NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 2

Č. 4889
.
Učitelstvo: * Snížením počtu tříd na veřejné škole národní sníží se též funkční přídavek řídícího učitele (čl. 1 § 3 zákona č. 251/22).
(Nález ze dne 11. září 1925 č. 16800).
Věc: Engelbert W. v B. (adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o činovní přídavek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Obecná škola v B., jejíž správcem st-l je, byla trojtřídní, a požíval st-l činovního přídavku 350 K ročně; když škola od 1. září 1922 byla zredukována na dvoutřídní, byl st-li rozhodnutím ošv-u v T. z 24. srpna 1923 ve smyslu § 3 č. 2 výnosu žal. úřadu ze 7. dubna 1923 č. 42105/1 činovní přídavek od 1. září 1922 vyměřen částkou toliko 300 K ročně. Rekurs st-lův byl rozhodnutím zšr-y 9. října 1923 zamítnut jako neodůvodněný vzhledem k tomu, že funkční přídavek podle § 3 zák. č. 251/22 se vyměřuje poď.e počtu tříd tím způsobem, že k základnímu funkčnímu přídavku se pro každou třídu postupnou nebo pobočnou povoluje přídavek ročních 50 K; zrušením jedné třídy odpadá také příslušná částka 50 K z funkčního přídavku.
Další rekurs st-lův byl pak nař. rozhodnutím zamítnut z důvodů rozhodnutí zšr-y.
Stížnost neshledal nss důvodnou:
Podle původního znění paritního zákona z 23. května 1919 č. 274 Sb., § 9, měli »správcové škol, řídící učitelé ... nárok na činovnické (funkční) přídavky« (a na byt nebo příbytečné) »podle předpisů pro jednotlivé země platných«. Toto znění bylo zákonem ze 13. července 1922 č. 251 Sb., čl. I § 3 pozměněno tak, že správcové škol, řídící učitelé »mají nárok na přídavky činovní (funkční) do výslužného vpočítatelné. Základní přídavek činovní řídících učitelů a správců škol obecných činí 200 Kč .... ročně; tento základní přídavek se zvyšuje o 50 K ročně za každcu třídu ať postupnou nebo pobočnou, z níž se ta která škola nebo školy témuž . . . řídícímu učiteli podřízené skládají, s tím omezením, že největší činovní přídavek může činiti.. . 500 Kč ročně . ..«.
Již z tohoto rozdílu textace, dále z úvodních slov čl. I. § 3 zákona č. 251/22: »§ 9 zák. (paritního) se ruší a nahrazuje se takto«, je zřejmo, že — kdežto původní paritní zákon navazoval na předpisy dříve platné v jednotlivých zemích, — zákon čís. 251/22 přerušuje spojitost s dřívějším stavem a dekretuje v příčině výměry funkčních přídavků předpisy zcela nové (třeba snad v tom či onom detailu s tím či oním dřívějším zemským zákonem shodné), jednotně pro celé území resp. pro všechny osoby, na které resp. pro které zákon paritní platí. Odpadá tedy vůbec nutnost porovnávati stav utvořený v tomto směru zákonem čís. 251/1922 se stavem, jaký platil dříve podle původního § 9 zák. paritního resp. podle § 27 zák. česk. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. ve znění zák. z 27. ledna 1903 č. 16 z. z., po případě podle § 33 osnovy zákona o platech učitelských z r. 1913; při tom se ostatně co do otázky právní povahy této osnovy a možnosti nároků z ní plynoucích poukazuje na právní názor, vyslovený v nál. Boh. 4033 adm. toho obsahu, že osnova tato nezakládá pro osoby učitelské žádného právního nároku. Je proto úplně lhostejno, jaká byla úprava funkčního přídavku st-lova před zákonem č. 251/1922, a jsou vývody stížnosti, zabývající se tímto stavem, bezpředmětné. Naopak jest otázku, zda st-lův činovní přídavek následkem snížení počtu tříd na jeho škole byl snížen o 50 K ročně právem nebo neprávem, posuzovati za platnosti zákona čís. 251/22 výhradně podle tohoto zákona.
Shora uvedený předpis zákona čís. 251/1922 ustanovuje zcela všeobecně, že funkční přídavek se skládá jednak ze základní částky 200 K, jednak ze zvýšení 50 K za každou třídu, na škole zřízenou. Tento předpis je — jak řečeno - - zcela všeobecný, bezvýhradný a je omezen jediné potud, že celková výměra funkčního přídavku je limitována částkou 500 K. Zákon mluví tu zcela všeobecně o třídách, z nichž se škola nebo školy skládají; užívá tedy přítomného času, z čehož — jelikož opačného ustanovení není — nutno souditi, že rozhoduje onen počet tříd, který tu jest v tu kterou dobu, pro kterou funkční přídavek se vyměřuje. Zákon dále mluví zcela povšechně o »každé třídě ať postupné nebo pobočné«, při čemž jen v příčině počítání expositur má další zvláštní předpis (§ 9 par. zák. ve znění čl. I § 3 zák. č. 251/22, odst. prvý, věta třetí).
Zákon tedy zřejmě nečiní rozdílu co do povahy a trvalosti jednotlivých tříd, což by — vzhledem k fluktuaci počtu tříd zatímních, avšak i zřetelem na značné změny v počtu tříd vůbec, které právě v posledních letech se vyskytly a které ovšem i zákonu čís. 251/22 dobře jsou známy (viz na př. § 7. II. odst. zák. č. 251/22) — zajisté byl výslovně vytknul, kdyby rozdíl takový byl chtěl resp. kdyby byl chtěl, aby výměra funkčního přídavku jednou dosažená zůstala petrifikována na celou budoucnost bez ohledu na změny v počtu tříd, které časem nastanou.
Ostatně by výklad stížnosti musil důsledně vésti k tomu, že by naopak i budoucí zvýšení počtu tříd zůstalo bez vlivu na výměru funkčního přídavku jednou přiznaného, kterýžto důsledek by ovšem nebylo lze srovnati se zněním zákona. Když však přírůstek třídy zvyšuje funkční přídavek, nelze nahlédnouti, proč by odpadnutí třídy mělo zůstati bez vlivu na výměru přídavku toho.
Tento stav ostatně také zcela odpuvídá všeobecné tendenci zákona, nesoucí se za zlevněním osobního nákladu národního školství (viz na př. čl. I. §§ 2, 6, 7, 8. čl. V. odst. 2, věta 3, čl. VIII., odst. 1, čl. X. odst. 1, věta 2. a pod.). S touto tendencí nebylo by však lze srovnati, aby funkční přídavek, tedy zvláštní odměna za určitý výkon, byl poskytován v době, kdy výkon ten — aspoň částečně — se nekoná, kdy totiž správci školy odpadnutím třídy odpadly též určité práce.
Na tom nemůže nic měniti ta okolnost, že funkční přídavek je podle čl. I. § 3 zák. č. 251/1922 resp. též podle § 28 odst. 3., věta třetí zákona čís. 274/1919 do výslužného započítatelný, poněvadž započítatelným jest ovšem funkční přídavek — stejně jako jinaké součásti požitků do pense započítatelné — jen onou výměrou, v jaké ho dotčený učitel požívá v době svého pensionování.
Bezdůvodně dovolává se stížnost toho, že při přeložení nemá učitel utrpěti újmy na svých požitcích, neboť o přeložení v daném případě zřejmě nejde, jelikož st-l byl a zůstal na témže místě.

Citace:

č. 4889. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 93-95.