Č. 3123.

Státní zaměstnanci. — Řízení před nss-em: I. * Jest vadou řízení, jesiliže úřad překládaje úředníka na trvalý odpočinek pro jeho trvalou nezpůsobilost k řádnému zastávání služby (§ 80, odst. 2, 1. část věty služ. pragm.) neuvede v rozhodnutí svém konkrétní skutkové okolnosti, na jichž základě dospěl k závěru o této neschopnosti. Stejně jest vadou, nesdělil-li úřad před rozhodnutím anebo v něm výsledek šetření konaného podle § 82, odst. 1, věty 2. V obojím případě jest vada podstatnou dle § 6 zák. o ss jen tehdy, byly-li straně obrana a soudu přezkoumání podstatně ztíženy. — II. K pojmu »nezpůsobilosti podle § 80, 2. odst. služ. pragm. — jako při 1331 adm. — III. Je-li v konkrétním případě dán nedostatek vlastností k řádnému zastávání úředníkova místa nutných, jest otázkou skutkovou.
(Nález ze dne 16. ledna 1924 č. 133.)
Věc: Michal M. v P. (adv. Dr. Theodor Šmeral z Prahy) proti ministerstvu spravedlnosti (min. místotaj. Dr. Stan. Trojan) o přeložení na trvalý odpočinek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem vrch. stát. zastupitelství v Košicích z 2. října 1922 bylo st-li sděleno, že vrch. stát. zastupitelství zamýšlí ho dle § 82 služ. pragm. přeložiti na trvalý odpočinek z následujících důvodů:
1. Znalosti státního (slovenského) jazyka u st-le nikterak nevyhovují požadavkům služby, takže st-l zejména není schopen prováděti vydané výnosy vězeňství se týkající a vyřizovati správně záležitosti jeho agendy v jazyku státním.
2. Zastávání služby neodpovídá požadavkům na inspektora věznice kladeným; zjistilo se zejména, že základní kniha nebyla vedena výhradně st-lem a vykazovala chybné zápisy. St-1 nekoná řádně předepsané inspekce věznice, nestará se o dozorčí personál a nevykonává řádného vlivu naň, takže disciplina jeho poklesla, což vedlo v poslední době k stíhání dvou dozorců vězňů. Znalost vězeňských předpisů a zejména nových, a praktické provádění jich jest nevyhovující, následkem toho musí agendu tuto prováděti jiní zaměstnanci, ježto st-l není schopen sám úplně dle předpisů jí vyhověti.
Ve svých námitkách proti tomu podaných odvolával se st-l co do jazykové kvalifikace na výn. košické tabule z 15. června 1920 a na listinu kvalifikační, odvozuje z nich, že jimi uznáno bylo, že ovládá jazyk státní dokonale a že jest k službě jako vězeňský inspektor úplné schopen.
Dále namítal, že vedoucí stát. zástupce častěji přehlížel st-lem osobně vedenou základní knihu a nikdy nečinil námitek. Podle § 209, odst. 21 domácího řádu může, když se kancelářské práce nahromadí, býti kniha vedena vrchním dozorcem nebo jiným spolehlivým strážníkem. Nedopustil se tedy st-l přestupku. Inspekce věznice byla st-lem vykonávána řádně, případně i několikráte, zejména když se v ní nacházel nebezpečný vězeň.
Na výtku, že se nestará o dozorčí personál, připomíná st-l, že mu od měsíce května 1921 byla systematicky podrývána autorita tím, že jednotliví strážníci přednášeli osobně vedoucímu státnímu zástupci svoje osobní často nepravdivé zprávy, což mělo za následek pokles discipliny. Vedoucí státní zástupce bezprávně sprostil st-le služby na 5 dnů. Co do znalosti předpisů podotýká, že již 18 let vede svoji agendu bez překážek a nemůže mu tedy dělati potíží znalost nových nařízení. Při osobní revisi věznice sekčním šéfem min. sprav. Drem P. vyslovil tento úplnou spokojenost a uznání nad přesným a svědomitým vykonáváním st-lovy služby.
St-1 prosil, aby byl nadále ve službě ponechán.
Žal. úřad vyžádav si o námitkách těch vyjádření stát. zastupitelství v P. nař. rozhodnutím těmto námitkám nevyhověl s odůvodněním, že konaným šetřením bylo prokázáno, že st-1 jest trvale neschopen své služební místo řádně zastávati.
V důsledku toho byl st-l dle § 80, odst. 2 služ. pragm. přeložen na trvalý odpočinek, při čemž mu vzhledem k započítatelné době 36 r., 8 měs., 16 dnů vyměřeny byly odpočivné požitky plným obnosem jeho posledního služebního platu.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
1. St-1 namítá především, že jediné na základě disc. řízení by mohlo býti vysloveno, že jest trvale neschopen své služební místo řádně zastávati.
Námitka tato ve své všeobecnosti nemůže býti shledána důvodnou. Nucené dání do výslužby dle § 80 služ. pragm. a opatření disciplinární jsou opatření co do účelů, jež sledují, co do předpokladů svých a co do řízení úplně rozdílná. Přeložení do výslužby cestou disciplinární jest trestem za porušení úředních povinností úředníkem, trest disc. pak vysloviti může po provedeném řízení disc. toliko disc. komise, a to s ohledem na velikost disc. přečinu, na velikost zavinění úředníkova a na škodu jím způsobenou. Naproti tomu nemá přeložení úředníka na trvalý odpočinek dle § 80/2 služ. pragm. za účel trestati úředníka za nějaké jeho provinění, nepředpokládá motivů trestných, nýbrž jest opatřením ryze administrativním, k jehož vydání není oprávněna disc. komise, «nýbrž úřady v § 82 služ. pragm. jmenované. Účelem tohoto administrativního opatření pak jest odstranění nezpůsobilých sil ze služby aktivní v zájmu řádného a ekonomického obstarávání služby veřejné.
Z toho jde, že obě opatření jsou na sobě zcela nezáviská a že jednak úřad disciplinární, jednak úřad služební posuzujíce každý ze svého stanoviska touže skutkovu podstatu, dojíti mohou k výsledkům různým.
Stížnost vytýká dále vadnost řízení ve dvojím směru, a to jednak proto, že žal. úřad svůj výrok náležitě neodůvodnil, neuváděje konkrétních fakt, která jej k jeho závěru vedla, jednak proto, že žal. úřad nekonal o námitkách st-lových předepsaného šetření.
V těchto směrech uvážil nss toto:
Jest ovšem pravda, že úřad dávaje úředníka z moci úřední na trvalý odpočinek pro trvalou neschopnost úředníka zastávati řádně služeb, místo jeho, má výrok svůj náležitě odůvodniti a že zejména ná též uvésti konkrétní okolnosti, ze kterých usuzuje na tuto neschopnost úředníkovu.
Stejně jest pravda, že by bylo vadou, kdyby úřad výrok svůj v udaném smyslu neodůvodnil.
V konkrétním případě nelze námitku vadnosti v tomto směru shledati důvodnou; neboť úřad citoval v nař. rozhodnutí výslovně vyřízení vrch. stát. zastupitelství v Košicích č. 9409/22, kterým st-li určitá fakta byla sdělena; touto citací a tím, že námitky st-lovy proti onomu vyřízení vrch. stát. zastupitelství v K. zamítl, dal úřad zřejmě na jevo, jaké faktické okolnosti, st-li již z vyřízen í vrch. stát. zastupitelství známé, vedly úřad k závěru o neschopnosti st-lově podle § 80/II služ. pragm. a nebylo třeba, aby žal. úřad okolnosti ty v nař. rozhodnutí opakoval.
Pokud pak jde o námitku vadnosti ve druhém shora zmíněném směru, tedy nelze ani ji uznati důvodnou, jak plyne z těchto úvah:
Jest pravda, že § 82 služ. pragm. praví v 1. odst., 2. větě, že »o námitkách« (podaných úředníkem k vyšší stolici do výroku nižší stolice o tom, že zamýšlí úředníka pensionovati z moci úřední) »jest konati potřebná šetření«.
Vzhledem k tomuto znění bylo by ovšem vadou, kdyby vyšší stolice o námitkách — pokud toho vzhledem k jich obsahu vůbec třeba — šetření vůbec nekonala resp. kdyby výsledek tohoto šetření úředníku buď před rozhodnutím nebo v rozhodnutí nesdělila; vada tato byla by však vadou podstatnou ve smyslu § 6, odst. 2. zák. o ss jen tehdy, kdyby jí byla straně obrana nebo soudu přezkoumání nař. rozhodnutí znemožněno nebo podstatně stíženo. V přítomném případě popíral st-1 ve svých námitkách správnost údajů obsažených v cit. vyrozumění vrch. stát. zastupitelství v Košicích č. 9409/22 a úřad taky o námitkách potřebné šetření konal, totiž vyžádal si ve věci další zprávu stát. zastupitelství v Prešově, která byla dne 8. listopadu 1922 podána. Obsah této zprávy st-li žal. úřadem sdělen nebyl; v tomto postupu však přes to podstatnou vadu řízení shledati nelze, poněvadž jednak ono vyjádření stát. zastupitelství jen opakovalo a podrobněji rozvádělo
to, co st-li již z výměru vrch. stát. zastupitelství v Košicích č. 9409/22
bylo známo, jednak poněvadž — jak stížnost dokazuje — st-l užil
všech přípustných a možných námitek proti nař. rozhodnutí, takže ani
jemu obrana ani soudu přezkoumání nař. rozhodnutí není znemožněno
ani podstatně stíženo.
3. Ve věci samé pak popírá stížnost výrok o trvalé neschopnosti st-lově k zastávání jeho služebního místa.
V tomto směru jest uvésti toto: V daném případě vysloveno bylo přeložení st-lovo do výslužby úřadem služebním na základě §§ 80/2 a 82 služ. pragm.; dle tohoto ustanovení přeložení takové může nastati v tom případě, když úředník jest trvale neschopen svoje služební místo řádně zastávati. Jak nss již ve svém nál. Boh. 1331 adm. vyslovil, rozuměti sluší nezpůsobilostí ve smyslu § 80/2 služ. pragm. kterýkoliv nedostatek osobních vlastností k řádnému zastávání dotyčného místa potřebných. Zda tu nedostatek takový v konkrétním případě jest, jest otázkou účelnosti a skutkovou; zodpovědění této otázky provedené žal. úřadem tvoří proto součást skutkové podstaty, na které je nař. rozhodnutí vybudováno a nemůže tudíž nss-em býti přezkoumáno ve věci samé, nýbrž toliko s hlediska odst. 2. § 6 zák. o ss, to jest jen potud, zda úsudek úřadu neodporuje spisům, dále zda nespočívá na neúplném zjištění a konečně zda řízení netrpí podstatnými vadami.
Pokud případných vad takových se týče, tedy sluší poukázati na to, co shora bylo řečeno sub 2); jiných vad než tam zmíněných — které však neshledány vadami podstatnými — stížnost nevytýká a ani nss jich neshledal.
Stejně nelze shledati neúplnost skutkového zjištění, poněvadž úřad podle spisů věc náležitě vyšetřil a hleděl ke všem momentům pro věc důležitým, zejména k oněm, na které se st-1 odvolával. Když pak úřad výsledky šetření obsažené jednak ve spisech úředních, jednak v podáních st-lových hodnotil způsobem takovým, že shledal na jich základě st-le za trvale neschopného k zastávání jeho místa, tedy nelze shledati, že by závěr jeho odporoval spisům nebo že by na základě spisového materiálu byl logicky nemožným.
Vzhledem k tomu jest i nss podle odst. 1. § 6 svého zák. na onen skutkový závěr žal. úřadu vázán a jsou proto námitky stížnosti i v tomto směru bezpodstatnými.

Citace:

č. 3123. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 328-331.