NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8347 —
Č. 8347.

Vojenské věci: Domobranec povolaný za války světové ke službě vojenské nebyl osvobozen od placení voj. taxy náhradní za rok, ve kterém — jsa na dovolené — nekonal služby presenční.
(Nález ze dne 13. ledna 1930 č. 14578/28.)
Prejudikatura: Boh. A 5997/26.
Věc: Zikmund G. v N. proti ministerstvu vnitra o vojenskou taxu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Platebním rozkazem osp-é v P. z 22. prosince 1926 byla st-li vyměřena služ. taxa náhradní za rok 1919.
Zsp v Brně rozhodnutím z 24. června 1927 nevyhověla odvolání podanému st-lem proti uvedenému plat. rozkazu z toho důvodu, že stl při konečném vyřízení v odvodním seznamu v roce 1908 byl uznán neschopným k činné voj. službě, v důsledku čehož podléhal povinnosti platiti služ. taxu náhradní vzhledem k ustanovení § 2 lit. a) zák. o voj. taxe z 10. února 1907 č. 30 ř. z. a čl. 4/2 min. nař. z 19. srpna 1907 č. 211 ř. z., pokud se týče § 2 zák. č. 231/24 počínajíc rokem 1909 až včetně do roku 1919. Naproti tomu činná voj. služba, kterou st-1 konal v letech 1915 až 1918 jako domobranec osvobozuje ho od povinnosti platiti voj. taxu podle ustanovení § 4 lit. b) cit. zák. o voj. taxe toliko za tyto roky, ve kterých skutečně konal činnou voj. službu, nemůže však tento osvobozovací důvod uplatňovati též pro rok 1919, poněvadž v tomto roce nekonal voj. službu.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání podanému proti tomuto rozhodnutí, poukázav na jeho důvody a dodav, že st-1 byl teprve dnem 15. prosince 1920 převeden do zálohy, kteráž okolnost nemá účinku na taxovní povinnost let minulých. Do té doby byl domobrancem a jako takový v roce 1919 činné služby domobranecké nekonal. Z toho důvodu není vzhledem k ustanovení § 4 lit. b) zák. o voj. taxe z 10. února 1907 č. 30 ř. z. osvobozen od povinnosti platiti voj. taxu za rok 1919.
St-1 sám uvedl ve správním řízení, že byl v roce 1918 propuštěn na dovolenou, a nepopřel v rekursu svém na min. vnitra zjištění II. stolice, že v roce 1919 nekonal služby voj.; nelze proto shledati vadným zjištění žal. úřadu, že st-1 v roce 1919 činnou službu domobraneckou nekonal, neboť se opírá o vlastní údaje st-lovy. Má-li snad st-1 za to, že konal službu vojenskou, i když byl na dovolené, sluší na to odpověděti, že zákon o voj. taxe z 10. února 1907 č. 30 ř. z., mluvě v § 4 lit. b) o presenční službě, má na mysli skutečně konanou službu vojenskou, jak jde na jevo zejména z § 8 a z §§ 43 a 44 zák. z 5. července 1912 č. 128; takové služby však nekoná domobranec, který byl propuštěn na dovolenou; neboť podle § 6 zák. ze 6. června 1886 č. 90 ř. z. přerušuje se na dobu dovolené jeho vojenské postavení, takže domobranec na dovolené nekoná službu vojenskou, a tudíž ani službu presenční. (Srov. nál. Boh. A 5997/26).
Není-li však vadným zjištění žal. úřadu, že st-1 v roce 1919 presenční službu voj. nekonal, jest ve shodě se zákonem jeho výrok, že za — Č. 8348 —
tento rok není osvobozen od placení voj. služ. taxy náhradní, neboť podle bodu b) § 4 zák. ze 4. února 1907 č. 30 ř. z. jsou příslušníci domobrany osvobozeni od placení služ. taxy náhradní jen za ten rok, kterého byli přidrženi ke službě presenční.

Citace:

č. 8347. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 212-213.