NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Č. 9601.

Vyvlastnění. — Stavební ruch: I. Jak jest posuzovati způsobilost pozemku k zastavění s hlediska § 3 odst. 3 zák. č. 43/28, zejména jde-li o vyvlastnění k účelům přístavby místností vedlejších k budově již zřízené? — II. Vyvlastniti lze pozemek též pro přístavbu záchodů pro hostinec.
(Nález ze dne 12. ledna 1932 č. 14672/31.)
Prejudikatura: Boh. A 2508/23, 2648/23, 9503/31.
Věc: Antonín N. v L. proti zemskému úřadu v Praze (za zúč Žofii a Ervína S. v L. adv. Dr. Ant. Werner ze Žatce) o vyvlastnění pozemku podle zákona o stavebním ruchu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 8. srpna 1928 vyvlastnila osp v Ž. podle zák. č. 43/28 na základě výsledku místního řízení pro Antonína N. ke stavbě nutných hospodářských budov a živn. provozoven, dále pro stavbu obchodního skladiště, stáje pro dobytek, komory pro ukládání krmiva a kolny na nářadí a zboží část pozemku č. kat. . . v L., patřícího Žofii S. a Ervínu S. za náhradu 20 Kč za 1 čtvereční sáh, 350 Kč za plot a 10 Kč za 1 jeřabinový strom. — Odvolání, jež proti tomuto rozhodnutí podali vlastníci pozemku, vyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím a zrušil vyvlastňovací nález prvé stolice.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Podle § 3 zák. o stav. ruchu z 28. března 1928 č. 43 Sb. mohou pozemky soukromé, vyjímajíc příhodné pozemky parcelované, býti vyvlastněny jen tehdy, není-li v obci jiných pozemků způsobilých k zastavění. V daném případě bránila se zúčastněná strana proti vyvlastnění poukazem na to, že v obci jsou takové jiné k zastavění způsobilé pozemky a sice pozemky náležející obci. První stolice uznala důvodnost této námitky, pokud šlo o vyvlastnění půdy pro přístavbu stodoly, zamítla ji však ve příčině ostatní půdy, ježto potřeba, pro kterou st-1 zamýšlí stavěti, nemůže býti ukojena jinak, než stavbou na pozemku přilehlém k jeho stavení. Vycházela tedy 1. stolice z názoru, že způsobilost k zastavění ve smyslu cit. ustanovení nelze posuzovati absolutně, t. j. beze zřetele na to, bylo-li by stavbou na jiném pozemku vyhověno potřebě vyvlastňovatele, nýbrž že nutno k této potřebě hleděti a vyvlastnění povoliti, když by stavbou na jiném pozemku potřeba ta ukojena býti nemohla.
Rozhodnutí 2. stolice konstatuje sice, že pouhá zastavitelnost jiného pozemku nějakou stavbou nevylučuje ještě vyvlastnění požadovaného pozemku soukromého, ale že jest zapotřebí, aby onen jiný pozemek byl zastavitelný takovou stavbou, pro kterou vyvlastňovatel vyvlastnění se domáhá. Zastavitelností v tomto smyslu rozumí však nař. rozhodnutí absolutní způsobilost k zastavění dotčeného jiného pozemku projektovanou stavbou. Je-li tato dána, pak podle náhledu žal. úřadu jest vyvlastnění pozemku soukromého vyloučeno.
Nss nemohl dáti žal. úřadu za pravdu. V nál. Boh. A 9503/31 vyslovil nss, že pojem způsobilosti jiného pozemku k zastavění, jak jí rozumí zákon o stavebním ruchu, nevyčerpává se pouhou způsobilostí k provedení konkrétního projektu po stránce právní a stavebně-technické, ale že se tu požaduje nad to ještě také způsobilost k dosažení účelu, jemuž stavba jest určena. Způsobilost ta jest dána tehdy, když stavbou na dotčeném pozemku může ještě býti ukojena potřeba, jíž zamýšlená stavba má sloužiti a pro kterou za vyvlastnění bylo žádáno. Podle toho nestačí zjistiti, že jest zde pozemek obecní, který jest zastavitelný, resp. zastavitelný stavbou, pro kterou za vyvlastnění se žádá, nýbrž nutno, aby vyvlastnění mohlo z důvodu § 3 odst. 3 cit. zák. býti odepřeno, ještě zvlášť konstatovali, že projektovanou stavbou na obecním pozemku byla by rovněž ukojena potřeba uchazeče, pro kterou vyvlastnění se domáhá. Teprve když by existence tohoto předpokladu byla zjiztěna, mohl by úřad odepříti žádané vyvlastnění pozemku soukromého, aniž by mohl žadatel proti tomu důvodně namítati, že stavbou na tomto pozemku bylo by ještě lépe vyhověno jeho potřebě, než by se tak mohlo státi stavbou na pozemku obecním (srov. cit. nález). Ovšem, jde-li o stavbu vedlejších hospodářských a živn. budov, jako je tomu v tomto případě, nebylo by možno námitku vlastníka, čerpanou z § 3 odst. 3 zák. č. 43/28 zamítnouti z důvodu, že stavbou těchto vedlejších budov na pozemku obecním nebylo by vyhověno potřebě vyvlastnitele, poněvadž ony vedlejší budovy musí, aby svému účelu vyhovovaly, přistavěny býti k stávajícím již budovám hlavním a tudíž býti v bezprostřední blízkosti budov hlavních, neboť z okolnosti, že jde o budovy vedlejší, nemůže vyvlastnitel pro sebe čerpati nějakou výhodu, které by neměl, kdyby šlo o novostavbu celého objektu, a nemůže proto z tohoto důvodu dožadovati se toho, aby pro něho byl vyvlastněn pozemek v bezprostřední blízkosti budov hlavních (srov. Boh. A 2648/23). Mohlo by proto k vyvlastnění takového sousedního soukromého pozemku dojíti teprve tehdy, kdyby celý objekt (tedy jak hlavní, tak projektované vedlejší budovy) nemohl býti vhodně umístěn na pozemku, který v pořadí stanoveném v § 3 cit. zák. předchází soukromý majetek, za jehož vyvlastnění se žádá. Při tom arci bylo by, jak svrchu dovoděno, přihlížeti k tomu, aby stavbou celého objektu na takovémto pozemku bylo vyhověno potřebě žadatelově a nestačilo by pouze konstatovati, že objekt ten na dotčeném pozemku vystavěti lze.
Žal. úřad, veden jsa mylným právním názorem, že již samotná existence nesoukromého pozemku zastavitelného projektovanými vedlejšími budovami vylučuje vyvlastnění soukromých pozemků zúčastněné strany, opomenul zkoumati, zda stavební objekt, k jehož rozšíření mají projektované stavby sloužiti, mohl by býti na onom pozemku obecním zbudován, a zda by tím také potřebě st-le bylo vyhověno. Je tudíž nař. rozhodnutí v tomto bodě vadným, a poněvadž tato vada zaviněna byla nesprávným právním názorem žal. úřadu, je i nezákonným.
Pokud jde o záchod, odepřel žal. úřad potvrditi vyvlastňovací nález z dalšího důvodu, že pro takové účely nelze pozemky vůbec vyvlastňovati. Žal. úřad sice neuvedl, proč pro takové účely vyvlastniti nelze, z toho však, že se dovolává § 2 cit. zák., je patrno, že odpírá vyvlastnění pro uvedenou stavbu proto, poněvadž stavba záchodu nepatří mezi stavby, pro které podle § 2 cit. zák. lze vyvlastňovati. Náhled tento nemohl nss uznati za správný. Podle cit. předpisu mohou se vyvlastňovati pozemky pro nutnou malou provozovnu drobného živnostníka a, jak nss v nál. Boh. A 2508/23 dovodil, lze vyvlastniti pozemky i pro stavbu, jejíž účelem je pouhé rozšíření malé provozovny drobného živnostníka. Zásada tato vyslovena byla sice se zřetelem na ustanovení § 2 zák. č. 45/22, avšak dopadá stejně i na zákon č. 43/28. Jde-li tedy o stavbu vedlejších zařízení, potřebných pro malou provozovnu drobného živnostníka, nutno projekt ten posuzovati jako nutné rozšíření provozovacích místností, a nelze, jsou-li dány ostatní zákonné podmínky, odpírati vyvlastnění pro takovou stavbu z důvodu, že nespadá pod ustanovení § 2 cit. zák. o stav. ruchu. Činí-li tak nař. rozhodnutí, je i v tomto bodě nezákonným.

Citace:

č. 194. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 400-402.