Č. 8285.

Občanství státní. — Domovské právo (Slovensko): 1. * S hlediska § 1 zák. č. 152/26 jest nerozhodne, zda obec vzhledem k ustanovení § 4 zák. čl. XXII:1886 námitky podle § 9 bodu a)—c) cit. zák. čl. činiti mohla či nemohla. — II. * Z ustanovení § 4 zák. čl. XXII:1886 nelze dovozovati, že obec nemohla proti osobám tam jmenovaným činiti námitky podle § 9 cit. zák. čl. s hlediska nároku na nabytí domovského práva podle § 10.
(Nález ze dne 7. prosince 1929 č. 19134.)
Věc: Žofie a Vojtěch B. v U. (adv. Dr. Jul. Braščajko z Užhorodu) proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušují se pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutími zamítlo min. vnitra žádosti Žofie B. a Vojtěcha B. za udělení čsl. státního občanství podle úst. zák. č. 152/26. — — — — — —
O stížnostech uvážil nss takto:
Žal. úřad vylučuje vznik nároku na udělení čsl. stát. občanství podle zák. č. 152/26 při osobách v § 4 lit. a) zák. čl. XXII:1886 jmenovaných již z důvodu, že obec nemohla vůbec uplatniti proti nim v rozhodném čtyřletí námitky v § 9 pod a)—c) vyznačené.
Po názoru nss-u však toto stanovisko neodpovídá zákonu z 1. července 1926 č. 152 Sb. a to proto, že, jak z § 1 cit. zák. je patrno, předpokladem vzniku tohoto nároku je, že obec proti dotčené osobě v kritické době námitek o § 9 zák. čl. XXII:1886 opřených nečinila. Dle tohoto doslovu zákona záleží tudíž pouze na faktu, zda obec námitky ty činila neb nečinila, aniž však zákon rozeznává a význam přikládá skutečnosti, proč k námitkám těm nedošlo a zejména stalo-li se tak proto, že obec ať z toho neb onoho důvodu námitky ty činiti nemohla. Nenalézá tudíž svrchu uvedené stanovisko žal. úřadu opory v zákoně.
I kdyby však bylo správným stanovisko úřadu, že záleží na tom, zda obec mohla či nemohla dotčené námitky činiti, nebylo by lze právem dovoditi, že ustanovením § 4 zák. čl. XXII:1886 možnost ta byla jí odňata. Vždyť podle tohoto předpisu není pravomoc obce nad osobami tam uvedenými vyloučena vůbec, nýbrž toliko, pokud jde o záležitosti týkající se voj. služby a přikázané pravomoci voj. soudů.
Jak z odv. spisu patrno, má žal. úřad za to, že bydliště oněch osob v určité obci náleží k záležitostem jejich voj. služby, spadajícím do kompetence voj. úřadů a vyloučeným tedy důsledně podle cit. § 4 z pravomoci obce. Ani toto stanovisko neodpovídá zákonu; byť se i mohlo míti za to, že přikázání té které osoby nadřízeným voj. úřadem do některé obce ingerenci této obce se vymykalo, nelze z toho ještě nikterak důvodně dovozovati, že by obec v mezích vlastní pravomoci nebyla mohla uplatniti okolnost v § 9 lit. a)—c) uvedenou v relaci dotčené osoby vůči sobě jakožto svazu obecních příslušníků a že by ji nemohla přivésti k platnosti s hlediska případného uplatnění nároku této osoby na přijetí do dom. svazku. Jsou tedy premisy, z nichž žal. úřad vycházel, mylné a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8285. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 490-491.