství i polnosti nádražní správy v Okřiškách staly se jako celek majetkem čsl. státu, ani když později přešla farma jako celek v majetek čsl. železničního eráru, neboť předměty, o nichž Rudolf K. tvrdí, že jsou, resp. byly jeho majetkem, nebyly jako takové zvláště za majetek čsl. státu prohlášeny ani zabaveny a strana se zrušení zabavení farmy jako celku ani nedomáhá. Námitka strany, že politický úřad jest vázán rozhodnutím soudu, jímž bylo vysloveno, že ve věci jsou příslušný úřady správní, nemá v zákoně opory.
Uvažuje o stížnosti podané na toto rozhodnutí zabýval se nss nejprve námitkou vytýkající, že nižší stolice i žal. úřad nevzaly vůbec zřetele na tu okolnost, že st-1 se již pokusil prosaditi svůj nárok u řádného soudu, že však mor.-slez. vrchní zemský soud usnesením z 8. června 1923, jakož i nejvyšší soud v Brně rozhodnutím z 20. září 1923 vyslovily pravoplatně zamítnutí žaloby z důvodu nepřípustnosti pořadu práva. Vzhledem k tomu měly podle názoru stížnosti o nárocích vznesených st-lem rozhodnouti úřady správní na základě ustanovení o. z. o.
S názorem tím souhlasiti nelze. Není právní normy, podle které správní úřady jsou vázány právním názorem vysloveným řádným soudem, že věc, o kterou jde, spadá do oboru příslušnosti úřadů správních. Naopak z právních norem, upravujících příslušnost správních úřadů plyne, že správní úřady, zkoumajíce z úřední povinnosti svoji příslušnost, uvažují podle zákoných předpisů zcela samostatně, nejsouce vázány na event. výrok řádného soudu o této otázce. Nesprávnost právního názoru hájeného stížností plyne jasně z toho, že právní řád počítá s tím, že dojde ke kompetenčním konfliktům mezi řádnými soudy a správními úřady, a činí opatření, jak tyto konflikty mají býti odstraněny (srov. § 3 zák. z 2. listopadu 1918 č. 3 Sb.). Jest proto stanovisko stížnosti, že úřady byly vázány výroky řádných soudů, vyslovivších, že věc, o kterou jde, spadá do příslušnosti úřadů správních, nesprávné.
O ostatních námitkách stížnosti uvážil nss toto:
St-1 vznesl na správní úřady žádost, aby uznaly čsl. železniční erár povinným k vydání věcí jemu náležejících, jež byly převzaty při převzetí železniční farmy v Okřiškách dne 9. listopadu 1918 Národním výborem, a k přiměřenému odškodnění za používání a opotřebování těchto věcí, po případě k náhradě jejich hodnoty a k zaplacení úroků. Úřady odmítly jednati o tomto žalobním návrhu st-lově pro nepříslušnost, dospěvše k závěru, že nárok st-lem uplatněný jest povahy soukromoprávní, o kterém správním úřadům rozhodovati nepřísluší. Žal. úřad odůvodňuje toto svoje stanovisko vyslovil v nař. rozhodnutí, že »dle ujednání s býv. majitelem farmy, jímž bylo podle tvrzení st-lova potravní skladiště pro zaměstnance ředitelství severozápadní dráhy ve Vídni, dodal st-1 z vlastních prostředků proti odměně mrtvé i živé příslušenství k provozu hospodářství potřebné«, že »tím vznikl mezi ním a majitelem farmy nepochybně poměr soukromoprávní« a že »rozhodovati o nárocích z tohoto soukromoprávního poměru politickým úřadům nepřísluší«. Proti tomuto právnímu stanovisku žal. úřadu neformuluje stížnost žádných bodů stižních, obmezujíc se jen na nijak neodůvodněné tvrzení, že mezi st-lem a erárem žádný poměr soukromoprávní nevznikl. Za tohoto stavu věci nemůže nss vzhledem k § 18 zák. o ss vejíti na věcné přezkoumání správnosti stanoviska zaujatého žal. úřadem a musí zmíněnou výtku stížnosti odmítnouti jako nepřípustnou.
Zbývá námitka, že zabavení vyslovené Národním výborem jest činem veřejnoprávním a že proto o jeho zrušení může rozhodovati toliko správní instance. K námitce té sluší uvésti, že st-1 nedomáhal se v pořadí stolic správních zrušení opatření, jež bylo vysloveno Národním výborem, nýbrž doslovně žádal — jak opakuje i ve stížnosti podané k nss —, aby na základě ustanovení o. z. o. byl železniční erár uznán povinným k vydání věcí mu náležejících, resp. k náhradě jejich hodnoty. Jedině o této otázce také úřady rozhodovaly. Jdou proto mimo vývody stížnosti, v nichž se tvrdí, že soudy nemohou rozhodovati o platnosti zabavení vysloveného Národním výborem.

Citace:

č. 9699. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 445-447.