Deník.Právo a spravedlnost. V poslední době nebylo neobvyklé klásti i v soudních rozhodnutích nad zákon princip účelnosti, vhodnosti domněle lépe hovící idei spravedlnosti. Polemiky pojící se k nedávným rozhodnutím, která se týkala osob politicky exponovaných, daly za pravdu zastancům principu zákonného práva a staly se bezděky chválou rozhodování podle zákona i když rozhodnutí je tvrdé a zdá se nespravedlivé. Je pozoruhodné, jak vratkou oporou ve veřejném mínění měl volební soud, o němž je známo, že se jinak řídí spíše zásadou oportunity než zákonem. Nelze se diviti, že bylo na něm žádáno, aby zachoval nadále tento postup a aby se řídil více principem spravedlnosti nebo vhodnosti než zákonem. Leč tu se objevilo úskalí takového postupu. Úsudky o tom, které rozhodnutí je spravedlivé, se rozcházely, poněvadž různě byl vymezován okruh skutečností, jež měly býti podkladem rozhodnutí. Ukázalo se nade všechny pochybnosti, že princip volného nalézání práva není způsobilý zejména v dnešní době názorových protiv udržeti důvěru v nestrannost rozhodování. Nejsme schopni jednotného úsudku o tom, co je spravedlivé. Jsme příliš v zajetí svých zálib a předsudků a podle toho náchylní vybírati a oceňovati skutečnosti, na nichž budujeme hodnotné úsudky. Mohlo by se ovšem namítnouti, že také právnický výklad zákona může býti sporný. Mezi aplikací zákona a volným nalézáním práva jest však přece i v tomto směru podstatný rozdíl. Zákon může přesně vymeziti, které skutkové předpoklady jsou rozhodné pro určitý závěr. Při úvahách o vhodnosti, spravedlnosti nějakého opatření není tohoto omezení. Pro výklad zákona jest princip účelnosti jen jednou vykládací methodou, jejíž dosah je omezen především zněním zákona. Při volném nalézání práva jest princip účelnosti jedinou oporou rozhodování, oporou, která se ukázala znovu příliš vratkou.