Čís. 15570.

Majitel směnky, jenž svěří směnku domiciliátovi, zmocňuje ho tím, aby vydal směnku proti zaplacení směnečné částky směnečnému dlužníkovi; v takovém případě neodpovídá směnečný dlužník za to, že domiciliát neodvedl přijaté směnečné částky majiteli směnky.
(Rozh. ze dne 5. listopadu 1936, Rv I 2646/34.)
Žalovaný směnečný dlužník zaplatil směnečnou částku domiciliátovi směnky, jenž mu na to vydal směnku, kterou mu majitel směnky svěřil. Přijatou směnečnou valutu však domiciliát směnky majiteli směnky neodevzdal. Prvý soud vyhověl žalobě majitele směnky proti směnečnému dlužníkovi (akceptantovi) na zaplacení dluhu, jejž mu ze směnky dluhoval, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Šlo o domicilovanou směnku s vyplněným domicilem, tedy o směnku s udáním osoby, která má v domicilu zaplatiti směnku v den splatnosti (§ 22 sm. zák.). Tato osoba je plnomocníkem akceptanta, aby platila jako jeho orgán. Právní význam domicilování záleží v tom, že směnka musí býti presentována k placení domiciliátovi. Podle tvrzení žalobcova byla sporná směnka svěřena domiciliátce. Svěření toto mohlo se státi jen majitelem směnky, za samozřejmého dalšího poukazu domiciliátce, aby ta svěřenou směnku při jejím proplacení směnečnému dlužníkovi vrátila a přijatou částku žalobci odvedla, po případě, aby při nezaplacení směnky ji protestovala pro neplacení. Odporuje zákonu (§ 35 sm. zák.) tvrzení žalobcovo, že v souzeném případě byla domiciliátka povinna vydati tuto směnku po zaplacení směnečné částky jemu jako věřiteli, neboť směnečný dlužník je povinen platiti jen proti vydání kvitované směnky (§ 35, odst. 1 sm. zák.). Žalovaná směnku splatnou dne 31. října 1932 kryla (zaplatila) domiciliátce již 15. října 1932 a byla jí směnka vrácena. Jestliže tedy majitel směnky ji svěřil domiciliátce s uvedeným a samozřejmě předpokládaným úkolem dalším, a domiciliátka jej přijala a také zčásti jej splnila vrácením směnky směnečnému dlužníkovi při zaplacení směnečné částky, došlo mezi majitelem směnky a domiciliátkou k uzavření smíšené smlouvy uschovací a zmocňovací ve smyslu § 960 obč. zák. a tím nastal mezi těmito osobami přímý smluvní poměr. Domiciliátka vystupovala v souzeném případě ve dvojí funkci, jednak jako zmocněnec akceptantův — žalovaného —, aby totiž platil při splatnosti směnky, jednak jako zmocněnec majitele směnky podle výše uvedeného svěřeného úkolu. Přijal-li tento zmocněnec směnečnou částku od žalovaného a tomuto vrátil směnku, aniž přijatou částku odvedl svému zmocniteli — žalobci —, neprovedl řádně a úplně svěřený mu úkol vůči tomuto, porušil tím povinnosti jemu uložené předpisy § 1009 obč. zák. a byl jemu práv z náhrady škody podle § 1012 obč. zák. Tuto škodu nemůže dovolatel (žalobce) požadovati již od žalovaného, nýbrž jen od svého smluvníka, jemuž směnku svěřil s dalším naznačeným příkazem a jenž ho zklamal.

Citace:

Čís. 15570.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1043-1044.