NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 1

Čís. 4966.

Zkrácený zadní věřitel jest oprávněn uplatňovati třebas teprve v rekursu nezákonnost přikázané pohledávky, byly-li porušeny velicí předpisy zákona. V řízení rozvrhovém (§§ 209—236 ex. ř.) se náklady na opravné prostředky nepřisuzují.
(Rozh. ze dne 23. dubna 1925, R II 83/25.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost přikázal soud prvé stolice Spořitelnímu a záloženskému spolku v B. 297 Kč 54h. Rekursní soud k rekursu následujícího knihovního věřitele Matěje K-a napadené usnesení potvrdil. Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu Matěje K-a změnil napadené usnesení v ten způsob, že zamítl Spořitelní a záloženský spolek v B. s jeho nárokem na 297 Kč 54 h a přikázal tento peníz Matěji K-ovi ku zaplacení jeho pohledávky.
Důvody:
Rekursní soud nevyhověl rekursu Matěje K-a proti rozvrhovému usnesení z důvodu formálního, ježto neuplatnil v rámci svého práva (§ 234 ex. ř.) žádný v §u 213 ex. ř. výčetmo uvedený důvod odporu. Lze připustiti, že odůvodnění odporu, jak jest obsaženo v protokolu o rozvrhovém roku, není příliš jasně stylisováno, nicméně z prohlášení odporu »proti přikázání« ohlášeného nároku Spořitelního a záloženského spolku v B. v souvislosti s jeho dalším odůvodněním plyne, že odpor jest namířen proti jsoucnosti této pohledávky, jinak by neměl významu poukaz na exekuční věc E 728/23, kde byly veškeré ohlášené pohledávky kryty a zbyla hyperocha. Stejně lze však míti za to, že popřena byla takto i výše pohledávky a její pořadí. Nehledíc však ani k odůvodnění vzneseného odporu při roku rozpočetním, byl zkrácený zadní věřitel oprávněn uplatňovati, byť by i teprve v rekursu, nezákonnost přikázané pohledávky v případě, že porušen byl nutící předpis zákona. Tento případ nastal a měl proto k výtce nezákonnosti přikázání pohledávky přihlížeti i soud rekursní. Zcela právem poukazoval v té příčině rekurent k tomu, že dle knihovního stavu nejsou úroky, před 1. září 1923 vzniklé, zástavním právem zajištěny (§ 14 knih. zák.) a že tedy prvý soud neměl již po zákonu bez ohledu, byl-li podán odpor čili nic, úroky před 1. zářím 1923 věřiteli přikazovati. Ohledně požadovaných a soudem první stolice přikázaných úroků od 1. ledna 1922 do 1. září 1923 byl tedy zřejmě porušen velící předpis §u 213 a §u 216 odstavec čtvrtý ex. ř., předpokládající nárok z veřejných knih zřejmý, a nemá z této příčiny místa § 234 ex. ř., obmezující rekursní právo věřitelovo. Pokud se týče úroků od 1. září 1923 na základě dlužního úpisu z téhož dne právem zástavním zajištěných, byl arciť na místě odpor podle §u 213 ex. ř., popřel-li zadní věřitel nárok tento co do jeho existence a výše, což se také způsobem shora již uvedeným stalo. Tento odpor byl také opodstatněn, neboť z exekučních spisů E 728/23, jichž se odporovatel dovolával, plynulo, že úroky od 1. září 1923 až do dne příklepu v tomto předcházejícím dražebním řízení, t. j. do dne 25. října 1923 skutečně přikázány byly, že také celá jistina i s ostatními vedlejšími nároky došla krytí, takže od onoho dne příklepu další úroky z kapitálu již plynouti nemohly, vyjma arciť podíl z požitků, vzešlých uložením nejvyššího podání po příklepu. Nárok Spořitelního a záloženského spolku v B. na přikázání úroků od 1. ledna 1922 do 20. září 1924 jest tedy, vyjma úroků za dobu od 1. září 1923 do 25. října 1923, prvním rozvrhovým usnesením (E 728/3) již přiřknutých, neodůvodněným a měl tudíž jednak důsledkem odůvodněného odporu, pokud se týče rekursu býti zamítnut. Pokud se tak nestalo, je dovolací rekurs zadního věřitele Matěje K-a, na kterého se následkem odpadnutí popřené předcházející pohledávky z nejvyššího podání za prodané vložky ještě dostane (§213 ex. ř.) odůvodněn a bylo mu vyhověti. Útraty dovolacího rekursu nese však rekurent sám, neboť v řízení rozdělovacím (§§ 209—236 ex. ř.) se náklady na prostředky opravné nepřisuzují. (Srovnej k tomu jud. čís. 201 býv. víd. nejv. s., čís. 1464 úř. sb.).

Citace:

č. 4966. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 807-808.