Čís. 15246.
Veřejný společník veřejné obchodní společnosti nemůže žalovati podle § 37 ex. ř. na nepřípustnost exekuce proti téže veřejné obchodní společnosti, i když tvrdí, že zabavená věc (pohledávka) jest jeho vlastnictvím.
(Rozh. ze dne 30. května 1936, Rv II 369/36.)
Žalovaná vedla na základě exekinčního titulu znějícího na veřejnou obchodní společnost proti této společnosti exekuci, při níž zabavila pohledávku patřící podle tvrzení žalobci, jenž se domáhá proto z důvodu vlastnického práva jejího vyloučení z exekuce. Nižší soudy žalobě vyhověly.
Nejvyšší soud žalobu zamítl. Důvody:
Žaloba o nepřípustnost exekuce je založena jen na tvrzení, že žalobce jest vlastníkem částky uložené na kontě poštovní spořitelny ve prospěch jeho pod firemním jménem kupce jednotlivce a že žalovaná vede neprávem na základě exekučního titulu znějícího proti veřejné obchodní společnosti exekuci na uvedený vklad, který nenáleží této společnosti. Leč žalobcovo vlastnictví k onomu kontu není v souzeném případě důvodem pro to, aby exekuce byla prohlášena za nepřípustnou. Z listin ve sporu předložených totiž vychází, že žalobce byl zapsaným společníkem veřejné obchodní společnosti výše uvedené, která byla teprve dne 16. září 1934 z rejstříku obchodního vymazána. Exekuce, o niž ve sporu jde, byla povolena usnesením ze dne 8. června 1934, tedy vedena ještě v době před výmazem společnosti. Podle čl. 112 obch. zák. ručil tedy v této době žalobce nepochybně za splnění závazku společnosti spornou exekucí vymáhaného solidárně celým svým jměním. Byla také žalovaná oprávněna vésti beze všeho exekuci i přímo proti žalobci na ono kontoi, což ovšemi neučinila, takže tu nejde o případ § 11 ex. ř. To však na věci nic nemění. Veřejná obchodní společnost i při znění čl. 111 obch. zák. není právnickou osobou, nýbrž jde jen o sdružení jednotlivých určitých osob ku společnému provozování obchodů pod společným jménem (firmou, čl. 85 obch. zák.), takže v podstatě místo ní jsou stranou ve sporu ony osoby. Totéž platí o řízení exekučním. Ježto podle skutkového zjištění byl žalobce v době rozhodné, t. j. v době vedení exekuce, společníkem jmenované společnosti, není důvodu, proč by ona exekuce měla býti prohlášena za nepřípustnou jen proto, že je žalobce vlastníkem onoho vkladu u poštovní spořitelny a že nebyla přímo vedena proti němu, ačkoliv pro to byly zákonné předpoklady podle § 11 ex. ř. Užívá-li žalobce toho neb onoho firemního jména jako kupec jednotlivec, jest pro spor nerozhodné, ježto právě jde jen o jméno a rozhoduje osobnost majitele tohoto jména obchodního. Nelze také míti za to, že postupem žalované byla porušena procesní práva žalobcova na újmu jeho hmotného práva.
Citace:
Čís. 13949.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 361-361.