NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8382 —
Č. 8382.

Jazykové právo. — Církevní věci. — Matriky: I. * Německé evangelické farní úřady nemají nároku na to, aby jim úřední korespondence soudů dodána byla také v jazyku německém. — II. Sdělení dat z matriky církevní úřadem farním k dotazu soudu jest úředním jednáním farního úřadu.
(Nález ze dne 23. ledna 1930 č. 923.)
Prejudikatura: Boh. A 6892/27, 7658/28, 7806/29, CCCXLII/28.
Věc: Německé evangelické farní úřady ve V. a F. proti ministerstvu spravedlnosti o jazykové právo.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Okr. soud ve F., resp. krajský soud v L. obrátil se dopisem, sepsaným v jazyce českém, na něm. evang. farní úřad ve F., resp. ve V., se žádostí o sdělení určitých dat z matrik, jimi vedených. Stěžující si farní úřady žádaly, aby k těmto dopisům byl připojen německý překlad. Žádostem těm jmenované soudy nevyhověly. Dozorčí jazykové stížnosti proti tomu podané byly v instančním pořadí zamítnuty, naposledy min.-em sprav. nař. rozhodnutími.
O stížnostech uvážil nss toto:
Předmětem jaz. sporu byla otázka, zda stěžující si něm. evang. farní úřady mají nárok, aby zaslané jim dopisy soudů, jež obsahovaly žádost o sdělení dat z matrik, byly sepsány také v jejich církevním jazyku, kterýmžto jazykem jest v mezích všeobecných zákonů a nařízení řeč německá (§ 1 odst. 2 vyhlášky min. škol. č. 209/24 o novém církevním zřízení Něm. evang. církve v Čech., na Mor. a ve Slez., schváleném vládou podle § 9 cís. patentu z 8. dubna 1861 č. 41 ř. z.). Tuto spornou otázku zodpověděl žal. úřad v obou nař. rozhodnutích záporně. Vychází v nich především z právního názoru, že stěžující si farní úřady jsou orgány něm. evang. církve a jejích obcí, tedy veř. korporace, spadající pod ustanovení § 3 jaz. zák., podle něhož veř. korporace jsou povinny přijímati ústní i písemná podání učiněná v jazyku čsl. a je vyřizovati, takže nejsou ani oprávněny žádati překlad dopisů v něm. jazyku. Soudní dopisy, o něž šlo, jsou po názoru žal. úřadu pro farní úřady, jimž byly adresovány, podáními ve smyslu § 3 odst. 1 jaz. zák. Nelze je pokládati za vyřízení podle § 2 odst. 2 a 6 jaz. zák. a čl. 18 jaz. nař., nýbrž za úřední korespondenci soudů, pro kterou čl. 1 odst. 2 lit. f) jaz. nař. předpisuje bezvýjimečně užití státního jazyka. — Č. 8382 —
Z tohoto odůvodnění nař. rozhodnutí jest zřejmo, že žal. úřad odepřel nárok farních úřadů, aby jim dotčené soudní dopisy byly dodány také v jazyku německém, ze dvou důvodů. Důvod první opírá žal. úřad o úsudek, čerpaný z ustanovení § 3 odst. 1 jaz. zák., druhý důvod pak založen jest na úvaze, že dopisy, o něž šlo, jsou součástí úřední korespondence soudů, které podle čl. 1 odst. 2 lit. f) jaz. nař. jsou povinny a oprávněny dopisovati veř. korporacím jen ve státním jazyku.
Stížnosti nepopírají správnost názoru žal. úřadu, že něm. evang. církev a její farní obce jsou veř. korporace ve smyslu § 3 jaz. zák., ani že něm. evang. farní úřady jsou jejich orgány. V té příčině není tedy mezi stranami sporu. — Jinak obracejí se stížnosti proti oběma uvedeným důvodům nař. rozhodnutí a namítají, že ustanovení § 3 jaz. zák. nelze vůbec užíti k výkladu o užívání jazyka státními úřady. Dovozují to z předpisů §§ 1 a 2 jaz. zák., tvrdíce, že tyto předpisy upravují jazykový styk státních úřadů mezi sebou a s jinými osobami, kdežto § 3 upravuje zcela nezávisle na tom jazykové právo úřadů samosprávných, zastupitelských sborů a veř. korporací ve státu, jakož i jejich styk mezi sebou, s fysickými a právními osobami a s úřady nestátními. Povinnost vyslovená v § 3 může prý platiti proti státním úřadům jen potud, pokud vyplývá z § 1 jaz. zák. a pokud tu není výhrad ve smyslu § 2. Předpoklady těchto výhrad jsou však v daných případech splněny, ježto jde o vyřízení podle tohoto předpisu. Za vyřízení dlužno pokládati i úřední korespondenci. Tomu nevadí ani předpis čl. 1 jaz. nař. Jeho III. hlava obsahuje výjimečná ustanovení pro výhrady uvedené v §§ 2 a 5 jaz. zák., která platí právě tak pro body a) a e) jako pro bod f) § 1 jaz. nař., jde-li o jazykovou menšinu a jsou-li dány předpoklady čl. 18 jaz. nař., neboť III. hlava jaz. nař. neobsahuje omezení na body čl. 1 odst. 2 jaz. nař., zejména nikoli v příčině bodu f), ve kterém jsou jmenovány také veř. korporace, jež podle čl. 16 mohou býti rovněž příslušníky jaz. menšiny.
Z vylíčeného právního stanoviska obou stran vyplývá, že mezi nimi jest spornou právní povaha soudních dopisů zaslaných stěžujícím si farním úřadům s hlediska jaz. práva. Kdežto žal. úřad popírá výslovně, že by je bylo lze pokládati za vyřízení ve smyslu § 2 odst. 2 a 6 jaz. zák., snaží se stížnosti dovoditi, že dopisy ony mají tuto právní povahu, i když je lze označiti jako úřední korespondenci. Stížnosti totiž proti kvalifikaci oněch dopisů žal. úřadem jako úřední korespondence námitek neuplatňují a správnost tohoto právního názoru nepopírají. Stížnost farního úřadu ve F. pak výslovně zdůrazňuje, že při onom styku nešlo o postavení soudu k němu jako ke straně ve smyslu příslušných ustanovení o soudním řízení, nýbrž o korespondenci mezi soudem a farním úřadem. Stížnosti připouštějí tedy samy, že ve styku soudů s farními obcemi, resp. farními úřady, dlužno činiti rozdíl, vystupují-li tyto jako strany či jako úřady. Po této stránce sluší uvésti: Jazykový zákon upravuje právní postavení samosprávných úřadů, zastupitelských sborů a veř. korporací v oboru jaz. práva zásadně s téhož hlediska, přiznávaje jim stejná práva a ukládaje jim stejné povinnosti. — Č. 8382 —
To plyne nepochybně z ustanovení § 3 odst. 1, 2 a 4 jaz. zák., kdež kladou se řečené útvary souřadně vedle sebe a v oboru jaz. práva posuzují se stejně. V souvislosti s tím nařizuje pak § 8 odst. 1 jaz. zák. státní moci výkonné, aby upravila v duchu tohoto zákona také užívání jazyků pro úřady samosprávné, zastupitelské sbory a veř. korporace. Jest proto oprávněn úsudek, že totéž, co jest jazykovým právem pro samostatné úřady a zastupitelské sbory, sluší uznati i za jazykové právo pro veř. korporace, resp. jejich orgány, tedy v daném případě i pro stěžující si farní úřady jako orgány veř. korporace, jimiž nesporně jsou.
Otázkou dvojího postavení obce, jako úřadu a jako strany, ve styku se soudy s hlediska jazykového práva zabýval se nss již v nál. Boh. A 6892/27, v kterém podrobně vyložil a odůvodnil, že obec může vystupovati buď jako subjekt práv a povinností, představující v oboru veř. a soukr. práva osobu, a že v této relaci jest aspoň v zevním právním styku rovna každé jiné právní osobnosti, a má tatáž jazyková práva jako jiný právní subjekt, anebo že obec může jadnati jako úřad s úřední kompetencí, a že dlužno proto v každém konkrétním případě, kdy záleží na povaze jejího právního postavení, zkoumati, která z obou eventualit tu jest. V cit. nál. byl také vysloven právní názor, že obec, jejímž jednacím jazykem jest minoritní (německý) jazyk, nemá nároku, aby úřední dopisy soudní, řízené na ni jako na úřad, byly psány také v jejím jednacím jazyku. Tento právní názor schválen byl také usnesením odborového plena Boh. A CCCXLII/28. Nss setrval při názoru tom i v nál. Boh. A 7658/28. V obou cit. nálezech bylo dále vysloveno, že čl. I. odst. 2 lit. f) jaz. nař., kterým se upravuje dopisování soudů, státních úřadů a orgánů se samosprávnými úřady a zastupitelskými sbory, je vydán v mezích a v duchu jaz. zák. V nálezech těch vyvráceny byly také jako bezdůvodné všechny námitky, jež nynější stížnosti uplatňují, zejména bylo dovoženo, že hlava III. jaz. nař. upravuje jen styk státních úřadů se stranami, ale neobsahuje ustanovení, jež by se týkalo úředního styku státních úřadů s obcemi jako úřady. Nss setrvává při těchto právních názorech i v daných případech.
Ježto právní postavení veř. korporací, resp. orgánů jejich podle shora uvedených úvah jest podle jaz. zák. zcela stejné jako postavení, jaké mají úřady samosprávné a zastupitelské sbory, platí tytéž důvody a úvahy, o které jsou opřeny cit. nálezy, týkající se obcí, také v daných případech, v nichž šlo, jak shora dovoženo, o úřední styk soudů s veř. korporací, resp. jejími orgány v jejich funkcích jako veř. úřadů (srov. také nál. Boh. A 7806/29), a nikoli o styk s veř. korporací, resp. církevními úřady jako stranami. Nelze proto ani stěžujícím si farním úřadům přiznati nárok, aby úřední dopisy soudu, jež řízeny byly na ně jako na úřady, byly psány také v jejich církevním (německém) jazyku.
Pokud stížnost farního úřadu ve F. poukazuje také na to, že v daném případě tento farní úřad jednal jen jako osoba přezvědná, jest námitka tato bezdůvodná. Stížnost uvádí sama, že farní úřad měl dotčený dotaz zodpověděti, čímž uznává povinnost dožádání soudu o sdělení dat z matriky vyhověti. Sdělovati data z matriky k žádosti soudu jest — Č. 8383 —
nepochybně úkon, náležející do oboru úředních povinností farního úřadu, tedy do úřední jeho kompetence jako úřadu matričního, neboť vykonati jej mohou a jsou povolány toliko tyto úřady, resp. faráři jako správcové jejich, jak to plyne z § 81 odst. 2 č. 3 vyhlášky min. škol. č. 209/24 o novém zřízení Něm. evang. církve v Čech., na Mor. a ve Slez., který mezi povinnostmi farářovými výslovně uvádí: vyhotovovati výpisy z církevních knih, které za šetření zákonných předpisů mají platnost veř. listin. Jest proto nesprávné, tvrdí-li stížnost, že odpověď farního úřadu nebyla žádným jeho úředním jednáním.
Mají-li nař. rozhodnutí podle toho, co bylo řečeno, náležitý zákonný podklad již v ustanovení § 1 odst. 2 č. 1 jaz. zák. a čl. 1 odst. 2 lit. f) jaz. nař., o které jsou správně opřena, není třeba, aby se nss zabýval také ještě druhým důvodem, o který žal. úřad své výroky rovněž opřel, dovolav se i předpisu § 3 jaz. zák., ani stížností popíranou platností a použitelností předpisu čl. 56 jaz. nař., na který žal. úřad v rozhodnutí, týkajícím se farního úřadu ve F., také poukázal.

Citace:

č. 8382. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 284-287.