Znění firmy pobočky cizozemské společnosti s obmez. ručením. Krajský soud v T. povolil v obch. rejstříku zápis pobočky německé společnosti s obmez. ručením, ač ve firmě pobočky název hlavního závodu obsažen byl neúplně, totiž s vynecháním slova »německá«. Stížnosti fin. prokuratury do povolení tohoto zápisu vrchní soud zemský vyhověl z těchto důvodů: Dle předpisu čl. 21. obch. z., platného i pro společnosti s obmezeným ručením, musí firma pobočky na jiném místě zřízené zníti stejně jako firma závodu hlavního, leč by v místě pobočky již byla stejná firma, ve kterémžto případě sluší k firmě pobočky přidati dodatek, jímž se od firmy již tu jsoucí zřetelně rozlišuje. Jelikož tu takového případu není, nastupuje ve příčině zápisu pobočky všeobecný předpis stejného znění její firmy s firmou závodu hlavního. Tento předpis sluší přesně vykládati, u soudu pobočky musí přesné znění firmy závodu hlavního býti zapsáno, zápis obou do rejstříku musí zníti stejně. Tomuto požadavku však navržený zápis do rejstříku nevyhovuje. Kdežto závod hlavní jest zapsán jako »Deutsche P. J. M., Ges. m. beschr. H.«, byla pobočka ohlášena k zápisu do obch. rejstříku s vynecháním slova »Deutsche« jen pod firmou »P. J. M. atd.« Tato nesrovnalost je na překážku zápisu do obch. rejstříku, pročež slušelo stížnosti fin. prokuratury vyhověti, usnesení v odpor vzaté zrušiti a naříditi, aby nedostatek ten dodatečně, a to ve lhůtě soudem I. stolice stanovené, napraven a po uplynutí lhůty návrh na zápis znovu vyřízen byl. Revisnímu rekursu firmy nejvyšší soud vyhověl a usnesení prvé stolice obnovil z těchto důvodů:Usnesení II. stolice není již proto odůvodněno, že dle §. 5., odst. 1. a 2. zák. o spol. s obmez. ruč., není vyloučeno, aby podržena byla firma podniku na společnost přešlého s dodatkem »spol. s obmez. ručením« — protože již v ohlášce bylo sděleno, že ohlašující cizozemská společnost podnik dosud pod firmou »P. J. M.« v B. jako veř. společnost provozovaný převzala, a protože toto tvrzení jest dostatečně osvědčeno současně podanou žádostí o výmaz této poslednější firmy. Ale i nehledíc k tomu, nelze přisvědčiti názoru, že pobočka zřízená v tuzemsku cizozemskou společností s obmez. ručením musí míti firmu stejného znění. Předpisy čl. 21. obch. z., na něž se soud rekursní odvolává, týčí se poboček závodů tuzemských a lze jich analogicky užíti tím méně, jelikož zák. ze dne 6. března 1906 č. 58. ř. z. pečlivě se vyhýbá tomu, aby první závod, kterým cizozemská společnost s obmez. ručením v tuzemsku obchody provozovati míní, nazýval pobočkou; nazývá jej v §§. 107., 108., 110., 111., odst. 2., a 113. důsledně »závodem tuzemským«, ačkoliv příležitostně v §. 112., odst. 2., mluví i o cizozemském »hlavním závodě«. Dále označuje § 111., odst. 3., první tuzemský závod, zřizují-li se další závody v tuzemsku, výslovně jako »tuzemský hlavní závod«, a stanoví jen ve příčině dalších tuzemských »závodův odštěpných« (poboček), že o nich užiti sluší po smyslu předpisův o pobočkách společností tuzemských. Jelikož konečně § 107. zák. o spol. s obmez. ruč. ani nepředpisuje, ani nenaznačuje, že by cizozemské společnosti obchody tuzemské pobočky pod svou firmou provozovati musily, není tu dostatečné příčiny k požadavku, aby znění firmy bylo doslova stejné. (Rozh. nejv. soudu ze dne 15. února 1916. Firm. 178.)Dr. Peka.