Č. 8304.

Učitelstvo: O jmenování učitelů definitivními bez určení služebního místa — věta jako při Boh. A 7214/28.
(Nález ze dne 17. prosince 1929 č. 8311.)
Prejudikatura: Boh. A 7214/28.
Věc: O. K. v Ú. proti ministerstvu školství a národní osvěty o jmenování definitivním odborným učitelem.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1 nabyl vysvědčení učitelské dospělosti 12. července 1910, vysvědčení způsobilosti pro školy obecné 19. listopadu 1912, vysvědčení způsobilosti pro školy občanské dne 28. dubna 1917. Ve školní službě je ustanoven od 9. září 1910, a to od 9. září 1910 jako zatímní učitel soukr. evangelické školy s právem veřejnosti v C., od 1. prosince 1912 jako def. učitel a od 15. září 1918 jako zatímní řídící učitel na téže škole, od 16. září 1919 jako zastupující odborný učitel při 1. chlap. škole občanské v Ú., od 1. února 1920 jako zatímní odborný učitel extra státům při téže a při IV. škole občanské v Ú. Podáním z 29. června 1925 zažádal st-l na základě § 4 zák. č. 306/20 a § 17 min. výn. ze 7. dubna 1923 č. 42105 za jmenování def. odborným učitelem bez určení služebního místa na občanské škole. — Zšr rozhodnutím z 29. října 1925 žádosti nevyhověla pro nedostatek zákonného nároku, neboť takového jmenování zák. č. 306/20 vůbec nezná. Zákon mluví výslovně o zkoušce způsobilosti pro školy obecné, stanoví platnost definitivy počátkem druhého roku služebního, z čehož plyne, že jde tu jen o stabilisaci služ. poměru učitelstva vůbec a že nebylo pomýšleno na definitivy další na škole jiné kategorie. — St-lovo odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí zšr-y. O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané nss uvážil:
Vzhledem k petitu, který st-l v řízení správním vznesl a vzhledem k obsahu nař. rozhodnutí resp. rozhodnutí zšr-y není předmětem sporu v daném případě, zda učitel, který nemá ve službě na veř. školách národních vůbec def. postavení ani na škole obecné a funguje jen jako zatímní učitel na škole občanské, může nebo nemůže dosáhnouti definitiva bez určení služ. místa vůbec, nýbrž na sporu je jenom, zda takovýto učitel může dosáhnouti (podle zák. č. 306/20) definitiva bez určení služ. místa jako odborný učitel občanských škol, anebo zda zák. č. 306/20 zná vedle definitiva bez určení služ. místa vůbec, které poskytuje výhody postavení učitele obecnoškolského, také ještě zvláštní definitivum odborného učitele škol občanských bez určení služ. místa, které by poskytovalo právní postavení, zejména též materielní výhody učitelů občanskoškolských.
Otázkou touto zabýval se nss již nál. Boh. A 7214/28, kde dospěl z důvodů tam uvedených k právnímu názoru, že zatímní učitel občanské školy nemůže ze zák. č. 306/20 vyvozovati nárok, aby byl jmenován def. učitelem škol občanských bez určení služ. místa. Poukazuje podle § 44 jed. ř. na odůvodnění cit. nál., setrvává nss na uvedeném právním názoru i v daném případě, přes opačné vývody stížnosti, k nimž budiž uvedeno ještě toto:
Je zajisté pravda, že zák. č. 306/20 již podle svého nadpisu platí pro učitele jak obecno- tak občanskoškolské, dále že zákon v čl. IV mluvě o učitelích, má na mysli obě právě uvedené kategorie; stejně je pravda, že ustanovení učitele jako zatímního na škole občanské samo o sobě nevylučuje z nároku na definitivum bez určení služ. místa; z toho však ještě neplyne, že by zákon znal dvojí definitivum bez určení služ. místa a to obecnoškolské a občanskoškolské; naopak podává se z důvodů uvedených již v cit. nál. a z tendence zák., — který chce učitelům v duchu zásady parity se státními úředníky zajistiti automaticky výhody definitiva za splnění určitých podmínek co do způsobilosti a do délky služby, — že zákon zná jen jedinou definitivu bez určení služ. místa, jejíž dosažením nabývá učitel právního postavení def. učitele obecnoškolského.
Může tedy zatímní učitel, lhostejno, zda obecno- nebo občanskoškolský, splňuje-li podmínky v zákoně uvedené, totiž má-li zkoušku způsobilosti pro obecné školy a odbyl-li službu určité délky, dosáhnouti definitiva učitele obecné školy bez určení služ. místa, nemůže se však s úspěchem domáhati toho, aby vedle toho nebo místo toho byl jmenován def. učitelem občanskoškolským bez určení služ. místa.
Opak nelze vyvoditi ze stížností vyvozovaného protikladu mezi ustanoveními §§ 1, 2 a 3 článku II na jedné a § 4 téhož článku zák. č. 306/20 na druhé straně. Neboť rozdíl je tu v podstatě jen ten, že čl. II §§ 1, 2 a 3 upravuje jmenování učitelů nalézajících se v době účinnosti tohoto zákona nebo budoucně ještě v počáteční službě, kdežto § 4 upravuje jmenování oněch, kteří, byvše ve školní službě dosazeni před účinností tohoto zákona, odbyli již svoji počáteční službu. Stejně nelze opak vyčísti z předpisu čl. III zák., poněvadž tam se normuje jenom parifikace učitelek všech kategorií s učiteli co do nároku na definitivum bez určení služ. místa, není tím však nic řečeno pro otázku, zda zatímní učitelé a učitelky občanskoškolští mohou nebo nemohou dosáhnouti zvláštního občanskoškolského »definitiva bez určení služ. místa«.

Citace:

č. 8304. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 537-539.