NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Čís. 7927.

Přejímatel podniku (zasílatelského závodu) jest povinen (§ 1409 obč. zák.) zaplatiti i útraty sporu, jejž vedl a prohrál předavatel podniku při jeho provozu. Lhostejno, že v době převzetí podniku nebyly ještě útraty pravoplatně přisouzeny.
(Rozh. ze dne 30. března 1928, Rv I 1000/27.) Zasílatel Max В. vedl spor se státem, jejž prosoudil. Po té převzala závod Maxe В-a veřejná obchodní společnost, jejímž veřejným společníkem byl i Max B. Žalobě státu proti veřejné obchodní společnosti o zaplacení útrat onoho sporu bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Jediná námitka, kterou dovolatelka odůvodnila před prvým soudem návrh na zamítnutí žaloby, že odsouzení k náhradě útrat má povahu trestu a povinnost k náhradě útrat jest proto ryze osobním závazkem, nikoli dluhem podniku, byla v dovoláni opuštěna, a to plným právem, neboť závazek k náhradě útrat prohraného sporu tkví sice v předpisech procesního práva, přes to jest však závazkem soukromoprávním, a vztahují se proto i na něj předpisy občanského práva o převzetí dluhů, Jestliže žalovaná firma převzala zasílatelský podnik Maxe В-a se všemi právy a závazky, jest podle § 1409 obč. zák. povinna zaplatiti i útraty sporu, jejž Max B. při provozováni převzaté zasílatelské živnosti vedl a prohrál. Dovolání namítá, že převzetí práv a závazků není skutkovou okolností, jež by mohla býti doznána, nýbrž právním závěrem, jenž by byl odůvodněn jenom, kdyby byla předložena neb aspoň prokázána smlouva o takovém převzetí, což se nestalo. Avšak v doznaném přednesu, že Max B. s Matyldou K-ovou založili smlouvou veřejnou společnost, která provozuje zasílatelství, do té doby provozované Maxem B-em, dále pod firmou »Autodoprava a zasílatelství B. a spol.«, jest obsaženo i tvrzení převzetí podniku, a to má podle § 1409 obč. zák. i bez výslovné úmluvy za následek převzetí dluhů podniku. Proto musí býti rozhodnutí sporu založeno na tvrzení obsaženém v žalobě, že žalovaná firma převzala obchod Maxe В-a se všemi právy a povinnostmi, ať se již pokládá za pouhý právní závěr, plynoucí z předcházejícího skutkového přednesu, nebo za nový další skutkový přednes, jenž byl žalovanou stranou rovněž doznán. Lichá jest další námitka, že nárok na náhradu soudních útrat není dluhem z obchodování. Max B. mohl ovšem vésti také spory, které nesouvisely s jeho zasílatelskou živností, útraty takových sporů nebylo by možno pokládati za převzaté spolu se zasílatelstvím, avšak spor o náhradu za zničení nábytkového vozu za železniční přepravy náleží nepochybně k provozování zasílatelského podniku, útraty sporu nelze posuzovati jinak, než by na příklad musily býti posuzovány náklady na opravu nábytkového vozu, náleží proto k obchodním výlohám, a závazek k jejich náhradě jest dluhem podniku. Nezáleží na tom, že útraty nebyly při zřízení veřejné společnosti přisouzeny ještě právoplatně. Poněvadž § 1409 obč. zák. v té příčině nerozeznává, musí ochrana poskytnutá jím osobním věřitelům býti přiznána také pro pohledávky budoucí, neurčité a podmíněné, jenom když svým důvodem tkví v provozování převzatého podniku. Další námitku, že měli býti žalováni Max B. a Matylda K-ová osobně, vyvrací dovolání samo, dovozujíc správně, že žalobě proti Maxu B-ovi brání námitka věci rozsouzené a žalobě proti Matyldě K-ové nedostatek jakéhokoliv právního důvodu. Žalována jest firma Autodoprava a zasílatelství B. a spol., tedy právní podmět odlišný od jednotlivých společníků firmy, pro nějž neplatí námitky bránící zažalování jednotlivých společníků. Výtka, že k žalobě by byla oprávněna jenom strana, které byly v předcházejícím sporu přisouzeny útraty, a že jí byla správa československých státních drah, nikoliv finanční prokuratura, jest v rozporu se spisy, neboť žalobcem v tomto sporu jest československý stát a týž byl podle doznaného žalobního přednesu žalovaným v předcházejícím sporu. Finanční prokuratura jest v tomto sporu a mohla býti i v minulém sporu jenom právním zástupcem československého státu. Byla-li v minulém sporu vedle československého státu v závorkách uvedena železniční správa, stalo se tak jenom k označení onoho oddělení státní správy, jehož oboru se zahájený spor týkal.

Citace:

č. 7927. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 535-537.