Č. 6006.

Vojenské věci: O přebírání býv. rak.-uh. poddůstojníků z povolání do čsl. armády.
(Nález ze dne 29. října 1926 č. 18462/25.)
Věc: Jan L. ve Z. proti ministerstvu národní obrany stran ponechání v činné službě.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: St-l sloužil v býv. armádě rak.uh. u dělostřelectva jako poddůstojník z povolání (účetní poddůstojník I. třídy). Přihláškou z 26. dubna 1920 žádal, aby jej mno převzalo do čsl. armády v hodnosti poddůstojníka z povolání a aby jej současně přeložilo do zálohy a poukázalo mu odbytné. Výnosem z 18. srpna 1922 zamítlo mno st-lovu přihlášku, vyslovilo, že st-l podléhá branné povinnosti dle § 2 branného zákona, nařídilo, aby byl ve smyslu ustanovení čl. 161 věstníku mno z r. 1920 přeložen jako vojín k jinému pluku a koná-li činnou službu, aby jí byl dnem 30. září 1922 sproštěn a dodalo, že ohledně případného odbytného platí výnos mno ze 16. března 1921 č. 595130 dův. pož.
V podání ze dne 12. prosince 1924 uvedl st-l, že po podání své přihlášky o převzetí byl z čsl. armády propuštěn jako vojín bez hodnosti a bez stanovení výslužného, ačkoliv předpisům čsl. pensijního zákona plně vyhověl a ohledně odbytného že byl odkázán na dobu pozdější, kdy event. odbytné by obdržel podle býv. rak.-uh. zák., s čímž nesouhlasil, poněvadž má ještě podle § 2 zák. z 19. března 1920 nárok na jiné zaopatř. požitky, i žádal, aby jeho přihláška byla nově přezkoušena a aby byl do sboru rotmistrů z povolání přijat, uváděje, že byl ke své žádosti povolán zem. voj. velitelstvím v Brně 14. února 1921 k činné službě vojenské, během níž absolvoval v r. 1921 a 1922 školu pro výchovu poddůstojníků z povolání dělostř. v Bratislavě a v r. 1922 jazykový kurs v Užhorodě, že v obou případech závěrečnou zkoušku s dobrým prospěchem vykonal a že se ve škole v Bratislavě v červenci 1922 dle rozkazu velitelství školy reversem zavázal sloužiti v čsl. armádě činně nejméně po dobu 6 roků. Podáním z 21. ledna 1925 žádal st-l znovu o přezkoumání své záležitosti a o znovupřijetí do čsl. armándy.
Podle výnosu mno z 27. února 1925 byla st-lova přihláška za přijetí do sboru rotmistrů z povolání po znovuprojednání vyřízena tím, že st-li přiznána hodnost rotného v záloze a zrušena ona část výnosu z 18. srpna 1922, kterým byla st-lova přihláška zamítnuta.
Nař. rozhodnutím vyslovilo pak mno dodatkem k prve uvedenému výnosu z 27. II. 1925, že st-lově žádosti o přijetí do sboru rotmistrů z povolání nelze vzhledem k ustanovení § 5 zák. č. 286 z r. 1924 vyhověti.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
§ 5 zák. z 22. prosince 1924 č. 286 Sb., o nějž se nař. rozhodnutí opírá, stanoví, že přijímání nových sil do státní služby jest až do stanovení normální potřeby počtu sil nepřípustné a že přijetí proti tomuto zákazu provedené jest právně neúčinným. Proti tomu namítá stížnost, že cit. § 5 nelze na daný případ použíti proto, že se st-l neucházel o přijetí jako nová síla, nýbrž že žádal o ponechání v činné službě čili o úpravu svého služ. poměru a nikoliv o jeho založení a dovozuje své tvrzení z toho, že svoji původní žádost o převzetí v záloze změnil v žádost o převzetí do činné služby tím, že se r. 1920 do činné služby přihlásil, se kteroužto změnou petitu projevilo mno souhlas tím, že jej do činné služby povolalo, dále tím, že činnou službu v r. 1921 a 1922 skutečně konal, dva shora uvedené kursy absolvoval a reversem se zavázal, že bude sloužiti činně nejméně 6 roků, čímž nabyl právního nároku na ponechání v akt. služ. poměru.
Tato námitka není důvodná. § 13 bran. zák. z 19. března 1920 č. 193 Sb. stanoví, že doplňování poddůstojnictva z povolání bude upraveno zvláštními ustanoveními. § 31 nař. vlád. ze 3. srpna 1920 č. 470 Sb. stanoví v tomto směru, že pro poddůstojníky z povolání platí příslušný organisační předpis, — jímž jest služební předpis Org. 7, — (nyní Org. III-2) a že ti, kdož nebyli převzati do čsl. vojska jakožto poddůstojníci z povolání nebo nepodali do stanovené lhůty přihlášky podle výnosů vydaných mno, mají býti vřaděni do zálohy a jsou-li v činné službě, mají býti z ní propuštěni.
Přejímání býv. rak.-uh. poddůstojníků z povolání do čsl. armády upravilo mno výnosem z 19. března 1920, uveřejněným ve věstníku mno z 27. března 1920 č. 14 čl. 161. Výnosem tím uložilo mno řečeným poddůstojníkům z povolání, kteří chtějí býti v této vlastnosti do čsl. armády převzati, aby do 1. května 1920 předložili přihlášky podle vzoru předepsaného pro důstojníky a vyhradilo si o nich rozhodovati. Služebním předpisem Org. III-2 bylo pak stanoveno, že sbor poddůstojníků z povolání obsahuje pouze jednu hodnost, zvanou u všech zbraní a skupin pozemního vojska rotmistr, že rotmistři jsou gážisty mimo hodn. třídu a že jejich jmenování jest rovněž vyhrazeno mno (díl A § 1, 2 a 5 a díl B ad § 2).
Poddůstojník z povolání býv. armády rak.-uh. může tedy býti převzat do čsl. armády v této hodnosti, resp. v hodnosti rotmistra jedině výslovným výrokem mno. Teprve takovým výrokem zakládá se právní poměr služební. Na převzetí podobné právního nároku není, poněvadž není žádné právní normy, která by nárok takový býv. poddůstojníkům z povolání přiznala, i jest převzetí to zůstaveno volné úvaze mno podobně jako přejímání gážistů bývalé armády dle § 1 zák. z 19. března 1920 č. 194 Sb.
Byl-li tedy st-l r. 1921 do činné služby kterýmkoli vojenským orgánem povolán a konal-li službu tu v r. 1921 a 1922, tedy v době, kdy ještě nebyl výrokem mno do čsl. armády ani jako rotný v záloze převzat, nýbrž kdy jeho přihláška o převzetí ještě nebyla vyřízena, resp. kdy byla výnosem z 18. srpna 1922 zamítnuta, pak konal snad službu voj. gážisty mimo hodn. třídu fakticky, ale s hlediska právního čsl. gážistou nebyl. Na této vlastnosti st-lova služ. poměru nebylo ničeho změněno ani reversem, kterým se zavázal sloužiti v čsl. armádě činně ještě nejméně 6 roků, neboť právní účinky mohl revers ten projeviti teprve platným převzetím st-le do čsl. armády v hodnosti poddůstojníka z povolání. Rovněž nerozhodnou jest pro posouzení této věci otázka, zdali st-l svoji původní přihlášku do zálohy změnil dodatečně v přihlášku do aktivity.
Nelze tedy s úspěchem tvrditi, že by byl žal. úřad k st-lově žádosti z r. 1924, resp. 1925 neprávem přihlížel jako k žádosti za přijmutí nové síly ve smyslu § 5 zák. č. 280/1924 a to tím méně, když i řečený faktický služ. poměr st-lův byl jeho propuštěním ze služby v r. 1923 již zrušen a právní poměr služební do té doby ještě založen nebyl. Přeložil-li pak žal. úřad st-le za tohoto stavu právního do zálohy, jednal ve shodě s ustanovením § 31 cit. vlád. nař. č. 470/1920 a přeložil-li jej do zálohy nikoli jako prostého vojína, nýbrž v hodnosti rotného v záloze, nezasáhl tím v jeho subj. práva. — — — — — —

Citace:

č. 6006. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 519-521.