NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8436 —
Č. 8436.

Pojištění pensijní: K výkladu pojmu »vyšší dozorčí činnosti« podle § 1 odst. 2 lit. e) pokud se týče § 1 lit. a) odst. 2 cís. nař. z 25. června 1914 č. 138 ř. z.
(Nález ze dne 17. února 1930 č. 10735/29.)
Věc: Firma »Akciová společnost dříve Škodovy závody« v Plzni proti ministerstvu sociální péče o pensijní pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Pens. ústav pro úředníky Akciové společnosti dříve Škodovy závody v Praze prohlásil výměrem ze 17. listopadu 1923, že Matěj Št., v zaměstnání u firmy Akciová společnost dříve Škodovy závody v Plzni jako dozorce jest od 1. července 1920 členem jmenovaného ústavu povinným pojištěním dle zák. č. 89/20. — Matěj Št. domáhal se podáním z 1. prosince 1923 vzneseným k zsp-é přiznání pojistné povinnosti již od 5. září 1918, od které doby byl u shora zmíněné společnosti zaměstnán jako dozorce na úpravu písku pro slévače. — Zsp v Praze vyhověvši rozhodnutím ze 13. září 1924 odporu Matěje Št. vyslovila dle § 64 lit. a) odst. 2 cís. nař. z 25. června 1924 č. 138 ř. z., že Matěj Št. v zaměstnání svém u jmenované firmy byl od 5. září 1918 povinen pojištěním podle cit. cis. nař. Nař. rozhodnutím potvrdilo min. soc. péče rozhodnutí zsp-é — — — —.
Stížnost spatřuje nezákonnost nař. rozhodnutí především v tom, že žal. úřad, ač podstatu činnosti Št.-ovy kvalifikuje jako péči o technicky přiměřený výkon pracovní jiných zaměstnanců, dospívá prý k právnímu závěru, že Št. kromě vyššího dozoru po rozumu § 1 odst. 2 lit. e), pokud se týče § 1 lit. a) odstavce 2. cís. nař. č. 138/1914 vykonával také ještě jinou převážně duševní činnost, jejíž obsah však vůbec žal. úřad nekonkretisuje. — Námitka tato spočívá na nepochopení znění nař. rozhodnutí.
Podle § 1 odst. prvého čís. 3 cís. nař. z 25. června 1914 č. 138 ř. z., kteréhož zákona v daném případě se zřetelem k tomu, že běží o hodnocení činností zaměstnancovy za dobu od 5. září 1918 do 1. července 1920, dlužno použíti, je základním požadavkem povinnosti k pens. pojištění, aby zaměstnanec podle způsobu svého zaměstnání vykonával pravidelně převážně duševní služební výkony. Další druhý odstavec obsahuje pak demonstrativní výpočet jednotlivých způsobů zaměstnání, jež zákon uznává za převážně duševní činnost po rozumu všeobecného předpisu vytčeného pod č. 3. v odstavci prvém. Výpočet ten je tedy zákonnou aplikací povšechného pojmu převážně duševní činnosti v odstavci 1 § 1 pod č. 3. vysloveného na jednotlivé způsoby činnosti. Mezi ně náleží i podle lit. e) vyšší dozor na práci jiných osob, jehož pojem po stránce positivní a negativní se blíže vysvětluje pod odstavci 2. a 3. následujícího § 1 lit. a).
Žal. úřad hodnotí podstatu činnosti Št.-ovy, kterou spatřuje v péči — Č. 8436 —
o technicky přiměřený pracovní výkon jiných zaměstnanců, jako činnost převážně duševní resp. jako činnost vyšší dozorčí po rozumu § 1 odst. 1 bodu 3. resp. odst. 2. lit. e) resp. § 1 lit. a) cís. nař. č. 138/14.
Znění nař. rozhodnutí nelze vykládati jinak, než že úřad hodnotí podstatu činnosti zaměstnancovy pouze v rámci vyššího dozoru a že ji podrobuje nucenému pojištění pensijnímu proto, že tuto vyšší činnost dozorčí sluší kvalifikovati jako činnost převážně duševní, poněvadž bez tohoto zásadního předpokladu by nemohlo býti řeči o nucené povinnosti pojistné po rozumu zákona.
Není proto odůvodněnou námitka stížnosti, že žal. úřad kromě této činnosti, kterou v úvodu poslední věty svého výroku přizpůsobuje znění 2. odstavce § 1 lit. a), má na zřeteli ještě nějaké další úkony, které nejsou zahrnuty v pojem »vyššího dozoru« a nelze také přisvědčiti mylnému názoru stížnosti, že by byla nesprávnou aplikace daného případu pod ustanovení § 1 odst. 1 bodu 3. cís. nař. č. 138/14.
Další vývody stížnosti obracejí se proti právnímu hodnocení činnosti Št.-ovy jeho činnosti vyššího dozoru. Vážné indicium pro opačné nazírání na činnost Št.-ovu, zastávané stížností, spatřuje tato ve skutečnosti, že svědci v řízení slyšení označují Št. jako předního dělníka. Stížnost ovšem sama přiznává, že pro uznání pens. povinnosti není rozhodným označení (titul) určitého zaměstnance, nýbrž jedině obsah činnosti tímto zaměstnancem vykonávané. Avšak tím stížnost sama přiznává, že pojmenování zaměstnance neznamená o sobě nic pro otázku pens. povinnosti. Je-li směrodatným jedině obsah činnosti zaměstnancovy, nemůže jeho titulatura býti »vážným« indiciem.
Dovolávajíc se znění 2. a 3. odstavce § 1 lit. a) cit. cís. nař. z roku 1914 shledává st-lka kriteria pojmu »vyššího dozoru« po rozumu zák. o pens. pojištění jednak v iniciativním zásahu zaměstnance do technického výrobního procesu, jednak i v disposičním právu zaměstnancově pracovními silami při tomto procesu pracovním zaměstnanými. — Toto právní stanovisko stížnosti dlužno především uvésti na pravou míru potud, že podle definice orgánu vyššího dozoru, jak ji vyhraňuje po stránce positivní předpis 2. odstavce § 1 lit. a), pokládají se za takové orgány pens. povinnosti podléhající oni zaměstnanci, kteří vykonávají činnost dozorčí nebo dohlédací spojenou s péčí o technicky nebo hospodářsky přiměřený pracovní výkon jiných zřízenců. Aby zaměstnanci tito také samostatně disponovali pracovními silami jim přidělenými, zákon k pojmu vyššího dozoru nepožaduje. Ani judikatura ss-u ani nss-u požadavek samostatné disposice pracovními silami, za jakou by bylo pokládati zejména oprávnění dělníky přijímati a propouštěti a vykonávati nad nimi případně i disc. moc (jak míní stížnost), nevkládá do pojmu vyššího dozoru. Kriterium vyššího dozoru spatřuje judikatura ve zužitkování smyslových poznatků pomocí zvláštních odborných znalostí a praktických zkušeností, pokud se týče v péči o technicky správné a účelné pracovní výkony sil pracovních podléhajících dozoru dotyčného zaměstnance (srov. na př. Budw. A 7998, 8017, 11408 a 11473).
Proto také nepokládají se za orgány vyššího dozoru oni zaměstnanci, jejichž činnost se vyčerpává pouhým dohledem na to, aby dělníci jim podřízení pilně bez nutných přestávek pracovali, nebo jejichž činnost — Č. 8437 —
má povahu dozoru rázu pouze mechanického, jaký má na zřeteli 3. odstavec § 1 lit. a). Nenáležejí sem konečně ani zřízenci, kteří sami fysické práce konají jako ostatní dělníci a jen vedle toho mají dozor nad svými spoludělníky (tak zvaní přední dělníci).
Aplikujeme-li pojem vyššího orgánu na daný případ, dospějeme k závěru, že to, co žal. úřad bezvadně zjistil ve směru skutkovém, vyplňuje pojem tento, jak byl shora vyložen. Matěj Št. byl stěžující si firmou pověřen dozorem nad dělníky, aby prováděli správné míchání a spracování písků a zemin podle poměru stanoveného vyšším technickým orgánem. Tento pískový materiál (formovací materiál) se podle konaného šetření spracovával ve strojích za účelem zhotovování odlitkových forem v určitém poměru technického složení formovacího materiálu, vzhledem k jeho tvrdosti, přilnavosti a pevnosti, jakož i vzhledem k žáru roztaveného kovu a jeho jakosti po vychladnutí, jak toho ten který odlitek vyžadoval. Úkolem dozorce bylo dohlížeti k tomu, by formovací materiál obsahující směs různých písků a zemin po stránce technické vyhovoval účelu shora zmíněnému.
Pakli žal. úřad vycházeje ze zjištění spisy doloženého, že podstata dozorčí činnosti Mat. Št. spočívala v péči o technicky přiměřený výkon pracovní dělníku Št.-ovi podřízených a že k provádění této dozorčí činnosti je zapotřebí odborných znalostí a praktických zkušeností — kvalifikoval podstatu činnosti Matěje Št. jako činnost převážně duševní, v daném případě pak specielně jako činnost vyššího dozoru, — nelze toto hodnocení právní shledati nezákonným, poněvadž ve zjištěné podstatě činnosti zaměstnancovy jsou obsaženy veškery prvky pojmu vyššího dozoru po rozumu § 1 odst. 2 lit. e), pokud se týče § 1 lit. a) odstavce 2 shora cit. zák. Činnost Matěje Št. neobmezovala se tedy, jak mylně usuzuje stížnost, na pouhý mechanický dohled nad dělníky, aby pilně pracovali, nýbrž záležela v duševním spracování smyslových poznatků pomocí zvláštních odborných znalostí a zkušeností funkcemi duševními, čímž právě liší se pojem činnosti duševní resp. vyššího dozoru od pouhé nižší činnosti dozorčí. Při tom nezáleží na tom, zda Št. vyvíjel zmíněnou činnost výhradně z vlastní iniciativy, z vlastního popudu, či zda řídil se pokyny danými jemu závodním inženýrem. Moment iniciativnosti, pokud se týče samostatnosti nestanoví zákon o pens. pojištění jako kriterium pens. povinnosti, rovněž jako nevyžaduje k pojmu vyššího dozoru, aby zaměstnance stihla vyšší zodpovědnost za výsledek jeho činnosti, jak mylně se domnívá stížnost. Že nelze Matěje Št. řadili snad do kategorie předních dělníků po rozumu 3. odstavce § 1 lit. a), plyne ze zjištěné skutečnosti, kterou přiznala i st-lka ve svém odvolání min., že manuelně pracoval jen v případě potřeby, že tedy hlavní činností jeho byl dohled nad přidělenými mu dělníky.

Citace:

č. 8629. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 826-827.