Čís. 9333.
Zákaz zcizení a zatíženi, poznamenaný na nemovitosti dlužníka nevadí exekuci vnuceným zřízením zástavního práva na nemovitosti pro dávku z majetku požívající dosud zákonného zástavního práva podle § 62 (1) zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 7. listopadu 1929, R I 835/29.)
Na základě vykonatelné platební výzvy navrhl československý stát proti Malvíně R-ové exekuci nuceným zřízením zástavního práva na domě dlužnice. Soud prvé stolice exekuční návrh zamítl, rekursní soud exekuci povolil. Důvody: Zamítnutí exekučního návrhu odůvodnil soud prvé stolice tím, že na nemovitosti jest poznamenán zákaz zcizení a zatížení bez písemného svolení Mariany B-ové, dcery Malvíny R-ové a že její souhlas nebyl vykázán. Tento názor jest právně mylný, neboť podle obsahu exekučního titulu (platební vyzvání) jest vymáhaná pohledávka dávkou z majetku, připadající poměrně na dům, o který tu jde, a podle § 62 zák. ze dne 8. dubna 1920 čís. 309 sb. z. a n. požívá dávka z majetku na nemovitostech do částky poměrně na ně vypadající zákonného práva zástavního, jemuž přísluší přednost přede všemi, na nemovitosti váznoucími právy a pohledávkami ze soukromoprávních nebo zákonných důvodů. Knihovní vtělení takové pohledávky znamená toliko konstatování zákonného práva zástavního, pročež zákaz zcizení nebo zatížení, na nemovitosti váznoucí jest v tomto případě bez významu a není tudíž zapotřebí, by československý stát vykázal svolení osoby, v jejíž prospěch zákaz ten poznamenán. Ostatně ustanovení § 364 písm. c) obč. zák. platí jen při zatížení nebo zcizení dobrovolném, smluvním, nikoli při zatížení nebo zcizení exekučním.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle spisů nemůže býti pochybnosti, že platební vyzvání berní správy ze dne 18. prosince 1928 doručené stěžovatelce dne 21. prosince 1928 jest exekučním titulem ve smyslu § 1 čís. 13 ex. ř. a že tento exekuční titul, jsa opatřen doložkou vykonatelnosti zúčtovacího oddělení berní správy, musí býti soudy považován za vykonatelný, neboť věcný přezkum správnosti tohoto potvrzení vymyká se působnosti soudů a o případné jeho nesprávnosti může býti rozhodnuto jen cestou správní. Z toho důvodu musí zůstati nepovšimnutými vývody dovolacího rekursu, jimiž se stěžovatelka z platebního rozkazu berní správy ze dne 29. listopadu 1922 doručeného jejímu zemřelému manželi dne 13. prosince 1922 snaží dovoditi, že vymáhaná pohledávka vůbec není po právu a že právo zástavní stanovené pro ni v § 62 zákona ze dne 8. dubna 1920 čís. 309 sb. z. a n. zaniklo promlčením. Je-li však platební vyzvání berní správy ze dne 18. prosince 1928 vykonatelným exekučním titulem a jde-li dle jeho obsahu o dávku z majetku, která požívá na nemovitosti stěžovatelčině ve smyslu § 62 (1) zákona ze dne 8. dubna 1920, čís 309 sb. z. a n. zákonného zástavního práva, jemuž přísluší přednost přede všemi na nemovitosti váznoucími právy a pohledávkami ze soukromoprávních nebo zákonných důvodů po dobu tří lot a doba tato od doručení exekučního titulu stěžovatelce (21. prosince 1928) dosud neuplynula, nevadí zákaz zcizení nebo zatížení na nemovitosti stěžovatelky knihovně poznamenaný povolení exekuce vnuceným zřízením práva zástavního pro vymáhanou pohledávku s příslušenstvím vkladem práva zástavního na nemovitosti, jak soud rekursní v napadeném usnesení uvedl a správně odůvodnil. Tím odpadá potřeba zabývati se další otázkou, zda zákaz zcizení nebrání povolení navržené exekuce i z důvodu, že nejde o vklad smluvního práva zástavního, nýbrž o vklad zástavního práva exekučního a nejvyšší soud nemá proto důvodu, by se dotyčnými vývody dovolacího rekursu blíže zabýval.