Č. 9959.

Samospráva obecní. — Řízení před nss-em: I. * Poplatník není legitimován stěžovati si do rozhodnutí správního úřadu, kterým bylo v cestě instanční zrušeno usnesení obecního zastupitelstva o zadání provedení určitých prací pro obec, z důvodu, že zrušovací výrok je způsobilý vyvolati pro obec beznadějný soudní spor. — II. * Usnesení obec. zastupitelstva podle ustanovení §§ 10 a 14 zák. č. 329/21 mají povahu usnesení rozpočtových v technickém slova smyslu. O odvoláních proti nim byl povolán rozhodovati okresní výbor a v dalším instančním postupu zemský výbor i za účinnosti zák. č. 125/27 a před účinností zák. č. 169/30. — III. * Osoba, které obec usnesením svého zastupitelstva zadala provedení určitých prací, je legitimována stěžovati si k nns na rozhodnutí správního úřadu, kterým v cestě instanční bylo usnesení to zrušeno.
(Nález ze dne 14. června 1932 č. 9415.)
Prejudikatura: ad I: Boh. A. 8503/30, ad II: Boh. A 9645/32, ad III: Boh. A 8057/29.
Věc: Ludvík T. v S. a Ing. Eugen Z. v K. proti zemskému úřadu v Bratislavě o platnost usnesení obecního zastupitelstva.
Výrok: Stížnost Ludvíka T. odmítá se pro nepřípustnost. K stížnosti Ing. Eugena Z. zrušuje se nař. rozhodnutí, pokud jím byla zrušena usnesení obecního zastupitelstva ze 7. března, 20. května, 17. června, 1. července a 10. července 1928, pro nezákonnost; jinak zamítá se jeho stížnost pro bezdůvodnost.
Důvody: Obecní zastupitelstvo obce S. usneslo se ve schůzi dne 7. března 1928 vzhledem k tomu, že přes 10 let nebylo provedeno přeměření obecního území, takže vloudily se jak do pozemkových knih, tak do katastru chyby, provésti nové měření celého obvodu obce a vypsati na tyto práce veřejnou soutěž. Proti usnesení podaly odvolání obce Sz., V., M., G., P. a D., namítajíce, že měření není třeba a majitelům pozemků ukládají se břemena, k jichž úhradě nejsou povinováni. Ve schůzi dne 20. května 1928 doplnilo zastupitelstvo obce S. své dřívější usnesení tím, že nabídky mají býti podány obvodnímu notáři, který zároveň byl pověřen vypracováním podmínek soutěže. Usnesením obecního zastupitelstva ze dne 17. června 1928 byly všechny došlé nabídky pro vysoké ceny zamítnuty a notář pověřen vyzvati oferenty, aby podali nové snížené nabídky. Ve schůzi dne 1. července 1928 zadalo obecní zastupitelstvo zásadně nové měření Ing. Evženu Z. a splnomocnilo jej, aby se postaral o provedení triangulačních prací ještě v roce 1928, ježto jinak obec k měření nepřikročí. Detailní stanovení smluvních podmínek vyhraženo pozdějšímu jednání s tím, že do té doby ani Ing. Z., ani obec nemají proti sobě žádných závazků.
Usnesením obecního zastupitelstva z 10. července 1928 pověřen Ing. Z. zhotovením nových map a všech operátů ve smyslu nař. min. fin., které sloužiti budou k založení vložek, t. j. ke zřízení pozemkové knihy, za honorář 450000 Kč s tím, že s pracemi má býti započato ihned, jakmile smlouva, zároveň s obcí uzavřená, bude schválena. — Č. 9959 —
Proti tomuto usnesení podána řada odvolání, jimiž opětně poukazováno na zbytečnost nového měření, nevýhodnost smlouvy obce S. s Ing. Z. a na neodůvodněnost vysokého zatížení poplatníků, ježto k měření je povinen stát.
Rozhodnutím okresního úřadu v Král. Chlumci z 21. března 1929 byla všechna odvolání z usnesení z 10. července 1928 zamítnuta a nař. usnesení potvrzeno v podstatě z těchto důvodů: Šetřením bylo zjištěno, že nového měření celého území obce S. je třeba; každá obec má právo opatřiti si nové mapy, když toho žádá veřejný zájem; nové vyměření provede se podle povolení min. fin. z 18. srpna 1928 pod kontrolou státního měřičského úředníka, který bude měřeni, provedená civilním geometrem, přezkoumávati a autentifikovati. V rozhodnutí zároveň vysloveno, že případná odvolání nemají odkladného účinku, ježto základní práce vyměření území mají býti provedeny ještě před započetím všeobecných polních prací, t. zv. zimních prací.
Dalším odvoláním Mik. K., Isidora G., obce V. a T. a Kolomana Sz. zemský úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím vyhověl, rozhodnutí okresního úřadu a zároveň i usnesení obecního zastupitelstva ze 7. března, 20. května, 17. června, 1. července a 10. července 1928 zrušil a nařídil obci S., aby dala provésti měření toliko těch kat. území, která dosud řádných kat. map nemají, finanční správou podle § 100 zák. ze 16. prosince 1927 č. 177 Sb. na útraty státu a při provádění těchto prací vyhověla ustanovením § 56 cit. zák.
Maje jednati o stížnotsech Ing. Evžena Z. a Ludvíka T., do tohoto rozhodnutí podaných, musel se nss především zabývati otázkou legitimace st-lů. Ludvík T., dotýkaje se této otázky, poukazuje ve své stížnosti k tomu, že jako obyvatel obce S. a vlastník pozemků, v této kat. obci ležících, jest nař. rozhodnutím ve svých právech zkrácen, ježto starý katastr jest nepřesný, skutečnosti neodpovídající a on má zájem, aby katastr obce S. byl bezpečně přeměřen a nastala tak právní jistota a že nové měření je nutné jak v zájmu vlastníků pozemků, tak v zájmu obce i státu. K tomu jest odpověděti, že i kdyby byl st-l uvedl konkrétní důvody pro svůj tvrzený zájem na řádném přeměření obecního území, nemohl by on přece opříti svoji stížní legitimaci, ježto usnesením obce o přeměření obecního katastru — tedy usnesením povahy hospodářské — nebyla pro Ludvíka T. jako obyvatele obce S. a vlastníka pozemků založena žádná práva, následkem čehož ani skutečnost, že usnesení toto bylo nadřízenými úřady zrušeno, do jeho subj. práv nezasahuje. Pokud pak st-l poukazuje na zájmy jiných vlastníků pozemků, obce nebo státu, nedostává se mu rovněž legitimace k stížnosti, ježto k uplatňování práv nebo zájmů jiných subjektů není povolán.
Ludvík T. však opírá svoji legitimaci ještě o další důvod, tvrdě, že kdyby nař. rozhodnutí zůstalo nezměněno, byla by obec povinna nahraditi Ing. Evženu Z. za provedené již měřičské práce, resp. za nedodržení smlouvy velmi značnou náhradu, která by byla o málo menší, než náklady na vyměření katastru, čímž by byl poškozen jako poplatník obce. Ani v této relací nepřísluší Ludvíku T. postavení strany. Nárok na to, aby usnesení, učiněné obcí v oboru její působnosti, nebylo v pořadu správním měněno nebo zrušeno, může uplatňovati jedině obec, jako subjekt, projevivší usnesením tím svou vůli. Upustí-li obec od toho, nápravy proti takovému aktu se dožado- — Č. 9959 —
vati, dává tím najevo, že svou vůli přizpůsobuje vyššímu rozhodnutí, a že na svém původním usnesení netrvá. Poplatníku nepřísluší nárok, aby usnesení obce, od něhož tato sama neupustila, a jež pro něho žádná práva nezakládalo, bylo uvedeno ve skutek.
Naproti tomu bylo přiznati legitimaci druhému st-li Ing. Evženu Z., který tvrdí, že zrušením usnesení obecního zastupitelstva o zadání měřičských prací byl ve svých právech zkrácen. Usneseními obecního zastupitelstva z 1. července a 10. července 1928 byla totiž vytvořena pro st-le právní situace, podobná oné, která vzniká uzavřením právního jednání podmíněného, neboť jimi zadány mu byly měřičské práce za určitý honorář, ovšem s výhradou, že započíti s nimi jest až po schválení smlouvy o tom mezi obcí a Z. uzavřené. Má-li st-l zato, že zrušení usnesení stalo se nezákonným způsobem, pak nelze mu upírati možnost, aby nezákonný zásah do jeho právní situace z projevu obce vzniklé uplatňoval stížností k nss (Boh. A 3161/24, 8057/29).
Zodpověděv si takto otázku legitimace st-lů, musel nss před řešením jednotlivých stížních námitek zkoumati ještě, netrpí-li nař. rozhodnutí takovým zmatkem, k němuž by bylo hleděti z moci úřední, tedy také, bylo-li nař. rozhodnutí vydáno úřadem k tomu příslušným. Pro zodpovědění této další otázky jest rozhodným, jakou povahu měla usnesení obecního zastupitelstva v dějové části uvedená.
Z obsahu smlouvy mezi obcí S. a Ing. Z., přijaté ve schůzi obecního zastupitelstva dne 10. července 1928, vyplývá, že obec sama přejímá finanční závazky vůči Ing. Z. I když si obec úhradu nákladů, s odměřením katastru spojených, představuje tak, že výlohy ty budou povinni hraditi jednotliví majitelé pozemků podle velikosti a polohy odměřovaných pozemků, tedy přece jest obec sama subjektem vůči svému kontrahentu zavázaným a nepopiratelně i k přímým vlastním platům potud povinným, pokud jest i ona majitelkou pozemků. Ale pak jde o usnesení povahy hospodářské, pro něž platí ustanovení o finančním hospodářství obce, jak je normoval zákon z 12. srpna 1921 č. 329 Sb., který podle svého § 59 platí od 1. října 1921 na celém území republiky, mimo území Podk. Rusi a ustanovením §u 57 zrušil všechna ustanovení zákonů a nařízení, statutů městských a municipálních, týkající se poměrů finančního hospodářství nově tímto zákonem upravených. Rozhodnými jsou proto pro předmětná usnesení obecního zastupitelstva v S. také předpisy §§ 8 a 10, z nichž § 8 v odst. 1 a 2 stanoví, že hospodářství obce vede se v mezích rozpočtu a veškerá vydání jest zásadně poukazovati toliko v rámci pravoplatně stanoveného rozpočtu, § 10 pak, že vydání, která nejsou v rozpočtu obsažena, nesmějí býti učiněna, není-li současně zabezpečena jejich úhrada; je-li jich třeba, vyžaduje zákon, aby bylo provedeno řízení, obdobné řízení rozpočtovému. K otázce, šlo-li zde o vydání do rozpočtu zařazené, bylo odpověděti záporně, ježto ve správních spisech nic nenasvědčuje tomu, že na výdaje spojené s přeměřením obecního katastru bylo v rozpočtu pamatováno. Ale pak usnesení obecního zastupitelstva o tom, že se má katastr přeměřiti, dlužno posuzovati podle předpisu cit. § 10. Právní povahu usnesení, učiněných podle § 10, vyložil již nss v nál. Boh. A 9645/32, vysloviv, že s ohledem na předpis § 8 mají taková usnesení obecního zastu- — Č. 9959 —
pitelstva povahu usnesení rozpočtových. Buď jde totiž o doplnění rozpočtu pro běžný rok, má-li v něm býti nově požadovaný výdaj realisován, nebo o závaznou směrnici pro rozpočty příštích let, má-li teprve v nich k realisaci dojíti.
Jsou-li tedy rozpočtovými usneseními také usnesení obecního zastupitelstva v S. o přeměření obecního území, pak platí ohledně instančního pořadu, ve kterém bylo rozhodovati o odvoláních proti nim podaných, § 6 odst. 4 zák. č. 329/21 resp. § 3 odst. 1 zák. č. 77/27, takže k řečenému rozhodování byl povolán okresní výbor. Posléz cit. ustanovení zůstalo právě vzhledem k této zvláštní úpravě rozpočtového řízení nedotčeno ustanoveními zák. č. 125/27, zejména jeho §em 99. A zachován byl i další instanční postup, normovaný v § 58 zák. č. 329/21. Správnosti tohoto názoru nasvědčuje ustanovení § 3 odst. 1 zák. č. 77/27 ve znění zák. č. 169/30, kde výslovně se uvádí, že o odvolání o rozpočtu rozhoduje okr. výbor, v dalším pořadí zem. výbor. Že pak okr. výbory a zem. výbory, jak o nich mluví § 3 odst. 1. zák. č. 77/27, dlužno i za účinnosti zák. č. 125/27 a před účinností zák. č. 169/30 rozuměti okresní a zemské výbory, vyplynuvší z nové organisace veřejné správy podle zák. č. 125/27, je patrno z předchozího ustanovení § 26 zák. č. 77/27. Plyne z toho tedy, že již o odvoláních z usnesení obecního zastupitelstva měl rozhodovati v II. instanci okresní výbor, o dalších odvoláních pak zemský výbor.
V daném případě však rozhodoval o odvolání v I. stolici okresní úřad — tedy úřad věcně nepříslušný. Žal. úřad nebyl podle toho, co bylo řečeno, ovšem příslušný k tomu, aby ve věci, týkající se rozpočtu, meritorně rozhodoval. Naproti tomu byl příslušným, jakožto úřad, okresnímu úřadu nadřaděný, odstraniti jeho, mimo meze kompetence vydané rozhodnutí. Zrušil-li je, byť i z důvodů věcných a nikoli pro nedostatek věcné kompetence okresního úřadu, tedy to na správném výsledku rozhodnutí zem. úřadu nic nemění, neboť i tím je dosaženo, že rozhodnutí okr. úřadu je zbaveno účinnosti. Bezdůvodnou jeví se proto stížnost, pokud směřuje proti nař. rozhodnutí v oné části, jíž bylo zrušeno rozhodnutí okresního úřadu v Král. Chlumci z 21. března 1929.
Než zemský úřad důsledkem mylného pojetí, že jest oprávněn o odvoláních věcně rozhodovati, zrušil také usnesení obecního zastupitelstva ze 7. března, 20. května, 17. června, 1. července a 10. července 1928. K tomu však, jak právě dovoženo, příslušný nebyl. Osobil si tedy kompetenci, která mu nepříslušela, pročež musilo býti jeho rozhodnutí v této části zrušeno podle § 7 zák. o ss, aniž se mohl nss zabývati meritem věci.
Bude nyní na okresním výboru, aby rozhodl o odvoláních proti usnesením obecního zastupitelstva ze 7. března a 10. července 1928 a zaujal stanovisko, zejména také k námitce, že smlouva obce s Ing. Z., vyžadující podle výslovného svého znění schválení, schválena nebyla.

Citace:

č. 9959. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 133-136.