Čís. 12584.

Nepřípustným jest mezitímní určovací návrh, jímž se má určití právo nebo právní poměr, o němž musí býti rozhodnuto již k žalobě. Rovněž nepřípustným jest mezitímní určovací návrh, jímž se požaduje rozhodnutí o budoucích poměrech, ve kterých ani nemusí jíti o strany rozepře.
(Rozh. ze dne 5. května 1933, Rv I 2288/31.)
Československé státní dráhy vybraly od postupitelky žalující firmy zdržné 80 Kč. V řízení o žalobě proti dráze o zaplacení 80 Kč vznesla žalobkyně mezitímní určovací návrh, že žalované nepřísluší právo vybírati v obdobných případech zdržné na základě čl. 62 § 4 př. řádu ani doplňujícího ustanovení k tomu článku s odvoláním se na vládní nařízení čís. 95/1930 sb. z. a n. a ocenila zájem na zjištění na 500 Kč. Procesní soud prvé stolice I. zjistil, že žalované dráze nepřísluší právo vybírati zdržné, II. uznal žalovanou povinnou zaplatiti žalobkyni 80 Kč. Odvolací soud I. odmítl odvolání žalované z rozsudku prvého soudu, pokud jím byla žalovaná odsouzena k zaplacení 80 Kč; II. vyhověl odvolání žalované z odstavce I. rozsudku prvého soudu a změnou rozsudku prvého soudu uznal právem, že žalované přísluší vybírati zdržné.
Nejvyšší soud k dovolání žalobkyně zrušil napadený rozsudek v odstavci II., jakož i rozsudek soudu prvé stolice v odstavci I. a odmítl mezitímní určovací návrh žalobkyně.
Důvody:
Mezitímní zjišťovací návrh, má-li býti potřebným určiti právo, neb právní poměr, musí přesahovati rámec základního sporu, právo, které se má zjistiti, nesmí se vyčerpávati v nároku žalobou uplatňovaném, neboť jinak by nebylo zapotřebí, by se zjišťovalo. Důsledkem toho jest zbytečný a tím také nepřípustný mezitímní zjišťovací návrh, jímž se má určiti právo nebo právní poměr, o němž musí býti již k žalobě rozhodnuto. V souzeném případě vyčerpává a kryje se mezitímní zjišťovací návrh, že žalované straně nepřísluší právo vybírati zdržné s odvoláním se na vládní nařízení čís. 95 sb. z. a n. z r. 1930 a na základě § 4 čl. 62 ž. př. řádu a na základě doplňujícího ustanovení V k tomuto článku vydaného, s návrhem žalobou uplatněným na plnění a důsledkem toho jest zbytečným a podle ustanovení § 236 c. ř. s. nepřípustným a bylo jej odmítnouti, což se mělo státi již soudem prvé stolice. Pokud pak byl učiněn mezitímní zjišťovací návrh, že žalovanému nepřísluší v obdobných případech vybírati zdržné, požaduje se rozhodnutí o budoucích poměrech, ve kterých nemusí jíti ani o strany ve sporu jsoucí, vlastně žádá se takovým způsobem na nejvyšším soudu posudek v otázce právě nadhozené, k čemuž však nejvyšší soud není povolán, a nelze toho účelu docíliti ani vyumělkovaným obcházením předpisů procesního práva, jakž se činí právě v souzeném případě.

Citace:

č. 12584. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 610-611.