NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Č. 2975.

Pensijní pojištění: Podléhají zaměstnanci firmy, kteří v největší části pracovní doby denní obstarávají opisy korespondence, zanášejí vyřízené spisy do seznamu knih a do registrů vypracovaných spisů, skládají spisy do spisovny a dle potřeby zase je vybírají, konečně zanášejí a vypravují denní poštu, pensijní povinnosti pojistné?
(Nález ze dne 11. prosince 1923 č. 21 138.)
Věc: Akciová společnost pro výrobu skla dříve Bedřich S. v Novém E. (adv. Dr. Arn. Stiasny z Prahy) proti ministerstvu sociální péče (min. rada Dr. Bron. Wellek) o pensijní pojištění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím z 15. května 1922 vyslovilo min. soc. péče v pořadí instančním, že Josef K., Emil W. a Josef W. v zaměstnání svém u firmy akciová společnost pro sklářský průmysl dříve B. S. v N. S. od 1. července 1920 jsou povinnými pojištěním dle zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb., protože dle výsledků šetření zmínění zaměstnanci v největší části denní doby pracovní obstarávali opisy korespondence, zanášeli vyřízené spisy do seznamu knih a zaznamenávali do registru vypracovaných spisů, skládali spisy do spisovny a zase je v pádu potřeby z ní vybírali a konečně zanášeli a vypravovali denní poštu. Tím zajisté vykonávali převážně práce kontorní, zakládající podle ustanovení § 1, odst. 2. bodu b) zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb. od 1. července 1920 pojistnou povinnost pensijní. ———
O stížnosti uvážil nss toto: ———
Nař. rozhodnutí opírá se o předpis § 1, odst. 2. lit. b) pens. zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb., podle něhož pojištěním povinni jsou zejména zaměstnanci v kancelářích, písárnách, obchodech, skladech, dopravních a jiných podnicích, ať výdělečných či nevýdělečných, kteří vykonávají kupecké nebo jiné vyšší služby ve smyslu zák. ze 16. ledna 1910 č. 20 ř. z. o obchodních pomocnících. Již ze znění tohoto ustanovení vysvítá zřetelně, že pojistná povinnost pensijní podmíněna jest povahou vykonávané práce a nikoliv příslušenstvím zřízence k určité skupině zaměstnanců, jak se objevuje na příklad v listině, jíž ten který zřízenec byl do služeb přijat.
Nař. rozhodnutí založeno jest pak na předpokladu, že zřízenci, o něž jde, jsou zaměstnáni v kanceláři nebo písárně, že vykonávají kupecké služby ve smyslu cit. zák. a to v největší části denní doby pracovní, čili měrou převážnou. Žal. úřad měl tu na zřeteli patrně předpis § 1, odst. 1 cit. pens. zák. z roku 1920, podle něhož pojištěním povinny nejsou osoby, které vykonávají převážnou měrou práce podřízené jako služby čeledínské, nádenické nebo takové, jichž vykonavatelé se nepovažují za obchodní pomocníky podle zák. ze 16. ledna 1910 č. 20 ř. z. (§ 1, odst. 2), t. j. osoby, které vykonávají převážnou měrou podřízené práce.
Že opisování korespondence, zanášení vyřízených spisů do seznamů, zaznamenávání do rejstříků, skládání spisů do spisovny a vybírání jich z ní jakož i zapisování denní pošty náleží do kategorie prací, jež souvisejíce obsahem svým nezbytně a přímo s vyřizováním kupeckých obchodů tvoří v kancelářích a písárnách kupeckých podstatnou část kupeckého provozu, práce kontorní, a jsou pak službami kupeckými, není podle názoru nss-u pochybno. Se zřetelem k předpisu § 1, odst. 1 pens. zák. z r. 1920 záleží však zákonitost výroku o pojistné povinnosti osob, o něž jde, na zodpovědění otázky, zdali zaměstnanci ti vykonávají práce povahy kupecké vedle jiných prací povahy čistě podřízené, manuelní, jen výjimečně, poněvadž by je pak nebylo lze považovati za obchodní pomocníky podle § 1, odst. 2 zák. ze 16. ledna 1910 č. 20 ř. z. a byli by pak podle § 1, odst. 1 zák. o pens. pojištění z r. 1920 z povinnosti pojistné vyňati.
V tomto směru měl žal. úřad pro svůj závěr, že zmínění tři zaměstnanci vedle podřízených služebních výkonů vykonávají kontorní práce a to v největší části denní doby pracovní, oporu ve výpovědi vyslechnutých tří kancelářských sluhů z 1. června 1921. Obsah těchto výpovědí však byl stěžující si firmou dne 20. června 1921 popřen tvrzením, že činnost Josefa K. pozůstává skoro výhradně v pochůzkách a že kancelářští sluhové obstarávají v prvé řadě udržování kanceláře, pochůzky, obsluhu úředníků, a pak teprve práce ve spisovně a opisování. Bylo tudíž povinností žal. úřadu, aby zachovávaje zásadu o slyšení stran, rozpor mezi těmito si odporujícími stanovisky vysvětlil po případě výslechem svědků.
To však neučinil a jest proto skutková podstata v podstatném směru neúplná. Bylo proto nař. rozhodnutí dle § 6 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 2975. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1173-1175.