V. Hospodářství samosprávných svazkův územních.
I. Úvod. II. Prameny právní. III. Majetek samosprávných svazků; rozdělení. A) Obecní majetek, jmění kmenové, obecní statek v zemích českých. B) Okresní a zemský majetek. C) Podle jakých zásad se jmění a podniky samosprávných svazů spravují. D) Kdo spravuje jmění to ? E) Jmění osadní. IV. Úhrady hospodářství samosprávných. 1. Vývoj příjmův. 2. Nynější úprava. Přehled. Jednotlivé druhy veřejnoprávních příjmův. A) Příděly. B) Příspěvky. C) Poplatky. D) Dávky: 1. přirážky, 2. dávky samostatné. E) Naturální plnění. E) Pravidla. G) Všeobecná ustanovení o veřejnoprávních příjmech. H) Mimořádné úhrady. V. Rozpočet. 1. Pojem rozpočtu. 2. Úhrady v rozpočtu. 3. Řízení rozpočtové. 4. Význam rozpočtu. 5. Včasné stanovení rozpočtu. 6. Rozpočet osadní. 7. Kontroly. — Literatura.
I. V čas převratu byly v naší republice různé kategorie samosprávných svazů územních. V celé republice byly obce, vedle nich pak v zemích českých okresy (zastupitelské v Čechách, silniční na Moravě a Slezsku) a země, na Slovensku zprvu municipia (městská a komitáty), později nové župy a okresy podle župního zákona, v Podkarpatské Rusi komitáty, později jedna župa.
Organisace a působnost všech těchto korporací byly upraveny v ústavách dotyčných svazův a předpisech je doplňujících.
Podle ústav těch měly svazy značnou působnost a musely obstarávati důležité úkoly správní. K tomu potřebovaly jednak nižných věcí, jednak služeb a prací lidských.
V historickém vývoji pozorujeme:
1. Úkoly těchto svazů byly stále rozmnožovány. Úkoly byly jednak povinné, jednak dobrovolně svazy převzaté. To se vysvětluje jednak tím, že zákonodárství svazům samosprávným stále svěřovalo nové a nové úkoly povinné, jednak tím, že samosprávné svazy (mimo silniční okresy) jsou organisovány jako korporace se všeobecnou působností a z toho důvodu v prospěch svého obyvatelstva samy stále nové a nové úkoly na sebe přebíraly.
2. Úhrada na tyto úkoly byla v prvé řadě opatřována zvláštního majetku dotyčných svazů; pokud to nestačilo, bylo třeba opatřiti úhradu vrchnostensky nuceně od členů těchto svazův. V nejstarších dobách převládal systém, že svazy od svých členů přímo nuceně požadovaly statky a práce k splnění úkolů nutné. To platilo zejména u obcí; členové obcí konali naturální práce na udržování silnic, poskytovali obecním chudým ,,střídou“ chudinskou podporu, plnili přímo úkoly obecní, za čež někdy dostávali podíl z výnosu obecního majetku a pod. Ale tento způsob naturálního hospodaření záhy ustoupil do pozadí byv nahražen skoro úplně (až na malé zbytky) hospodářstvím peněžním. Svaz požaduje od svých členů vrchnostensky peníze a za ně si opatřuje potřebné statky a práce pro úkoly svazové. 3. Samosprávné svazy jsou vedle státu nejdůležitějšími nositeli veřejné správy. Odtud velmi značná souvislost i co do úkolů i co do úhrady těchto úkolův jednak mezi samosprávnými svazy s jedné strany a státem s druhé strany, jednak mezi jednotlivými kategoriemi těchto svazův samých. Mnohé úkoly veřejné jsou obstarávány i státem i svazy v dohodě nebo vedle sebe a nezávisle na sobě a prameny příjmové svazů konkurují se zdroji státních příjmův. Tím se vysvětluje jednak stále rostoucí potřeba nových příjmů, jednak i stále vzrůstající nesnadnost příjmy tyto si opatřiti. Vzniká boj o příjmy i mezi státem a svazy i mezi jednotlivými kategoriemi svazů. A v této situaci byly samosprávné svazy v naší republice v čas převratu. Ovšem v Rakousku byl boj ten vzhledem k ústavní struktuře státu a národnostnímu boji mnohem živější a prudší, nežli v Uhrách u municipií a obcí.
4. Po převratu projevují se tyto snahy:
a) Samosprávné svazy rozvinuly po válce velmi bohatou činnost, která vyžadovala značných nákladů a šlo o to, otevříti svazům nové příjmy. V tom směru padaly v úvahu zejména obce a pro ně byla vydána t. zv. obecní finanční novela č. 329/1921 Sb. Vedle toho byly zák. č. 334/1921 Sb. nově upraveny pro samosprávné svazy příděly ze státní pokladny. Překotné zvyšování přirážek dotýkalo se však nebezpečně státního hospodářství a mělo v zápětí i národohospodářské škody. Odtud úsilí podrobiti hospodaření samosprávných svazů silné kontrole dozorčích orgánů státních, aby bylo zabráněno nehospodárnosti. Důležitým mezníkem jsou zde zák. č. 77/1927 a č. 169/1930 Sb. Oba zákony byly vydány pro všechny samosprávné svazy a upravují jejich hospodářství podle stejných zásad.
b) Organisace samosprávných svazů v rámci organisace veřejné správy byla postupem času značně zjednodušena; vedle obcí zůstaly tu po zavedení zemského zřízení (zák. č. 125/1927 Sb.) jenom okresy a země, nově jednotně organisované.
c) Naproti tomu neměly dosud pronikavějšího úspěchu snahy, aby bylo provedeno nové rozdělení úkolů veřejné správy jednak mezi stát a svazy samosprávné, jednak mezi jednotlivými kategoriemi samosprávných svazů navzájem, aby tím byla zbytečná konkurence úkolová odstraněna a tím i výdaje samosprávné sníženy.
Dosavadní úpravy, třebas poměrně časté (1921,1927,1930), nezdají se míti ráz trvalý, poněvadž krise samosprávných financí jest stále palčivá. Proto chystá se další novela dosavadních předpisův. Ale není pochyby, že všechny úpravy finanční nebudou míti stálejšího úspěchu, neupraví-li se vůbec organisace a působnost samosprávných svazův a zejména, nebudou-li jejich úkoly vzhledem k státu a mezi svazy samotnými rationelně upraveny.
II. Nynější stav jest tedy tento:
Jako samosprávné svazy územní padají v úvahu obce, okresy a země. Hospodářství jejich po stránce příjmové jest značně unifikováno zák. č. 77/1927 a č. 169/1930 Sb. Vzhledem k tomu možno hospodářství všech územních korporací (obcí, okresů a zemí) vylíčiti na jednotné základně.
Příslušné předpisy o úpravě finančního hospodářství obcí, okresů a zemí jsou obsaženy:
a) Pro všechny obce v celé republice v obecní finanční novele z 12. VIII. 1921, č. 329 Sb. (prov. nař. č. 143/1922 Sb.), kteráž nabyla účinnosti dnem 1. X. 1921, v Podkarpatské Kuši podle vlád. nař. č. 216/1922 Sb. (s některými změnami) dnem 1. VII. 1922. Vedle toho zůstala v platnosti některá ustanovení obecního zřízení a statutův městských.
b) Pro okresy a země v org. zák. ze 14. VII. 1927, č. 125 Sb., kterýž nabyl účinnosti v zemích historických 1. XII. 1928, na Slovensku a Podkarpatské Rusi dnem 1. VII. 1928.
c) Pro všechny obce, okresy a země v zák. z 15. VI. 1927, č. 77 Sb. (t. zv. II. fin. novela, prov. nař. č. 157/1927 Sb.) o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy, kterýž nabyl účinnosti v celé republice dnem 1. I. 1928 (s výhradou, že sněm Podkarpatské Rusi může určitá ustanovení změniti), dále v zák. ze 27. XI. 1930, č. 169 Sb., kterým se mění a doplňuje zák. čís. 77/1927, Sb. Nové znění zák. č. 77/1927 Sb. bylo vyhlášeno vyhláškou min. vnitra č. 170/1930. Zák. č. 169/1930 Sb. nabyl účinnosti (až na jednu odchylku) dnem 1.1. 1931.
Okolnost, že tu šlo o dílčí úpravy a že okresy a země dne 1. I. 1928 nebyly ještě zřízeny, činila nutným vydati různá přechodní ustanovení, ale přesto vznikají leckteré pochybnosti související s výkladem časových mezí zákona. III. Majetek samosprávných svazů. Základní myšlenkou všech úprav o úhradě potřeb svazů samosprávných jest, že k tomu účelu slouží v prvé řadě výnos majetku těchto svazů. Obce, okresy a země jsou právnické osoby (korporace) a jako takové mohou samostatně nabývati práv a se zavazovati, tudíž mohou míti svůj vlastní majetek.
Majetek samosprávných svazů se dělí:
a) na jmění finanční (obecní, okresní a zemské), které jest určeno k tomu, aby z jeho výtěžků byly hrazeny potřeby svazu; b) na jmění správní, kteréž existencí svojí slouží přímo určitým úkolům veřejné korporace na př. budovy kancelářské, musea, bibliotéky a pod.;
c) na veřejný statek, to jsou věci, které jsou věnovány obecnému užívání (usus publicus): silnice, náměstí a pod.
A. Obce. U obcí v zemích českých byl dříve i t. zv. obecní statek, totiž majetek, který sice náležel vlastnicky obci, ale k němuž měli určití občané v obci zvláštní veřejné právo požívací.
U obcí činí se dále rozdíl mezi kmenovým jměním a jměním ostatním. Obecní zřízení a statuty nám definice kmenového jmění nepodávají, ačkoliv s rozdílem tím spojují závažné účinky, na př. veškerá disposice s kmenovým jměním vyhrazena je obecnímu zastupitelstvu, zcizení kmenového jmění jest vázáno těžšími podmínkami, zachování kmenového jmění je dáno pod dozor vyšších orgánů. Co jest kmenové jmění, jest dosti pochybno. Judikatura někdy ztotožňuje Kmenové jmění vůbec s jměním nemovitým, jindy pokládá za kmenové jmění jmění kapitálové, to jest to, které může nésti užitky. Po mém soudu kmenovým jměním je to, které obecní zastupitelstvo za kmenové jmění výslovně prohlásilo, při čemž je nerozhodne, zda tu jde o věci movité či nemovité. Je tedy možno, že nejsou kmenovým jměním věci nemovité, jmenovitě jestliže obec nechce nebo nemá v úmyslu si je trvale podržeti, nýbrž chce je dále zciziti na př. pozemek, který obec koupí za účelem parcelace a rozprodeje mezi ty, kteří chtějí stavěti; ale z druhé strany mohou býti kmenovým jměním i věci movité na př. drahocenné obrazy, gobeliny na radnici v Bratislavě a pod. O pojmu kmenového jmění srov. Hácha: Dohled vyšších instancí samosprávných k hospodářství okresů a obcí (Knihovna Svazu českých okresů, sv. 8.).
Obecním statkem v zemích českých (Srov. Říha: Obecní statek, Knihovna Svazu českých okresů, sv. 7.) byly zejména věci nemovité; lesy, rybníky, pastviny. Věci ty náležejí vlastnicky obci, ale jsou stiženy veřejnoprávním požívacím právem ve prospěch určitých občanů. Tento obecní statek pokládá se za zbytek občin (Allmend), totiž lesů a pastvin, které byly společné majitelům selských usedlostí v obci. Každý takový usedlík měl totiž v obci svůj dům se zahradou, potom určité pozemky, na nichž provozoval zemědělství, kdežto ostatní pozemky (lesy, pastviny k území obecnímu náležející) byly ve vlastnictví společném těchto usedlíků a oni jich pro potřeby svého hospodářství užívali. Byli to t. zv. rustikalisté, t. j. držitelé kmenových usedlostí v obci. Podle provisorního obecního zřízení z r. 1849 stali se členy obce i velkostatkáři i t. zv. emfyteuti (domkáři), ale neměli nároku na užívání těchto společných pozemků a ten stav přešel i do obecních zřízení českých; §§ 70 čes., 63 mor. a slez. Podle nich rozhodovaly o tom, zda určitý majetek obecní jest obecním statkem či jměním, úřady samosprávné Boh. A. 2906/1923, a výrok jest právní moci schopen A. 2832/1923. V otázce, kdo má právo užívací a v jakém rozsahu, byl rozhodným místní obyčej, který tu byl, aniž byl brán v odpor, v čas účinnosti obecních zřízení, ale užívání bylo omezeno vždy — ačli zvláštní titul nepřipouštěl výjimky — jen na to, čeho dům a statek oprávněného uživatele potřebuje. Co zbylo po úhradě oprávněných požitků, plynulo do obecní pokladny. Poživatelé měli někdy i určité povinnosti na př. udržovati cesty a pod., což se rovněž řídilo obyčejem, ale daně z obecního statku platili vždycky.
Obecní statek byl zastaralou institucí, která vadila řádnému hospodaření a byla v obcích pramenem velmi četných sporů. Ale četné pokusy o nápravu cestou zákonodárnou neměly úspěchu.
Teprve zák. z 17. VII. 1919, č. 421 Sb., byly nemovitosti, jež jsou obecním statkem podle ustanovení obecního zřízení, prohlášeny za kmenové jmění obecní, a náležel-li obecní statek osadě (Boh. A. 6086/1926), za kmenové jmění osadní, stávají se tedy ipso jure jměním obecním (osadním). Přeměna tato se vztahuje pouze na nemovitosti na př. rybníky, lesy, pastviny, a pouze na nemovitosti, kteréž byly dne 30. VII. 1919, t. j. v čas účinnosti zákona podle obecního zřízení obecním statkem, Boh. A. 1231/1922, 1958/1923, 1969/1923. Důsledek toho jest, že dnem 30. VII. 1919
a) zanikla užívací práva podílníků. Byla-li zapsána v pozemkových knihách, mají býti na návrh obce nebo dohlédacího úřadu vymazána. Ovšem nezanikly nároky dosavadních podílníků obecního statku na užitky podle dosavadního právního stavu již vzešlé, třebas nebyly ještě dobyty (na př. pařezy pokácené před 30. VII. 1929 Boh. A. 1120/1922);
b) zanikly i povinnosti, jež postihují podílníky jako úplata za užívání obecního statku. Ale povinnosti, které připadají na poslední 2 léta od 1. IX. 1919 zpět počítajíc, nezanikly, nýbrž musí býti splněny v obvyklém způsobu a rozsahu nejdéle do konce r. 1919.
Práva užívací zanikla zásadně beze vší náhrady. To bylo ovšem pro mnohé menší podílníky velmi kruté a proto byly stanoveny v zákoně některé úlevy.
1. Podílník, který sám užívá určité nemovitosti z obecního statku jako rolí, luk nebo rašelinišť a jest vlastníkem nejvýše 8 ha orné půdy a luk, a) podržuje sklizeň z r. 1919 a nad to b) má naproti obci nárok na to, aby mu, žádá-li za to do 15. IX. 1919, obec tuto nemovitost nadále propachtovala, a to nejdéle na 9 let od 1. X. 1919 počínajíc za pachtovné v zákoně stanovené a s výhradou, že ponese ze svého všecky daně a veřejné dávky na nemovitost tu připadající. Výše pachtovného jest stanovena za 1 ha různě podle kultury a bonity a snižuje se po 3 letech o jednu třetinu. Pachtýř nesmí pozemky dáti v podpacht odděleně od vlastní usedlosti; překročení tohoto zákazu má v zápětí zrušení pachtu. Kde podle dosavadního obyčeje náleželo společně všem nebo některým majetníkům dobytka v obci pásti na lukách po sklizni sena nebo otavy, zůstává po dobu pachtu tato zvyklost nedotčena.
2. Podílníci, kteří dosud t. j. dne 30. VII. 1919 (Boh. A. 3190/1924) mají nárok na braní stavebního nebo palivového dříví z pasek lesa obecního statku,
a) podržují právo na dosavadní naturální požitky podle obecního zřízení jim příslušející, pokud připadají ještě na r. 1919.
b) dále mají od 1.1. 1920 počínajíc po 6 let místo nároků na naturální požitky nároky náhradní totiž nárok na polovici peněžitého výtěžku tohoto lesa (za všechny užitky tedy i za polomy, soušky, vývratě a pod. a ne jen z peněžitého výtěžku za dříví stavební a palivové) po srážce veřejných dávek a potřebných nákladův na řádné hospodaření, udržování a správu lesa v dotčeném roce skutečně učiněných, třebas by určité podíly byly již dříve pro obec uvolněny a výlohy ty byly dosud z uvolněných podílů hrazeny, Boh. A. 1660/1922, 2873/1922. (K výkladu srov. Boh. A, 4305/1925, 2873/1923 a 8061/1929.) Polovina ta se rozdělí mezi podílníky podle poměru, v jakém bylo naposledy mezi ně rozdělováno stavební nebo palivové dříví z pasek obecního statku lesního, ale kvóta jednoho podílníka nesmí přesahovati 2000 Kč; přebytek jde do pokladny obecní. (Je-li v rukou podílníka sloučeno několik podílů, přísluší náhrada za každý podíl, Boh. A. 3800/1924.) Podílníci se mohou dobrovolně s obcí dohodnouti o odbytném za své nároky. Smlouva ta vyžaduje schválení dozorčího úřadu, ale, dohodnou-li se aspoň dvě třetiny podílníků s obcí o odbytném podle posudku odborného znalce stanoveném a tato dohoda jest schválena dohlédacím úřadem, jsou i ostatní podílníci povinni ujednání přijmouti, Boh. A. 1718/1932. Nároky bývalého podílníka obecního statku na náhradu za zrušená práva požitečná jsou nárokem veřejnoprávním, o němž rozhodují úřady samosprávné (Boh. A. 1038/1921, 3800/1924, 6663/1927).
Kmenový obecní statek měl býti zachován obci neztenčeně a okresní zastupitelstvo bylo povinno dbáti toho z úřední povinnosti (§ 96 čes., § 96 mor., § 86 slez.). Ale přesto se stávalo, že nemovitosti obecního statku byly převáděny do soukromého vlastnictví podílníků. Zákon umožňuje, aby takovéto převody byly soudně zrušeny a vlastnictví obce reintabulováno, ale (v zájmu bezpečnosti právní a důvěry ve veřejné knihy) jen na žádost obce nebo dozorčího úřadu, která musí býti podána u soudu do konce r. 1920. Zákon liší převody, které byly vykonány a) podle smluv a právních jednání uzavřených po 1. VIII. 1914; b) podle rozsudků pro zmeškání nebo uznání vydaných po 1. VIII. 1914.
Ad a) Obec nebo dozorčí úřad mohou žádati, aby knihovní soud prohlásil v řízení nesporném převod za bezúčinný, nehledíc k tomu, zda nemovitosti ty jsou v držení původního nabyvatele či osob jiných. Zda obec neb dozorčí úřad mají podati žádost, jest otázkou účelnosti (srov. Boh. A. 857/1921). Vyhoví-li soud návrhům, musí obec složiti u soudu kupní cenu, kterou za pozemek obdržela, a to jako náhradu za práva a závazky na nemovitosti po 1. VIII. 1914 vzniklé. Tato náhrada se rozdělí mezi oprávněné podle zásad o rozdělení nejvyššího podání za nemovitosti v exekuční dražbě prodané, ač-li oprávnění nesouhlasí s tím, aby byla ponechána nynějšímu vlastníkovi. Jakmile byla náhrada složena, vloží soud ex offo právo vlastnické obci a vymaže závady vzešlé po 1. VIII. 1914.
Ad b) Obec (a pouze obec) může do konce roku 1920 žalovati za obnovu řízení, i když zde není podmínek § 510 civ. řádu soud. Bude-li v tomto obnoveném řízení původní žaloba zamítnuta, obnoví soud ex offo stav, který zde byl v době sporného převodu, a to i proti těm, kteří později nabyli knihovních práv.
Na Slovensku a Podkarpatské Rusi nebylo obecního statku, poněvadž to, co bylo v českých zemích obecním statkem, bylo přikázáno při segregaci do nerozděleného společenství bývalých rustikalistův (t. zv. majetek urbarialní) a utvořena samostatná urbarialní společenstva.
Jmění obecní hraje v hospodářství obecním mnoha obcí velikou úlohu. Mnohé obce mají značný majetek movitý i nemovitý, zejména lesy a výnos tohoto majetku býval tak značný, že stačil na úhradu obecních vydání a nebylo třeba obecní přirážky vybírati.
B. Okresy a země. Jmění okresů a zemí jest
1. jmění, jehož nové okresy a země nabyly podle § 9 zák. č. 125/1927 Sb.,
2. jmění, jehož po té době okresy a země nabyly.
Ad 1. Majetek bývalých zemí rakouských netvořil původně jednotné masy, nýbrž skládal se z celé řady samostatných fondův. To souviselo s fondovním principem, který od XVIII. století ovládal veřejné hospodářství a záležel v podstatě v tom, že každému výdaji byly přikázány i zvláštní příjmy. Nejdůležitější byl fond domestikální a fond zemský. Kolem r. 1880 však pronikl správný názor, že tu jde o jmění země jako právnické osoby a důsledky toho byly provedeny i v sjednocení rozpočtu zemského. Podrobnosti o fondovém hospodářství srov. Pražák Ústava zemská; Mischler-Ulbrich: Österr. Staatsworterbuch, články: Selbstverwaltung finanzrechtlich A. Der Landeshaushalt, dále Fonds (offentliche) a literatura tam uvedená.
Poněvadž země česká nebyla zák. č. 125/1927 dotčena jako subjekt právní, podržela i po zavedení zřízení zemského svůj dosavadní majetek. Naproti tomu bylo třeba učiniti opatření o majetku zemí, žup a okresů, které byly zemským zřízením zrušeny. To bylo provedeno tak, že jmění těchto zrušených korporací přešlo ipso jure jakousi universální sukcesí na nově utvořené korporace. Země moravskoslezská nabyla svým utvořením dne 1. XII. 1928 ipso jure majetku bývalé země moravské a slezské; země slovenská nabyla dnem 1. VII. 1928 majetku 6 žup slovenských a země Podkarpatoruská dnem 1. VII. 1928 majetku bývalé župy Mukačevské zahrnující podle vlád. nař. č. 84/1926 Sb. celou Podkarpatskou Rus. Nové okresy v zemích českých nabyly majetku, který měly dne 1. XII. 1928 okresy zastupitelské v Čechách a silniční okresy na Moravě a Slezsku. Okresy slovenské převzaly 1. VII. 1928 majetek po okresích zřízených podle župního zákona. Zákon organisační č. 125/1927 uvádí, že přechod týká se jmění, fondů, majetkových práv a závazkův a chce tím naznačiti, že veškeren majetek aktivní i passivní přechází na nové korporace. Přechodem majetku mění se tedy pouze subjekt majetkový nikoli obsah práv a závazkův, které mají býti ve své podstatě a povaze nedotčeny a proto zákon podotýká, že práva třetích osob ku jmění a fondům zrušených korporací, jakož i zvláštní účely těchto fondů a jmění zůstávají nedotčeny. Zákon nechtěl tedy řešiti otázky někdy velmi choulostivé, v jakém právním poměru byl majetek zrušených korporací (na př. u humanitních. fondů) a proto jen vyslovil, že majetek ten prostě v té situaci, v jaké tu byl, přechází na nové subjekty. Přechod majetku na nové korporace děje se ipso jure z vůle zákona a není třeba souhlasu nových nabyvatelův nebo zápisu do knih.
Pokud jde o okresy, byla stanovena zásada, že majetek dosavadních okresů zastupitelských a silničních v zemích českých a okresů slovenských smí přejíti jen na nové okresy, ne tedy na země, nebylo však řečeno, který konkrétní majetek určitého okresu přechází na který nový okres. Jestliže nový okres shoduje se obvodově s dosavadním okresem neb zahrnuje v sobě několik dosavadních okresů, přechází majetek okresů dosavadních na okres nový. Naproti tomu však, jestliže by dosavadní okres byl rozdělen mezi nové okresy anebo hranice jeho by byly změněny, bylo třeba učiniti opatření, o tom, jak má býti majetek dosavadního okresu mezi nové okresy rozdělen. V tom směru zákon odkazuje na § 2, odst. 3., zák. a ustanovuje, že okresní zastupitelstva nových okresů se mají mezi sebou o majetkovém vypořádání dohodnouti. Dohodu tu schvaluje, a nedojde-li k ní, přímo vrchnostensky upravuje majetkové vypořádání ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí po slyšení zemského výboru. Případ však nebyl vzhledem k nař. č. 174/1928 a č. 93/1928 Sb. mnoho praktický.
Vedle majetku zemského (okresního) přímo zemím (okresům) náležejícího byl tu i majetek, který náležel samostatným fondům a nadacím a byl jen ve správě zrušených korporací. Přechod správy těchto fondů a nadací se provedl podle stejných zásad jako přechod vlastního majetku zemského a okresního. Majetek zrušených okresů nebyl značný; byly to některé pozemky, domy (úřední), akcie, ale hlavně silnice a dluhy. Majetek zemí moravské a slezské byl dosti značný, naproti tomu majetek země slovenské a podkarpatoruské byl nepatrný, poněvadž jmění, jehož župy dne 1. I. 1923 nabyly, nebylo velké. Majetek zrušených historických žup na Slovensku přešel totiž podle § 9 zák. župního do vlastnictví státu a do správy státní, kterou provádělo příslušné ministerstvo. Toto ministerstvo mohlo v dohodě s ministerstvem vnitra jménem státu jmění to zejména takové, jež jest určitým účelům věnováno (jako školy, ústavy, komunikace, dráhy, nadace a pod.), odevzdati vzhledem k úkolům, jež župy a okresy podle zákona župního obstarávají, do správy nebo vlastnictví oněm župám a okresům, v jichž obvodu jmění to jest nebo účelům jeho bylo nebo má býti věnováno. Bližší předpisy o zjištění jmění žup a jeho odevzdání byly vydány vlád. nař. č. 332/1922 Sb. Jmění žup bylo zjištěno podle stavu 31. XII. 1922; byly to hlavně nemovitosti (župní domy), cenné papíry, vklady, hotovosti a ovšem i dluhy a přešly dnem 1.1. 1923 do dočasné správy toho župního úřadu, v jehož obvodě jest sídlo dosavadní (historické župy). Ministr s plnou mocí měl pak učiniti min. vnitru návrhy na odevzdání jmění do správy příslušných ministerstev nebo do správy neb vlastnictví nových žup nebo okresův. Po zavedení země slovenské přešlo jmění to na tuto zemi.
Pokud jde o zemi podkarpatoruskou, nastoupila na místo župy mukačevské utvořené nař. č. 84/1926 a tato župa byla opět utvořena ze 3 žup historických. Jmění těchto žup skládalo se z různých fondův. Když byla utvořena veliká župa, převzala 111 fondů bývalých žup, z nichž ovšem mnohé měly stejný název a účel a proto byly sloučeny. Tyto fondy převzala pak země podkarpatoruská r. 1928.
Významné jest, že (na rozdíl od obcí) se u okresů a zemí nyní nečiní rozdílu mezi jměním kmenovým a jiným.
C. Podle jakých zásad se jmění samosprávných svazů spravuje? Předpisy o správě tohoto jmění byly obsaženy, pokud jde o obce, v obecních zřízeních a statutech městských, omezovaly se však jen na nejzákladnější ustanovení a ponechávaly obcím velmi značnou volnost, která často vedla k nehospodářství. Doplňkem těchto předpisů byl Návod k správě obecního majetku, který byl vydán výnosem min. vnitra z 11. XII. 1850, č. 13353, pro provisorní obecní zřízení, ale i později byl uznáván za platnou směrnici. Pro správu majetku okresního a zemského platí nyní ustanovení zák. č. 125/1927 rovněž velmi všeobecná. Několik doplňků pro všechny svazy přinesly finanční novely č. 77/1927 a č. 169/1930. Sb.
Kdežto v jiných rakouských zemích záhy zemské výbory z titulu dozoru vydávaly o správě obecního majetku podrobné předpisy, země české snad trochu z přepjatého pojmu samosprávy zachovávaly přílišnou reservu. Potřeba podrobnějších předpisů pro správu majetku samosprávných svazů však byla všeobecně uznávána a proto podklad k tomu byl utvořen po vzoru zákona župního v zák. č. 125/1927. Podle § 56, lit. c, tohoto zákona může zemské zastupitelstvo v normotvorné působnosti ,,stanoviti v mezích zákonů a nařízení podrobnější předpisy o správě jmění obcí, okresů a země, jejich podniků a ústavů a o provádění dozoru nad správou tou“. Předpisy ty vyžadují k své platnosti potvrzení ministerstva vnitra v dohodě s příslušnými ministerstvy a pokládají se mlčky za potvrzené, jestliže min. vnitra do 3 měsíců po tom, co mu byly předloženy, se o nich neprohlásilo. Potvrzené předpisy vyhlašují se v Zemském věstníku a nabývají účinnosti, nebylo-li v nich nic jiného určeno, 15, den po vyhlášení.
Podle platného právního stavu činí se rozdíl mezi jměním a podniky. I. Co se týče jmění, platí nejpodrobnější předpisy pro obce. Podle § 21 obec. fin. novely má býti všechen majetek obce, ústavů a fondů obecních a obcí spravovaných spravován tak, a) aby plně vyhovuje účelu, ku kterému je věnován, zůstal neztenčeně zachovali. Prvý požadavek zachovati majetek účelu, pro který byl věnován, má význam pro disposice s majetkem obecním, který byl jmenován a vysvěcen k bohoslužebným úkonům církve katolické. (Srov. Boh. A. 1661/1922, 2865/1923, 2866/1923, 9021/ 1931.) Poněvadž pak některý majetek se užíváním opotřebuje a tím se znehodnocuje, má obec toho dbáti (Boh. A. 10058/1932), aby byly nashromážděny a to zpravidla z výnosu tohoto majetku t.zv. renovační fondy, t. j. fondy potřebné ku znovuzřízení těchto součástek nebo opatření náhrady za ně, (ač-li nejde o investice z půjček, které jest umořovati podle § 23, odst. 3.). Tyto renovační fondy musí býti skutečné, ne tedy jen účetně prováděné a musí záležeti v peněžních prostředcích bezpečně uložených. Fondů renovačních možno užiti jen ku znovuzřízení opotřebovaných součástek nebo opatření náhrady za ně; k jinému účelu lze jich užíti jen se svolením bezprostředního úřadu dozorčího § 21, odst. 2.
b) Může-li majetek podle své povahy a svého určení poskytovati výtěžek, buď usilováno o to, aby byla zabezpečena výnosnost nejen trvalá, nýbrž i co největší. Od této zásady lze však povoliti výjimku v případech odůvodněných zájmy obecně prospěšnými, ne tedy ohledy na jednotlivé vrstvy občanstva neb jednotlivce. Tak na př. zadání obecního rybolovu rybářskému klubu jakožto zájmové korporaci stojící pod kontrolou jak veřejnosti tak orgánů veřejné péče o zlepšení chovu ryb za nižší cenu nežli nabízel jiný uchazeč, neodporuje podle Boh. A. 7761/1929 předpisu § 21 obec. fin. nov. Má-li býti obecní majetek pronajat, není všeobecně nařízeno, že musí býti vždy pronajat ve veřejné dražbě, nýbrž jen potud, pokud by podle konkrétních okolností veřejná dražba nejlépe zajišťovala úspěch v § 21 obec. fin. nov. žádaný. Jest tedy možný i pronájem z volné ruky — ovšem se schválením dozorčího úřadu Boh. A. 10226/1932.
Pro správu některých druhů majetku obecního jsou vydány zvláštní předpisy na př. pro lesy obecní v Čechách podle zemského zák. č. 11/1893 z. z.
O správě obecního jmění, které bylo obecním statkem a stalo se obecním jměním na základě zák. č. 421/1919 Sb., pak platí tato zvláštní ustanovení.
a) Užitky obecních lesů, které byly do 30. VII. 1919 obecním statkem (Boh. A. 1283/1922, 1399/1922, 1958/1923), smí obec prodávati každoročně veřejnou dražbou, a to především pro spotřebu svých obyvatel (§ 9 zák.), teprve zbytek možno prodati nejvýše podávajícím (Boh. A. 772/1921). Obec může dovoliti v obecních lesích sbírati chrastí, ale musí vydati o tom zvláštní řád (§ 9, odst. 2.).
p) Obec má vydati o užívání obecních pastvin se schválením dozorčího úřadu zvláštní řád pastevní, kterým buď umožněno všem obyvatelům obcí pásti dobytek a husy na obecních pastvinách (§ 9, odst. 3.). Přeměna obecních pastvin na jinou kulturu jest dovolena jen se souhlasem nadřízeného úřadu samosprávného (§ 9, odst. 4.).
y) Obce mají pronajímati role a luka především uchazečům nemajetným a těm, kteří toho z důvodů hospodářských potřebují; co zbude po uspokojení poptávky uchazečův těchto dvou kategorií, může býti pronajato i uchazečům jiným bez rozdílu jich držebnosti a majetku (Boh. A. 1296/1922).
Pokud jde o upotřebení výtěžků obecního jmění, tož činí se rozdíl mezi výtěžky řádnými a mimořádnými. Řádného výtěžku obecního majetku buď užito k úhradě řádného rozpočtu běžného roku, a byly-li výdaje tyto uhraženy, případně k úhradě rozpočtu mimořádného; přebytků užiti jest k úhradě výdajů rozpočtu nejblíže příštích dvou správních rokův; není-li jich k tomu účelu třeba, usnáší se o jejich upotřebení obecní zastupitelstvo se schválením přímého dozorčího úřadu. Mimořádných výtěžků jest užíti, pokud jich není třeba k úhradě výdajů rozpočtu mimořádného, k rozmnožení a zvýšení hodnoty kmenového jmění, v prvé řadě ke splacení dluhů na dotyčném majetku váznoucích. Nikdy však není dovoleno majetek nebo přebytek jeho výnosu rozděliti mezi občany (§ 21 obec. fin. nov.). Tím pozbyly platnosti předpisy obecního zřízení rozdělení to za jistých podmínek dovolující.
Pokud jde o správu majetku okresního, má okresní výbor šetřiti nařízení okresního po případě i zemského zastupitelstva a výboru (§ 79); správu zemského majetku vede zemský výbor šetře při tom nařízení zemského zastupitelstva (§ 42). Není pochyby, že tato nařízení jsou samostatná, vedle § 56, lit. b, běžící a že mohou býti všeobecná nebo konkrétní vydaná pro správu určitého majetku.
K zabezpečení toho, aby majetek samosprávných svazů byl zachován, slouží zejména tato opatření: a) řádný inventář, tedy soupis majetku a práv samosprávných svazův a ústavů, podniků a fondů jim náležejících nebo jimi spravovaných (pro obce srov. § 17 obec. fin. nov.);
b) některé disposice s majetkem samosprávných svazů vyžadují schválení dozorčího úřadu. Příslušné předpisy byly později po vzoru měst statutárních zmírněny, aby volnost samosprávných svazů nebyla neúčelně omezována. Dozorčí úřady dbají také v zemích českých z úřední povinností na zachování kmenového jmění;
c) ve prospěch samosprávných svazů jsou stanoveny v soukromém právu delší lhůty vydržecí a promlčecí. Rovněž exekuce proti samosprávným svazům na jejich majetek jest omezena v zemích českých podle § 15 rak. exekučního řádu č. 79/1896 ř. z., na Slovensku a Podkarpatské Rusi podle čl. XI, č. 2., zák. č. 123/1922 Sb. a č. 292/1924 Sb.
II. Co se týče podniků obecních, činí se rozdíl mezi podniky výdělečnými a jinými. Výdělečné podniky jsou podle prov. nař. č. 143/1922 Sb. soukromohospodářské podniky, které směřují podle své povahy k docílení zisku a občanstvo není veřejnoprávními předpisy nuceno zařízení podniků užívati nebo jeho výrobky odbírati. Sem patří na př. elektrárny, plynárny, pohřební ústavy a pod. zařízení, která za plat poskytují plnění, která by i soukromí podnikatelé za účelem výdělečným mohli provozovati. Výdělečné podniky obcí, ústavů a fondů obecních a obcí spravovaných buďtež spravovány, pokud nebude hospodářství takových podniků upraveno podrobně zvláštním zákonem, podle zásad obchodnických se snahou i patrným úmyslem docílit! zisku, nejméně však tak, aby příjmy kryly aspoň všechna vydání počítajíc v to úrokování a umořování základního kapitálu (§ 22 obec. fin. nov.). Fondy obnovovací mají býti i v podnicích tvořeny, ale nemusí vždy záležeti ze vkladův nebo cenných papírův, nýbrž stačí, jsou-li takové fondy, jež jsou passivy podniku, kryty náležitými aktivy. Vedle fondů obnovovacích možno tvořiti i fondy jiné (reservy) na př. ztrátové, ale každé upotřebení těchto fondů i tedy k účelu, pro který jsou zřízeny, vyžaduje schválení bezprostředního úřadu dozorčího. Podniky povahou svoji nevýdělečné slouží zpravidla veřejnému zájmu, který by nemohl býti jinak ukojen. Při správě těchto podniků padá v úvahu nejprve tento veřejný zájem, ale nutno zkoumati, do jaké míry tento veřejný zájem odůvodňuje pasivní správu podniku odkázanou na jiné příjmy obce.
Jakousi zárukou splnění těchto předpisů jest u obcí, že dohlédací úřad, shledá-li při povolování obecní přirážky a schvalování obecního rozpočtu nebo při revisi obecního hospodářství, že výdělečný podnik obce, který neslouží veřejnému zájmu, jest trvale pasivní, může obci doporučiti vhodné změny v jeho vedení, organisaci nebo určení a uložiti obci, aby bylo o nich v obecním zastupitelstvu jednáno a usnesení učiněno. Neučinilo-li to obecní zastupitelstvo, může zemský výbor odepříti příděl z t. zv. sanačního fondu (III. fin. nov., § 26). V druhé finanční novele (§ 3, odst. 7.), byla dozorčím úřadům poskytnuta mnohem větší ingerence potud, že dozorčí úřad sám mohl hospodářství podniků upraviti.
Pokud jde o podniky okresní a zemské, ustanovuje (obdobně jako u obcí) § 34 pro země a § 77 pro okresy, že hospodářské podniky v majetku nebo správě zemské (okresní) mají býti spravovány tak, aby jejich příjmy uhrazovaly alespoň všechna vydání počítajíc v to i přiměřené zúročení a umoření vloženého kapitálu. Výjimka jest přípustná jen, pokud podnik slouží veřejnému zájmu, který nemůže býti jinak uspokojen.
Mezi podniky samosprávných územních svazů nabyly v moderní době zvláštního významu hospodářské podniky větších měst. Základy jejich možno sice spatřovati již v středověkých městech (městská skladiště, radniční sklepy, tržnice a pod.), ale největšího rozmachu nabyly v XIX. století. Vůdcem tu byla Anglie, kde města zřizovala plynárny, vodárny a později elektrárny a silniční dráhy a to zprvu z toho důvodu, že soukromé podniky toho rázu neuspokojovaly zájmu veřejného, později i z důvodů fiskálních. Ovšem zřizování obecních podniků v Anglii bylo dosti brzděno tím, že k zřizování takovýchto podniků bylo potřebí zvláštního parlamentního povolení (bili), kteréž vyžadovalo dosti času a nákladu. Podobně ani v románských zemích podnikání veřejné ruky nebylo zvláště podporováno. Za to v Německu v souvislosti s universalitou obecní působnosti byly podniky obecní zřizovány měrou velmi rozsáhlou a hlavním initiatorem bylo tu úřednictvo obecní. Ovšem zvláště po válce bylo někdy přestřelováno a byly zřizovány podniky, které pro veřejnost neměly zájmu anebo jejichž provoz se pro obce nehodil. Podniky obecní se dělí jednak na podniky. jež opatřují jen vlastní potřeby obce a jejich ústavů a zařízení na př. uhlí, oděv, povoznictví obecní, jednak na podniky, jež uspokojují potřeby obyvatelstva. Sem náležejí zejména podniky zdravotní na př. kanalisace, odstraňování smetí, jatky, tržiště, podniky úvěrní na př. zastavárny a pod., podniky výrobní (lomy, lesy, doly), dopravní (tramvaje, přístavy, letiště a pod.), plynárny, vodárny, elektrárny, reklamní podniky a pod. Podniky obecní bývají vedeny zpravidla v režii obecní a jsou tu částí obecní správy, ale poněvadž správa obecní jest často značně těžkopádná, bývají podniky ty dávány do pachtu nebo se zřizují ve formě samostatné soukromé společnosti, v níž obec má převahu. V naší republice vyskytují se podniky výdělečné hlavně ve větších městech a tvoří tu důležitou část příjmův. Země česká provozuje jako podniky zemské statky u některých blázinců a zemské školní statky u zemědělských škol.
D. Kdo spravuje majetek samosprávných svazů a ústavů a fondů jejich. Pokud jde o kmenové jmění obecní, jest každá disposice s ním a určení způsobu jeho užívání vyhražena obecnímu zastupitelstvu. Pokud jde o ostatní jmění obecní a jmění okresní a zemské, činí se rozdíl mezi běžnou správou a opatřeními běžnou správu přesahujícími. Při tom třeba pojem běžné správy vyložiti podle obvyklých zásad. Běžnou správu obstarává zásadně užší orgán svazový, t. j. u obcí obecní rada, u okresů okresní (§79), u zemí zemský výbor (§ 42), při čemž výkonným orgánem jest u obcí starosta, u okresů okresní náčelník, u zemí zemský president. Důležitou pomůckou při správě jmění obecního bývají různé komise pro správu jednotlivých ústavů a pod. Při výkonu běžné správy musí zemský výbor šetřiti nařízení zemského zastupitelstva a okresní výbor nařízení svého okresního zastupitelstva po případě i zemského zastupitelstva a zemského výboru. Zemský výbor může k běžné správě zemské přibrati i členy okresních výborů. Širší orgán, totiž zastupitelstvo obstarává pak dozor nad. běžnou správou a provádí opatření, která běžnou správu přesahují (§ 43 země, § 80 okresy, § 30 čes., mor., slez. obec. zř.). Podle Boh. A. 10226/1932 spadá usnesení o pronájmu i jen jednotlivých obchodních místností do kompetence obecního zastupitelstva (ne rady) a není tedy věcí běžné správy. Podle Boh. A. 9104/1930 není obecní zastupitelstvo oprávněno ustanoviti v obecním podniku prokuristu.
E. Osadní jmění. Osady, to jest místně ohraničené části politické obce, jsou sice zásadně pojmem geografickým, ale mohou býti i subjekty majetkových práv a tedy míti i jmění. To se stává nejčastěji tehdy, když se několik dosud samostatných obcí spojilo v obec jednu s výhradou, že podrží jako osady svoje dosavadní jmění nebo ústavy buď celé nebo jeho část. (Srov. § 2, čes. obec. zř., § 159 slov. obec. zř.) O správě tohoto samostatného jmění osadního platí obdobně ustanovení obecní novely § 20. Sestavuje se zvláštní inventář a rozpočet osadní. Správu jmění osadního vedou orgány obce, jenom v Čechách má býti zřízeno zvláštní osadní zastupitelstvo a osadní rada s osadním starostou v čele (srov. § 107 sq. čes. obec. zř.), ale bez jakékoli funkce vrchnostenské.
IV. Úhrady hospodářství samosprávných.
1. Vývoj příjmů. Zásada hospodárnosti u samosprávných korporací jest zpravidla nejlépe zabezpečena, jestliže samosprávné svazy si svoje potřeby musejí samy svými vlastními příjmy uhražovati. Příjmy ty jsou rázu jednak soukromohospodářského, jednak veřejnohospodářského. Příjmy soukromohospodářské jsou výnosy z vlastního jmění a podniků. Příjmy veřejnohospodářské jsou jednak příjmy z různých vrchnostenských aktů na př. z pokut trestních a pod., ale hlavně výnosy veřejných dávek, jež samosprávné svazy ukládají svým členům. Příjmy soukromohospodářské byly sice myšleny jako příjmy primérní, ale poněvadž bylo jisto, že sotva asi pro všechny svazy vystačí, byly samosprávným svazům hned od původu přiznány i příjmy veřejnohospodářské. Jako takovéto veřejnohospodářské příjmy jsou uváděny u obcí v zemích českých obecní dávky (Gemeindeumlagen) v širším slova smyslu a rozeznávají se:
a) přirážky k přímým daním a k dani spotřební;
b) služby pro obecní potřeby;
c) platy a dávky (Auflagen und Abgaben), které nenáležejí do kategorie přirážek, tedy dávky samostatné. Fakticky nabyly největšího významu hned od počátku přirážky k přímým daním. Přirážky k přímým daním měly býti ukládány na všechny přímé daně v obci předepsané a to zpravidla stejným procentem. Přirážky k dani spotřební směly postihovati pouze spotřebu v obci a ne výrobu neb obchod; nejobyčejnější byly přirážky k státní dani z vína a masa na venkově a k státní potravní dani na čáře v městech uzavřených. Přirážky převyšující určité procento vyžadovaly schválení dozorčího úřadu, po případě zemského zákona. Služby obecní měly býti vždy oceněny a povinník je mohl vykonati in natura nebo zaplatiti jejich relutum. K zavedení nových dávek, jež nejsou přirážkami nebo ke zvýšení dávek dosavadních bylo třeba v Čechách a ve Slezsku zemského zákona, na Moravě sněmovního usnesení, schváleného císařem. Nejrozšířenějšími samostatnými dávkami byla dávka ze psů, dávky nápojové ze spotřeby piva, vína, kořalky, v městech nad to byly zaváděny dávka nájemní, dávka za propůjčení práva měšťanského nebo domovského a některé jiné. Podobně u okresů byly veřejnoprávními dávkami v prvé řadě přirážky k přímým daním, a vyžadovaly, přesahovaly-li určité procento, zemského zákona, později schválení dozorčího úřadu; všechny ostatní dávky vyžadovaly zemského zákona a nebyly četné. A stejně země mohly podle zemských zřízení na úhradu zemských úkolů vybírati přirážky k přímým daním, a to do 10%; přirážky vyšší a jiné zemské dávky nové vyžadovaly císařského schválení.
Stálý vzrůst samosprávných úkolů a nedostatečnost soukromoprávních úhrad ukazovaly, že nutno veřejnoprávní zdroje podstatně rozšířiti. To se projevovalo v prvé řadě u obcí, teprve později i u zemí; okresy byly opomíjeny. Vývoj ukazuje tu několik proudův:
a) pokud jde o přirážky, bylo maximum přirážek k přímým daním, jež nevyžadovalo vyššího schválení, u obcí a okresů různými zákony stále zvyšováno; a dále byly v rozsáhlejší míře zaváděny i přirážky k daním spotřebním a k poplatkům;
b) byly povolovány četné samostatné dávky a poplatky, a to zprvu vždy ve formě specielního zákona hlavně pro města; teprve později byly dozorčí úřady všeobecným zákonem zmocňovány k povolování některých nejobyčejnějších dávek obecních. (Srov. v Čechách zák. č. 97/1899 z. z., na Moravě č. 45/1898 z. z.); jinak u okresů u zemí byly dávky jiné než přirážky zaváděny zemskými zákony, tak na př. byla zavedena ve všech zemích českých zemská dávka ze spotřeby piva, dávka z přírůstku hodnoty nemovitosti, dávka ze zábav, v některých zemích zemské dávky ze spotřeby vína a moštu, z vykonávání práva honeb- ního a pod.;
c) stát byl nucen udělovati samosprávným korporacím příděly ze státních prostředkův. Příděly byly v Rakousku udíleny jen zemím a to jako příděly všeobecné, neomezené na určitý účel; byly to příděly z výnosu daní přímých, z daně z líhu, později i ze zvýšeného výnosu daně důchodové a z daně z piva. Naproti tomu v Uhrách byly příděly zavedeny jednak pro municipia, jednak pro města s regul. mag. a to jako příděly účelové.
Ale všechny tyto prostředky nestačily na úhradu vzrostlé působnosti samosprávných svazů. Poněvadž dluhy nebylo možno stále činiti, usilovaly zemské sněmy zemskými zákony zavésti pro sebe i obce nové zdroje příjmů. A tu vznikal prudký boj o nové příjmy jednak mezi státem, který si nové příjmy chtěl pro sebe vyhraditi, a samosprávou, in concreto zemskými sněmy, jednak mezi samosprávnými svazy mezi sebou, zejména zeměmi a obcemi, o příjmy, které byly samosprávě státem ponechány. Byl to boj o sanaci samosprávných financí, který vyplňoval posledních 20 let Rakouska a který vedl k zvyšování přídělů státních pro země a k zavádění četných nových příjmů zemských; k pronikavé reformě financí samosprávných však pro válku již nedošlo. (O vývoji srov. Fux-Wichta: Samosprávné finance; Pfaundler: Der Finanzsausgleich in Österreich in den Jahren 1896—1927.)
Proto tím ostřeji se projevila po válce krise samosprávných financí, zejména u obcí a zemí. Nově složené orgány zemské a obecní samosprávy snažily se dohoniti, co bylo za války odloženo a vyvinovaly velmi bohatou ba někdy až překotnou činnost skoro ve všech oborech své působnosti, zejména v oboru péče sociální, péče o komunikace, školství a pod. To ovšem stálo veliké peníze, které byly opatřovány půjčkami nebo zvyšováním přirážek k přímým daním na míru těžce snesitelnou. Stav tento velmi vážně ohrožoval i finanční hospodářství státní i hospodářství soukromé a vyžadoval naléhavě nápravy. Tu bylo možno provésti dvojím způsobem jednak tím, že by byly úkoly samosprávných svazů v poměru ku státu a mezi, sebou zrevidovány, usměrněny a po případě omezeny a že by se začlo vážně šetřiti a tak potřeba vydání samosprávných svazů zmenšena, jednak tím, že by byly samosprávě poskytnuty nové prostředky. Z důvodů politických byla volena nejprve cesta druhá, totiž rozmnožení finančních prostředků, a to dvojím směrem.
a) Samosprávným korporacím bylo umožněno, aby si samy v rozsáhlé míře otevřely nové zdroje příjmové ve formě poplatků, příspěvků a samostatných dávek, aby se tedy neomezovaly jen na stálé zvyšovaní přirážek k přímým daním státním, kterými jest postihováno jen malé procento obyvatelstva. Tato myšlenka byla naznačena nejprve v zákoně župním č. 126/1920 Sb. (pro nové župy § 32 a násl. a pro okresy § 79 a násl.) a pak podrobně provedena pro obce v zák. č. 329/1921 (t. zv. obecní finanční novele), kterou celé hospodářství obecní bylo znovu a podrobně upraveno.
b) Příděly státní, které stát poskytoval samosprávným korporacím ze svých prostředků, byly nově upraveny zák. č. 334/1921 Sb., s druhé strany však zvýšení finanční výsosti samosprávných svazů a s tím spojené větší zatížení poplatnictva, jakož i potřeba ochrany jeho před přílišným zatížením činily nutnými vykonávati na hospodářství samosprávných svazů silnější dozorčí vliv; to se projevovalo u obcí již v obec. fin. novele č. 329/1921 Sb,, území pak v silném dozoru vlády podle zák. č. 280/1920 Sb., kterým působnost zemských sněmův ve věcech správních a co do přirážek a dávek zemských (okresních i obecních) přešla na vládu; k vydáním, jež nejsou v zemském rozpočtu, byl nařízen souhlas vlády a vládě uloženo podávati N. S. zprávy o veškeré činnosti zemských výborů, zejména o rozpočtech a účtech zemských.
Tato sesílená dozorčí moc však v praksi mnoho neznamenala, naopak rozmnožení samosprávných zdrojů dalo spíše podnět k novým často ne nezbytně nutným vydáním a k hospodaření ne příliš opatrnému. Deficity rostly a poněvadž samostatné dávky a poplatky u poplatnictva nebyly oblíbeny, byly deficity uhražovány zvyšováním přirážek k daním přímým jako způsobem nejpohodlnějším a slabší vrstvy co nejméně zatěžujícím. Vysoké přirážky však znemožňovaly výrobcům a obchodníkům veškerou kalkulaci a nutně vedly k demoralisaci berní, která začala i stát sám v jeho příjmech ohrožovati. Nápravu tu zjednal pro všechny samosprávné územní korporace zák. č. 77/1927 Sb. (II. fin. novela). Podle této novely, která byla vydána současně s novou (Englišovou) úpravou o daních přímých (zák. č. 76/1927 Sb.) a byla jaksi jejím doplňkem, bylo maximum přirážek k přímým daním limitováno a samosprávné svazy nuceny, aby hleděly v mezích limita vystačiti. Aby tak mohly učiniti, byly některé výdaje samosprávným svazům odňaty na př. zemím náklady ubytování četnictva a příjmy jejich novou úpravou přídělů ze státních prostředků zvýšeny, ale naproti tomu dozorčí právo vyšších orgánů na sestavování a obsah rozpočtů podstatně sesíleno v tom směru, že dozorčí úřad může podrobně zkoumati rozpočty a je měniti a že může v obcích i proti jejich vůli zaváděti další dávky a poplatky a upravovati hospodaření s majetkem obecním. Pro ten případ, že by přes tato opatření nebylo lze u obcí a okresů deficit v mezích maxima přirážek odstraniti, byl zřízen zvláštní fond t. zv. vyrovnávací dotovaný určitými výnosy veřejnoprávními, z něhož: zemské výbory mohly finančně slabým okresům a obcím poskytnouti podpory na úhradu schodku. Proniká tu myšlenka vzájemné pomoci samostatných svazů.
Ale ani tato úprava nesplnila všech nadějí a proto byla zák. č. 169/1930 Sb. (III. finanční novela) s účinností od 1. I. 1931 podstatně modifikována v těchto směrech: a) limit přirážek byl u obcí zvýšen, b) vyrovnávací fondy, které byly dosud zvláštní masou určenou výlučně k rozdělení, byly přikázány jako příděl zemi (fond přídělový čili sanační) s výhradou, že země ho musí aspoň ze čtyř pětin použiti k podpoře finančně slabých okresů a obcí. Tím měl býti vzbuzen větší zájem země na fondu a tak zabezpečeno nepřímo i intensivnější prozkoumávání rozpočtů okresních a obecních, c)příděly státní opět zvýšeny. Naproti tomu bylo dozorčí právo vyšších orgánů co do zkoumání rozpočtů poněkud oslabeno.
Ale ani tato úprava nestačí a uvažuje se o další zvyšování limita přirážkového a o opětném sesílení dozorčího práva.
Všechny dosavadní snahy usilovaly v prvé řadě o to zvýšiti finanční schopnost samosprávných svazů a nedotýkaly se jejich působnosti. Poněvadž pak tato působnost má ráz všeobecný, universální, jest samozřejmé, že samosprávné korporace mohou svoje úkoly rozšiřovati do nekonečna a že každé rozšiřování finančních možností samosprávných svazův vede jen k rozšiřování působnosti těchto svazů, a že tedy nebude nikdy stačiti, A v tom jest základní vada úpravy. Jest třeba jíti cestou obrácenou totiž stanoviti dříve přesněji působnost samosprávných svazů a podle ní pak upravovati úhrady finanční. Názor ten nabývá nyní převahy a obráží se v myšlence, že nutno úkoly samosprávné zrevidovati a je lépe rozvrhnouti jednak mezi stát a samosprávu, jednak mezi samosprávnými svazy Samými (obcemi, okresy a zeměmi), aby si mezi sebou nekonkurovaly a aby plnily jen to, co podle finanční jejich síly a podle povahy výdajů do působnosti jejich může býti svěřeno. V tom směru však dosavadní zákonodárství nemá a (za nynějších politických poměrů) sotva bude míti větší úspěchy, jakkoli jediné touto revisí úkolů samosprávných lze dojíti k ozdravění naší samosprávy a vrácení samosprávy k svému vlastnímu a pravému úkolu.
2. Nynější úprava právní. O úhradě potřeb samosprávných svazů jednají nyní u obcí § 19 až 52 zák. č. 329/1921 Sb., (jež nastoupily ve všech obcích na místo příslušných ustanovení obecních zřízení a statutů), u okresů § 76, u zemí § 32 org. zák. č. 125/1927 Sb. Předpisy ty byly změněny a doplněny zák. č. 77/1927 Sb. (II. fin. nov.) a č. 169/1930 Sb. (III. fin. nov.).
K úhradě výdajů obecních užíti jest především výnosu obecního jmění (§ 19 obec. fin. nov.); obecní zastupitelstvo může se usnésti na tom, aby, pokud k úhradě výdajů nestačí jiné příjmy, byly v obci vybírány příspěvky, poplatky, pak dávky a naturální plnění.
Pokud jde o země, stanoví § 32, že k úhradě nákladů do působnosti zemského zastupitelstva náležejících může se zemské zastupitelstvo usnésti na vybírání poplatků, příspěvků, dávek a naturálních plnění v zemi. Dávky však mohou býti usneseny jen potud, pokud jiné příjmy na př. ze jmění zemského, z poplatků, příspěvků na úhradu potřeby nestačí. Obdobné ustanovení má pro okresy § 76.
Z ustanovení těchto se podává, že prvým zdrojem úhrady jsou příjmy ze jmění a podniků samosprávných svazův. Teprve, co tímto zdrojem nebylo uhraženo, může býti uhraženo veřejnoprávními příjmy a tu zase padají v prvé řadě v úvahu příspěvky a poplatky jako příjmy specielní a teprve, když by nestačily, dávky, totiž přirážky a samostatné dávky. Naturální plnění jest úpravou svojí rovněž dávkou. Příděly poskytuje jednak stát, jednak země a jsou nyní samostatným zdrojem, jednak pevným na ostatních veřejnoprávních zdrojích nezávislým, jednak pohyblivým záležejícím na výši deficitu.
Přehled veřejnoprávních úhrad.
Veřejnoprávní úhrady jsou:
I. U obcí:
1. Příděly, a to a) od státu daň domovní a daň obratová b) od země příděl ze sanačního fondu;
2. příspěvky;
3. poplatky;
4. dávky, a to a) přirážky jednak k přímým daním jednak k daním spotřebním, jednak k poplatku převodnímu; b) dávky samostatné, jednak obligatorní, jednak fakultativní;
5. naturální plnění.
II. U okresův:
1. Příděly od země ze sanačního fondu;
2. příspěvky;
3. poplatky;
4. dávky, a to jednak přirážky k přímým daním, jednak dávky samostatné;
5. naturální plnění.
III. U zemí:
1. Příděly státní, a to a) jen pro potřebu zemí daň z piva a daň obratová; b) současně i pro potřebu okresů a obcí sanační fond;
2. příspěvky;
3. poplatky;
4. dávky, a to a) přirážky, jednak k daním přímým, jednak k daním spotřebním a k poplatkům; b) dávky samostatné;
5. naturální plnění.
Podle toho jsou přirážky a samostatné dávky, poplatky, příspěvky a naturální plnění úhradami všech samosprávných korporací. Příděly jsou dvojí, jednak ze státní pokladny, jednak od zemí. 1. Ze státní pokladny dostávají příděly: a) země, jednak pro svou potřebu (daň z piva a obratová), jednak pro sanační fond pro obce a okresy; b) obce (daň domovní a obratová); c) okresy přímých přídělů nemají. 2. Příděly od země dostávají ze sanačního fondu okresy a obce.
Jednotlivé druhy veřejnoprávních příjmův.
A. Příděly. Příděly ze státní pokladny byly uděleny před převratem v Rakousku jen zemím, a to z výnosu daní přímých, daně z líhu a daně z piva (zák. č. 14/1914 a č. 270/1916 ř. z.); roku 1917 a 1918 byly tyto příděly třebas bez zákonného podkladu zvýšeny a sjednoceny v t. zv. všeobecný příděl. V Uhrách byly příděly udíleny. komitátům (zák. čl. XV/1883) na úhradu jejich správních vydání, dále municipálním městům a městům s regul. magistrátem podle zák. čl. LVIII/1912 a posléze obcím z výčepního monopolu. Za republiky byl zák. č. 68/1920 Sb. příděl z daně libové znovu upraven a zavedena k státní dani z lihu od r. 1921 přirážka 2 Kč z každého litru alkoholu v celé republice ve prospěch zemí a žup. Rovněž byly odstraněny na Slovensku a Podkarpatské Rusi dotace poskytované městům municipálním a s regulovaným magistrátem a podíly obcí z výnosu daně výčepní.
Nová úprava byla provedena zák. č. 334/1921, který nabyl současně účinnosti se zák. č. 329/1921 Sb. (obec. fin. nov.). Příděly státní podle tohoto zákona dostávaly:
I. Obce (municipální města).
1. Všechny obce dostávají ex lege polovinu splatné čisté daně domovní v té které obci předepsané a skutečně zapravené nehledíc k tomu, zda a v jaké výši přirážky vybírají.
Tento příděl může ministr financí na žádost obce zvýšiti až o jednu šestinu, tedy dohromady na dvě třetiny daně, a to městu Praze a obcím, jež mají býti s Prahou sloučeny, dále obcím, kterým bylo povoleno r. 1920 vybírati aspoň 300% a pro léta další aspoň 200% přirážku k přímým daním, obce musí však prokázati, zda a jaké dávky obecní vybírají.
2. Obce, které na rok 1921 vybírají aspoň 200% přirážek, dostávají z daně pozemkové zemím přikázané po 2 léta od účinnosti zákona jednu třetinu daně pozemkové v obcích těch předepsané a vybírané.
3. Všechny obce dostávají příděl 5% daně obratové v té které obci předepsané a vybrané, ale jen pokud jsou při ukládání a vybírání této daně určitým způsobem spolučinny. Příděl ten může ministr zvýšiti až na 10 %obcím velmi zatíženým nebo obcím, v nichž ukládání daně vyžaduje zvláště intensivní činnosti orgánů obecních. Vedle toho mohl ministr vnitra v dohodě s min. financí některým městům na Slovensku a Podkarpatské Rusi na dobu 5 let poskytnouti podpory v tom obnosu, aby nebyly na přídělech proti stavu z dob uherských zkráceny (§ 30 zák. č. 243/1922 a § 36 nař. č. 171/1923 Sb.).
II. Země české a župy na Slovensku a Podkarpatské Rusi.
1. Země české a župy na Slovensku a Podkarpatské Rusi dostávaly a) jako náhradu za výnos dávky ze zábav a z přírůstku hodnoty čistou daň pozemkovou bez válečné přirážky pro rok 1921 a násl. v zemích (župách) těch předepsanou a zaplacenou (ovšem pro dobu od 1. X. 1921 do 30. IX. 1923 se srážkou jedné třetiny pro obce); b) podle zák. č. 687/1920 Sb. jako zvláštní přirážku k dani z líhu 2 Kč z každého litru alkoholu. Rozdělení této přirážky mezi země a župy provádí vláda.
2. Jenom země české dostávaly a) od r. 1922 na místo dosavadní přirážky k poplatkům dědickým dohromady paušální částku 7. mil. Kč. Tato suma rozvrhuje se mezi jednotlivé země v poměru průměrného skutečného výnosu přirážky za léta 1918—1920. Rozvržení bylo provedeno nař. č. 94/1922 Sb. a dostávají Čechy 5154057 Kč, Morava 1552301 Kč, Slezsko 293192 Kč. Podle zák. č. 334/1921 Sb. sráží se z podílu českého 11-5%, moravského 17-5% ve prospěch nemocničního fondu pražského resp. moravského (přirážky zemské k poplatkům dědickým byly zavedeny v Rakousku čís. nař. č. 1/1916 ř. z., a to 30% resp. 40%). Výnos této přirážky plynul ve Slezsku do pokladny zemské, kdežto v Čechách a na Moravě jednak zemskému školnímu fondu (88-5%, 82-5%), jednak nemocničnímu fondu pražskému 11-5% a brněnskému 17-5%. Proti dosavadnímu výnosu znamená příděl zvýšení o jednu třetinu); b) z daně obratové na úhradu zvýšených platů učitelských 40% výnosu daně obratové po odečtení kvóty na obce, okresy a župy připadající, ale vzhledem k účelu přídělu nebyl příděl ten zemím vyplácen, nýbrž přímo upotřeben na krytí záloh, které stát na platy učitelské poskytoval; c) až do r. 1923 t. zv. všeobecný příděl, který za Rakouska r. 1917 a 1918 fakticky bez právního podkladu nastoupil na místo zvláštních přídělů z daně lihové, z piva a daní přímých.
III. Župy slovenské a podkarpatoruské dostávaly:
a) čistou daň pozemkovou pro rok 1921 a násl. v župách předepsanou a skutečně zapravenou (ovšem po srážce jedné třetiny této daně na léta 1921 a 1922 pro obce a města municipální);
b) spolu s okresy v zemích českých 5% výnosu daně obratové. Rozdělení mezi župy a okresy provádí vláda;
c) spolu se zeměmi českými zvláštní přirážku k dani z líhu (2 Kč z každého litru alkoholu podle zák. č. 687/1920 Sb.); rozdělení výnosu provádí vláda.
IV. Okresy v zemích českých (zastupitelské a silniční) a župy na Slovensku a Podkarpatské Rusi dostávaly celkem 5% z výnosu daně obratové, ačli a pokud, vybírají v roce právě minulém aspoň 100% přirážek.
Nově upraveny byly příděly zák. č. 77/1927 od r. 1928 počínajíc, a to tak, že nabyly rázu více subvenčního a tedy poskytovaly se zásadně samosprávným svazům potřebným. To se projevilo v tom, že daň domovní, a to celá byla přikázána hlavním městům vůbec a ostatním obcím, jen když vybíraly v předchozím roce přirážku aspoň 150%, dále že pro obce, které vybírají maximální přirážku a zavedly vhodné dávky a přece mají deficit a pro okresy, které vybírají maximální přirážku, se udílí podpora ze zvláštního fondu t. zv. vyrovnávacího a že zemím a župám se přiděluje místo daně pozemkové značný příjem z daně obratové a rovněž městu Praze. Ovšem příděl státní byl ve všeobecnosti podstatně vyšší nežli dříve. Posléze byl znova upraven klíč pro rozdělení přirážky k dani z líhu.
Ale tato úprava byla od r. 1931 počínajíc změněna zák. č. 169/1930, a to hlavně v tom směru, že příděl státní byl zemím podstatně zvýšen, dále že fondy vyrovnávací byly přikázány přímo zemím s tím však, že země mají aspoň čtyři pětiny tohoto fondu upotřebiti na podporu finančně slabých obcí a okresův.
Nynější úprava přídělů zakládá se tedy na §§ 9 až 14 zák. č. 169/1930 Sb. Příděly poskytuje samosprávným korporacím jednak stát, jednak země.
I. Země dostávají od r. 1931 příděly pouze od státu (§ 10), a to
1. výlučně pro svou vlastní potřebu:
a) z výnosu daně obratové tyto pevné roční příděly: země česká 9759859 Kč, země moravskoslezská 60302255 Kč, země slovenská 16 mil. Kč, země podkarpatoruská 1-5 mil. Kč;
b) z výnosu z daně z piva podle zák. č. 168/1930 Sb. tyto pevné roční příděly, a to země česká 75191917 Kč, země moravsko-slezská 19973808 Kč, země slovenská 7963823 Kč, země podkarpatoruská 804740 Kč (přechodným ustanovením jest rozdělení výnosu zvláštní daně výnosové z piva za r. 1930 podle § 27 zák.);
c) Povahu přídělu má i přirážka k dani z lihu podle § 14 zák. č. 77/1927, o níž níže.
d) země slovenská a podkarpatoruská dostávají nad to a) až do definitivní úpravy finančního hospodářství svazků územní samosprávy ,,k urychlenému rozvoji působnosti zemské samosprávy” další pevné příděly. Příděl ten činí od r. 1935 5 mil. Kč pro Slovensko a 1 mil. Kč pro Podkarpatskou Rus ročně; p) celý výnos daně z lovu a ze zbraně podle zák. čl. XXIII/1883.
2. Částečně pro potřebu zemí, ale hlavně pro potřebu finančně slabých okresů a obcí přikazují se zemím tyto příděly:
a) splatná daň domovní předepsaná na r. 1931 a další v obvodu té které země v těch obcích a osadách, které nemají nároku na její příděl podle § 9 (poněvadž nemají vysokých přirážek);
b) 1-5% zvláštní příspěvek podle § 105, odst. 2., zákona o daních přímých č. 76/1927 Sb. v obvodu té které země na léta 1931 a další předepsaný po srážce 30% podle § 109, odst. 1., tedy vlastně jen 70% tohoto zvláštního příspěvku. Podle § 105 zákona o daních přímých činí sazba k dani pozemkové 2% daňového základu, kterým jest u lesů 20 násobek, u ostatních parcel 17 násobek čistého katastrálního výnosu. S pozemkovou daní se vybírá zároveň u větších držitelů půdy zvláštní příspěvek 1-5% z téhož berního základu. Z tohoto příspěvku srazí se 30%, při čemž daň na lesy nepadá v úvahu. Těchto 30% plyne do fondu pro náhradu poškození kultur živelními pohromami a zbývajících 70% připadá zemím;
c) část obecních přirážek předepsaných a zaplacených ku všeobecné a zvláštní dani výdělkové z provozoven, které zaměstnávají více než 400 zaměstnanců a aspoň jedna čtvrtina těchto zaměstnanců bydlí trvale v jiných obcích než jest provozovna. Podle § 27 obec. fin. nov. mohla obec, v níž má velký podnik sídlo nebo provozovnu nebo obec, v níž bydlí velký počet zaměstnanců velkého podniku, který má sídlo neb provozovnu v sousední obci, vzejdou-li jí z tohoto důvodu náklady, kterých by prokázané jinak vůbec neměla neb aspoň ne v takové výši, žádati od dotyčného podniku zvláštní příspěvek na úhradu takových nákladů. Zákon a provisorní nařízení měly v tom směru podrobnější ustanovení. Ustanovení toto (stejně jako jeho pruský vzor v § 53 zákona o dávkách komunálních) vzbuzovalo četné pochybnosti v praksi i judikatuře a proto bylo na léta 1928 a další zrušeno v § 17 zák. č. 77/1927 Sb. a jakási náhrada za to poskytnuta v § 58, odst. 6., a § 85, odst. 6., zák. 76/1927, o dani výdělkové, všeobecné a zvláštní;
d) roční příděly z daně obratové pro každou zemi pevně stanovené totiž pro zemi českou 88926990, moravskoslezskou 40482528, slovenskou 14564000, podkarpatoruskou 1410700 Kč. Příděly pro zemi českou a moravskoslezskou byly dříve větší, poněvadž se z nich srážely částky na služební a zaopatřovací platy zaměstnanců okresů a jejich pozůstalých, jichž placení převzal stát při organisaci politické správy:
e) příděly z daně pivní: Z výnosu daně z piva podle zák. č. 168/1930 přikazuje se zemím příděl 24-6%, a tento příděl rozděluje se tak, že z něho obdrží země česká 45%, moravskoslezská 31%, slovenská 18%, podkarpatoruská 6%.
Příděly sub a—d tvořily od r. 1928 v každé zemi t. zv. vyrovnávací fond. Fond tento byl utvořen podle § 10 zák. č. 77/1927 za tím účelem, aby z něho zemské výbory poskytovaly obcím svého obvodu (mimo Prahu) a okresům na úhradu rozpočtových deficitů příspěvky, jestliže upravená rozpočtová potřeba těchto obcí a okresů nemohla býti zcela uhrazena přes to, že byla v nich zavedena nejvyšší přípustná přirážka a v obcích i vhodné dávky a poplatky. Vyrovnávací fondy byly zřízeny pro každou zemi, ale nebyly samostatnou právnickou osobou, nýbrž pouze oddělenou massou, kterou spravoval zemský výbor jaksi v přenesené působnosti za stát.
Třetí finanční novelou č. 169/1930 Sb. byly příděly (sub a—d) a další příděl z daně pivní (sub e) přikázány zemím, a náleže jí tedy zemi, ale tvoří v každé zemi jednotnou masu, kterou spravuje zemský výbor a která je určena v prvé řadě k tomu, aby z ní země poskytovaly příspěvky těm obcím a okresům svého obvodu, jež jsou finančně slabé, t. j. jichž rozpočtová potřeba není zcela uhrazena, ačkoli obce a okresy zavedly nejvyšší přípustné přirážky a obce nad to i vhodné dávky i poplatky a jestliže by bylo jinak (t. j. bez příspěvků těch) ohroženo řádné a včasné plnění nutných úkolů těch obcí a okresů. Fond ten nazýváme nyní fondem přídělovým, podpůrným, sanačním.
Země jsou povinny, aby z této své masy poskytly obcím a okresům v každém případě čtyři pětiny; jednu pětinu mohou si tedy nechati anebo ji rovněž obcím a okresům poskytnouti. Obce a okresy, které se domáhají zemského příspěvku ze sanačního fondu, jsou povinny předložiti zemskému úřadu žádost a rozpočty do 30. XI. roku, který předchází roku rozpočtovému. Lhůtu tu může zemský výbor pro jednotlivou obec neb okres ze závažných důvodů prodloužiti. O žádostech rozhoduje zemský výbor podle jistých všeobecných zásad (směrnic), na kterých se musí napřed usnésti, ale v zákoně samém je stanoveno, že zemský výbor může odepříti příspěvek těm obcím a okresům, které nezavedly nejvyšší přípustnou přirážku (300% po př. 350% pro obce, 150% pro okresy), jestliže by poskytnutí příspěvku mělo za následek nerovnoměrnost podmínek vlastní úhrady mezi jednotlivými svazy, ačli ovšem nerovnoměrnost tato není odůvodněna zvláště závažnými poměry hospodářskými a sociálními v obvodu dotyčného svazu o příspěvek se ucházejícího. Touto úpravou byly značně zjednodušeny předpisy II. fin. novely č. 77/1927 Sb. o tom, které obce a okresy mají nárok na příspěvky z vyrovnávacího fondu a jaké řízení se má prováděti.
II. Okresy nedostávají od státu žádných přídělů, ale mohou dostati, jsou-li finančně slabé (stejně jako obce), příspěvky z fondu podpůrného podle § 10 zák. č. 169/1930 Sb.
III. Obce dostávají příděly jednak od státu, jednak od zemí.
1. Příděly od státu jsou:
a) celá daň domovní v té které obci na berní rok k placení předepsaná a splatná (§ 9); přikazuje se a) městům, v nichž jest sídlo zemského úřadu; b) obcím, které vybíraly v roce předcházejícím roku bernímu více než 150% obecních přirážek. Jsou-li v obci přirážky odstupňované, rozhoduje nejnižší přirážka, ale nikdy se nehledí k výši přirážky k dani činžovní. Nemá-li obec nároku na příděl z daně domovní, připadá daň ta do sanačního fondu, zemského (§ 10);
b) města, v nichž jest sídlo zemského úřadu a vybírají aspoň 210% obecní přirážky k daním přímým, mimo daň činžovní, mohou obdržeti příděl z daně obratové (§ 10, odst. 5.). Ministr financí může totiž v dohodě s ministrem vnitra rozděliti mezi města ta nejvýše 10 mil. Kč z daně obratové. Při tom je stanoven klíč pro rozdělení, totiž poměr počtu obyvatelstva jednotlivého města k souhrnu obyvatelstva všech čtyř sídel zemských úřadů, ale podíl dle toho na město připadající jest jen maximální a může tedy býti snížen (podle II. fin. novely byl příděl ten vyhrazen jen Praze).
2. Příděly od země jsou příspěvky z t. zv. sanačního fondu, které udílí zemský výbor obcím finančně slabým (stejně jako okresům) podle § 11. B. Příspěvky upraveny jsou: a) pro obce § 26 obec. fin. novely; odst. 3. byl změněn § 16 zák. č. 77/1927 Sb.; b) pro okresy v § 77; c) pro země v § 36 zák. org.
I. Příspěvky obecní. Obec zřizujíc taková zařízení (podniky), která jsou sice ve veřejném zájmu, ale ze kterých jen někteří majitelé pozemků, domů nebo živností budou míti zvláštní hospodářský prospěch, t. j. větší než mají jiní, může od těchto majitelů požadovati příspěvky na zřízení neb udržování těchto zařízení. Požadování příspěvků jest zcela ve volném uvážení obecního zastupitelstva a nikdo nemá práva na to, aby obec příspěvky zavedla Boh. A. 9066/1931. Příspěvky jsou buď jednorázové třebas na několik let rozvržené, nebo trvalé, po dobu trvání toho zařízení se opětující, zejména tedy příplatky udržovací. Příspěvky jsou tedy zvláštní formou konkurence zvláštních interesentův, kteří podle poměru svého zvláštního hospodářského prospěchu ke zřízení neb udržování toho kterého zařízení přispívají (Boh. A. 9066/1931). Sem patří investiční příspěvky na kanalisaci (Boh. A. 10684/1933). Příspěvky mohou býti vybírány i ve formě přirážky k daním přímým (§ 1, odst. 4.), ale i v tomto případě zůstávají povahou svojí příspěvky, a proto se nezapočítávají do maxima přirážek. Poněvadž jsou to příspěvky, nesmějí býti nikdy tak vysoké, aby byl jimi uhrazen celý náklad zařízení nebo jeho udržování, ba dokonce, aby z toho byl zvláštní pramen příjmů. Výše příspěvků, rozvržení jeho na poplatníky a způsob i doba placení buďtež v prvé řadě ujednány dohodou obecního zastupitelstva se zájemníky (veřejnoprávní smlouvou) Boh. A. 10684/1933. Za dohodu se pokládá, souhlasí-li s ní zájemníci, na něž by připadly aspoň dvě třetiny příspěvků. Dohoda může býti učiněna i tak, že ten, kdo má ze zařízení prospěch, buď sám nebo v dohodě s jinými interesenty celé zařízení nebo jeho určitou část (ovšem tak, jak to obec uzná za potřebné,) sám svými vlastními prostředky provede. Nedojde-li k dohodě, musí býti usnesení obecního zastupitelstva o výši příspěvku, rozvrhu a způsobu placení schváleno zemským výborem. Usnesení obec. zastupitelstva o příspěvcích může býti bráno v odpor odvoláním poplatníků resp. dotyčných interesentův. Bylo-li podáno odvolání, musí býti dříve o něm rozhodnuto, nežli, úřad může vyslovit schválení (Boh. A. 7883/1929).
Z judikatury buď uvedeno: Zařízením myslí zákon opatření nějakého věcného substrátu trvalé povahy k ukojení veřejné potřeby, tedy opatření nějaké věci, která slouží obecnímu zájmu a při tom zvláštnímu prospěchu jednotlivců svou substancí. V tom stýká se s poplatkem podle § 28 obec. fin. nov. neb aspoň s některými druhy poplatků (Boh. A. 6745/1927) a tím se liší od úhrady podle § 25 a § 27, kde jde o zvláštní úhradu rozpočtového vydání nebo nákladu. Z toho důvodu není možno náklad spojený s hubením krys uhraditi ve formě příspěvku (Boh. A. 9129/1931).
Pokud jde o pojem ,,zvláštní hospodářský prospěch", nelze z ustanovení § 26 (Boh. A. 10684/1933) vyčísti, že by příspěvek tam upravený mohl býti uložen jen tehdy, když vzhledem k určité povaze dotyčného pozemku, domu nebo živnosti plyne jeho majiteli z dotyčného zařízení nějaký zvláštní hospodářský prospěch. Podmínka zákona jest splněna již tím, že určité zařízení sloužící všeobecnému zájmu přináší svým zřízením v dotyčné části obce kromě všeobecného také zvláštní prospěch ještě majitelům pozemků, domů nebo živností tam jsoucích. Netřeba tedy zjišťovati nějaké zvláštní vlastnosti pozemku, domu, živnosti, z kterých by tento prospěch byl patrný, nýbrž stačí, když pozemky, domy nebo živnosti jsou v dotyčné části obce a když takovým zařízením se umožňuje objektivně výhodnější zužitkování těchto objektů. Nemůže tedy býti sporu o tom, že dům připojený na kanalisaci, poskytuje pro jeho uživatele objektivně větší výhody po stránce hygienické a udržování čistoty, než dům se zařízením žumpovým, kteráž okolnost se projevuje i v hodnotě dotyčného objektu.
V řízení o uložení příspěvků třeba lišiti jednak, zda náklad na zařízení příspěvkem neuhrazený jest již pojat do rozpočtu, či zda jde o nová zařízení v rozpočtu neuvedená, jednak zda jde o příspěvky dohodnuté (smluvené), či zda nebyla učiněna dohoda.
a) Byly-li příspěvky určeny dohodou a náklad jest pojat do rozpočtu, provede se dohoda v položkách rozpočtových. Nejde-li o příspěvky dohodou určené, musí býti plán toho zařízení s příslušným rozpočtem celkového nákladu a rozvrhu příspěvků sdělen finanční komisi obecní, aby se o něm vyjádřila; pak musí býti vyložen k volnému nahlédnutí společně s tím obecním rozpočtem, do něhož byla pojata kvóta příspěvky neuhrazená a podotknuto, že zájemnící mohou proti rozpočtu nákladu a rozvrhu příspěvků podati do 14 dnů počítajíc dnem po vyložení u obecního úřadu námitky, a to odděleně od případných námitek proti rozpočtu. O námitkách rozhoduje úřad příspěvky povolující.
b) Jde-li o zařízení v rozpočtu neuvedená, třeba užíti §§ 10, 11 a 14 obec. fin. novely o vydáních na nová zařízení do rozpočtu nezařazená, t. j. zařízení může býti usneseno jen když je zabezpečena současně pravoplatně úhrada a návrh byl podán od městské rady, ba když by bylo třeba učiniti opatření podle § 14, když byl plán o rozpočet veřejně vyložen. Jde tedy o usnesení rozpočtové (srov. Boh. A 10199/1933).
II. Příspěvky okresní a zemské. Příspěvky mohou býti ukládány na opatření nebo k úhradě nákladů na zřízení a udržování zařízení, jichž veřejný zájem vyžaduje, těm obcím, vlastníkům pozemků a majitelům živností, jimž vznikají ze zařízení těch zvláštní hospodářské výhody. Výše příspěvků buď pokud možno přizpůsobena výhodám přispívatelů. Příspěvky mohou býti zcela nebo z části nahrazeny podle zásad zemským zastupitelstvem stanovených naturálním plněním nebo příslušnou částkou peněžní.
C. Poplatky. Poplatky jsou upraveny a) pro obce v § 28 obec. fin. novely, b) pro země v § 35, c) pro okresy v § 77 org. zák.
Poplatky jsou autoritativně ukládané dávky určitým osobám za to, že používají ve svém prospěchu určitých zařízení veřejných. Poplatky liší se od příspěvků tím, že příspěvky mohou býti požadovány jen od majitelů nemovitostí nebo živností, kteří budou míti z určitého zařízení zvláštní hospodářský prospěch, kdežto poplatky mohou býti požadovány od všech, kdo zařízení jakkoli skutečně užívají; od dávek tím, že dávky jsou všeobecným příspěvkem poplatníků k úhradě obecních vydání a řídí se hlavně podle finanční schopnosti dotčeného berního subjektu (Boh. A. 9352/1931).
Poplatky jsou jednak užívací, totiž náhrada za užívání zařízení samosprávným svazem v zájmu veřejném zřízených a udržovaných, jednak správní, totiž náhrada za jednotlivé úkony orgánů samosprávných.
1. V praksi mají největší význam poplatky obecní. (Srov. heslo: Dávky obecní.)
Výše poplatků užívacích má býti u obcí podle prov. nařízení 143/1922 Sb. stanovena zpravidla tak, aby byl náklad, jakého vyžaduje udržování toho kterého zařízení včetně zúrokování a umořování základního kapitálu (ale po srážce částky, která byla opatřena příspěvky § 26 nebo z jiných pramenů než obecních) kryt příjmem z poplatků (Boh. A. 9063/1931). Ale výminkou, jestliže toho totiž vyžaduje veřejný zájem na dotčeném zařízení, mohou býti poplatky nižší, takže náklad na zařízení musí býti hrazen částečně ze všeobecných příjmů obecních. Naproti tomu nemohou býti tak vysoké, aby se docílilo přebytku. Jinaké ustanovení prováděcího nařízení bylo uznáno nezákonným (Boh. A. 9063/1931, 9471/1931).
Úřad, který poplatky obecní povoluje, má je podle prováděcího nařízení povolovati jen na určitou řadu let (nejvíce 6) a s výhradou, že jest oprávněn každoročně zkoumati, zda další vybírání poplatků v obci v dosavadní výši jest odůvodněno a podle toho pro futuro poplatky buď vůbec odstraniti (snížiti) nebo povolila-li poplatky vláda, jí příslušné návrhy učiniti.
2. Poplatky zemské (§§ 32 a 35) a okresní (§77) jsou (stejně jako u obcí) jednak užívací, t. j. náhrada za používání zařízení, ústavů a podniků, jež zemské zastupitelstvo ve veřejném zájmu udržuje a jež byla na základě veřejného práva k používání ponechána, jednak správní, t. j. poplatky za určité výkony úřední, jež jsou zemskými orgány, v působnosti zemského zastupitelstva prováděny. Poplatky buďtež určeny napřed podle pevných sazeb a předpisův; mohou býti odstupňovány zejména podle výkonnosti a i osvobození od nich poskytnuto. Srov. hesla: Dávky okresní. Dávky zemské.
D. Dávky jsou upraveny a) pro obce v § 29 a násl. obec. fin. novely, b) pro země v § 37, c) pro okresy v § 77; doplňkem jest II. a III. fin. novela.
Dávky dělí se na přirážky k státním daním a dávkám (v obci, okresu, zemi předepsaným) a na dávky samostatné.
D 1. Přirážky. Přirážky jsou dávky, které se vybírají určitým procentem k daním a dávkám státním. Podkladem přirážek jsou dosud tyto státní daně a dávky:
I. u obcí, okresů a zemí přímé daně;
II. u obcí a zemí poplatky;
III. u obcí a zemí daně spotřební, u zemí daň z líhu.
Ad I. Daně přímé, k nimž mohou býti obecní, okresní a zemské přirážky vybírány, jsou taxative uvedeny v § 1 zák. č. 77/1927 a zák. č. 169/1930 Sb.; jsou to a) daň pozemková (bez 1-5% zvláštního příspěvku vybíraného podle § 105, odst. 2., zák. o přímých daních č. 76/1927); b) daň domovní (činžovní a třídní); c) všeobecná daň výdělková; d) zvláštní daň výdělková, ale bez přirážky rentabilitní a likvidační (§ 83 zák. o daních přímých); e) daň rentová, přímo u poplatníka vybíraná; f) daň z vyššího služného. Přirážce nejsou podrobeny daň důchodová, daň rentová srážkou vybíraná a daň tantiémová.
Výše přirážek nebyla do převratu nijak omezena a samosprávné korporace mohly tedy (ovšem se svolením dozorčího úřadu, u zemí se svolením císař.) vybírati přirážky v jakékoli výši. Maximální přirážka byla stanovena — nehledíme-li k § 32 obec. fin. nov. — teprve v II. fin. novele zák. č. 77/1927 Sb. a zvýšena pro obce v III. fin. novele zák. č. 169/1930 Sb.
Maximální výše přirážek činí zásadně:
a) na r. 1928 až 1930 u obcí 200%, v městech statutárních a s regulovaným magistrátem 200% a 110%, t. j. 310%, u okresů 110%, u zemí 160%;
b) od r. 1931 u obcí 250%, v městech statutárních a s regulovaným magistrátem 250% a 110%, t. j. 360%, u okresů 110%, u zemí 160%.
Výminečně jest dovoleno u obcí a okresů toto maximum přirážkové zvýšiti a to u obcí (ne měst statut, a s reg. mag.) za léta 1927 až 1930 až na 300%, od r. 1931 až 350%, u okresů na 150%. Podmínkou tohoto výminečného zvýšení bylo původně, že úhrada z maximálních obecních a okresních přirážek nestačí ani k úplné úhradě úroků a anuit ze zápůjček obcí nebo okresem do 1. VII. 1927 uzavřených. Srov. Boh. A. 9405/1931, 10562/1933. Avšak v § 1, odst. 5. až 7. zák. č. 169/1930 Sb. byly od r. 1931 možnosti tyto rozšířeny a nadmaximální přirážky připuštěny, totiž:
1. obecní přirážky nad 250% až 300% a okresní nad 110% až 150% mohou býti vybírány:
a) usnese-li se na tom obecní (okresní) zastupitelstvo nejméně tří čtvrtinovou většinou všech svých členů;
b) i bez tohoto kvalifikovaného usnesení, nestačí-li celková úhrada ani s výnosem maximálních přirážek podle § 1, odst. 1., 2. a 3., zák. č. 169/1930 Sb. k úplné úhradě řádné rozpočtové potřeby a činí-li rozpočtová potřeba na úroky a anuity připadající na běžný rok (nikoli nedoplatky z let minulých) z platně uzavřených, t. j. dohlédacím úřadem schválených: zápůjček více než polovinu rozpočtové úhrady z těchto maximalisovaných přirážek.
2. Obecní (nikoli okresní) přirážky smějí býti vybírány v sazbě nad 300% až do 350% za těchto podmínek:
a) nestačí-li celková úhrada ani s výnosem maximalisovaných přirážek podle § 1, 2 a 3 zák. č. 169/30 k úplné úhradě roční rozpočtové potřeby;
b) činí-li rozpočtová potřeba na úroky a splátky připadající na běžný rok ze zápůjček platně do 1. 1. 1931 uzavřených více než celá rozpočtová úhrada z těchto maximalisovaných přirážek, a to
a) jsou-li v potřebě na úroky a anuity obsaženy pouze úroky a anuity ze zápůjček platně uzavřených buď do 1.1. 1931 nebo sice po 1. I. 1931, ale tyto zápůjčky po 1.1. 1931 obec kontrahovala proto, že nedostala ze sanačního fondu plné úhrady schodku rozpočtového;
p) jsou-li v potřebě na úroky a anuity obsaženy splátky z jiných zápůjček po 1.1. 1931 uzavřených a obecní zastupitelstvo se usnese nejméně dvoutřetinovou většinou všech svých členů na vybírání této přirážky.
Pro výpočet potřeby a úhrady na úroky a splátky jsou dána v zákoně podrobná ustanovení. Jak viděti, jest nadmaximální sazba přípustná pouze u obcí a okresů silně zadlužených. Přirážky mají býti rozvrhnuty na všechny přímé daně v obci,okresu, zemi předepsané stejným procentem. Výminečně mohou býti přirážky podle jednotlivých druhů daní odstupňovány:
1. při domovní dani činžovní (nikoli u daně třídní.) Přirážky k dani činžovní mohou býti zvýšeny
a) za léta 1928 až 1931 jen o tolik, aby byl vyrovnán úbytek, který vznikl snížením přirážkové základny z toho, že byly sazby daně činžovní podle § 156 zák. č. 76/1927 o daních přímých sníženy, ale nejvýše do normálního maxima v § 1 zák. č. 77/1927 Sb. uvedeného, t. j. u obcí 200%, okresů 110%, zemí 160%. Při tom zůstává do konce r. 1930 v platnosti ustanovení § 1, odst. 4., věty 2., zák. č. 170/1919 Sb;, podle něhož přirážky samosprávných svazků k domovní dani činžovní smějí býti zvýšeny jen do té výše, aby byl vyrovnán úbytek nastalý snížením základny přirážkové. Naproti tomu úbytek, který nastane poklesem přirážkové základny podle § 5, odst. 1., zák. č. 166/1930 Sb., nemůže býti vyrovnán zvýšením přirážek k dani činžovní (srov. Boh. A. 9534/1931, 10182/1932);
b) na léta 1932 a další smějí býti přirážky k dani činžovní vybírány nejvýše polovicí sazeb uvedených v § 1, odst. 1., zák. č. 169/1930 Sb.; byly-li však přirážky ty na r. 1927 vybírány sazbou vyšší, mohou býti i nadále vybírány v této sazbě až do maxima v § 1, odst. 1., zák. č. 169/1930 Sb. stanoveného. Podle toho může tedy přirážka k dani činžovní činiti od r. 1932 počínajíc
a) u zemí až 80% a vybíraly-li země r. 1927 přirážku vyšší, tuto vyšší sazbu do maxima 160%; b) u okresů až 55% a vybíraly-li okresy r. 1927 přirážku vyšší, tuto vyšší sazbu až do 110%; c) u obcí třeba lišiti: a) města statutární a s regulovaným magistrátem, p) ostatní obce.
Města ad a) mohou vybírati přirážky k dani činžovní do 180% resp. vybíraly-li r. 1927 přirážky vyšší, v této vyšší sazbě až do maxima 360%.
Obce ad P) mohou vybírati přirážku až do 125% resp. vybíraly-li r. 1927 přirážku vyšší, tuto vyšší sazbu až do maxima 250%. Vedle toho všechny obce (i města statutární a s regulovaným magistrátem) mohou vybírati obecní přirážku k dani činžovní až do maxima v § 1 uvedeného, t. j. u obcí 250%, u měst statutárních a s regulovaným magistrátem do 360%, jestliže pro dotyčný rok nevybírají dávky z používaných místností na podkladě nájemného nebo jiném nájemné nahražujícím podkladě na př. podle počtu místností.
2. V obcích o několika osadách mohou býti přirážky odstupňovány podle jednotlivých osad různými procenty, jestliže osady mají zvláštní samostatně spravovaný majetek. Ovšem nutno šetřiti i tu zásad o zvláštním postavení daně činžovní.
3. Jsou-li obecní příspěvky podle §§ 25 a 26 obec. fin. nov. zák. č. 329/1921 Sb. vybírány v přirážkách k dani přímé, nepadají v úvahu při stanovení výše přirážek a mohou býti různě podle jednotlivých daní odstupňovány. Naproti tomu nemohou býti vůbec přirážky odstupňovány uvnitř téže daně. Takovým odstupňováním by bylo na př. snížení nebo úplné osvobození od přirážek (Boh. A. 9921/1932).
II. Přirážky k státním poplatkům.
a) Obecní. Přirážky k poplatkům z převodu nemovitostí inter vivos i mortis causa byly povolovány obcím již dříve, ale byly zák. č. 334/1921 Sb. vesměs zrušeny. Podle obec. fin. nov. č. 329/1921 mohou obce po návrhu vyššího dohlédacího úřadu se svolením vlády nebo úřadu vládou k tomu zmocněného předpisovati a vybírati nejvýše 10% přirážku k státnímu poplatku z převodu nemovitostí mezi živými (Boh. A. 10031/1932). K povolování přirážky jest zmocněno vládou ministerstvo financí v dohodě s min. vnitra a přirážka povoluje se zpravidla jen obcím, které mají více než 10000 obyvatel. Poplatnými jsou pouze převody, které se staly v době, pro kterou byla obci přirážka povolena a jenom z nemovitostí v obvodu obce ležících.
b) Zemské přirážky v zemích českých. Sem náleží v Čechách a na Moravě 20% školní příspěvek k poplatkovému ekvivalentu na základě zemských zákonů v Čechách č. 38/1898 z. z. (prov. nař. č. 588/1920 Sb.), na Moravě č. 68/1899 z. z. a č. 50/1902 z. z. (prov. nař. č. 589/1920 Sb.) Naproti tomu přirážky zemské k poplatkům dědickým zavedené cís. nař. č. 1/1916 ř. z. byly od r. 1922 podle čl. I, § 2, zák. č. 334/1921 a § 13 zák. č. 77/1927 nahraženy ve prospěch zemského fondu českého, moravského a slezského ročním paušálem 7 mil. Kč.
III. Přirážky k státním daním spotřebním.
a) Obce. (§ 34 obec. fin. nov.). Obec může se s povolením vyššího úřadu dohlédacího usnésti na vybírání přirážky k státním daním spotřebním, ale jen tehdy, je-li to příslušným zákonem výslovně dovoleno a nejvýše ve výměře v zákoně stanovené. Přirážkou smí býti postižena spotřeba pouze v obci. Doposud lze vybírati přirážky k všeobecné dani nápojové z vína, moštu a jiných šťáv z hroznů a jiného ovoce (čl. II, § 1, č. 1 a 2, zák. č. 677/1920 Sb. a § 39), a to do výše 25%.
b) Země. a) Podle čl. III zák. č. 687/1920 Sb. a prov. nař. č. 7/1921 Sb. o dani z líhu a § 14 zák. č. 77/1927, vybírá se ve prospěch zemí zvláštní přirážka k státní dani z líhu per 2 Kč z každého litru zdanitelného alkoholu. Přirážka ta byla vybírána ve prospěch zemí a (na Slovensku a Podkarpatské Rusi) žup a byla od r. 1921 rozdílena mezi země a župy vládou, a to se zřetelem k jejich úkolům a ke skutečné spotřebě líhu v tom kterém území. Na tom nebylo nic změněno ani čl. I, odst. 1. a 2., zák. č. 99/1926 Sb., o zvýšení daně z líhu. Rozdělování toto způsobovalo značné nesnáze, poněvadž bylo třeba opatřovati si rozpočty zemí a žup, aby byly zjišťovány jejich úkoly, a bylo obtížné zjistiti přesně skutečnou spotřebu lihu v tom kterém území (rok 1925: Čechy 43%, Morava 24%, Slezsko 8%, Slovensko 22%, Podkarpatská Rus 3%), Proto byl od r. 1928 v § 14 zák. č. 77/1927 Sb. za účelem zjednodušení přijat nový klíč, podle něhož polovina výnosu přirážky se rozdělí mezi země v poměru výtěžku daně z lihu vždy za předešlý rok v tom kterém území, kdežto druhá polovina výnosu přirážky rozdělí se mezi země (župy) v poměru běžné (tedy bez investic) rozpočtové spotřeby jednotlivých zemí k sobě za r. 1926. Tato přirážka k dani z lihu má tedy již ráz přídělu.
P) Zemská přirážka k dani z vína, moštu a jiných šťáv z hroznů nebo jiného ovoce podle § 39 zák. č. 533/1919 a č. 677/1920 Sb. Přirážka ta jest nejvíce 25%.
D 2. Samostatné dávky.
1. Obecní samostatné dávky jsou (srov. §§ 35 až 38 obec. fin. nov. a heslo: Dávky obecní) a) obligatorní ve všech obcích vybírané, totiž dávka ze zábav a dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí. Dávky tyto vybírají se nyní jen ve prospěch obcí, ale z výtěžku dávky ze zábav v Čechách náleží 10% pražskému nemocničnímu fondu.
b) fakultativní na vůli obce záležející; tyto fakultativní jsou: a) samostatné dávky spotřební (§§ 35 a 36 obec. fin. nov.), p) ostatní samostatné dávky (§ 38 obec. fin. nov.).
Ad α) Samostatné obecní dávky spotřební jsou dle prováděcího nařízení povolovány jen tehdy, nevybírá-li se současně z téhož předmětu spotřebního obecní přirážka ke spotřební dani státní; proto jest v zájmu obcí, aby raději, je-li to možno, na př. u vína a masa, vybíraly přirážku k dani státní, než samostatnou dávku. Dávky spotřební jsou jednak samostatné dávky podle §§ 20 a 21 zák. o potravní dani na čáře č. 264/1920 Sb. vybírané a v § 36 zák. č. 329/1921 Sb. v platnosti ponechané, jednak jiné dávky (srov. heslo: Dávky obecní).
Ad β) Jiné samostatné dávky obecní jsou uvedeny v § 38 příkladmo: jsou to dávka z nájemného nebo z používaných místností, dávka z přechodného ubytování, dávka z jakýchkoli návěstí určených pro veřejnost (mimo inseráty v časopisech a knihách), dávka z nezastavených pozemků, dávka ze spotřeby elektrické energie a plyna k účelům osvětlovacím, dávka ze psů, dávka z dopravy, dávky přepychové (na př. z luxusních bytů, z útraty v zábavních místnostech přepychových). Nař. č. 15/1928 Sb. přistoupily k tomu obecní dávky ze hry v karty, v domino, na kulečníku a v kuželky. Naproti tomu obecní dávka z držení motorických dopravních prostředků byla v § 22 zák. č. 117/1927 Sb. o silničním fondu nejpozději koncem roku 1927 zrušena. Rovněž zanikla dávka z osobní dopravy autobusy od 1. X. 1927 podle § 25 zák. č. 117/1927 Sb. Pro určité dávky byly vydány vládou řády (pravidla) a stanoveny maximální sazby. (Srov vlád. nař. č. 143/1922 a č. 15/1928 Sb.) Pokud se dávky mají vybírati podle těchto vzorných pravidel a do nejvyšších sazeb, v nich stanovených, povoluje je zemský výbor, jinak povoluje všechny dávky vláda, tedy i ty, které jsou v § 38 zák. č. 143/1922, a vlád. nař. č. 15/1928 Sb. uvedeny, ale odchylují se od znění vzorných pravidel nebo překročují maximální výše sazeb i dávky jiné.
2. Samostatné dávky okresní a zemské jsou rázu výjimečného na př. v zemích českých taxy za honební lístky (nař. č. 560/1920, č. 561/1920 a č. 23/1921 Sb.), dávky z výkonu práva honebního na Moravě a Slezsku (č. 562/1920, č. 22/1921 Sb.), taxy za rybářské lístky v Čechách a na Moravě (č. 51/1928 Sb.). (Srov. hesla: Dávky okresní a Dávky zemské.) K okresním dávkám patří daň z kulatiny (Boh. 10878/1933). Zemská (župní) dávka z piva zavedená čl. II zák. č. 676/1920 Sb. (v částce 8, 12 a 20 h za 1 litr piva) byla zrušena zák. č. 168/1930 Sb.
E. Naturální plnění pro obce (§ 39 obec. fin. nov.), pro země (§ 32, odst. 3,) a pro okresy (§ 77 org. zák.) jsou jednak služby ruční, jednak služby potahy nebo motorovými vozidly konané.
1. Obce. Obecní zastupitelstvo může se usnésti, aby byly pro potřebu obce požadovány služby ruční nebo potahové, ale jen tehdy, je-li toho naprosto nezbytně třeba, t. j. podle prov. nař. č. 143/1922 Sb. zpravidla jen tehdy, když by obec jinak buď vůbec nemohla práce provésti, pro které se služby žádají nebo jen s nepoměrně velkým nákladem. Současně s usnesením o požadování služeb musí se obecní zastupitelstvo usnésti o náhradě peněžní (relutum), kterou se povinný může vykoupiti ze své povinnosti a které jest třeba k opatření schopného náhradníka. Usnesení o naturálních plněních a o relutu musí býti schváleno vyšším dohlédacím úřadem a to zpravidla před požadováním služeb a jen V případě nouze na př. při živelní pohromě mohou býti služby požadovány i dříve, než bylo schválení uděleno.
Zavázáni jsou ke službám ručním zásadně všichni obyvatelé a poplatníci obce od 18 do 60 let, a to stejnoměrně. Osvobozeni od nich jsou
a) ti, kdož prokáží, že jsou k požadované službě podle lékařského vysvědčení tělesně nezpůsobilí a nemohou zapraviti částku, které třeba k opatření schopného náhradníka;
b) ti, kdož jsou od takových služeb osvobozeni podle zásad práva mezinárodního a v mezích těchto zásad;
c) ti, kdož jsou uvedeni v § 39, odst. 6., č. 2, ač-li nejde o případ nouze na př. při živelní pohromě, kde jsou osvobozeni pouze ti, kdož podle povinností své služby nebo povolání nesmějí své místo opustiti.
K službám potahovým jsou povinni všichni majitelé potahů v obci v poměru počtu potahů (motorových vozidel), které drží. Osvobozeni jsou:
a) ti, kdož jsou od takových služeb osvobozeni podle zásad práva mezinárodního a v mezích těchto zásad;
b) obvodní lékaři, ale jen pokud jde o povoz služební.
2. Okresy a země. Obdobná ustanovení obsahuje pro okresy § 77 a pro země § 32. Naturální plnění jsou služby ruční a potahové, musí býti vždy oceněny a povinnému jest na vůli necháno, zda chce plnění naturální provésti sám nebo skrze vhodného zástupce anebo místo něho zaplatiti vyceněnou částku.
F. Pravidla (řády). Podrobnější předpisy o vybírání samosprávných veřejnoprávních dávek bývají obsaženy v pravidlech čili řádech. Pravidla mají býti vydána u obcí § 43 sice jenom pro poplatky a dávky, u okresů a zemí pro poplatky a příspěvky, dávky a naturální plnění (§ 38 org. zák.), ale není pochyby, že i u obcí mohou býti pravidla vydána pro příspěvky a naturální plnění. Obsah těchto pravidel jest stanoven
1. u obcí pro poplatky a dávky v § 43, a to demonstrativně. Vláda byla zmocněna, aby vydala vzorná pravidla (jednotné řády):
a) pro hlavní druhy poplatků a určila podle potřeby i jejich nejvyšší míru (§ 28);
b) pro samostatné dávky spotřební (§ 35);
c) pro dávky ze zábav, z přírůstku hodnoty nemovitostí a dávky samostatné (§§ 37 a 38).
Takováto vzorná pravidla byla vydána vlád. nař. č. 143/1922 Sb. a byla doplněna nebo změněna vlád. nař. č. 15/1928, č. 212/1931.
Význam pravidel jest v tom, že, byla-li vydána vládou pro některé dávky pravidla a obec se podle těchto pravidel na dávce usnese, není třeba k vybírání dávky povolení vlády, nýbrž jen vyššího úřadu dohlédacího.
2. Naproti tomu pro okresy a země jest sice jen stanoveno, že pravidla mají obsahovati podrobnější předpisy ku provedení usnesení (§§ 38 a 77), ale patrně budou ustanovení obecních pravidel analogicky rozšiřována i na obsah řádů okresních a zemských.
V pravidlech mají býti (u okresů a zemí mohou býti) pojata i ustanovení trestní. Kdežto u okresů a zemí jsou trestní ustanovení přesně v zákoně uvedena, totiž pokuty od 10 do 5000 Kč, a vězení od 12 hodin do 14 dnů, při čemž trest vězení jest trestem samostatným (ne jen subsidiarním pro případ nedobytnosti), u obcí jest určení trestů (pořádkových pokut a jiných trestů) ponecháno pravidlům. Trestní řízení u dávek okresních a zemských přísluší politickým úřadům podle čl. 6 org. zák., u dávek obecních se rozeznává: Trestní řízení o pokutách pořádkových náleží obcím ve vlastním oboru působnosti, t. j. patrně starostovi s právem odvolání na obecní zastupitelstvo a odtud na okresní úřad čl. 8 org. zák.; jiné tresty než pořádkové ukládají finanční úřady, t. j. podle § 50 (dříve v zemích českých berní správy, na Slovensku finanční ředitelství), nyní podle § 1, odst. 3., zák. č. 253/1933 Sb. berní správy a provádějí trestní řízení jako u přímých daní. Jest jisto, že pravidla nesmějí se pří čiti zákonům, ale pochybno jest, zda mohou obsahovati i ustanovení, která v zákoně nejsou, ale jinak vyžadují úpravy zákonné na př. o promlčení, exekuci, náhradních úrocích a pod. Po mém soudu nikoli.
G. Všeobecná ustanovení o veřejnoprávních příjmech.
1. Usnesení o příspěvcích, poplatcích, přirážkách, dávkách a naturálních plněních činí vždy nejširší orgán svazový, totiž obecní, okresní, zemské zastupitelstvo (§ 40 obec. fin. nov., §§ 32, 76 org. zák.). Pro usnesení jsou předepsány přísnější náležitosti:
a) u obci musí se usnesení státi stejně jako o rozpočtu podle §§ 40 a 6, odst. 2. až 5., obec. fin. nov. Schůze obecního zastupitelstva, v níž se má usnesení státi, musí býti svolána a veřejně vyhlášena aspoň 3 dni napřed; ku platnému projednávání a usnesení jest třeba přítomnosti aspoň dvou třetin členů a usnesení se činí nadpoloviční většinou přítomných. Nedostaví-li se do schůze potřebný počet členů nebo nejsou-li při projednávání a usnášení přítomny aspoň dvě třetiny členů, svolá starosta novou schůzi o tomže předmětu a pozve do ní členy zastupitelstva a za řádně omluvené členy jejich náhradníky a v pozvání připomene, že schůze bude usnášení schopna za každého počtu přítomných;
b) u okresů a zemí musí býti usnesení okresního a zemského zastupitelstva, poněvadž vyžaduje vyššího schválení, učiněno za přítomnosti aspoň dvou třetin členů (§ 23, odst. 2., a § 71). Nesejde-li se tento počet členů, budiž svoláno zastupitelstvo k nové schůzi do 15 dní s týmž pořadem jednání, ale může se usnášeti jen, je-li přítomna aspoň nadpoloviční většina členů; není-li jich tolik přítomno, buď svolána ku projednání těchto věcí nová schůze, jež se pak může usnášeti za přítomnosti aspoň jedné třetiny členů (§§ 19, 71 org. zák.). Usnesení o příspěvcích okresních a zemských vyžaduje, aby bylo učiněno nadpoloviční většinou všech členů zastupitelstva a se schválením okresního náčelníka resp. zemského presidenta (§§ 36, 77 org. zák.).
2. Usnesení zastupitelstva o veřejnoprávních příjmech musí býti veřejně vyhlášeno, a to usnesení obecního zastupitelstva způsobem v obci obvyklým na 14 dní (§ 6, odst. 4., obec. fin. nov.), usnesení okresního zastupitelstva způsobem v okresu obvyklým (§§ 77 a 101), zemského zastupitelstva v Zemském věstníku (§ 39).
3. Proti vyhlášenému usnesení obecního a okresního zastupitelstva může podati odvolání každý poplatník a dotyčná finanční komise, u obcí i volič, a to a) v obci do 14 dnů počínajíc dnem, který následuje po dni vyhlášení, u obecního úřadu a o odvolání rozhoduje bezprostřední úřad dozorčí, b) v okresu do 15 dnů u okresního úřadu a o odvolání rozhoduje zemský úřad. Proti usnesení zemského zastupitelstva se odvolání nepřipouští; (srov. ale Boh. A. 10458/1932).
4. Usnesení zastupitelstva musí býti schváleno dozorčím úřadem. Tu jest třeba lišiti:
A. Přirážky: 1. k přímým daním. Přirážky k přímým daním, a to okresní a zemské do 50%, obecní od r. 1931 do 150% včetně nepotřebují vyššího schválení. Přirážky vyšší potřebují schválení vyššího orgánu. Orgány, které schválení to udělují, se u obcí měnily. Podle § 31 obec. fin. nov. č. 329/1921 byly to
a) přímý úřad dohlédací, šlo-li o přirážky přes 100% až 200% některé daně přímé;
b) vyšší dohlédací úřad, a to a) se souhlasem finančního úřadu § 49, šlo-li o obecní přirážky přes 200% k dani výdělkové, nebo obecní přirážky k jiným daním přes 300%; nedošlo-li k souhlasu, rozhodovala vláda; b) sám a samostatně, šlo-li o přirážky obecní přes 200 až 300% a nešlo o daň výdělkovou.
Podle zák. č. 77/1927 Sb. povoluje od r. 1928 obecní přirážky k přímým daním přes 100% do maxima § 1 uvedeného, dozorčí úřad, t. j. u měst statutárních a se zřízeným magistrátem zemský výbor, u ostatních obcí okresní výbor.
Podle nyní platného zák. č. 169/1930 Sb. udílí od r. 1931 povolení k přirážkám u zemí vláda, u okresů zemský výbor, u obcí zemský výbor nebo okresní výbor, jednak podle rázu obce, jednak podle výše přirážek, jednak podle toho, zda obec žádá podporu ze sanačního fondu. Podle toho přirážky povoluje:
a) v městech statutárních a s regulovaným magistrátem vždy zemský výbor;
b) v obcích, kde jest sídlo okresního úřadu nebo které mají více než 5000 obyvatel, okresní výbor, jde-li o přirážky od 150 do 200% a zemský výbor, jde-li o přirážky od 200 do 350%;
c) v ostatních obcích okresní výbor od 150 do 250%, zemský výbor od 250 do 350%;
d) ve všech obcích, které žádají o zemský příspěvek ze sanačního fondu, zemský výbor.
Právo vlády a úřadů povoliti přirážky ve výměře usnesené zahrnuje v sobě i právo stanoviti přirážky sazbou nižší nebo vyšší až do meze v § 1 zák. č. 169/1930 Sb. přípustné (§ 3, odst. 3., zák. č. 169/1930 Sb.).
2. Přirážky k státním daním spotřebním schvaluje u obcí vyšší úřad dohlédací, t. j. zemský výbor (§§ 34 a 48 obec. fin. nov. § 99 org. zák.), u okresů zemský výbor (§ 77), u zemí vláda (§ 39 org. zák.).
3. Obecní přirážky ku převodnímu poplatku povoluje u obcí vláda resp. orgán od nik tomu zmocněný (§ 33 obec. fin. nov.), to jest min. financí v dohodě s min. vnitra. Pro hospodářství samosprávných svazů jest velmi důležito, aby vyšší úřady svoje schválení v brzku udělily. Za tou příčinou bylo připuštěno i mlčky udělené schválení pro přirážky k přímým daním a obecní přirážky k daním spotřebním.
Věc jest upravena takto:
a) Úřady povolané rozhodovati o žádostech za povolení obecních a okresních přirážek k přímým daním (a schvalovati obecní a okresní rozpočty) jsou povinny rozhodnouti, a to podle § 3, odst. 4. zák. č. 169/1930 Sb. okresní výbor do 3 měsíců, zemský výbor do 4 měsíců od té doby, co žádost řádně doložená (srov. § 3, odst. 1., posl. věta) k nim došla. K zachování lhůty stačí již rozhodnutí ve schůzi a není třeba, aby rozhodnutí bylo ve lhůtě i straně doručeno. Zákon zásadně požaduje, aby okresní a zemský úřad věc tak včas připravily, aby návrhy na rozhodnutí mohly býti dány na pořad schůze okresního (zemského) výboru nejpozději 6 neděl před uplynutím lhůty. K zabezpečení toho jsou stanoveny jednak evidence žádostí, jednak trestní stíhání viníků. Přirážky se pokládají za povolené a rozpočet za schválený, jestliže byl návrh na rozhodnutí dán na denní pořad okresního (zemského) výboru později než 6 neděl před uplynutím lhůty a okresní (zemský) výbor do konce lhůty nerozhodl. Mlčky udělené povolení však nenastává, jestliže žádost byla dána na pořad jednání nejpozději 6 neděl před koncem lhůty, ale výbor o ní ve lhůtě nerozhodl. O schválení rozpočtu a povolení přirážek musí býti obce a okresy vyrozuměny; bylo-li schválení uděleno mlčky, jest úřad povinnen o tom vyrozuměti obec (okres) a odvolavší se strany do 8 dnů po uplynutí lhůty;
b) obecní dávky spotřební pokládají se za mlčky povolené, a pravidla za schválená, jestliže se vyšší dohlédací úřad nevyjádří do 3 měsíců ode dne, kdy k němu došla žádost za povolení dávky v rámci vzorných pravidel usnesené (§ 35, odst. 2.).
B. Usnesení o poplatcích, příspěvcích, samostatných dávkách a naturálních plněních vyžaduje u zemí (§ 39) povolení vlády, u okresův zemského výboru (§ 77).
U obcí třeba lišiti a) příspěvky schvaluje, nedojde-li k dohodě, zemský výbor (§ 16 zák. č. 77/1927), b) poplatky (§ 28) a samostatné dávky spotřební (§ 35) i jiné (§ 38) schvaluje vyšší úřad dohlédací (zemský výbor), jestliže pravidla shodují se se vzornými pravidly; odchylují-li se neb přesahují-li sazbu, jež byla vládním nařízením za přípustnou uznána, vláda; Naturální plnění schvalují vyšší dohlédací úřady (§ 39).
Pravidla a řády, jež mají býti k bližšímu provádění usnesení obcí, okresů a zemí o vybírání poplatků a dávek, jakož i naturálních plnění, jakož i k provádění usnesení okresů a zemí (ne obcí) o vybírání příspěvků vydána, musí býti usnesena u země zemským zastupitelstvem nebo z jeho zmocnění zemským výborem (§ 38 org. zák.), u okresů okresním zastupitelstvem nebo z jeho zmocnění okresním výborem (§ 77), u obcí obecním zastupitelstvem. O usnesení platí stejné předpisy jako o usnesení dotyčných dávek samých.
Pravidla (řády) musí býti schválena u zemí ministrem vnitra v dohodě s min. financí a po př. s jiným příslušným ministrem (§ 39 org. zák.), u okresů zemským presidentem se souhlasem zemského výboru (§ 77 org. zák.), u obcí, pokud jde o poplatky a dávky a naturální plnění, těmi úřady, které vybírání povolují (§ 43 obec. fin. nov.).
Pravidla musí býti vyhlášena, a to u obcí na 14 dní a může do nich každý volič a poplatník v úředních místnostech nahlédnouti (§ 43 obec. fin. nov.), u okresů způsobem v okresu obvyklým § 101, 77, u zemí v Zemském věstníku § 39 org. zák.
Usnesení o vybírání veřejnoprávních příjmů nabývají účinku dnem, který jest v nich určen nebo dnem doručení výměru.
Na základě schváleného usnesení a pravidel se pak musí veřejnoprávní poplatky, příspěvky, dávky předepsati a vybrati, po případě exekučně vymoci. O tom obsahují ustanovení jednak zákony, jednak pravidla (řády).
5. Kdo dávky vypočítává, předpisuje a vybírá?
a) Přirážky a) k přímým daním. Obecní přirážky k dani pozemkové předpisuje obecní starosta na základě dat, jichž se mu dostane od berního úřadu. Obecní zastupitelstvo může se však většinou dvoutřetinovou všech svých členů usnésti, že i tyto přirážky budou předpisovati úřady státní. Toto usnesení obecního zastupitelstva nabývá účinku počátkem toho roku, který následuje po dni, kdy usnesení obce nabylo právní moci, musí býti zemskému finančnímu úřadu sděleno, a nabylo-li právní moci, nemůže býti později odvoláno. Přirážky k ostatním daním přímým předpisují orgány, které předpisují daně státní. (Ale tyto orgány vybírají i přirážky obecní k dani pozemkové, když se na tom obecní zastupitelstvo řádně usneslo.) Okresní a zemské přirážky k přímým daním předpisují orgány, které předpisují daně státní (§ 5 zák. č. 77/1927 Sb.).
Aby státní úřady finanční vybírající přirážky k přímým daním mohly přirážky ty vybírati, musí jim býti sděleno, v jaké výši se samosprávné svazy na přirážkách usnesly resp. byly přirážky vyšším úřadem povoleny. (Srov. § 6, odst. 1., zák. 169/1930 a prov. nař.) Než-li dojde oznámení, nejdéle však do konce března, vybírají finanční úřady přirážky podle sazby minulého roku, nejvýše však v sazbách uvedených v § 1, odst. 1. až 3. a 9., zák. Nedošlo-li oznámení do konce března a zemský finanční úřad nepovolil odkladu, zastaví berní úřady vybírání přirážek za březen a další měsíce, až do té doby, co dojde oznámení.
β) Přirážky k státním daním spotřebním předpisují u obcí tytéž orgány, které jsou pověřeny vybíráním příslušných daní státních (§ 42 obec. fin. nov.), u okresů a zemí okresní náčelník (zemský president), ačli není v pravidlech něco jiného ustanoveno; obecní přirážky k poplatku převodnímu předpisuje obecní starosta (§ 33 obec. nov.);
b) příspěvky obecní podle § 26 obec fin. nov. předpisuje starosta (§ 41); poplatky a samostatné dávky obecní rovněž starosta, ač-li není v pravidlech něco jiného stanoveno (§ 44). U okresů a zemí předpisuje je orgán určený v řádech, nebylo-li by nic určeno, okresní (zemský) úřad.
Pro obce jest v §§ 35 a 38 obec. fin. nov. vláda zmocněna, aby v souhlase s vyšším dozorčím úřadem pověřila vybíráním nebo kontrolou samostatných dávek spotřebních a dávky ze zábav a z přírůstku hodnoty nemovitostí jiné orgány samosprávné než obecní, a to buď pro všechny obce nebo některé z nich a aby stanovila výši náhrady za tuto činnost. To se stalo vlád. nař. č. 186/1929 Sb.
Finanční úřady, které vybírají přirážky k přímým daním, sráží si z nich určité částky, a to u zemských přirážek 30% na prospěch státu podle § 2 zák. č. 77/1927 Sb. k částečné úhradě osobních nákladů školních, u obecních přirážek 10% daně pozemkové (předepsané v obci z veškeré půdy kromě lesů) ve prospěch fondů zřízených v § 108 zák. o daních přímých. Zbytek přirážek poukazují finanční úřady samosprávným svazům měsíčně. Za tím účelem samosprávné svazy mají finančním úřadům oznámiti do konce března výši rozpočtové úhrady z těchto přirážek a finanční úřady odvádějí vybrané přirážky samosprávným svazům měsíčně; odvod řídí se platbami se zřetelem na běžný předpis přirážek a na případné nedoplatky neb příplatky z let minulých. Obcím podle § 7 zák. č. 77/1927 Sb. poukazují finanční úřady měsíčně zpravidla nejvýše jednu dvanáctinu oznámené rozpočtové úhrady přirážkové a jen výminečně se svolením zemského úřadu finančního i více. Bylo-li vybráno přirážek více než-li předpokládáno, poukáže se přebytek obcím dodatečně a obec musí ho použíti v prvé řadě k zaplacení dluhů,jinak k úhradě řádného schodku rozpočtového a ke snížení přirážek v následujících letech.
6. Opravné řízení. Proti platebnímu rozkazu, kterým byla poplatníku sdělena výše příspěvku, poplatku, přirážky nebo dávky, může poplatník podati odvolání. Ale tu nutno lišiti:
I. Přirážky:
1. proti přirážkám k přímým daním (ať jsou to přirážky obecní, okresní, zemské) možno podati odvolání do 30 dnů po příslušném oznámení, a to u úřadu, který přirážky předepsal. O odvolání rozhoduje, a to vždy s konečnou platností:
a) jde-li o přirážky k dani pozemkové vybírané obcemi, bezprostřední úřad dohlédací;
b) jde-li o přirážky k ostatním přímým daním, finanční úřad I. stolice, t. j. berní správa, která jest povinna vyžádáte si dobré zdání příslušného samosprávného svazku, popírá-li se odvoláním platební povinnost. Odvolání nemá účinku odkládacího § 5 zák. č. 77/1927.
2. Proti obecním přirážkám:
a) k daním spotřebním možno podati odvolání podle § 42, odst. 3. a 4., obec. fin. nov., a to a) vytýká-li se nesprávný výpočet přirážky, u orgánu, který ji předepsal, t. j. vybírá příslušnou daň státní a rozhoduje o něm s konečnou platností finanční úřad, t. j. podle § 50 obec. fin. nov. finanční ředitelství; β) namítá-li se však, že přirážky byly předepsány vyšší sazbou nežli odpovídá výměře zákonem určené nebo schválené, podává se odvolání u obecního úřadu a rozhoduje o něm přímý úřad dohlédací. Z jiných důvodů nelze odvolání podati na př. ne pro nesprávnost předpisu státní daně samé (Boh. A. 4812/1925 a 9250/1931). Odvolání nemá účinku odkládacího;
b) o odvolání proti předpisu přirážky k poplatku převodnímu rozhoduje obecní zastupitelstvo a v cestě rekursní s konečnou platností přímý úřad dohlédací (§ 33).
Odvolání buď podáno v obou případech do 14 dnů po doručení (vyhlášení).
3. Odvolání proti okresním a zemským přirážkám k jiným státním daním nežli přímým (tedy k daním spotřebním) upravují příslušná pravidla; nebylo-li nic stanoveno a předpisuje-li přirážky snad okresní nebo zemský úřad, pak platí řízení správní č. 8/1928 Sb.
II. Pokud jde o příspěvky, poplatky, dávky a naturální plnění, sluší lišiti jednak obecní, jednak okresní a zemské dávky:
a) u obcí nutno proti platebnímu rozkazu na obecní poplatek neb dávku nebo příspěvek podati odvolání u obecního úřadu do 14 dní k obecnímu zastupitelstvu a odtud k přímému úřadu dohlédacímu, jehož rozhodnutí jest konečné (§ 44 obec. fin. nov., Boh. A. 10733/1933). O odvolání proti individuelnímu požadování naturálních plnění resp. reluta se zákon nezmiňuje a patrně nutno užiti obdobně předpisů o přirážkách k přímým daním;
b) odvolání proti vyměřeným zemským nebo okresním poplatkům, příspěvkům, dávkám, naturálním plněním sluší podati do 15 dní od doručení výměru, a to u zemí u zemského úřadu a rozhoduje o něm ministerstvo vnitra (§ 40 org. zák.), u okresů u okresního úřadu a rozhoduje tu zemský úřad s platností konečnou (§ 77 a čl. 8). Pokud rozhoduje o odvolání přímý úřad dohlédací, míní se jím od účinnosti zák. č. 125/1927 Sb. úřad okresní (zemský), t. j. okresní náčelník, zemský president a jen výminečně výbor okresní, zemský výbor totiž tehdy, jde-li o přirážky k přímým daním (srov. Boh. A. 10877/1933).
Poplatník nemůže v řízení o vyměření samosprávné přirážky k dani státní uplatňovati nesprávnost předpisu státní daně samé. (Srov. vlád. nař. č. 143/1922 k § 33 bod 6., že nelze odvoláním bráti v odpor základ stanovený úřadem vyměřujícím poplatek státní, Boh. A. 4812/1925, 9250/1931.) Ovšem úřad rozhodující o rekursu do předpisu obecní přirážky musí se, činí-li strana námitku, že nejde o poplatek převodní, přesvědčit! nahlédnutím do platebního rozkazu, zda jde skutečně o poplatek převodní (Boh. A. 9250/1931).
7. Veřejnoprávní příjmy obecní jsou splatny:
a) U obcí a) Obecní příspěvky dobrovolně smluvené, jsou splatný ve lhůtě v úmluvě stanovené, jinak ve lhůtě ve schvalovacím výnosu určené (§ 41 obec. fin. nov.);
β) přirážky k přímým daním jsou splatny s příslušnou daní státní (§ 5, odst. 3., zák. č. 169/1930), přirážka k poplatku převodnímu jest splatna stejně s poplatkem státním (§ 33), přirážka k státním daním spotřebním s příslušnou daní státní (§ 42, odst. 5.);
7) samostatné dávky a poplatky obecní jsou splatný v.dobu určenou příslušnými pravidly podle § 43, č. 5, obec. fin. nov.
b) U okresních a zemských dávek:
a) přirážky k přímým daním jsou splatný zároveň s příslušnou daní státní (§ 5, zák. č. 169/1930 Sb.);
β) přirážky k ostatním daním, dále poplatky, příspěvky a naturální plnění jsou splatný v dny určené pravidly.
8. Nebyly-li dávky samosprávné včas zaplaceny:
I. mohou býti nuceně vymáhány a II. vzniká povinnost platiti úroky z prodlení.
Ad I. Exekuce (rozdíl předpisu od vymáhání uznává Boh. A. 10585/1933):
1. Přirážky (obecní, okresní i zemské) k daním přímým vymáhají se podle stejných předpisů jako přímá daň, k níž se přirážka vybírá (§ 5, odst. 3., zák. č. 77/1927 Sb.). To platí i o přirážkách obecních k dani pozemkové, vybírá-li je starosta. O exekuci přímých daní srov. § 343 sq. zák. č. 76/1927 Sb.;
2. přirážky obecní k jiným státním daním a k poplatku převodnímu vymáhají se stejně jako státní daň (poplatek), k nimž se přirážka vybírá (§§ 42, 33 obec. fin. nov.);
3. obecní příspěvky, poplatky a samostatné dávky vymáhají se obecním starostou podle týchž pravidel jako nezaplacené daně přímé (§ 44). Předpis prováděcího nařízení o exekuci politické i soudní odporuje zákonu. Boh. A. 11004/1934.
4. Okresní a zemské příspěvky, poplatky, dávky vymáhají se podle ustanovení pravidel resp. nebylo-li nic ustanoveno, podle nař. č. 8/1928 Sb.
Exekuce zahajuje se k návrhu orgánu, který příjmy předpisuje. Srov. heslo; Exekuce.
Ad II. Povinnost platiti úroky z prodlení vzniká jen tehdy, má-li podklad v zákoně. Podle toho úroky z prodlení mohou se vybírati u přirážek k přímým daním za stejných podmínek jako u daní státních (§5, odst. 3., zák. č. 169/1930 Sb.), u obecní přirážky k poplatkům převodním obdobně jako u státního poplatku převodního (§ 33), u poplatků, příspěvků a dávek obecních, ač-li v zákoně nebo příslušných pravidlech není výslovně jinak stanoveno, obdobně jako u daní přímých. (Srov. § 47 obec. fin. nov. a §§ 271 a 272 zák. č. 76/1927 Sb.) Modifikace této povinnosti co do výše dlužné dávky (100 resp. 50 Kč) jsou stanoveny v § 47 obec. fin. nov. Zda může býti stanovena povinnost platiti úroky z prodlení v pravidlech, aniž je zákon k tomu výslovně zmocňuje, jest pochybno.
9. Promlčení veřejnoprávních příjmův samosprávných, musí býti rovněž výslovně v zákoně stanoveno. Přirážky k přímým daním (obecní, okresní, zemské) se promlčují podle stejných předpisů jako přímé daně. Srov. § 5, odst. 3., zák. č. 169/1930 a §§ 277 a násl. zák. č. 76/1927 Sb. Pokud jde o jiné veřejné samosprávné příjmy, jest promlčení upraveno pouze u obcí, totiž obecní příspěvky (§26), poplatky (§28), samostatné dávky (spotřební [§ 35], dávka ze zábav a dávka z přírůstku hodnoty, nemovitosti [§ 37] a jiné samostatné dávky [§ 38]), se promlčují podle týchž ustanovení jako daně přímé (§ 46). Poněvadž zák. o daních přímých č. 76/1927 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. 1. 1927 nutno pro promlčení dávek před účinností zákona užiti starších předpisů (srov. Boh. A. 9343/1931). Obecní přirážka k státnímu poplatku převodnímu se promlčuje stejně jako státní poplatek (§ 33), přirážka k státní daní spotřební jako státní daň, k níž se přirážka vybírá (§ 42). Pro okresní a zemské dávky není promlčení stanoveno a jest pochybno, může-li býti vysloveno v řádech.
10. Přirážky, příspěvky, poplatky a dávky, i naturální plnění jsou svojí právní povahou zvláštní samostatné příjmy samosprávných svazů a právní poměry jejich nutno posuzovati výlučně podle výměrů, kterými byly povoleny. To platí i o otázce vrácení dávky.
Zvláštní ráz mají však přirážky vzhledem k tomu, že se vybírají určitým procentem k nějaké dani státní. Přirážky jsou závislé na svém základu, t. j. na dani státní. A tato závislost by se měla důsledně projevovati v tom, že bez základní daně není přirážky a že osud daně základní má vliv i na osud přirážky. Ale tento princip nebývá vždy důsledně proveden a záleží na konkrétní právní úpravě, ale zásadně nutno hájiti, že pro dávku pravoplatně předepsanou nemá osud základní daně již významu, ač-li není něco jiného ustanoveno. Ale i když jest vliv osudu státní daně na přirážku uznán, může tento vliv buď nastoupiti ipso jure, t. j. každé zmenšení daně státní přináší sebou automaticky i zmenšení přirážky nebo nastupuje teprve tehdy, když byl od příslušné strany uplatňován. Pokud jde o přirážky, k přímým daním, ustanovuje § 5 zák. č. 77/1927 Sb., že jakákoli změna platební povinnosti co do daně státní má za následek i příslušnou změnu platební povinnosti co do přirážek, ač-li zvláštními zákony není stanoveno jinak, čili, že tedy zásadně nastupuje ipso jure. Zmenší-li se daň státní, zmenší se ipso jure i přirážka a byla-li zaplacena, má poplatník již přímo ex lege nárok na její vrácení. Poplatník tedy může žádati vrácení přirážky přeplacené, a to u orgánu, který dávku předpisuje, a to již proto, že byla státní daň zmenšena a může se domáhati úroků náhradních jako u přímých daní. Pokud však jde o přirážky k jiným daním nežli přímým, rozhodují tu povolovací výměry resp. pravidla. V nich se ustanovuje, zda změna základní daně má na předepsanou přirážku vliv ipso jure či zda teprve musí býti poplatníkem žádáno, aby změna státní daně byla uznána i pro předepsanou přirážku a za jakých podmínek a zda úroky náhradní za přeplacenou dávku jsou připuštěny. Pokud jde o vrácení přirážky obecní k dani z masa, rozhodují tu podle § 42 obec. fin. nov. obec a v cestě rekursní úřady dohlédací nikoli úřady finanční (Boh. A. 9788/1932, 8142/1929, 7941/1929, 7830/1929, Boh. F. 5711/1930). O vrácení obecní dávky při rozloučení obce Boh. A. 10030/1932 a 10535/1932.
H. Mimořádné úhrady. Jako mimořádné úhrady deficitu padají v úvahu zcizení majetku, a zejména půjčky. Tyto mimořádné úhrady vyžadují schválení dozorčího orgánu (srov. Dozor). Úvěrové hospodářství v době poválečné se velmi rozmohlo. Přechodní úvěr dočasný na úhradu přechodního kasovního schodku jest ovšem nutný, ale samosprávné svazy mnohdy užívaly dlouhodobého úvěru i na úhradu běžných potřeb nebo sice potřeb trvalejších, ale zatěžovaly jimi velmi budoucnost. Nesnáze z toho vzniklé vyžadují, aby úvěrové hospodářství bylo co nejvíce brzděno a dlouhodobé půjčky povolovány vskutku jen na vydání trvalá a pro budoucnost prospěšná. Rovněž se rozmohlo zejména u vyšších svazů ručení za dluhy cizí. Různé korporace a společnosti na př. elektrisační uzavírají zápůjčky a vyžadují si ručení okresů nebo země a ručení to bývá udělováno dosti lehce v naději, že k němu nikdy nedojde. Pokud jde o půjčky a ručení za dluh cizí, usnáší se na nich orgán nejširší, tedy obecní, okresní, zemské zastupitelstvo. Usnesení o půjčce okresní vyžaduje schválení zemského výboru § 80, o půjčce zemské schválení ministerstva vnitra § 43, u obcí podle § 20 zák. č. 169/1930 Sb. okresního výboru a v případě § 20, odst. 3., zemského výboru. V tom směru volnější ustanovení § 23, č. 2, obec. fin. nov. pozbylo od 1.1. 1931 platnosti. Usnesení o půjčce a ručení musí se státi u okresů a zemí jen kvalifikovanou většinou, u obcí platí § 6, odst. 2. až 5. Rovněž má býti slyšena u obcí obecní, u okresů okresní finanční komise (jinak Boh. A. 3850/1924). V usnesení musí býti zápůjčka nebo ručení dostatečně konkretisovány, tedy v jaké výši se zápůjčka uzavírá a za jakých modalit, a není přípustno tyto základy půjčky ponechati určení výkonného orgánu (rady, výboru). K otázkám těm srov. Boh. A. 3850/1924. Osoba věřitele byla u obecní půjčky omezena tak, že obce nesměly uzavírati zápůjčky, kterými by současně přejímaly neomezené ručení za závazky dotyčného peněžního ústavu (§ 23, č. 2, obec. fin. nov.), ale ustanovení to bylo zmírněno v § 20, odst. 4., III. fin. nov. Pro okresy a země není žádného omezení co do osoby věřitelovy, ale dozorčí úřad k takové zápůjčce asi sotva svolí, Má-li býti uzavřena zápůjčka, jest ovšem někdy nutno, aby bylo využito daných příznivých poměrů trhu peněžního. Proto jest brzké schválení zápůjčky velmi nutným. To jest zabezpečeno podle § 20, odst. 3., zák. č. 169/1930 pouze, u obcí (nikoli okresů a zemí), a to tak, a) že jest úřadům schvalujícím uložena povinnost, aby o obecních zápůjčkách do určité lhůty od předložení řádně doložené žádosti, t. j. jeden měsíc u přechodných, tři měsíce u ostatních zápůjček rozhodly, t. j. učinily usnesení; doručení rozhodnutí ve lhůtě se nežádá. Ustanovení to jest však pouze pořádkovým předpisem tak, že uplynutím lhůty není půjčka automaticky schválena (jinak u přirážek podle § 3, odst. 4., věta 5.);
b) nejde-li o zápůjčku přechodnou, má býti ten, kdo zavinil nezachování lhůty. stíhán stejně jako pro včasné nepovolení přirážek (§ 3, odst. 4., věta 4).
Svazy, které uzavřely zápůjčky, jsou povinny, aby úroky a anuity řádně, t. j. úplně a včas splnily. To jest zabezpečeno u obcí a okresů tím, že úřady schvalující zápůjčku jsou povinny učiniti opatření, aby obce a okresy splatné úroky a anuity zaplatily z výnosu přirážek a z příspěvků ze sanačního fondu (§ 20, odst. 5., zák. č. 169/1930 Sb.) a úřady mohou průkaz o zaplacení požadovati.
Svazky územní samosprávy jsou povinny předkládati každoročně min. financí výkazy o stavu jmění a dluhů (§ 25 zák. č. 77/1927 Sb.).
V. Rozpočet.
1. Základem hospodářství samosprávných územních korporací (obcí, okresů a zemí) jest rozpočet, t. j. číselný hospodářský plán příjmů a vydání na určité budoucí období. To se podává z ustanovení § 8 obec. fin. novely: ,,Hospodářství obecní vede se v mezích rozpočtu" a § 50 a § 89 zák. č. 125/1927: ,,Zemský (okresní) výbor provádí hospodářství zemské (okresní), řídě se přesně rozpočtem.“ Proto jsou obce, okresy a země povinny sestavili rozpočet. Povinnost tato jest uložena těmto korporacím i pro jednotlivé jejich ústavy. (Srov. § 1 obec. fin. nov., §§ 45, 48, 83, 86 org. zák.) Povinnost sestaviti rozpočet pak byla pro všechny územní korporace opětovně nařízena v § 19 zák. č. 77/1927 Sb. (t. zv. II. fin. nov.) ,,O všech příjmech a vydáních každého samosprávného svazku jest sestaviti každoročně jednotný rozpočet.“ Rozpočet sdělává se vždy na rok správní, který se shoduje se správním rokem státním, tedy s rokem občanským (§ 1 obec. fin. nov., §§ 45, 82 org. zák.).
Rozpočet má obsahovati všechny příjmy a vydání samosprávné korporace, tedy zejména i příjmy a vydání z podniků, ústavů a fondů dotyčného svazku — ovšem jenom takové příjmy a vydání, která pravděpodobně v rozpočtovém roce nastanou; naproti tomu příjmy a vydání, o nichž jest již předem jisto, že se během rozpočtového roku neuskuteční, nelze do rozpočtu pojati Boh. A. 2714/1923. O úrocích ze zápůjčky učiněné za účelem upsání válečných půjček Boh. A. 5309/1924. Jest to tedy rozpočet hrubý.
Podrobnější rozdělení rozpočtu jest stanoveno pouze pro obce v §§ 2 až 4 obec. fin. nov.; Rozpočet dělí se na řádný (§§ 2 a 4, odst. 1., a mimořádný §§ 3 a 4 odst. 2.). Do rozpočtu řádného náležejí jako příjmy
a) pravidelně se opakující výtěžky jmění obecního, pak ústavů a fondů obecních a obcí spravovaných;
b) čisté výtěžky výdělečných podniků obecních;
c) příspěvky, výnosy poplatků a dávek obecních již povolených; d) příděly státní (a to i dodatečné výplaty za léta minulá, Boh. A. 9124/1931), nedoplatky obecních přirážek z let minulých (Boh. A. 10006/1932);
e) jiné různé pravidelně se opakující příjmy.
Vydání rozpočtu řádného obsahují (§ 4) pravděpodobně očekávané opakující se výdaje, nutné k zachování obecního jmění, k úhradě služebních požitků personálu obecního, k obstarávání správy obecní a k pravidelnému plnění úkolův obci zákonem nebo jinak uložených nebo do činnosti její ve všeobecném veřejném zájmu spadajících jmenovitě ke zúrokování a umořování dluhů obecních (Boh. A. 9340/1930, 5219/1925).
Do příjmů rozpočtu mimořádného náležejí (§ 3):
a) mimořádné příjmy ze jmění obecního;
b) příjmy za prodaný obecní majetek;
c) výnosy z půjček;
d) výnosy z mimořádných příspěvků, poplatků a dávek, které byly k úhradě zvláště označených mimořádných výdajů vypsány;
e) jinaké nahodilé příjmy.
Výdaje rozpočtu mimořádného obsahují pravděpodobně očekávané výdaje nahodilé nebo dočasné, zejména výdaje k nabytí nového a k trvalému zvýšení hodnoty dosavadního majetku obecního (§ 4, odst. 2.).
Poněvadž jde o plán pro budoucí rok, jest samozřejmé, že příjmy a vydání, pokud nejsou z platných titulů přesně určeny, mohou býti stanoveny pouze odhadem. To platí ovšem i pro výši přímých daní, k nimž mají býti přirážky vybírány.
Pro charakteristiku výdajů řádných i mimořádných srov. Boh. A. 8206/1929, kde se praví:,,Zákon rozlišuje výdaje řádné a mimořádné podle toho, zda se pravidelně opakují, či přiházejí-li se toliko nahodile, dočasně. Podstatný znak řádného vydání leží tedy v jeho periodičnosti (pravidelnosti), vydání mimořádného v jeho nahodilosti nebo dočasnosti. Proto trvalá povaha nějakého zařízení může býti jen indiciem pro úsudek, že jde o vydání mimořádné, t. j. o vydání, které se pravidelně neopakuje, samo však o sobě pro kvalifikaci určitého vydání jako mimořádného ještě nestačí, neboť i při zařízení, které má nepochybně povahu trvalou, patří-li však k pravidelnému, plnění úkolů obce, periodicky se opakujícímu nemusí jíti vždy a za všech okolností o výdaj mimořádný. Bude tu záležeti na okolnostech konkrétního případu, zvláště také na celkovém rozsahu hospodářství, na rozsahu a nákladnosti zařízení, o něž jde, na poměru výdaje na toto zařízení k celkovému hospodářství obecnímu. Naproti tomu zcela nic nezáleží na menší či větší míře důležitosti úkolu, který obec určitým zařízením plní, stejně jako jest lhostejno, zdali plnění úkolů nějakým zařízením sledované jest uloženo obci obligatorně čije ponecháno jejímu svobodnému rozhodnutí. “
Význam rozvržení rozpočtu na řádný a mimořádný se projevuje v tom, že nelze hraditi výdaje rozpočtu řádného příjmy mimořádnými (§ 5 obec. fin. nov.), naproti tomu není vyloučeno hraditi z příjmů řádného rozpočtu i výdaje rozpočtu mimořádného (Boh. A. 9124/1931, 4922/1925, 10363/ 1933).
Podle § 8 zák. č. 169/1930 Sb., má zemské zastupitelstvo vydati pro obce závazné předpisy upravující formální způsob a postup rozpočtových prací (rozpočtový regulativ). To učinila všechna zemská zastupitelstva.
Pro rozpočet okresní a zemský nemáme v zákoně podrobnějších norem, ale fakticky se používá předpisů pro obce platných. Ovšem úřady schvalující tyto rozpočty mohly by si vynutiti přesnější úpravu a specialisaci rozpočtu neschválením rozpočtu.
2. Úhrady. Rozpočet samosprávných svazů jest jednotný (§ 19 fin. nov. č. 77/1927), t. j. má obsahovati všechny příjmy i vydání na dotyčný rok správní; příjmy mají býti obráceny na úhradu potřeb svazu nehledíc k tomu, odkud ty příjmy vzešly a jaké to potřeby jsou; vydání svazů mají v zásadě nésti všichni účastníci svazu stejnou měrou bez ohledu na prospěch, který mají ze zařízení obecního (Boh. A. 6584/1927, 9066/1931, 9413/1931). Od těchto principů jsou však určité odchylky a) U všech svazův, je-li k úhradě určitých výloh určeno jmění zvláštní, buď příjmů tohoto zvláštního jmění užito na úhradu těchto výloh a není dovoleno jmění toho k něčemu jinému upotřebiti. Zásadu tu stanoví § 19 obec. fin. nov. pro obce, ale platí zajisté podle § 9 org. zák. i pro okresy a země.
b) U obcí: a) Podle § 20 obec. fin. nov., je-li několik osad sloučeno v jednu politickou obec s výhradou, že každá z nich podrží vlastnictví svého majetku, jest příjmů z toho kterého majetku plynoucích upotřebiti podle učiněné (a ovšem schválené) dohody při sloučení uzavřené, nedošlo-li však k takovéto dohodě, ke krytí výdajů na dotčenou osadu připadajících. Případný přebytek zůstává výhradným vlastnictvím osady. Nestačí-li výnos osadního jmění na úhradu nákladů na osadu připadajících, uhradí se schodek přirážkou k přímým daním v osadě předepsaným. Rozvržení nákladů na osady jest výrazem místního elementu v obecním hospodářství; β) podle § 25 obec. fin. nov. vydání, která se činí výlučně v zájmu a) jednotlivých vrstev občanstva nebo b) jednotlivých částí okrsku obce nebo c) jednotlivých členů obce na př. vydání na polního hlídače musí uhraditi zcela tito účastníci. Ustanovení toto jest převzato z obecních zřízení českých (§§ 78 a 82 obec. zř. čes. a obdobná ustanovení mor. a slez.) a jest (a contr. § 20) projevem personálního společenstva v obci. Úhrada stane se zpravidla přirážkou k daním přímým, jež jsou dotčeným účastníkům předepsány, ale obec se může s účastníky dohodnouti i na jiném způsobu úhrady na př. tak, že opatření, jehož náklad se má takovým způsobem uhraditi, provede ten, kdo má z něho výlučný, prospěch, zcela nebo z části vlastními prostředky, ač-li by tomu nebránil zákon. Nežli obec provede opatření, jehož náklad mají hraditi účastníci, buď dána účastníkům příležitost, aby se o tomto opatření vyjádřili. Je-li tu orgán všechny účastníky sdružující a zastupující, bude vyslechnut on sám, jinak bude třeba zájemníky o zamýšleném opatření vyrozuměti veřejnou vyhláškou s vyzváním, aby svoje námitky do stanovené určité lhůty přednesli (pouhá vyhláška rozpočtu podle § 6 zák. nestačí), načež obecní zastupitelstvo učiní usnesení. Na ochranu účastníků bylo v § 15 fin. nov. č. 77/1927 stanoveno, že, vysloví-li se proti zamýšlenému opatření zájemnící, kteří by dohromady platili více než polovinu potřebného nákladu, může býti opatření to provedeno jen se souhlasem okresního výboru a u měst statutárních (s regulovaným magistrátem), zemského výboru.
I původní ustanovení obecního zřízení i nová ustanovení § 25 obecní finanční novely vzbudila bohatou judikaturu. Judikatura vychází z těchto zásad: Jde tu o vydání obecní, jež však musí býti na prospěch určitých osob. Mohou to býti jednotlivci nebo celé skupiny osob určené lokálně (usídlením) nebo strukturálně (vrstvy občanské); naproti tomu nespadá sem případ § 20.
Prospěch tento musí býti skutečný a výlučný, t. j. jiné osoby v obci z toho zařízení prospěchu nemají a podle objektivního měřítka ani míti nemohou. Kdy takovýto prospěch zde jest, určuji někdy zákony samé na př. u polních cest, polního hlídače, býků a pod. Otázka zvláštních výloh přichází v úvahu zejména při zřizování vodovodů (srov. Boh. A. 9066/1931, elektrisaci Boh. 2315/1923). Podle Boh. 3291/1924 nelze § 25 obec. fin. nov. užíti, jde-li o výdělečný podnik obce. Charakter určitého zařízení jako zařízení sloužícího všeobecným zájmům veřejným není vyloučen tím, že toho zařízení neužívají všichni členové obce nebo vůbec nikdo. Stačí, je-li zařízení to v rámci řádu daného pro jeho užívání každému přístupno, takže nikdo, kdo se tomuto řádu podrobí, není z jeho užití předem a zásadně vyloučen (srov. Boh. A. 9413/1931). O polních cestách srov. Boh. A. 9932/1932.
c) U zemí podle § 33 org. zák., jde-li o zařízení zemská, jež výlučně nebo měrou zvláště vynikající nebo nepatrnou prospívají jednotlivým okresům (po př. i jen jedinému okresu), může se zemské zastupitelstvo usnésti (za souhlasu dvou třetin všech svých členů), aby tyto okresy resp. tento jediný okres nesly náklad na zařízení ta výlučně nebo podílem větším nebo menším podle měřítka zároveň usneseného.
3. Poněvadž rozpočet jest základem všeho hospodaření samosprávných korporací, věnuje zákon jeho projednání zvláštní pozornost. V řízení rozpočtovém objevuje se tedy několik oddílů. A. příprava rozpočtu;
B. usnesení se o rozpočtu;
C. řízení dozorčí. Příslušné předpisy jsou obsaženy pro obce v §§ 6 a 7 obec. fin. nov., pro okresy v § 83, pro země v § 45 org. zák. Doplňkem těchto předpisů jsou pak zák. č. 77/1927 a č. 169/1930 Sb. (Srov. Laštovka: Řízení rozpočtové v Horáčkově poctě, kteréhož článku se zde přidržuji.)
Samozřejmo že, je-li rozpočet rozdělen na řádný a mimořádný, mají býti oba rozpočty projednávány a usneseny nikoli odděleně, nýbrž v témž rozpočtovém řízení (Boh. A. 8418/1932).
A. Příprava rozpočtu. Rozpočet připravuje, t. j. návrh jeho sestavuje orgán běžnou správu vedoucí, totiž u obcí starosta a obecní rada, u okresů okresní, u zemí zemský výbor. U obcí a okresů sluší nad to připravený rozpočet podrobiti ještě zvláštnímu řízení za tím účelem, aby jednak občanstvo samo, jednak i finanční komise obecní a okresní jako obligatorní orgán finanční kontroly mohly svými návrhy a podněty spolupůsobiti k tomu, aby rozpočet plně vyhovoval jak předpisům zákonným tak i daným poměrům a potřebám. Řízení to záleží v tom, že se:
I. rozpočet na určitou dobu veřejně vykládá k nahlédnutí a podání připomínek;
II. že se sděluje finanční komisi k vyjádření.
Ad I. Rozpočet obecní se vykládá u obecního, okresní u okresního úřadu, a to u obcí po 14 dní, u okresu po 15 dní před usnesením k veřejnému nahlédnutí, a o tom musí býti vydána vyhláška v obci resp. u okresního rozpočtu ve všech obcích okresu. Právo nahlédnouti do rozpočtu a podati připomínky mají:
a) u obcí každý poplatník, t. j. osoba fysická nebo právnická, které jest v obci jakákoli přímá daň ve smyslu zák. č. 76/1927 Sb. předepsána, aniž jest třeba, by bylo prokazováno zvláštní kvalifikované poškození zájmu poplatníka rozpočtem (Boh. A. 10181/1932), a každý volič, t. j. osoba, která jest v obci do stálého seznamu voličského toho času platného jako volič zapsána;
b) u okresů jen poplatník přímé daně v některé obci okresu. Připomínky musí býti podány u obecního resp. jde-li o okresní rozpočet, u okresního úřadu, a to ve lhůtě vykládací.
Ad II. Rozpočet se sděluje komisi finanční, aby jej prozkoumala a o něm se vyjádřila. Komise finanční má podati svoje vyjádření do lhůty 8 denní, ačli jí u obcí obecní rada, u okresů okresní výbor nepovolil lhůty jiné, delší nebo kratší (u obcí jest však nejkratší lhůta 3 dny). K vyjádření, jež do stanovené lhůty nebylo podáno, se nehledí. Podle Boh. A. 8458/1932 má poplatník (a patrně vůbec každý, kdo má právo podati připomínky) sice právní nárok na to, aby slyšení finanční komise nebylo proti předpisům §§ 6 a 9 obec. fin. nov. opomíjeno, ale z toho neplyne, že by vedle finanční komise poplatníku příslušel nárok na zachování všech formálních ustanovení zákona, jež jsou dána k tomu, aby finanční komisi byla zajištěna možnost řádného výkonu její funkce.
Co sluší za usnesení finanční komise pokládati, určuje její jednací řád; bude to usnesení většiny, ale u obcí má býti i minoritní votum předloženo. Vyjádření finanční komise, je-li dobře složena a svých povinností dbalá, nabývá v praksi velkého významu. Naproti tomu připomínky k rozpočtu jsou zjevem řídkým. V připomínkách poplatníků (voličů) a ve vyjádření finanční komise možno uváděti jednak in merito, že do rozpočtu byly pojaty položky, které tam nepatří (Boh. A. 9673/1932), nebo že nebyly do něho pojaty položky, které tam patří, nebo že jednotlivé položky jsou příliš vysoko nebo nízko (Boh. A. 10562/1933) oceněny (neúčelnost Boh. A. 10181/1932), jednak in formali, že rozpočet není vhodně sestaven, že nebyly rozpočty řádný a mimořádný v témž řízení projednávány (Boh. A. 8418/1932), že lhůty příslušné nebyly zachovány a pod.
U zemského rozpočtu není přípravného řízení. Je-li u zemského zastupitelstva zřízena fakultativní finanční komise, bývá jí návrh rozpočtu předkládán k vyjádření jako pomůcka pro usnesení výboru resp. zastupitelstva.
B. Usnesení o rozpočtu. Usnesení o rozpočtu přísluší vždy nejširšímu orgánu zastupitelskému, tedy u obcí obecnímu, u okresů okresnímu, u zemí zemskému zastupitelstvu a má býti učiněno nejpozději dva měsíce před počátkem správního roku, na který rozpočet zní. Lhůtový předpis jest pouhým předpisem pořádkovým (Boh. A. 8418/1930 a 9130/1931). Nezachování lhůty má za následek, že dozorčí úřad může rozpočet sestaviti na náklad liknavé korporace.
Význam rozpočtu projevuje se v tom, že pro usnášení se zastupitelstva o rozpočtu jsou předpisovány některé přísnější náležitosti. Srov. pro obce § 6, odst. 2. a 3., obec. fin. nov., pro okresy a země §§ 23 a 71 org. zák. Srov. Boh. A. 3850/1924: Jednám a usnesení o rozpočtu jest vždy veřejné.
Předmětem jednání jest návrh předloženého rozpočtu, dále u obcí a okresů připomínky k rozpočtu učiněné a vyjádření finanční komise; proto musí býti sboru zastupitelskému buď ústně nebo písemně sděleny. Není třeba, aby se zastupitelský sbor zabýval jednotlivě podanými připomínkami a vyjádřeními; stačí když o nich věděl, t. j. byly ve schůzi oznámeny.
Usnesením o rozpočtu jsou položky rozpočtové pevně stanoveny (fixovány), sestavena bilance rozpočtová, zjištěn schodek a usneseno, jak jej uhraditi, zejména jaké přirážky k přímým daním mají býti na úhradu schodku vybírány. Usnesením o rozpočtu jsou zároveň vyřízeny i podané připomínky resp. vyjádření komise finanční a není třeba, aby byli podavatelé o tom výslovně zpraveni.
Ad C. Třetí stadium jest řízení dozorčí. Zákon liší tu:
1. řízení opravné, t. j. odvolání proti rozpočtu, ale jen u obcí a okresů (nikoli zemí);
2. schvalování rozpočtu;
3. povolování vyšších přirážek.
Ad 1. Rozpočet obecní obecním zastupitelstvem a rozpočet okresní okresním zastupitelstvem usnesený musí býti vyhlášen a to obecní způsobem v obci obvyklým, okresní podle § 101 org. zák. Proti rozpočtu obecnímu mohou podati odvolání každý volič a každý poplatník přímou daní v obci povinný a obecní finanční komise, proti rozpočtu okresnímu jen poplatník přímé daně v některé obci okresu a okresní finanční komise. Lhostejné jest, zda proti rozpočtu dříve podali připomínky (vyjádření) a co v nich uváděli. Co do průkazu zájmů poplatnických při odvolání srov. Boh. 10181/1932 a contr. 10632/1932 (pokud jde o stížnost k správnímu soudu). Odvolání třeba podati, pokud jde o obecní rozpočet, u obecního úřadu do 14 dnů (§ 45 obec.), pokud jde o rozpočet okresní, u okresního úřadu do 15 dnů a lhůta počíná dnem po vyhlášení rozpočtu. Odvolání obecní finanční komise má vždy účinek odkladný, odvolání okresní finanční komise jen tehdy, bylo-li usneseno dvěma třetinami členů komise; jinak odkladný účinek řídí se obecnými předpisy (tedy u obcí na Slovensku zák. čl. XX/1901, v zemích českých dvor. dekretem z 2. III. 1799, Sb. z. s. č. 459, u okresů vlád. nař. č. 8/1928).
O odvolání proti obecnímu rozpočtu rozhoduje okresní výbor, v cestě instanční zemský výbor, o odvolání proti okresnímu rozpočtu a rozpočtu měst statutárních a s regulovaným magistrátem rozhoduje zemský výbor. Rozhodnutí zemského výboru jest vždy konečné (srov. § 3 III. fin. nov.). V odvolání možno uplatňovati stejné okolnosti jako v připomínkách k rozpočtu. Pokud jde o řízení odvolací a rozhodnutí, platí o odvolání proti rozpočtu okresnímu předpisy nař. č. 8/1928 Sb., zejména §§ 78 až 82; o odvolání proti rozpočtu obecnímu ustanovuje obecní finanční novela (§ 7), že úřad dohlédací přezkoumává rozpočet obecní jen v rámci podaného odvolání, ale nad to tedy vedle instančního rozhodování má současně právo a povinnost přezkoumati, zda rozpočet vyhovuje všem ustanovením zákonným, zejména jsou-li v něm zařaděna veřejná plnění obci po zákonu příslušející nebo platy peněžní zakládající se na vykonatelném titulu, pokud jsou takové závazky dozorčímu úřadu známy. Podle Boh. A. 5197/1925 a 5985/1926 má toto zkoumání rozpočtu mimo rámec podaného odvolání povahu dozorčí funkce, z čehož plyne, že. prostředky, které v tom směru má dohlédací úřad po ruce, nemohou jíti přes meze oněch prostředků, které zákon v § 7, odst. 3., obec. fin. nov. dává dohlédacímu úřadu k účelu zcela totožnému. Proto dozorčí úřad přes meze petitu rekursního nemůže obci uložiti ex offo materielní změnu rozpočtu. Bylo-li podáno odvolání, musí býti o něm dříve rozhodnuto, nežli se zavede další řízení (Boh. A. 1870/1923).
Ad 2. Schvalování rozpočtu, t. j. doplnění a sesílení vůle orgánu na rozpočtu se usnášejícího vůlí vyššího orgánu s tím účinkem, že teprve tímto sesílením vůle usnesení o rozpočtu nabývá plného účinku, nebylo dříve známo. Vyšší úřad mohl rozpočet okresní a obecní v cestě odvolací změniti, neměl však práva rozpočet nenapadnutý jako takový schvalovati. Jenom měly-li býti vybírány přirážky vyžadující vyššího schválení, mohl úřad přirážky ty povolující rozpočet v jednotlivých položkách přezkoumávati a povolení přirážek činiti závislým na provedení změn v rozpočtu. To platilo pro obce i podle obecní finanční novely.
V II. fin. nov. č. 77/1927 v § 3 bylo sice stanoveno, že dosavadní předpisy o schvalování rozpočtu (a o povolování přirážek) zůstávají v platnosti, ale s odchylkou, že ,,vyšší přirážky povoluje a rozpočty obcím, okresům, zemím schvaluje". V zákonu organisačním bylo stanoveno pro okresy § 83, že zemský výbor rozhoduje o odvolání schvaluje rozpočet podle § 3, odst. 1., zák. č. 77/1927 Sb., pro země § 43, že rozpočet podléhá schválení vlády. Z těchto předpisů by bylo lze souditi, že schvalování rozpočtu jest předepsáno u zemí vždy, u okresů a obcí jen tehdy, když má býti vybírána přirážka vyžadující povolení dozorčího úřadu, že tedy zvláštní schválení rozpočtu jest přípustným, jen když jde o povolení vyšší přirážky.
Ke schválení rozpočtu jsou povolány tytéž orgány, které povolují přirážky a jest jim uloženo, aby rozpočet včas schválily, stejnými, prostředky jako při povolování přirážek. Úřad rozpočet schvalující jest oprávněn rozpočet buď in toto schváliti nebo neschváliti a tu ovšem uvésti důvody (podmínky schválení). Korporace na rozpočtu se usnášející se buď těmto podmínkám dodatečným usnesením podrobí nebo nepodrobí a může se domáhati nápravy stížností po př. k n. s. s. Nebyl-li rozpočet schválen vyšším úřadem a obec neupravila rozpočet podle přání schvalujícího orgánu, sluší za to pokládati, že obec, okres, země nemají rozpočtu a vyšší úřad tu zakročí podle předpisů stanovených pro případ, že samosprávné korporace rozpočtu včas nesdělaly.
Toto specielní schválení rozpočtu však bude u okresů a obcí výminkou, poněvadž platí jen pro případ, že se korporace ty neusnesou na vyšší přirážce. Usnesou-li se však na přirážce, jež vyžaduje vyššího schválení, spadá tu schválení rozpočtu v jedno s řízením o povolování vyšších přirážek, v němž vyšším orgánům jsou vyhražena práva mnohem rozsáhlejší.
Ad 3. Srovnáním příjmů a vydání do rozpočtu pojatých ukáže se, že příjmy se kryjí s vydáním nebo že příjmy jsou vyšší nežli vydání, tedy jest zde přebytek nebo, že vydání jsou vyšší nežli příjmy, že jest zde tedy schodek.
Ukáže-lise deficit, jest třeba jej uhraditi; to se může státi úhradami mimořádnými na př. (půjčkami), nebo nutno od účastníků svazů autoritativně požadovati příspěvky k účelům svazu.
Mezi těmito příspěvky, jež svaz svým účastníkům autoritativně ukládá, hrají největší roli přirážky k přímým daním. Jelikož jsou podkladem přirážek přímé daně a ty nejsou dosud předepsány, jest samozřejmé, že nutno výši přímých daní stanoviti pouze odhadem a že tu třeba přihlížeti k vývoji hospodářskému, jaký lze v rozpočtovém roce čekati. Nestačí tedy vžiti prostě za základ výši daní přímých za minulý rok, kterou finanční úřady sdělily. Poněvadž opatření úhrady přirážkami k přímým daním jest poměrně jednoduché a mohlo by býti zneužíváno, čímž by i poplatnictvo svazů i finanční politika státu mohly býti citelně ohroženy, činilo zákonodárství hned od původu vyšší přirážky závislými na povolení vyšších úřadův. Přes to byly zejména obcím povolovány přirážky značně vysoké, čímž byla finanční schopnost poplatníků velmi podvazována. Proto byla učiněna po převratu, pokud jde o obce, opatření v těchto směrech:
a) podle § 32 obec. fin. nov., pokud jde o přirážky k výdělkové dani zvláštní (totiž z podniků veřejně účtujících), bylo ustanoveno, že daň tato i s válečnými přirážkami a všemi přirážkami samosprávných svazů (tedy obecními, okresními, zemskými, komorními), nesmí činiti více nežli 80% čistého výnosu onoho obchodního roku, který jest podkladem pro vyměření daně. Byl-li by zmíněný předpis vyšší, musí býti daň státní a předepsané přirážky poměrně sníženy. Podniku tedy muselo zůstati 20% výnosu. Poněvadž na výši tohoto čistého výnosu závisí i výše přirážek, mohli proti tomuto zjištění čistého výnosu podati stížnost k zemskému finančnímu ředitelství i poplatník povinný daní i samosprávné svazy.
Předpis § 32 platil prvotně jen pro berní léta 1920 a 1921, ale byl zvláštními zákony prodlužován až na r. 1926 včetně;
b) přirážky obecní povoloval zpravidla přímý (bezprostřední) úřad dozorčí, ale k přirážkám přes 200% bylo třeba povolení vyššího dozorčího úřadu, kterýž si musil v jistých případech vyžádati souhlas finančního úřadu (srov. §§ 48 a 49 obec. fin. nov. a zák. č. 216/1922 Sb., pokud jde o Podkarpatskou Rus) resp. nedošlo-li k souhlasu, rozhodla vláda.
Ale tento stav neuspokojoval a proto bylo přikročeno od 1. I. 1928 zák. č. 77/1927 Sb. (II. fin. nov.) k nové úpravě, jejíž zásady jsou:
a) Vyššího schválení nevyžadují přirážky obecní do 100%, okresní a zemské do 50% včetně;
b) byla zavedena maximální výše přirážek, a to u obcí 200%, výminečně 300%, u okresů 110% výminečně 150%, u zemí 160% a bylo snahou, aby schodek rozpočtový byl pokud lze uhražen v rámci přípustné výše přirážek. Poněvadž nebyla naděje, že by samosprávné svazy a zejména obce snažily se samy rozpočet upraviti tak, aby na úhradu deficitu stačila maximální přirážka, musily úkol ten na sebe vzíti úřady vyšší přirážku povolující. A za tím účelem byla jim — na rozdíl od dosavadního stavu — poskytnuta dalekosáhlá práva, totiž právo přezkoumati rozpočet po stránce úplnosti po případě i účelnosti v jednotlivých položkách a prováděti v potřebě a úhradě změny i co do zařazení a výše. U obcí pak měly úřady další práva, t. j. mohly naříditi obcím vybírání nových dávek a poplatků resp. zvýšení dosavadních dávek a poplatků do nejvyšší přípustná míry a dále mohly naříditi opatření co do správy majetku a podniků obecních. Aby tato opatření mohla býti provedena urychleně a i proti vůli dotčených svazů, bylo jednak řízení zjednodušeno (srov. § 35, odst. 7., posl. věta, a odst. 8.), jednak vyslovena povinnost svazův, vyhověti nadřízením vydaným podle odst. 6. a 7. § 3 a u obcí starosta za provedení příkazu podle § 3 odst. 8. učiněn i trestně zodpovědným. Radikální změnu způsobenou fin. nov. č. 77/1927 vyličují pěkně Boh. A. 9130/1931, 9401/1931, 9683/1932, 10162/1932, 10068/1932;
c) pokud u obcí a okresů ani po radikální úpravě rozpočtu nebylo možno deficit uhraditi v mezích maxima přirážkového, mohlo se jim dostati na úhradu nekrytého schodku podpory z t. zv. vyrovnávacího fondu (§ 10). Příspěvky z tohoto fondu uděloval zemský výbor a přezkoumávaje žádost za příspěvek měl stejná práva jako výbor okresní podle § 3, odst. 6. až 8. zák. a mohl tedy i jeho opatření měniti (Boh. A. 10587/1933). Nutno uznati, že činnost úřadů, kterým při povolování přirážek a podpor z vyrovnávacího fondu byla tato velmi zodpovědná činnost upravovati rozpočty svěřena, úkolu svého se celkem dobře zhostily a že jim ale děkovati, že vědomí vlastní zodpovědnosti obcí a okresů při sdělávání rozpočtu bylo zvýšeno a hospodářství mnohých obcí a okresů postaveno na reelnější podklad, V mnoha případech však se u obcí ukazovalo, že maximum přirážek nestačí, aby v jeho mezích mohly býti potřeby obecní uhraženy a rovněž se zvedl odpor proti rozsahu dozorčí moci v zák. č. 77/1927 Sb. úřadům přirážky povolujícím poskytnuté. Proto v novele č. 169/1930 Sb. bylo od 1.1. 1931 maximum přirážek u obcí zvýšeno na 250% výminečně až 300% a 350%. Dále byla zrušena dozorčí opatření v § 3, odst. 6. až 8., zák. č. 77/1927 Sb. uvedená, což bylo odůvodňováno tím, že na místo vyrovnávacích fondů byly zavedeny zemské fondy sanační a že zemi přísluší, aby si stanovila všeobecné zásady, podle kterých bude obecní a okresní rozpočty posuzovati (§§ 8, 11 zák. č. 169/1930).
Nynější právní stav vzbuzuje leckteré pochybnosti vzhledem k tomu, že II. a III. fin. novela prováděly na dosavadních předpisech jen částečné úpravy a jest pochybno, jak daleko starší předpisy byly zrušeny. Poněvadž chystá se nová úprava, bylo by velmi účelno, aby celá materie byla v jednom zákoně úplně vyčerpána.
Nynější stav jest tedy tento:
Má-li býti vybírána přirážka k přímým daním, jež vyžaduje schválení dozorčího úřadu, třeba lišiti
A. Pokud jde o obecní rozpočet (§ 7, odst. 3., obec. fin. nov.), dozorčí úřad přezkoumá rozpočet v jednotlivých položkách, může si vyžádati od obecního starosty potřebná vysvětlení, může činiti připomínky, týkající se doplnění neb opravy rozpočtu. O těchto připomínkách má obecní zastupitelstvo nejdéle do 14 dnů pojednati, načež dozorčí úřad učiní definitivní rozhodnutí o úpravě rozpočtu. Jde-li však o připomínku, podle níž jest do rozpočtu zařaditi veřejné plnění obci po zákonu příslušející, nebo platy peněžní zakládající se na vykonatelném titulu, má dozorčí úřad obci přímo naříditi, aby rozpočet v naznačeném směru do 14 dnů doplnila a při tom upozorniti, že, neučiní-li tak, dozorčí úřad sám rozpočet doplní a k úhradě potřebnou přirážku k přímým daním vypíše. Z nařízení toho může se obecní zastupitelstvo odvolati. To jest t. zv. nucené etatisování, jehož vzorem byl v Čechách zemský zák. č. 51/1883 z. z. o vypsání obecních a okresních přirážek nadřízenými úřady samosprávnými, na Moravě zák. č. 53/1894 z. z.
Úřad dohlédací nemá však již práva v obci přímo zaváděti nové dávky a poplatky nebo je zvyšovati, nebo činiti opatření o správě jmění a podniků obecních, ale může podle § 26, III. fin. nov., shledá-li, že výdělečný podnik obce (nesloužící veřejnému zájmu), trvale nevykazuje rozpočtové rovnováhy, doporučiti obci vhodné změny v jeho vedení, organisaci a určení a uložiti obecnímu zastupitelstvu, aby o nich jednalo a se usnášelo. Nepřímo jest však obec nucena k zavedení vhodných dávek a poplatků a k úpravě výdělečných podniků obecních, poněvadž na provedení těchto opatření závisí podpora ze sanačního fondu (§ 11).
B. Území (§ 45) vláda zkoumá, zda rozpočet vyhovuje všem zákonným ustanovením, jmenovitě i jsou-li v něm zařaděna veškerá plnění zemi po zákonu příslušející nebo platy peněžní zakládající se na právním titulu, dále zkoumá jednotlivé položky rozpočtu také po stránce účelnosti a po př. vrátí rozpočet zemskému zastupitelstvu, aby do stanovené lhůty provedlo v potřebě a úhradě vládou zamýšlené změny co do zařízení nebo výše.
C. U okresů jest v § 83 org. zák. jenom stanoveno, že zemský výbor schvaluje rozpočet podle ustanovení odst. 1. a 7. zák. § 3, č. 77/1927 (odst. 7. však již nepadá v úvahu).
Dle toho mají úřady povolující přirážky jen omezená práva, ale to nebrání řádnému přezkoumání rozpočtů, poněvadž úřady povolující přirážky mají zároveň právo schvalovati rozpočet a tudíž schválení činiti závislým na různých změnách a doplňcích v rozpočtu. Nepodrobí-li se svazy těmto podmínkám schvalovacím, nutno za to pokládati, že rozpočet jejich není schválen a pak mohou dozorčí orgány učiniti další opatření, totiž u obcí podle § 7, odst. 4., obec. fin. nov., u okresů podle § 96, u zemí podle § 55 org. zák.
Ovšem vždy třeba míti na mysli, že péče o rovnováhu ve finančním hospodářství, kterou zákon svěřuje úřadům rozpočty schvalujícím a přirážky povolujícím resp. vyrovnávací fond spravujícím, jest jim uložena jako veřejná povinnost ve všeobecném zájmu veřejném a nikoli na ochranu individuelních poplatníků. Proto opatření, jež úřady plníce tuto povinnost činí, jsou akty pravomoci dozorčí, na jejíž výkon nikdo nemá práva (Boh. A. 9475/1931).
Úřady povolující přirážky mohou stanoviti přirážky sazbou vyšší nebo nižší než-li byly usneseny, pokud jest to odůvodněno ustanovením § 1, ale ovšem jen do výše, do níž jsou vůbec příslušný přirážky povolovati (§ 3, odst. 3., III. fin. nov.).
4. Význam rozpočtu. Hospodaření samosprávných svazků děje se v mezích rozpočtu. (Srov. § 8 obec. fin. nov., § 50, 89 org. zák.)
Důsledky toho jsou:
a) Je-li u obcí obecní rozpočet rozdělen na řádný a mimořádný, nelze hraditi výdaje rozpočtu řádného příjmy mimořádnými (§ 5 obec. fin. nov.); naproti tomu není zakázáno hraditi z příjmů řádného rozpočtu výdaje rozpočtu mimořádného (Boh. A. 9124/1931, 10363/1933).
b) Zásadně mohou býti činěna jen taková vydání, která jsou v rozpočtu obsažena a jen do výšky rozpočtové, ne tedy vydání nová nebo nad výši rozpočtové položky; rovněž rozpočtový příjem nemá býti dodatečně ani zastaven nebo snížen. Od této zásady jsou však výjimky v těchto směrech:
aa) položka výdajová do rozpočtu pro jistý účel vložená nedostačuje. V takovém případě často pomůže virement čili přesun mezi jednotlivými položkami. Ale přesun jest stižen a) u okresů § 89, odst. 2., a zemí § 51, odst. 1., org. zák., ukáže-li se, že částka pro jistý účel rozpočtem povolená nedostačuje a nemůže-li býti takové vydání odloženo, může býti nedostávající se potřeba uhrazena přesunem z jiné položky — ale u okresů jen se souhlasem okresního náčelníka a do lhůty okresním výborem stanovené okresní finanční komise u zemí zemského presidenta. P) u obcí vyžaduje přesun (§5, odst. 2., obec. fin. nov.) vyjádření finanční komise a schválení přímého dozorčího úřadu. (Ovšem u obcí každý přesun mezi jednotlivými položkami nejen výdajovými, nýbrž i příjmovými vyžaduje schválení přímého úřadu dozorčího.) Zachování zákazu o přesunech jest zabezpečeno u obcí tím, že starosta resp. ten, kdo peníze k výplatě poukazuje, ručí obci za škodu tím vzešlou (§5 obec. fin. nov.);
bb) jest třeba učiniti vydání, na něž není v rozpočtu vůbec pamatováno nebo jde o to zastaviti nebo snížiti rozpočtové příjmy. Podle §§ 10 až 12 obec. fin. nov. a § 51, odst. 2., a § 89, odst. 3. a 5. org. zák. nová vydání, jež nejsou v rozpočtu obsažena, mohou býti učiněna nebo rozpočtové příjmy, jež jsou v rozpočtu, mohou býti zastaveny nebo sníženy jenom usnesením nejširšího orgánu, t. j. obecního, okresního a zemského zastupitelstva a jen když byla současně schválena potřebná úhrada a u okresů se o těchto vydáních napřed vyslovil okresní náčelník, a u zemí zemský president. U obcí musí býti nad to provedeno zvláštní řízení, totiž návrh na vydání v rozpočtu neuhrazené nebo na snížení nebo zastavení rozpočtového příjmu musí vycházeti výlučně od obecní rady, (takže byl-li podán s jiné strany, musí býti nejdříve odkázán obecní radě), a musí býti finanční komise požádána, aby se o něm vyjádřila. Na to teprve se návrh překládá obecnímu zastupitelstvu k usnesení o vydání resp. zastavení příjmu a současně o úhradě. Pro obce jest ustanovení o současném zabezpečení úhrady zajištěno předpisem, že usnesení bez úhrady je neplatné a nesmí býti provedeno a že za škodu z provedení ručí osobně starosta nebo náměstek, který je provádí a ti členové obecní rady. kteří hlasovali pro usnesení nebo jeho provedení. Proto musí býti hlasováno dle jmen a jména těch, kdož pro návrh hlasovali, musí býti v zápisu o schůzi zapsána. Ručení pomíjí pravoplatným schválením účtů podle § 16. Výminkou, jde-li o náhlé a nepředvídané opatření, které naprosto nemůže býti odloženo, na př. při živelních pohromách, může býti vydání učiněno nehledě k ustanovení §§ 10 a 11, ale věc musí býti předložena obecnímu zastupitelstvu k usnesení o úhradě nejdéle v nejbližší schůzi svolané do 14 dnů, a to s návrhem obecní rady a finanční komise.
Rovněž může zemský výbor podle § 51 a okresní výbor podle § 89 na místo zemského a okresního zastupitelstva v případech naléhavých a nepředvídaných za přítomnosti dvou třetin svých členů vydání sám povoliti, musí je však předložiti (okresní výbor spolu se zprávou finanční komise) v nejbližší schůzi zastupitelstvu k dodatečnému usnesení a opatření úhrady.
c) Kdo poukazuje vydání k výplatě?
Vydání poukazuje a) u obcí starosta obce, podle usnesení obecní rady nebo podle jejího zmocnění, ale u podniků a ústavů obecních může býti místo obecního starosty usnesením obecního zastupitelstva pověřena právem poukazovati běžné výdaje k provozování podniku nutné i jiná osoba § 8 obec. fin. nov. Starosta má sám právo poukazovací i tehdy, byla-li pokladna podle § 15 svěřena usnesením obecního zastupitelstva některému jeho členu;
p) u okresů (a zemí) okresní náčelník (zemský president) na základě usnesení okresního (zemského) výboru.
Poněvadž zřizování nových podniků a zařízení může pro samosprávný svaz znamenati značné zatížení, jest pro ten případ, že nebylo pojato do rozpočtu a s ním projednáváno (Boh. A. 8418/1932) a že tedy jde o podnik a zařízení do rozpočtu nepojaté podrobeno zvláštnímu řízení:
a) Jde-li o takový podnik nebo zařízení obecní a k jejich úhradě bude (nehledíc k předpokládanému výnosu) třeba učiniti půjčku nebo zciziti kmenové jmění obecní, nebo zvýšiti obecní přirážky k daním přímým nebo nepřímým nejméně o 20%, nebo zavésti novou nebo zvýšiti nejméně o jednu pětinu dosavadní samostatnou dávku obecní, musí býti povšechný plán a rozpočet nejprve předložen finanční komisi k posudku a vyjádření a pak vyložen veřejně k nahlédnutí po dobu 14 dnů k podání námitek, načež se teprve zastupitelstvo obecní usnáší, zda a jakým způsobem se má podnik, nebo zařízení provésti. Byly-li v stanovené lhůtě podány námitky aspoň od jedné desitiny voličů zapsaných do platného seznamu voličského (stačí však vždy 5000 voličů), musí býti usnesení obecního zastupitelstva předloženo přímému úřadu dohlédacímu ke schválení (§ 14 obec. fin. nov.);
b) jde-li o vydání na trvalé zemské zařízení (ústavy, podniky), má zemský výbor předložiti zemskému zastupitelstvu podrobnou zprávu o účelu zařízení a způsobu provedení, o potřebném nákladu a o způsobu úhrady. Zpráva ta má býti zaslána všem členům zemského zastupitelstva aspoň 15 dní před konáním schůze (§ 44 org. zák.);
c) to platí obdobně i pro okresní trvalé zařízení; zpráva má býti zaslána 15 dní před konáním schůze nejen členům okresního zastupitelstva, nýbrž i zemskému výboru (§ 81 org. zák.). Zpráva ta bude po př. pro zemský výbor nebo zemské zastupitelstvo podnětem, aby daly okresu pokyny podle § 75, odst. 2. U okresů a zemí jest tedy řízení zjednodušeno.
Správní soud vychází pro obce (Boh. A. 9645/1932, 9959/1932, 10694/1933) z názoru, že usnesení o rozpočtu nejsou jenom usnesení, jež se týkají sdělání každoročního rozpočtu obecního, nýbrž i usnesení podle § 10 a 14 obec. fin. nov. (dodatečná vydání v rozpočtu neuhrazená a zřízení nových podniků do rozpočtu nepojatých), že tedy usnesení ta mají povahu, usnesení rozpočtových. Buď totiž jde o doplnění rozpočtu na běžný rok, jestliže má býti v něm projekt nebo nový výdaj realisován nebo o závazné směrnice, pro příští rok, má-li teprve v něm k realisaci dojiti. Proto usnesení o zřízení nového podniku nebo zařízení a usnesení o úhradě nákladu s tím spojeného nutno posuzovati jako celek. O odvoláních proti usnesením těm rozhoduje podle § 6, odst. 4., obec. fin. nov. a § 3 zák. č. 77/1927 Sb. okresní výbor a zemský výbor. (Stejně Boh. A. 10199/1933, pokud jde o obecní příspěvky podle § 26 obec. fin. nov.). Toto stanovisko platí zajisté i pro okresy a země.
5. Poněvadž rozpočet jest hospodářský plán, jak má býti v budoucím finančním období hospodařeno, jest samozřejmým požadavkem, aby byl pravoplatně stanoven před počátkem správního období. Proto zákon nařizuje, aby zastupitelstvo (obecní, okresní, zemské) se na rozpočtu usneslo aspoň 2 měsíce před počátkem správního roku (§ 6 obec. fin. nov., §§ 45 a 83 org. zák.), takže by pro vyšší orgány k vyřízení eventuelních odvolání, schválení rozpočtů a povolení vyšších přirážek, tedy k pravoplatnému stanovení rozpočtu zbývala lhůta dvouměsíční. Bohužel tento ideální stav nelze vždy uskutečniti a i zákon počítá s touto nepravidelností maje ustanovení o tom, jak má býti hospodařeno, není-li rozpočet pravoplatně stanoven (srov. § 18, III. fin. nov.). Sr. Boh. A. 9130/1931.
Poněvadž rozpočet jest nezbytným podkladem pro hospodaření, má zákon opatření
a) směřující k tomu, aby rozpočet byl sestaven, i když orgány svazu k tomu primérně zavázané povinnosti své nesplnily a na rozpočtu se neusnesly;
b) jak se má hospodařiti v správním roce, když a pokud tady rozpočtu není.
Ad a). Neusneslo-li se zastupitelstvo včas na rozpočtu, nastupuje náhradní úkon dohlédacího úřadu. Nesestavila-li obec rozpočtu ve lhůtě zákonné, a ani do další lhůty bezprostředním úřadem dohlédacím stanovené, může tento úřad sestaviti rozpočet z moci úřední na náklad obce. Ve vyzvání dozorčího úřadu buď na tyto následky výslovně upozorněno.
Rozpočet z úřední povinnosti sestavený buď sdělen obci a obecní zastupitelstvo může proti němu podati odvolání s účinkem odkládacím k zemskému výboru (§ 7, odst. 4. a 5., obec. fin. nov.); odvolací právo má poplatník a volič.
Jestliže zemské nebo okresní zastupitelstvo neschválilo včas rozpočtu, přísluší u zemí vládě, u okresů zemskému presidentu po slyšení zemského výboru, aby učinili na náklad země (okresu), čeho třeba k řádnému vedení správy (§§ 55 a 96 org. zák.). I tu může se (okresní) zastupitelstvo odvolati k min. vnitra, je-li názoru, že tu nebyly dány podmínky pro náhradní úkon. Rovněž stížnost k správnímu soudu jest přípustná.
Ad b). V tom směru jsou nyní vydána všeobecná ustanovení v § 19, III. fin. nov.
1. Nebyl-li rozpočet na ten který rok dosud pravoplatně stanoven, t. j. nebyl-li vůbec zastupitelstvem usnesen nebo nenabyl právní moci nebo dosud nebyl dozorčím úřadem schválen, smí býti hospodářství prováděno jen v rámci posledního pravoplatně stanoveného rozpočtu, pokud nejsou položky výdajové tohoto rozpočtu vyšší nežli na běžný rozpočtový rok. Výdaje vyšší nebo výdaje, které nebyly v posledním pravoplatně stanoveném rozpočtu uvedeny, mohou býti uskutečněny jen tehdy, jsou-li k nim autonomní svazky ze zákona nebo z jiných právních titulů povinny.
2. Byl-li však rozpočet od zastupitelstva již usnesen, ale nebyl dosud schválen, platí o provádění mimořádných a investičních položek tato ustanovení: Třeba lišiti mimořádné a investiční položky a) v rozpočtu obsažené, b) v rozpočtu neobsažené.
V případě sub α) třeba dále lišiti potřeby, které mají býti uhrazeny a) zápůjčkami nebo β) jinak, na př. výtěžkem za prodané nemovitosti.
Tyto potřeby všechny mohou býti sice zásadně provedeny až po schválení rozpočtu, ale výjimečně i dříve, a to
potřeby sub a), byla-li zápůjčka na ně pravoplatně povolena a opatřena nebo jde-li o nutné pokračování v mimořádných a investičních pracích, jež byly dříve řádně projednány, t. j. usneseny a schváleny a jsou již započaty;
potřeby sub p), je-li pro ně určená rozpočtová úhrada již pravoplatně opatřena.
Ad b). Mimořádné a investiční výdaje v rozpočtu neobsažené nesmějí býti vůbec provedeny a jen zcela výjimečně mohou býti konány v rozsahu nezbytně nutném, jde-li o neodkladné opatření způsobené vyšší mocí.
Zachování této úpravy jest zabezpečeno dvojím způsobem:
a) usnesení odporující těmto předpisům jsou neplatná a nesmějí býti prováděna; mohou tedy býti kdykoli vyšším úřadem zrušena;
b) ručením za způsobenou škodu. Ustanovení § 10, odst. 3., obec. fin. nov. byla co do hlasování a ručení rozšířena i na okresy a země.
Členové zastupitelstva a užšího orgánu, kteří hlasovali pro usnesení nebo jeho provádění (proto hlasování dle jmen), dále starosta neb jeho náměstek, kteří usnesení provádějí, ručí osobně za škodu z jeho provádění vzešlou. O povinnosti k náhradě škody rozhoduje orgán, který schvaluje účty a on přikazuje podati žalobu; o výši náhrady rozhoduje řádný soud, který jest vázán pravoplatným rozhodnutím správního úřadu o povinnosti k náhradě škody.
Ručení zaniká promlčením podle občanského práva; dnem, kdy účty byly schváleny výslovně (nebo [u obcí i] mlčky), ačli nejde o čin trestný. 6. Rozpočet osadní. Má-li osada samostatné jmění, musí býti o jeho příjmech a vydáních sdělán zvláštní osadní rozpočet. Má-li býti výnosu tohoto osadního jmění užito na úhradu výdajů na osadu připadajících, třeba zjistiti, jaké jsou to výdaje. Patří sem zvláštní výdaje podle § 25 obec. fin. nov., dále kvóta ze schodku obecního rozpočtu o společných vydáních obecních. Kvóta ta se určí podle poměru přímých daní v jednotlivých osadách předepsaných. Nestačí-li výnos osadního jmění na úhradu nákladů na osadu připadajících, uhradí se schodek pravidelně přirážkou k daním přímým v osadě předepsaným (prov. nař. k § 20 obec. fin. nov.).
7. Nezbytnou podmínkou řádného hospodaření a podkladem kontroly jsou:
1. Řádné účetnictví. Obce jsou podle § 15 obec. fin. nov. povinny vésti o všech příjmech a vydáních řádné knihy, podle vzorů, jež budou vyšším dohlédacím úřadem, t. j. zemským výborem předepsány nebo schváleny (a to buď všeobecně nebo pro jednotlivé kategorie obcí nebo i pro jednotlivou obec). Vyšší dohlédací úřad jest pak oprávněn na útraty obce, shledá-li, že knihy nebyly vůbec vedeny, knihy založiti, nebo byly-li vedeny nesprávně, pořádek v nich zavésti. Pro okresy a země takových ustanovení není a bude věcí příslušného zastupitelstva, aby vydalo vhodné předpisy. Vedle toho může i zemské zastupitelstvo v působnosti normotvorné (§ 156) vydati vhodné předpisy.
2. Účty. a) Obecní (§ 16 obec. fin. nov.). Do 3 měsíců po skončení správního roku, t. j. do 31. III. mají býti knihy účetně uzavřeny a na základě toho pak vypracovány účetní závěrky. Řízení o účtech obecních jest obdobné jako u rozpočtu obecního. Starosta jest povinen předložiti účetní závěrku a veškeré doložené účty o příjmech a vydáních obce, ústavů, podniků a fondů obecních neb obcí spravovaných nejprve obecní radě k projednání a pak obecní finanční komisi, aby je prozkoumala a o nich se vyjádřila. Na to buďtež účty obecní (mimo účty výdělečných podniků obecních, kterými by mohlo býti prozrazeno obchodní tajemství), aspoň po 14 dnů veřejně k nahlédnutí vyloženy a o tom učiněna v obci vyhláška. Do účtů mohou nahlédnouti a připomínky podati každý volič a poplatník v obci. Po uplynutí této lhůty předloží starosta účty s vyjádřením komise a podanými připomínkami obecnímu zastupitelstvu k usnesení. O schůzi obecního zastupitelstva k projednání účtů platí stejné předpisy jako pro projednání rozpočtu (§ 6, odst. 2. až 5.). Usnesení obecního zastupitelstva o schválení účtů buď na 14 dní veřejně vyhlášeno a může proti němu v téže lhůtě podati odvolání každý volič a poplatník v obci (§ 6, odst. 5.) a pak předloženo přímému úřadu dohlédacímu k revisi. Přímý úřad dohlédací rozhodne o odvoláních a přezkoumá účty a za tím účelem může si od obecního starosty vyžádati potřebná vysvětlení. Neshledá-li dohlédací úřad v účtech závady, schválí je, a to výslovně neb mlčky tím, že do 3 měsíců od té doby, co ho došly neučiní proti účtům žádných výtek; shledáli závady, oznámí je starostovi a učiní opatření, aby byly odstraněny po př. nařídí, aby škoda byla od vinníka soudně vymáhána (srov. § 5, odst. 4. a 5.).
O zániku ručení z hospodářské správy srov. § 16, odst. 6.;
b) účty okresní (§§ 85, 86 org. zák.). Okresní výbor jest povinen sdělati účty o hospodářství okresním a ústavů, fondů a podniků v majetku neb správě okresní do 4 měsíců po skončení správního roku tedy do konce dubna. Účty se projednávají jako rozpočet (§ 83), tedy musí býti veřejně po 15 dní vyloženy a dodány okresní finanční komisi. Právo připomínek má každý poplatník daní přímých v okresu a okresní finanční komise. Na to se o účtech usnáší okresní zastupitelstvo. Usnesení o rozpočtu buď vyhlášeno § 101 a mohou proti němu i poplatník i okresní finanční komise podati odvolání do 15 dní u okresního úřadu. Účty okresním zastupitelstvem schválené s případným odvoláním musí býti (spolu se zprávou o činnosti okresních orgánů za minulé období) předloženy zemskému výboru k rozhodnutí a k přezkoumání. Zemský výbor může si vyžádati od okresního náčelníka potřebná vysvětlení a pak, neshledal-li závad, účty schválí, jinak nařídí, aby byly závady odstraněny;
c) účty zemské (§§ 47 a 48 org. zák.) zemským výborem do 4 měsíců po skončení roku sestavené se předkládají ke schválení zemskému zastupitelstvu a pak vládě ke schválení, která jako při rozpočtu může od zastupitelstva žádati potřebná vysvětlení a odstranění shledaných závad.
Na rozdíl od obcí není ani u okresů a zemí stanovena lhůta pro schválení účtů a není ani stanoveno zvláštní ručení za správné vedení hospodářství. Státní úředníci, kteří účty vedou, jsou tedy zodpovědní podle všeobecných předpisů pro státní úředníky platných, úředníci autonomní podle svých řádův. Trestní stíhání jest ovšem vždy přípustno. Kontrola zemského hospodářství skrze parlamentní úspornou komisi podle zák. č. 301/1921 Sb. byla zrušena zák. č. 205/1932 Sb.
3. Revise hospodářství samosprávných svazů.
a) Revise hospodářství, t. j. přehlídka stavu hospodaření jest upravena pouze u obcí v § 18 obec. fin. nov. a jest dvojího rázu buď odborná revise celého hospodářství nebo některého jeho odvětví nebo pouhá přehlídka stavu hospodaření. Revisi provádí z moci úřední vyšší dohlédací úřad buď sám nebo za pomoci nižšího dohlédacího úřadu
α) v obcích, jež mají více než 3000 obyvatel nebo v obcích, jež mají větší majetek a to aspoň jednou za 4 léta;
β) v jiných obcích, kdykoli to uzná za dobré.
Revisi provádí zemský výbor podle určitého revisního napřed stanoveného programu, ale musí revisi provésti u kterékoli obce i mimo program, žádá-li za to min. vnitra nebo financí. Přímý dohlédací úřad provádí revisi v obcích sub p) uvedených. K zabezpečení úspěchu revise jest jednak starosta obce povinen revidujícím orgánům předložiti všechny potřebné pomůcky, jednak mají všechny úřady veřejné (státní, samosprávné) orgánům revidujícím býti ve výkonu jejich úkolu účinně na pomoc (pokud tomu nebrání výslovné ustanovení zákona).
Náklady revise (odborné i přehlídky) nese úřad revisi provádějící, ale jde-li o odbornou revisi, hradí náklady její obec, a to
α) celý náklad, žádá-li obec sama za revisi;
β) nejvýše jednu polovinu nákladu, prováděl-li revisi vyšší dohlédací úřad a zjistí nepořádky nebo nesprávnosti v obecním hospodářství; v obou těchto případech jest však ten, kdo se dopustil nesprávnosti nebo nepořádku, ačli nejde o prokázané chyby početní, povinen obci náklad ten hraditi. O vymáhání náhrady platí § 5, odst. 4. a 5.
b) Revise hospodářství okresního a zemského nepadá tolik v úvahu, poněvadž jsou účty vedeny státními úředníky. Revise tu může provésti kdykoli na svůj náklad nadřízený úřad.
Revise hospodářství může dáti podnět k různým nápravám v celém hospodářství samosprávném. V tom směru možno upozorniti na instituci říšského úsporného komisaře v Německu zřízenou r. 1923. Komisař ten podrobil na žádost jednotlivých zemí zevrubnému přezkoumání celé jejich hospodaření a podal vhodné návrhy na úsporu a zjednodušení. Později provedl i revisi hospodářství města Stuttgartu. Podrobné elaboráty vztahující se na celé hospodářství zejména i podnikové, vzbudily velikou pozornost. (Srov. Veřejná správa, 1932, str. 323.) Podobná instituce byla by i u nás velmi prospěšná.
Literatura.
Pro dobu předpřevratovou srov. Pražák: „Ústava obecní a zemská“, II. vydání, a četné komentáře k obecním zřízením a zákonům o okresních zastupitelstvech, vedle toho Mischler- Ulbrich: „Staatsworterbuch, Selbstverwaltung finanzrechtlich“; Markus: „Ungarisches Verwaltungsrecht“.
Pro úpravu popřevratovou: Fux-Wichta: „Samosprávné finance”, 1932, a literatura tam uvedená, dále komentáře k obecním zřízením na př. od Flögela, Říhy, Klapky, Rosenauer: „Obecné sriadenie Slovenska”. Obecné poplatky a dávky. Komentáře k org. zák.: Říha (v Kompasu), Joachim, Holl, Jabůrek: „Správa zemská a okresní”; Klapka: Okresní zřízení; Micheler: „Příručka úctovnickej a pokladničnej služby”,1928.
Karel Laštovka.