Čís. 16284.

Nelze vésti exekuci na čekatelské právo, poznamenané v pozemkové knize podle dohody dědiců při projednání pozůstalosti (zák. č. 68/1908 z. z. čes.), a to ani tehda, byl-li povinný odsouzen zaplatiti vymáhajícímu věřiteli zažalovanou pohledávku pod exekucí na dotčené čekatelské právo.
(Rozh. ze dne 8. září 1937, R I 590/37.)
Srv. rozh. č. 6192 Sb. n. s.
Na nemovitostech v knihovní vložce č. 61 a 165 v Ú. S. K., náležících knihovnímu; vlastníkovi Václavu B., jest pod datem 1. března 1921 podle odevzdací listiny ze dne 22. února 1921, č. j. A 175/20-14, vloženo na polovici patřivší zůstavitelce Markétě B. právo vlastnické pro Václava B., poznamenáno, že projednání pozůstalosti bylo provedeno podle zákona o selské posloupnosti, a poznamenáno omezení povinností Václava B. odevzdati celé hospodářství v přiměřené době a v přiměřené ceně jednomu z dětí Anně, Frídě, Rudolfu a Karlu B. Pravoplatným rozsudkem krajského soudu v P. ze dne 28. května 1935, č. j. Ck I 169/34-7, byli Anna, Frída, Rudolf a Karel B. odsouzeni zaplatili vymáhající věřitelce každý částku 3197 Kč 31 h pod exekucí na jejich čekatelské právo ve vložkách č. 61 a 155 v Ú. S. K. Vymáhající věřitelka navrhla k vymožení dotčených pohledávek exekuci zabavením shora uvedeného čekatelského práva povinných podle § 331 ex. ř. a vnuceným zřízením společného práva nadzástavního na řečené čekací právo povinným knihovním vkladem. Prvý soud tuto exekuci povolit, rekursní soud návrh exekuční zamítl s odůvodněním, že čekatelský nárok fideikomisárního substituta nemůže býti předmětem exekuce, dokud substituce nenastala.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Z povahy a účelu exekuce plyne, že způsobilým předmětem exekuce k vymožení peněžitých pohledávek podle § 331 ex. ř. jsou jen práva aspoň co do výkonu samostatně zcizitelná a převoditelná, tedy práva ve prospěch třetí osoby zpeněžitelná (rozh. č. 11433, 13726 a 14376 Sb. n. s.). Čekatelské právo, které vymáhající věřitelka mínila zasáhnouti svým exekučním návrhem, jest podle své povahy právem čistě osobním, nemajícím nijaké hodnoty majetkové, poněvadž oprávnění nemohou je převésti na osobu jinou, a nelze proto na právo to vésti exekuci. Mimo to je čekatelské právo povinných v pozemkové knize na listě B pouze poznamenáno, a tu je vklad na toto pouze poznámkou vyznačené právo nepřípustný (srv. rozh. č. 6192, Sb. n. s.). Dovolací stěžovatelka poukazuje též na to, že shora uvedeným rozsudkem, který jest zde titulem exekučním, byla vyslovena přípustnost exekuce na čekatelské právo povinných, a že i tedy jde v té příčině o otázku, která byla již mezi stranami pravoplatně rozsouzena, avšak rozsudek nemůže s účinkem stanoviti způsob exekuce, který je podle exekučního řádu nepřípustný. Stanoviti způsob exekuce jest úkolem soudce, který rozhoduje o návrhu exekučním v řízení exekučním. Ostatně dovolací stěžovatelka zamlčuje, že v důvodech onoho rozsudku jest výslovně uvedeno, že soud sice vyhověl žalobnímu návrhu na uspokojení žalobkyně z čekatelského práva žalovaných, že však o tom, jakými způsobem chce žalobkyně uplatňovati nárok na čekatelské právo žalovaných, a je-li způsob uplatňování cestou exekuce přípustný, rozhodne příslušný soud exekuční.

Citace:

č. 16284. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 145-147.