Č. 5839.

Obecní notáři (Slovensko): Podle pensijního notářského statutu býv. župy spišské neztrácí obecní notář nároku na pensi již tím, že služební místo bez povolení opustí a do 6 měsíců se na svoje místo nevrátí, nýbrž teprve tehdy, jestliže se — byv k návratu do určité lhůty vyzván — na svoje místo do lhůty té nevrátí.
(Nález ze dne 4. září 1926 č. 17732).
Věc: Ludevít J. v Bratislavě (adv. Dr. Al. Meisl z Prahy) proti župnímu úřadu v Košicích stran odpočivných požitků.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím byla zamítnuta žádost st-le, býv. okol. notáře v J. na Slov., za přiznání pense a sice s odůvodněním, že st-l v roce 1919 po vypršení dovolené jemu udělené se do notářské služby nevrátil a tím dle ustanovení pensijního statutu býv. župy spišské nárok na pensi ztratil, a dále, že opustiv po převratu s výmluvou na nemoc svoje místo, odešel do Maďarska, a ježto tam nemohl nalézti místa, přijal se zatajením své nemoci místo daňového komisaře u fin. ředitelství v Bratislavě, kde působil od 19. ledna 1920 do 31. července 1923. nenabyv ani z tohoto smluvního poměru nároku na pensi.
O stížnosti uvažoval nss takto:
St-l odvozuje svůj nárok z toho, že byl obvodním notářem v J. v býv. župě spišské. Pro posouzení nároků st-lových na odpočivné požitky mohl by tedy — ovšem v mezích zák. č. 211/1920 — býti rozhodný jedině pensijní notářský statut býv. župy spišské. Statut tento stanoví v § 4, že nároku na pensi nemá, kdo opustiv svoje služ. místo přes vyzvání v době ve vyzvání stanovené do služby se nevrátí; toto ustanovení činí tedy ztrátu nároku na pensi závislou na tom, že notář opustivší svoje služ. místo byl vyzván, na svoje služ. místo se vrátiti a že vyzvání tomuto ve stanovené lhůtě nevyhověl. Úřad ovšem míní, že statut býv. župy spišské obsahuje ustanovení analogické předpisu §u 14 pens. statutu býv. župy zemplínské, dle něhož nároku na pens. požitky nemá ten, kdo svoji stanici bez povolení zanechá a na ni se během 6 měsíců nevrátí. Tomu však tak není, ježto ustanovení § 4 pens. notářského statutu býv. župy spišské jest, jak bylo uvedeno, podstatně odlišné od ustanovení § 14 statutu býv. župy zemplínské. Žal. úřad založil tedy neprávem své rozhodnutí na právním názoru, že st-l podle pens. statutu notářského býv. župy spišské pozbyl nároku na pensi již tím, že — jak úřad má za prokázáno — opustil své služ. místo.
Pokud pak žal. úřad poukazuje k tomu, že st-l odešel do Maďarska, nelze ani v tom viděti dostatečné odůvodnění nař. výroku a to nejen proto, že není uvedeno, pod který právní předpis úřad okolnost tuto subsumoval, nýbrž i proto, že okolnost tato, st-lem popřená, nebyla podle obsahu spisů náležitě zjištěna.
Není proto nař. rozhodnutí, které o nějaké jiné ustanovení pens. statutu býv. župy spišské nebo o nějakou jinou normu opřeno není, ve shodě se zákonem a bylo je zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5839. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 227-228.