Čís. 14081.

Úprava pachtovného (vl. nař. ze dne 29, července 1933, čís. 164 Sb. z. a n.).
Oprávnění pachtýře, domáhali se úpravy pachtovného, není dotčeno vnucenou správou pachtovních práv.
(Rozh. ze dne 10. ledna 1935, R I 1606/34.)
Návrhu pachtýře J. M. na úpravu pachtovného podle § 7 vládního nařízení ze dne 29. července 1933 čís. 164 sb. z. a n. vyhověly oba nižší soudy, rekursní soud z těchto důvodů: Názor propachtovatelův ve stížnosti, že J. M. nebyl oprávněn zasílati propachtovateli A. H. dopis z 22. srpna 1933, v němž žádá o úpravu pachtovného za rok 1932—1933 z důvodu, že tehdy ještě byla proti J. M. i jeho manželce L. M. vedena vnucená správa, nelze sdíleti. Práva pachtovní byla dne 11. srpna 1933 prodána veřejnou dražbou L. W. a ihned mu přiklepnuta, takže tím zanikla oním okamžikem pachtovní práva pro J. a L. M., byvše prodána L. W., tím spíše, an zástupce A. H. ihned po dražbě prohlásil, že odpor proti příklepu L. W. nečiní. Tím ovšem zanikla již dne 11. srpna 1933 i vnucená správa na pachtovní práva dotud J. a L. M. příslušející. Mohli se proto domáhati dopisem z 22. srpna 1933 jako pachtýři v roce 1932/1933 úpravy, t. j. slevy z pachtovného ve smyslu vlád. nař. čís. 194/33, jsouce k tomu legitimováni.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu a v otázce, o niž jde, uvedl v
důvodech:
Pokud jde o otázku oprávnění pachtýřova, domáhati se úpravy pachtovného, se připomíná, že toto oprávnění nebylo dotčeno tím, že byla zavedena vnucená správa pachtovních práv. Podle § 99 ex. ř. ztrácí dlužník jen právo nakládati užitky vnucenou správou postiženými a nesmí se proti vůli vnuceného správce účastniti správy, ale jinak jsou mu jeho práva ponechána a nelze mu brániti ve výkonu oprávnění, kterým se užitky správy zvyšují zmenšením pachtovného, obzvláště, když vnucený správce oprávnění toho nepoužil.

Citace:

č. 14081. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 46-46.