NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2735.

Státní úředníci. — Administrativní řízení (Slovensko): Ve věcech úředníků finanční správy — pokud nejsou ministerstvu financí zvláště vyhrazeny — není ministerstvo financí rekursní stolicí proti rozhodnutím generálního financ, ředitelství v Bratislavě; může však rozhodovati o rozkladu proti rozhodnutí gen. fin. ředitelství.
(Nález ze dne 6. října 1923 č. 16452.)
Prejudikatura: Boh. 1694 a 2390 adm.
Věc: Adolf B. v Ž. (adv. Dr. Arn. Josífko z Prahy) proti ministerstvu financí a generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě stran propočtení služebních let.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Rozhodnutím ze 6. září 1921 propočetlo gfř v Bratislavě st-li, bernímu řediteli v Ž. celkovou služební dobu k 1. lednu 1921 na 37 let 6 měsíců, při čemž mu započetlo vojenskou službu ve výměře jednoho roku, totiž ve výši předepsané služby presenční.
Proto mu přiznalo od 1. července 1921 požitky 4. stupně VII. hod. třídy. Naproti tomu nepřihlédlo k přihlášené službě důstojnické z povolání, ježto nebyla podmínkou pro přijetí do civ. služby státní (§ 13 č. 2 a nař. č. 666/20), a to tím méně, ježto st-l ztratil charakter důstojníka, poněvadž přeložen do neaktivního stavu jako pěšák (§ 13, odst. 2 b). Rozhodnutí tomu připojeno bylo právní poučení, že lze se z něho odvolati k min. financí.
K odvolání st-lovu vydalo min. fin. rozhodnutí z 23. února 1922r jímž nařídilo, aby st-li byla započtena dle § 13 č. 2 b) vl. nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb. služba důstojníka z povolání t. j. ode dne, kdy byl event. jmenován důstojnickým čekatelem. Nař. rozhodnutím intimovalo gfř st-li toto rozhodnutí min. fin. a připojilo k němu dodatek, že v důsledku toho přiznávají se st-li od 1. ledna 1921 (den nápadu 11. prosince 1917) požitky 4. plat stupně VII. hodn. třídy a že vyrovnání požitků provede tamní likvidatura.
O stížnosti do rozhodnutí tohoto podané uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí jeví se svým obsahem jednak intimátem výroku min. fin., jednak vlastním výrokem vyvozujícím důsledky z rozhodnutí ministerského.
Stížnost obrací se proti oběma částem tohoto rozhodnutí.
Pokud jde o rozhodnutí min. financí, dlužno poukázati k tomu, že v záležitostech úředníků finanční správy — pokud nejsou ministerstvu fin. zvlášt vyhrazeny — rozhoduje gfř pro Slovensko na místě min. fin. s konečnou platností.
Při názoru tomto, jejž vyslovil nss již ve svém nálezu Boh. 1694 adm., setrvává soud tento i dnes.
Ježto pak nebylo prokázáno, že by přítomná záležitost bývala ministerstvu zvlášť k rozhodování vyhrazena a min. samo na nějakou takovou výhradu se ani neodvolává, dlužno arci státi na stanovisku, že žal. ministerstvo nebylo tu oprávněno rozhodovati jako instance odvolací, takže strana, chtěla-li se domoci u úřadů finančních změny doručeného jí rozhodnutí, mohla tak učiniti výhradně rozkladem. Za daného stavu dlužno tedy v odvolání st-lově skutečně shledávati pouze rozklad, a ježto min. fin. odvolání to jako nepřípustné neodmítlo, nýbrž pustilo se do melitorního rozhodování o něm, nutno míti za to, že je skutečně považovalo za rozklad a že o něm rozhodovalo jako o rozkladu, k čemuž arciť jsouc ve věcech úředníků fin. správy na Slov. touž instancí jako gfř, oprávněno bylo.
Bylo se tedy nss-u zabývati meritorním obsahem tohoto rozhodnutí a v tom směru uvážil:
St-l brojí v prvé řadě proti tomu, že mu nebyla započtena celá služební doba důstojnická. Podle § 13 č. 2 lit. a) cit. vlád. nař. č. 666 z r. 1920 má státní zaměstnanec nárok, aby mu ze služby důstojníka z povolání — jestliže měl vzdělání předepsané pro civ. státní službu, o niž jde, — započtena byla celá t. zv. služba rovnocenná t. j. služba, jež byla podmínkou pro přijetí do civilní služby státní anebo obsahovala výkony téhož druhu.
Je tedy započtení celé služby důstojnické vázáno na dvojí předpoklad, t. j. jednak, aby státní zaměstnanec před vstoupením do civilní státní služby měl už vzdělání předepsané pro službu tuto, jednak aby jeho důstojnická služba byla rovnocennou s jeho službou civilní. Tato rovnocennost pak definována jest tak, že musí jíti o službu, jež buď byla podmínkou pro přijetí do civilní služby státní neb obsahovala výkony téhož druhu.
Žal. úřad v nař. rozhodnutí nevyslovil, kterou z podmínek právě uvedených u st-le splněnu neshledává, ani z jakého důvodu k takovémuto úsudku dospěl. Tato neúplnost naň rozhodnutí zabraňuje však jak st-li, aby se proti rozhodnutí tomu účinně bránil, tak i nss-u, aby je spolehlivě přezkoumati mohl. V tom nutno spatřovati podstatnou vadu, pro kterouž rozhodnutí to bylo zrušiti dle § 6 zák. o ss. Ježto pak rozhodnutí gfř v dalším svém výroku jeví se pouhým provedením tohoto vadného rozhodnutí ministerského, slušelo nař. rozhodnutí také v této jeho části zrušiti.

Citace:

č. 2735. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 713-715.