Rozhodnutí nejvyššího správního soudu ve věcech v finančních.

Poplatky dědické:

Bylo-li původně na základě testamentu vloženo vlastnické právo k velkostatku pro děti a doživotní užívání pro matku, později však změněn na podnět pozůstalostního soudu zápis na vlastnictví pro matku s obmezením substitučním pro děti, nelze při prodeji velkostatku se souhlasem substitutů a rozdělení kupní ceny mezi matku a substituty předepsati substitutům dědické poplatky z důvodů předčasného zániku substituce, když právo k opravě původní výměry dědických poplatků bylo promlčeno.
(Nález ze dne 6. června 1922 č. 7941.)
Výmazné prohlášení: Bylo-li na touž pohledávku vydáno dvojí výmazné prohlášení, jest platiti poplatek z obou listin.
(Nález ze dne 16. června 1922 č. 8475.)
Poplatky dědické: Pohledávka švakra zůstavitelova může býti prokázána jen listinou odpovídající § 21. prov. nař. č. 397/1915.
(Nález ze dne 16. června 1922 č. 8476.)
Nemovitostní poplatek: Nutnost slyšení poplatníka o skutečnostech rozhodných pro otázku, zda jde o příslušenství nemovitostí.
(Nález ze dne 23. června 1922 č. 8918.).

Citace:

K § 162, odst. 2, zák. č. 221/1924 sb. z. a n. Zaměstnavatel může smluviti s osobou třetí, že ona bude zcela nebo zčásti hraditi pojistné za učně. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1930, svazek/ročník 11, s. 119-119.