Čís. 9314.
Tříletá promlčecí lhůta výsadního zástavního práva převodního poplatku počíná dobou, kdy měl poplatník poplatek zapraviti. Promlčení se přerušuje tím, že byly poplatky v promlčecí lhůtě exekučně zajištěny vkladem zástavního práva.
Obecní přirážky k převodnímu poplatku požívají obdobného výsadního zástavního práva jako převodní poplatek.
K tomu, zda poplatek požívá výsadního zástavního práva vůbec nebo dosud a je-li tedy toto výsadní zástavní právo již promlčeno, musí exekuční soud přihlédnouti z úřadu podle obsahu přihlášek, třebas nebyl vznesen odpor.
Zákonné zástavní právo daně z vodní síly (§ 11 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 338 sb. z. a n) požívá výsadního pořadí před pohledávkami knihovními (§ 216 čís. 2 a čís. 4 ex. ř.).
(Rozh. ze dne 26. října 1929, R I 504/29.)
Rozvrhuje nej vyšší podání za exekučně prodanou nemovitost v Praze přikázal soud prvé stolice v přednostním pořadí eráru převodní poplatky a daň z vodní síly a městu Praze 10% státní přirážky k převodním poplatkům. K rekursu městské spořitelny rekursní soud napadené usnesení potvrdil mimo jiné z těchto důvodů: Není důvodnou stížnost městské spořitelny, pokud se obrací proti tomu, že byly přikázány v přednostním pořadí převodní poplatky 60000 Kč a 7834 Kč, neboť, jak z výkazu nedoplatků úřadu pro vyměřování poplatků patrno, týkají se tyto poplatky převodu č. p. 199, pokud se týče jeho části a požívají na nemovitosti přednostního práva zástavního, neboť opírají se o platební rozkazy, prvý ze dne 1. prosince 1924 a druhý ze dne 5. ledna 1923 a byl prvý poplatek exekučně zajištěn na nemovitosti dne 27. dubna 1925 a druhý dne 31. března 1925 (§ 14 nař. min. fin. ze dne 3. května 1850, čís. 181 ř. zák. čís. 7 zachovaného v platnosti čl. III úvoz. zák. k ex. ř.)
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu městské spořitelny.
Důvody:
Městská spořitelna stěžuje si do usnesení rekursního soudu nejprve proto, že byly státu přikázány na jeho pohledávky z převodních poplatků částky 60.000 Kč a 7.834 Kč s přísl., ježto prý nepožívají výsadního práva zástavního, zaniknuvše tříletým promlčením. Stěžovatelka patrně má na myslí tříleté promlčení výsadního práva zástavního ve smyslu čl. III nařízení ministerstva financí ze dne 3. května 1850, čís. 181 ř. zák. Leč stěžovatelce nelze dáti za pravdu, ježto se ani nepokouší vyvrátiti důvody uvedené rekursním soudem, a stačí k vývodům dovolacího rekursu podotknouti, že tříletá promlčecí lhůta výsadního zástavního práva podle citovaného článku III onoho nařízení počíná dobou, kdy poplatek měl býti zapraven poplatníkem. Řečené poplatky byly vyměřeny prvý platebním rozkazem ze dne 1. prosince 1924 a druhý platebním rozkazem ze dne 5. ledna 1923, neuplynula by tedy promlčecí lhůta u prvého dříve než 1. prosince 1927 a u druhého dříve než 5. ledna 1926. Není třeba uvažovati, kdy byly' platební rozkazy doručeny a nastala splatnost a kdy počala běžeti' od ní promlčecí lhůta, ježto promlčení bylo přerušeno tím, že poplatky byly za promlčecí lhůty exekučně vkladem práva zástavního zajištěny, prvý poplatek dne 27. dubna 1925 a druhý poplatek dne 31. března 1925. Od těchto dnů běžela nová promlčecí lhůta tříletá a tato do příklepu ještě neuplynula (srov. rozh. 5314 sb. n. s.).
Další její stížnost do toho, že byly přikázány městu Praze 10% státní přirážky k převodním poplatkům, vyvrací rekursní soud tím, že proti jejich přikázání nebyl při rozvrhovém roku podán odpor. Stěžovatelka má ovšem pravdu, že její oprávnění k rekursu není tu závislé na tom, zda vznesla odpor, ovšem jen potud, pokud rekurs je opřen o důvody, jež netřeba uplatniti odporem. Rekurs opřela stěžovatelka o to, že ony položky přirážek městu Praze nepožívají výsadního práva zástavního a že položky ty jsou promlčeny. Promlčením míní tu patrně zase promlčení výsadního práva zástavního, jak o něm byla řeč shora. K tomu, zda poplatek požívá výsadního práva zástavního vůbec nebo dosud a je-li tedy toto výsadní právo již promlčeno, musí exekuční soud přihlédnouti z úřadu podle obsahu přihlášek, třeba nebyl vznesen odpor, ježto jde o použití velících předpisů § 216 ex. ř. (srov. nál. 5686, 5495 a 5412 sb. n. s.). Proto není správné odůvodnění rekursního soudu. Přes to však stěžovatelce nelze dáti za pravdu, a nepřikázati ony přirážky. Přirážka obecní k převodnímu poplatku požívá obdobného práva zástavního jako sám poplatek. Podle obsahu platebních rozkazů, připojených k přihlášce v ověřených opisech, byly ony přirážky obecní k převodnímu poplatku vyměřeny podle povolení ministerstva financí ze dne 11. dubna 1922, daného na základě ustanovení § 10 zákona ze dne 6. února 1920, čís. 114 a § 33 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 sb. z. a n. Podle poslez uvedeného ustanovení zákona (odst. 4) platí o osobním a věcném ručení a o promlčení obecních přirážek k převodnímu poplatku zákonná ustanovení o státním poplatku obdobně. Platební rozkazy na přirážky jsou datovány 24. února 1925, 5. února 1925, 9. prosince 1924, a 6. srpna 1926. Placení poplatků uloženo bylo do 14 dní. Výsadní právo zástavní promlčuje se tedy obdobně jako podle čl. Ill shora již uvedeného ministerského nařízení ze dne 3. května 1850, čís. 181 ř. zák. ve třech letech od doby, kdy měl poplatník přirážky zaplatiti, tedy po uplynutí čtrnáctidenní lhůty od doručení platebního příkazu. Podle toho nezamklo výsadní právo zástavní pro řečené přirážky do dražby, 14. prosince 1927, tříletým promlčením a byla úhrada právem přikázána. Rovněž neprávem si stěžuje Městská spořitelna v B., že byla daň z vodní síly s přísl. přikázána ve výsadním pořadí proto, že v přihlášce bylo žádáno jen o hotové zaplacení, nikoliv o přikázání ve výsadním pořadí. I když se v přihlášce okresní finanční ředitelství neodvolávalo na pořadí výsadní, bylo účtováno zapravení ve výsadním pořadí při rozvrhu a o něm bylo jednáno. Daň z vodní síly požívá zákonného zástavního práva na díle samém (§ 11 zákona z 12. srpna 1921, čís. 338 sb. z. а п.). O přednosti tohoto zákonného práva zástavního platí všeobecné předpisy o jiných daních. Podle § 216 ex. ř. požívají zákonného zástavního práva nedoplatky daní, z nemovitosti placených, a to ve výsadním pořadí před pohledávkami knihovními (§216 čís. 2 a čís. 4 ex. ř.). Ježto zákon (§ 11 zákona o dávce z vodní síly) pokládá tuto dávku z vodní síly za dávku tížící samo dílo, tedy nemovitost, požívá výsadního pořadí jako nedoplatek daně z nemovitosti.