Pod ustanoveni § 42 č. 5 ex. ř. lze zařaditi i žalobu domáhající se nepřípustnosti exekuce vyklizením bytu proto, že dle tvrzení žaloby přísluší žalobci právo nájemní k bytu tomuto. Pakli však zájem vymáhajícího věřitele (domácího pána) jest vážně ohrožen, nebudiž odklad povolen (§§ 42 z úvodu, 43 odst. 2 a 44, odst. 1. ex. ř.).
Názoru rekursního soudu, že žaloba stěžovatelky podaná pod čj. С III. 43/25 u okresního soudu ve V. a domáhající se zjištění, že trvá mezi ní a vymáhající stranou přímý nájemní poměr k bytu jí užívanému, který činí exekuci, povolenou proti S. V. vůči ní nepřípustnou, ježto není jeho podnájemnicí (§ 568 c. ř. s.), nevyhovuje zákonným předpokladům § 42 ex. ř. pro odložení exekuce, nelze přisvědčiti.
Ustanovení § 42 čís. 5. ex. ř. má na mysli nejen žaloby, podle §§ 35, 36 a 37 ex. ř., ale i žaloby, které z jiných důvodů (§ 39 čís. 5. ex. ř.) domáhají se soudního prohlášení exekuce za nepřípustnou, a tyto žaloby nejsou omezeny, jak se mylně domnívá rekursní soud, pouze na osobu povinného. Stěžovatelka chce právě ve sporu dosíci soudního výroku, že exekuce, povolená vyklizením bytu proti S. V., pokud by měla osvědčiti účinky také vůči ní, jako bývalé jeho podnájemnici, jest nepřípustnou, poněvadž tento podnájemní poměr byl změněn v přímý poměr nájemní k žalovanému vymáhajícímu věřiteli.
Jde tu tedy o žalobu, kterou lze podřaditi pod ustanovení § 42 čís. 5., druhé věty ex. ř. Podle ustanovení § 42 odst. 1. ex. ř. může odklad exekuce býti povolen jen za podmínek v něm stanovených, avšak ze souvislosti jeho s ustanoveními § 43 odst. 2. a § 44 odst. 1. ex. ř. plyne, že jest též soudu uvážiti, jaké účinky bude míti odklad pro strany na něm zúčastněné, a posouditi důležitost jejich zájmů na odložení, nebo na pokračování v exekuci.
Stěžovatelka opírá v tomto případě svůj nárok o nájemní smlouvu, ujednanou prý s vymáhajícím věřitelem, který smlouvu tuto však rozhodné popírá ve svém písemném ohražení, podaném ještě před rozhodnutím prvého soudu o odkladu exekuce, doličuje i svůj důležitý zájem na pokračování v exekuci i hrozící mu škodu, kdyby nemohl nové nájemnici V. smlouvy dodržeti, jejíž náhrady by těžko mohl dosíci od žalobkyně, když tato majetku nemá. Srovnají-li se zájmy vymáhajícího věřitele na vynucení nároku, který již exekučním titulem byl doložen, se zájmy a nárokem stěžovatelčiným, o němž teprve ve sporu má býti rozhodováno, zda je po právu a jest tedy pouze tvrzen, dlužno považovati ohrožené zájmy vymáhajícího věřitele v tomto případě za převážně silnější, jež mluví proti povolení odkladu exekuce (§ 42 odst. 1. ex. ř.), pročež právem návrhu na odložení exekuce vyhověno nebylo.
Rozhodnutí nejvyš. soudu ze dne 12. ledna 1926 čj. Rv I 1102/25.
Dr. Grešl.