Č. 3428.

Závodní výboru: I. Volí-li se závodní výbor společný pro dělníky a zřízence, nestačí existence jediného zřízence v závodě ke vzniku nároku podle § 7, odst. 2 zák. o záv. výborech na zastoupení menšiny v záv. výboru; stačí však jsou-li tu zřízenci alespoň dva, při čemž jest počítati i zřízence k volbě neoprávněné. — II. Rozhodčí komise nemůže však sama prohlásiti, že určitá osoba jako zástupce menšiny za člena záv. výboru má býti zvolena.
(Nález ze dne 31. března 1924 č. 5590).
Věc: Arnold S. v J. a spol. (adv. Dr. Jul. Kohn z Jablonce h./N.) proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v Jablonci nad Nisou o volbu do závodního výboru.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím bylo nařízeno, že do kandidátní listiny má býti pojat Jindřich M. a že také má býti zvolen, zrušuje se pro nezákonnost; v ostatním se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodčí komise dle zák. o záv. výborech v J. vyslovila nálezem z 29. května 1923 k stížnosti fy František St. a spol. v J., že volba do závodního výboru v závodě řečené firmy provedená v měsíci květnu, jejíž výsledek vyhlášen byl dne 22. května 1923, neodpovídá zákonu, a že se jako neplatná zrušuje. Zároveň nařídila komise, že do kandidátní listiny má dle § 7, odst. 2 zák. o záv. výborech pojat býti jako člen závodního výboru ze skupiny menšiny Jindřich M., a že má také býti zvolen. Další návrhy stížnosti týkající se rozpuštění závodního výboru komise zamítla. V důvodech svého rozhodnutí uvedla komise, že v závodě pracují celkem 34 zaměstnanci, z nichž dva jsou zřízenci tvořící menšinu, ze které dle § 7, odst. 2. zák. o záv. výborech musí aspoň jeden člen závodního výboru býti zvolen. Zastoupení ono v závodním výboru přísluší menšině i tehdy, když jeden z obou zřízenců není ještě 20 roků stár a nemá volebního práva, neboť kogentnímu předpisu § 7, odst. 2 musí býti vyhověno, třeba jen jeden zřízenec ze skupiny menšiny byl volitelným.
Poněvadž předpisu toho dbáno nebylo a za zvolené prohlášeni byli vesměs kandidáti ze skupiny dělníků, musila volba býti zrušena, při čemž musil býti vzat zřetel k tomu, že zřízenec Jindřich M. byl před volbou za kandidáta jmenován, a měl tedy býti zvolen.
O stížnosti, již proti tomuto rozhodnutí podali někteří z voličů, uvážil nss takto:
Předmětem sporu jest otázka, na jaké předpoklady je vázáno právo menšiny stanovené v § 7, odst. 2. zák. o záv. výborech, který stanoví, že volí-li se závodní výbor společný pro dělníky i zřízence, musí aspoň jeden člen závodního výboru býti zvolen ze skupiny menšiny.
Stížnost upírá zřízencům v závodě zaměstnaným toto právo, poněvadž jsou jen dva, a jeden z nich, jsa mladší 20 roků, nemá vůbec práva volebního.
Stížnosti jest přisvědčiti potud, že pro výkon uvedeného práva nestačí existence pouze jediného zřízence v závodě, neboť zákon, mluvě o volbě ze skupiny menšiny, předpokládá, že menšinu tu tvoří skupina dotčených zaměstnanců. O skupině zřízenců nemůže však býti řeči, je-li v závodě pouze jediný zřízenec, neboť skupina určitého druhu zaměstnanců již dle pojmu svého předpokládá více zaměstnanců toho druhu než pouze jednoho. Tomu nasvědčuje též použití plurálu v předchozím odstavci ve slovech »kde zřízenci neb dělníci ... jsou v menšině«. Jaký větší počet dělníků neb zřízenců musí v závodě býti, aby tvořil menšinu ve smyslu zákona, zákon nestanoví, a nepožaduje tedy určitého minimálního počtu. Nutno tedy míti za to, že stačí, jsou-li v závodě třeba jen dva příslušníci dotyčné skupiny.
Stížnost se dále domnívá, že do počtu příslušníků menšiny zřízenců lze počítati jen zřízence k volbě oprávněné, a že tedy v daném případě není zde vůbec menšiny ve smyslu zákona, poněvadž ze dvou zřízenců jen jeden má právo volební.
Pro toto rozlišování mezi zřízenci, pokud jde o jejich příslušnost k skupině ve smylu § 7, odst. 2. zák. o záv. výborech, není však v zákoně opory, a nutno proto za příslušníky menšiny zřízenců pokládati všechny zaměstnance dotčeného závodu, kteří jsou zřízenci ve smyslu § 8 zák. o záv. výborech, bez ohledu na to, zda mají aktivní právo volební. Zákon klade sice v určitých případech váhu jen na počet zaměstnanců k volbě oprávněných (§ 7, odst. 1, § 20, odst. 2, § 21, lit. c) cit. zák.), tu však moment tento výslovně jako rozhodný uvádí; kde zákon tak nečiní (§ 1, odst. 1, § 5, § 6, bod 4, § 25 lit. b) dlužno míti za to, že sluší hleděti k veškerým zaměstnancům bez ohledu na jejich právo volební. K případům těmto patří i příslušnost ke skupině menšiny, a nelze proto vylučovati nikoho z této příslušnosti proto, že nemá volebního práva do závodního výboru.
Náhled tento potvrzuje i následovní úvaha:
Záv. výbory jsou dle § 3 zák. o záv. výborech pololány hájiti a povzbuzovati zájmy zaměstnanců v závodě, tedy zaměstnanců všech včítajíc i zaměstnance, kteří z toho či z onoho důvodu § 13 nemají volebního práva do výboru závodního. Představuje-li však záv. výbor zastupitelstvo všech zaměstnanců, je jen přirozeno, aby všude tam, kde dle zákona počet zaměstnanců je pro otázky organisace závodního výboru právně významný a kde zákon výslovně nic jiného nestanoví, byl za rozhodný považován počet oněch zaměstnanců, jimž v závodním výboru dostává se zájmového zastoupení.
Dále brojí stížnost proti rozhodnuti námitkou, že skupině menšiny přísluší ve společném závodním výboru jen tehdy zastoupení dle § 7, odst. 2 cit. zák., jestliže čítá aspoň tolik členů, aby mohla utvořiti volební skupinu dle § 9 volebního řádu a mohla dle odst. 2 tohoto ustanovení podati vlastní kandidátní listinu.
Stížnost však zaměňuje skupinu zaměstnanců dle § 7, odst. 2 se skupinou volební dle § 9 vol. řádu a přehlíží úplně, že jde o dva zcela různé pojmy, a sice v § 7, odst. 2 zák. o souhrn všech dělníků, pokud se týče všech zřízenců celého závodu, v § 9 vol. řádu však o souhrn voličů navrhujících určitou kandidátní listinu.
Náhled stížnosti, že právo menšiny na zastoupení v závodním výboru dle § 7, odst. 2 zák. jest podmíněno tím, že menšina bude moci vystoupiti a také vystoupí při volbě do závodního výboru jako samostatná volební skupina, nelze také srovnati s určitým a bezpodmínečným zněním § 7, odst. 2 cit. zák., jenž menšině právo na jednoho člena závodního výboru za všech okolností přiznává.
Podáni samostatné kandidátní listiny není ostatně s právem menšiny na zastoupení v závodním výboru dle § 7, odst. 2 cit. zák. v nutné spojitosti, neboť z volebního řádu neplyne, že by onen člen závodního výboru, jenž dle tohoto ustanovení musí z menšiny býti zvolen, měl býti volen jen touto menšinou s vyloučením všech voličů ostatních. Taková oddělená volba zřízenců a dělníků koná se naopak jen tehdy, volí-li obě skupiny každá svůj zvláštní závodní výbor. Volí-li se však výbor společný, musí i zástupce menšiny dle § 7, odst. 2 býti volen všemi k volbě oprávněnými zaměstnanci v jediném volebním sboru a též volební číslo sluší vypočítati na podkladu úhrnného počtu odevzdaných hlasů (§ 19, odst. 2 vol. řádu.).
Jsou tedy dány veškeré předpoklady pro zastoupení menšiny zřízenců ve společném závodním výboru, a stížnosti, jež tvrdí opak, nelze dáti za pravdu.
Jiná jest však otázka, zdali rozhodčí komise postupovala správně, když nařídila, že Jindřich M. musí pojat býti do kandidátní listiny a že musí také býti zvolen.
Postup tento není možno ze zásadních důvodů uznati správným, neboť kandidátní listina nemůže dodatečně takto býti měněna, třebas i bylo jisto, že jmenovaný Jindřich M. je jediný zřízenec, který jako zástupce menšiny dle § 7, odst. 2 cit. zák. do společného závodního výboru může býti zvolen. Neboť se zásadou vyslovenou v § 11 zák. o záv. výborech, dle něhož členové závodního výboru povoláváni jsou volbou, a že volí se volbou přímou a tajnou dle zásady poměrného zastoupení, nedá se srovnati, když rozhodčí komise nařídí, aby do kandidátní listiny byla pojata a zvolena určitá osoba.
Proto bylo nař. rozhodnutí v tomto bodě zrušiti pro nezákonnost, aniž bylo třeba zkoumati, zda by byl býval zákonným postup ten, kdyby volební výbor shledav dle výsledku volby, že nedostalo se menšině zřízenců žádného zástupce ve společném záv. výboru, byl přikázal volební skupině, jejíž kandidátní listina byla zvolena, o jeden mandát méně, a v příčině zbývajícího mandátu dal provésti dodatečnou volbu jednoho člena záv. výboru ze skupiny menšiny, neboť nss-u přísluší zkoumati pouze zákonnost rozhodnutí skutečně vydaného.
Z důvodů těch bylo rozhodnouti, jak svrchu uvedeno.

Citace:

č. 3428. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 924-927.