NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Č. 5173.

Státní zaměstnanci: * Pokud se v § 16, odst. 1 zák. č. 230/1920 mluví o vojenské službě, míní se tím vojenská služba válečná.
(Nález ze dne 2. prosince 1925 č. 23166.)
Věc: Eduard R. ve F. proti ministerstvu spravedlnosti o přiznání výhody podle § 7 zák. č. 230/1920.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím z 21. února 1922 zamítl žal. úřad žádost st-lovu za přiznání výhody podle § 7 zákona ze 7. dubna 1920 č. 230 Sb. o zařazení do odpovídající hodn. třídy a platové stupnice, ježto vycházel z právního náhledu, že udělení výhody podle cit. ustanovení zákona ponecháno je volnému uvážení úřadu a není tudíž na přiznání její subjektivního nároku. Nss rozhodnutí toto nálezem z 12. října 1923 č. 16683/23 zrušil podle § 7 zák. o ss, ježto uznal tento právní náhled žal. úřadu za mylný.
Vzhledem k tomuto nálezu žal. úřad o žádosti st-lově znovu pojednal a použiv oprávnění odst. 1. § 16 zák. č. 230/1920, vyloučil st-le po dohodě s min. vnitra a fin. z výhody v § 7. cit. zákona, ježto st-l je býv. dobrovolně sloužícím poddůstojníkem z povolání, tedy osobou, která se svého času dobrovolně přihlásila k vojenské službě býv. rak.-uh. státu.
Stížnost namítá v podstatě, že žal. úřad v případě st-lově neprávem použil ustanovení odst. 1 § 16 cit. zákona, ježto toto ustanovení může se týkati jen těch zaměstnanců, kteří v čas války dobrovolně se přihlásili ke konání vojenské služby v býv. rak.-uh. monarchii, že však st-l před válkou i během války se namáhal, aby dosáhl sproštění od vojenské služby a mohl nastoupiti službu civilní a že proto o dobrovolném přihlášení k válečné vojenské službě nemůže býti řeči. Dále stížnost uvádí, že odst. 1 § 16 cit. zák. sice praví všeobecně, že z výhod zák. č. 230/1920 mohou býti vyloučeni, kdo se dobrovolně přihlásili k voj. službě v býv. monarchii rak.-uh., že však z toho, že hned ve větě následující se praví »anebo ji vykonávali v zápolí v takovém vojenském postavení, že z důvodů hospodářských ohledů nezasluhují«, je vidno, že § 16 odst. 1 má na mysli pouze vojenskou službu v době války.
Tato námitka je důvodna. V § 16 odst. 1 zákona č. 230/1920 se sice praví, že z výhod tohoto zákona mohou býti vyloučeni ti zaměstnanci, kteří se k vojenské službě býv. státu rak.-uh. dobrovolně přihlásili; že však zákonodárce, použiv výrazu »kteří se dobrovolně přihlásili k voj. službě«, neměl tím na mysli dobrovolné přihlášení k voj. službě vůbec, nýbrž pouze k voj. službě válečné, vyplývá již z věty následující 1. odst. § 16, která zní: »anebo ji vykonávali v zápolí v takovém voj. postavení« —.
Z toho plyne, že z výhod zákona č. 230/1920 podle ustanovení § 16. odst. 1 mohou býti vyloučeni zaměstnanci, již se dobrovolně přihlásili k válečné voj. službě, ne však také ti, kteří již před válkou po odbytí presenční služby ve voj. službě dobrovolně setrvali. Tomuto výkladu nasvědčuje jednak celá intence zákona, který již podle svého nadpisu stanoví zvláštní předpisy pro státní zaměstnance, kteří válkou byli zdrženi ve výkonu nebo nastoupení civilní státní služby, jednak i zpráva státně-zřízeneckého výboru z 2. dubna 1920 tisk 2739 k návrhu zákona, ve které se k § 16 výslovně poznamenává, že dobrovolné přihlášení k voj. službě jest zde míněno a může býti pro vyjmutí z výhod tohoto zákona jenom tehdy směrodatno, když se jedná o zjištěné případy úmyslného jednání proti české státní myšlence.
Vycházel-li tedy žal. úřad v nař. rozhodnutí z právního náhledu, že k vyloučení st-le z výhody § 7 zák. č. 230/1920 stačí podle § 16, odst. 1 tohoto zákona již, že st-l po odbyté presenční službě ve voj. službě jako déle sloužící poddůstojník setrval, pak ocitá se v rozporu se zákonem a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5173. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 614-615.