NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8335 —
Č. 8335.

Učitelstvo: Má přeložený učitel veř. školy národní za nezměněné platnosti zák. č. 274/19, t. j. před účinností zákona č. 251/22 nárok na diety za manželku po dobu stěhování a na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti za dobu, po kterou se nemohl v novém místě nastěhovati do služebního bytu pro nutné úpravy jeho?
(Nález ze dne 8. ledna 1930 č. 24052/29.)
Věc: Augustin Sch. v R. (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o diety a další náhradu přestěhování.
Výrok: Stížnost se zamítá jakožto bezdůvodná, pokud jde o náhradní nárok vůči míst. radě škol., v ostatním se nař. rozhodnutí zrušuje jakožto nezákonné.
Důvody: Výnosem zšr-y v Praze z 22. listopadu 1920 byl st-l, do té doby ředitel měšť. školy v H., ze služ. příčin v téže vlastnosti přeložen do R., kdež nastoupil službu dne 13. prosince 1920. Výnosem z 21. prosince 1921 přiznala mu zšr náhradu výloh stěhovacích v částce 5 479 Kč 40 h. Odvolání st-lem do tohoto výnosu podané, ve kterém se domáhal toho, aby mu k této částce byla povolena další jím likvidovaná částka 1 457 Kč jakožto diety pro něho a jeho manželku, bylo výnosem min. škol. zamítnuto.
Když nss toto rozhodnutí zrušil pro nedostatečné odůvodnění podle § 6 zák. o ss, uložilo min. škol. zšr-ě, aby projednala věc znovu ve vlastním oboru působnosti.
Zšr rozhodla pak výnosem ze 3. září 1925, že st-lově manželce nepřísluší nárok na výlohy za stěhování v důsledku zákona rovnostního č. 274/19, ježto rovněž choti státního úředníka nepřísluší takové výlohy. Pokud se týče uplatňování nároku na diety z titulu vedení dvojí domácnosti za dobu od 10. prosince 1920 do 19. ledna 1921, nebyly tyto diety přiznány vzhledem k oběžníku předsednictví min. rady ze 13. prosince 1919, podle kterého se při stěhování nehradí výlohy za opravu a přestavbu bytu, tudíž také nároky na diety z titulu vedení dvojí domácnosti z důvodu, že se byt opravoval. To jest soukromou záležitostí likvidantovou, jež nemá nic společného s úřední službou. Bylo též zjištěno — Č. 8335 —
šetřením, že nepřísluší žadateli náhradní nárok proti školní obci po rozumu § 2 zák. o zřizování škol z 24. února 1873 č. 16 z. z. česk.
Odvolání z rozhodnutí toho podané bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodu rozhodnutí zšr-y.
O stížnosti uvážil nss takto:
Předmětem stížnosti jsou tyto st-lem uplatňované nároky: 1. Nárok na náhradu diet za dobu od 10. prosince 1920 do 19. ledna 1921, po kteroužto dobu se st-1 nemohl v novém svém působišti nastěhovati do úředního bytu, ještě neupraveného k obývání, nýbrž musil se svojí manželkou bydleti v hostinci, 2. nárok na diety za dobu, po kterou trvalo stěhování, t. j. od 15. do 19. ledna 1921, na manželku po rozumu § 2 zák. z 24. března 1903 č. 56 z. z. česk., ježto běželo o manželku přeloženého učitele, 3. nárok na náhradu škody vůči míst. radě škol. v R. z důvodu, že se nepostarala o včasnou úpravu st-lova služ. bytu, aby se do něhou mohl st-1 hned nastěhovati (§ 3 česk. zák. o úhradě nákladu na školy z 24. února 1873 č. 16 ř. z.), o kterémž nároku prý žal. úřad opominul rozhodnouti.
Ad 3. Nss nedal stížnosti za pravdu, neboť st-1 v rekursu, jehož vyřízením jest nař. rozhodnutí, domáhal se náhrady jedině na státní správě školské, toliko podotýkaje, že má úřad školského dozoru možnost sám si nahraditi to, co st-li poukáže na dietách pro opožděné nastěhování jeho do úředního bytu, a to podle § 3 zák. z 24. února 1873 č. 16 z. z. česk. na příslušné míst. radě škol. Poněvadž se tudíž st-1 v opravném prostředku nedomáhal, aby jemu byla přiznána nějaká náhrada z titulu cit. § 3, nedoléhala na úřad procesní povinnost, po té stránce vůči st-li rozhodnouti, i nelze mluviti o vadnosti řízení nevyčerpáním st-lova petitu, nevydal-li úřad takového rozhodnutí.
Ad 2. Úřad odepřel st-li diety na jeho manželku, poukázav na rovnostní zákon č. 274/19, jehož § 10 v 2. odst. přiznává učitelům nárok na pravidelné diety, cestovné atd., jakož i na úhradu výloh stěhovacích vůbec jen v těch mezích, ve kterých přísluší onen nárok státním úředníkům podle předpisů o tom vydaných. Úřad pak vyslovil dále, že podle těchto předpisů není pro státní úředníky založen nárok na diety pro manželku při stěhování, a stížnost proti takto vyslovenému názoru vůbec neformuje stížného bodu. Přes to dlužno stížnosti přisvědčiti, neboť stížnost proti uvedenému nazírání úřadu právem namítá, že se úřad přes paritní zákon měl říditi předpisem § 2 lit. b) zák. z 24. března 1903 č. 56 z. z. česk., podle něhož osobám učitelským obecných škol národních a měšťanských, jež z příčin služebních se definitivně překládají na školu v jiné školní obci, přísluší nárok na stravné po dobu cesty (§ 1) i za manželku. Platilť v rozhodné době před účinností zák. č. 251/22 (čl. XIV—XVI 1922, § 4) ještě původní odstavec 4 § 10 zák. par., podle něhož »měl-li by učitel podle zem. zák. posud platných nárok vyšší než podle prvých tří odstavců tohoto paragrafu, vyměří se mu plat podle příslušného zákona zemského«274/1919 sb., § 10.4. Nař. rozhodnutí tudíž neprávem řídilo se jen normou druhého odstavce § 10 par. zák., nepřihlédlo k tehdy ještě platnému čtvrtému odstavci cit. paragrafu a opomenulo aplikovati vytčený předpis svrchu uvedeného zákona zemského, čímž porušilo zákon. — Č. 8336 —
Ad 1. Vůči nároku st-le na diety za dobu, po kterou se st-1 v novém působišti nemohl nastěhovati do úředního bytu, odvolal se žal. úřad na obsah usnesení min. rady ze 13. prosince 1919, odmítl st-1 ův na diety jedině z důvodu, že podle tohoto usnesení nehradí se stěhujícímu se státnímu úředníku výlohy za opravu a přestavbu bytu, a vyslovil konečně, že st-1 proto nemá také ani nároku na diety z titulu vedení dvojí domácnosti za dobu, po kterou byl byt opravován.
I kdyby však st-li podle cit. usnesení min. rady nepříslušel nárok na náhradu za úpravu bytu, neplynulo by z toho, že mu nemůže příslušeti nárok na náhradu diet z titulu dvojí domácnosti za dobu, po kterou se do neupraveného bytu nemohl přestěhovati. Úřad tedy nemohl po právu jen z tohoto důvodu odepříti st-li uplatňovaný nárok, a učinil-li přes to tak, jest po této stránce nař. rozhodnutí v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 8335. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 187-189.