NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7265.

Živnostenské právo: * Nejde-li o případy § 2, odst. 1, § 3, odst. 2 a § 4, odst. 2 zák. o stav. živnostech z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z., přísluší v obcích, v nichž není studnařského mistra, právo říditi a prováděti všechny práce potřebné ke zřízení studny také stavitelským, zednickým a tesařským mistrům i tenkráte, má-li v politickém okrese, v němž se studna zřizuje, v jiné obci stanoviště živnost studnařská.
(Nález ze dne 8. května 1928 č. 12175). Věc: Josef Č. v R. proti zemské správě politické v Brně o přestupek zákona o stavebních živnostech.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Trestním nálezem osp-é v H. z 21. dubna 1926 byl st-1 uznán vinným přestupkem §§ 3 a 4 zák. o stav. živnostech z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z., kterého se dopustil tím, že zřídil v D. studnu, ačkoliv v polit. okresu je studnařský mistr, a odsouzen dle § 132 lit. a) živn. ř. k pokutě 20 Kč, po případě do vězení na 24 hodin. — Odvolání z toho podanému nebylo nař. rozhodnutím vyhověno. K námitkám odvolání bylo podotknuto, že ustanovení § 5 odst. 2 zák. o stav. živnostech dlužno vykládati v souvislosti s § 3 odst. 2 a s § 4 odst. 2 zák. o stav. živnostech tak, že pouze tenkráte, když v politickém okrese stav. místa nemá studnařský mistr své stanoviště, mohou v nevyjmutých místech tohoto okresu prováděti práce studnařské také zedničtí mistři svým vlastním personálem.
Stížnost namítá, že nař. rozhodnutí spočívá na nesprávném výkladu zákona. V tom dlužno dáti stížnosti za pravdu.
V § 3 cit. zák. jsou vymezena oprávnění mistra zednického, a to jednak v místech nevyjmutých, jednak v místech vyjmutých. Pokud jde o místa nevyjmutá, stanoví zákon v 1. odst. § 2, že zednickému mistru, nehledíc k výjimkám tam stanoveným, přísluší právo pozemní stavby a jiné příbuzné stavby říditi a prováděti. Dle 2. odst. musí však při provádění staveb vzhledem k oněm pracím, které spadají do oboru tesařských, kamenických a studnařských mistrů užívati živnostníků, k příslušným pracím oprávněným. Pokud by však v polit, okresu stav. místa nebylo řečených živností, smí mistr zednický tyto práce vykonávati svým pomocným personálem. Jest tedy mistr zednický oprávněn konati práce oboru mistra studnařského jen »při provádění staveb«, když není v polit. okrese, v němž se stavba provádí, oprávněného mistra studnařského. Nešlo-li by o provádění stavby, nýbrž pouze o práce oboru mistra studnařského, nebyl by mistr zednický dle § 3 oprávněn práce ty konati, kdyby nebylo na jiném místě zákona specielního ustanovení.
Pokud jde o stavby, které jsou v podstatě konstrukcemi dřevěnými, přísluší mistru tesařskému dle 2. odst. § 4 právo stavby ty říditi a prováděti, musí však v takových případech vzhledem k oněm pracím, které spadají do oboru zednických, kamenických a studnařských mistrů, užívati živnostníků k příslušným pracím oprávněných. Pokud by však v polit. okresu stavebního mistra nebylo řečených živností, smí mistr tesařský tyto práce vykonávati svým pomocným personálem. Jest tedy také mistr tesařský, právě tak, jako mistr zednický, oprávněn konati práce oboru mistra studnařského jen »v takových případech«, t. j. při provádění staveb, které jsou v podstatě konstrukcemi dřevěnými. Nešlo-li by o provádění takové stavby, nýbrž jen o práce mistra studnařského, nebyl by ani mistr tesařský na základě § 4 oprávněn práce ty konati. — Obsahem oprávnění mistra studnařského je podle 1. odst. § 5 říditi a prováděti všechny práce potřebné ke zřízení studně. V 2. odst. je obsaženo ustanovení, že v místech, kde není studnařských mistrů, toto oprávnění přísluší také stavitelským, zednickým a tesařským mistrům beze všeho omezení, tedy také tenkráte, když nejde o provádění stavby, nýbrž jen o práce oboru mistra studnařského.
Výklad, který dává nař. rozhodnutí tomuto ustanovení, je samovolný a v přímém rozporu s výslovným ustanovením normy, neboť jak dle obyčejného významu slov, tak i dle obvyklé terminologie dikcí »v místech, kde není studnařských mistrů« nelze rozuměti nic jiného než politické obce, v nichž nemá stanoviště žádná živnost studnařská (srovn. §§41 a 43 živn. ř., jehož ustanovení dle § 20 zák. o stav. živnostech platí, pokud tento zákon nic jiného nestanoví, také o stav. živnostech).
Když zákon stanoví pro zřízení a provádění prací mistra studnařského výslovně něco jiného než pro stavební živnosti mistra zednického a tesařského, pak ovšem nelze právem míti za to, že předpisy platné pro živnost mistra studnařského mají býti vykládány tak, aby byly v jakémsi souladu s předpisy vymezujícími rozsah oprávnění mistra zednického a tesařského.
V daném případě je nesporno, že v D., kde st-l svým pomocným personálem zřídil studnu, nemá stanoviště živnost studnařská. Za tohoto stavu věci byl st-l dle 2. odst. § 5 zák. o stav. živnostech jako mistr zednický oprávněn, aby provedl svým pomocným personálem stavbu studny, o niž jde. Pak ovšem není tu skutkové podstaty přestupku, pro který byl odsouzen.

Citace:

č. 7265. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 654-656.