Č. 3467.

Pozemková reforma: I. Vysloví-li příslušný řádný soud, rozhoduje o správnosti dané výpovědi z hospodaření, v důvodech, že dotčený majetek záboru nepodléhá, není tento jeho výrok autoritativním rozhodnutím o záboru, v kterémžto směru rozhodovati přísluší naopak stpú-u. — II. Okolnost, že v místě není uchazečů o příděl půdy zabrané, není záboru na překážku. — III. O rozsahu nároku na vyloučení půdy ze záboru podle § 11 zák. záb.
(Nález ze dne 9. dubna 1924 č. 2738).
Prejudikatura: Boh. 814, 1136 adm. a jiné.
Věc: Izidor a Božena H. v N. proti stánímu pozemkovému úřadu (sen. pen. v. v. Rudolf Výšin) o propuštění zabraných nemovitostí ze záboru.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Byvše vyrozuměni výměrem okr. soudu v Š. ze 16. dubna 1921 o tom, že k návrhu stpú-u vykonána byla poznámka záboru a zamýšleného převzetí jejich nemovitostí zapsaných ve vl. — obce N. — a obce J. a vyzvání k prohlášení podle § 11 záb. zák., podali st-lé prohlášení to v ten rozum, že jejich nemovitý majetek čítá celkem asi 440 kat. jiter, z čehož připadá na ornou půdu 360 k. j. 625 čtv. s., na louky 20 k. j. 1578 čtv. s., zahrady 1 k. j. 985 čtv. s., pastviny 45 k. j. 321 čtv. s., les 1 k. j. a neplodnou půdu 14 k. j. 794 čtv. s., celkem tedy 443 k. j. 903 čtv. s. Počítají-li, že má býti majitelům ponecháno 150 ha orné půdy a 100 ha jiné půdy, jednalo by se s hlediska stpú-u pouze o zábor asi 130 jiter, tedy plochy poměrně jen nepatrné. Žádají, aby úřad přihlédl k ustanovením § 11 záb. zák. a §§ 12 a 19 zák. příd., zejména k tomu, že v N. a I. není místní potřeby půdy, že by se uchazečům nehodila, dále že následkem špatné jakosti půdy majitelé potřebují větší plochy, mají-li racionelně hospodařiti. Žádají tedy, aby poznámka zamýšleného převzetí byla vůbec vymazána. Kdyby úřad přes to chtěl na záboru trvati, označují s výhradou rekursu k převzetí parcelu top. č. 862 ve vl. č. 82 obce I.
Nař. nyní rozhodnutím vyslovil pak žal. úřad podle §§ 7 a 11 zák. č. 330/19, že propouští st-lům ze záboru podle § 11 záb. zák. všechny nemovitosti zapsané v pozemkoknižním protokolu č. 6 obce N. a dále parcely č. top. 1423 role, č. 1461 role a 1462 role zapsané v protokole č. 82 obce I. čili podle katastrálního stavu zemědělské půdy 271 k. j. 706 čtv, s., a jiné půdy 41 k. j. 1552 čtv. s., celkem 313 k. j. 558 čtv. s. Výpověď daná vlastníkům z hospodaření stává se bezúčinnou ohledně J
nemovitostí ze záboru propuštěných. Žádost za propuštění zbývajících nemovitostí zamítá se jako bezdůvodná.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss:
Námitky stížnosti lze shrnouti celkem ve tři body a to: 1. že žal. úřad pokračoval v provedení pozemkové reformy na zabraném majetku přes to, že sedrie v K. prohlásila výpověď z hospodaření za neplatnou zjistivši, že majetnost ta záboru nepodléhá, 2. že nevyloučil ve prospěch st-lů z nemovitostí těch plochy 250 ha, případně že nepropustil k jejich žádosti podle § 11 záb. zák. plochy přesahující míru v § 2 téhož zákona uvedenou a 3. že prohlašuje alespoň částečně danou výpověď za platnou, ač k-ská sedrie ji zrušila.
Nss shledal však všechny tyto námitky bezdůvodnými, neboť
ad 1. st-lé přehlížejí, že výrok sedrie té není autoritativním rozhodnutím příslušného úřadu o přípustnosti záboru. Sedrie řešila si otázku tu pouze jako prejudicielní s hlediska oprávněnosti dané výpovědi z hospodaření na zabraném statku, závěr však, k němuž v tomto směru dospěla, není rozhodnutím, jež by bylo schopno právní moci a jímž by tedy otázka ta mezi stpú-em s jedné a majitelem zabraného statku s druhé strany byla pravoplatně vyřešena. K výroku takovému by sedrie nebyla vůbec příslušná, když, jak ze zákonů o pozemkové reformě patrno, kompetence řádných soudů k tomu kterému úkonu byla výslovně a zvláště stanovena (ku př. v §§ 2, 18, 20, 46 náhrad. zák.), a tím teprve úkon ten byl vyňat z příslušnosti úřadů správních, otázka přípustnosti záboru však k věcem přikázaným řádným soudům nenáleží. Ostatně však i z výroku sedrie samého je patrno, že soud ten ani nepomýšlel na to, aby otázku tu autoritativně řešil, uváděje svůj právní názor a závěr o názor ten se opírající pouze jako důvod, proč odpověděl záporně na otázku, k jejímuž rozhodnutí bylo by zák. povolán, totiž stran platnosti dané výpovědi. Poněvadž pak platnost výpovědi platnosti záboru nikterak se nedotýká, nelze spatřovati nezákonitost v postupu žal. úřadu, když rozhoduje o návrhu st-lů o přídělu či propuštění zabraného majetku podle § 11 záb. zák., ponechal onen výrok sedrie bez povšimnutí.
ad 2. Pokud ze stížnosti lze souditi, sdílí názor, že majitelům zabraných nemovitostí náleží již po zák. příděl plochy 250 ha z majetku toho bez ohledu na to, zda jde o půdu zemědělskou či jinou a že pouze ohledně plochy výměru tu přesahující lze mluviti o propuštění ze záboru. Jinými slovy st-lé hájí tím stanovisko, že výměra 250 ha z majetku celkem většího jest záboru prosta, a že tedy disposice žal. úřadu mohou se vztahovati pouze na část výměru tu přesahující.
Názor ten je však mylný, když, jak nss opětovně vyslovil a odůvodnil, zejména i v nál. Boh. 814 adm., podléhají záboru všechny nemovité, majetnosti, čítající více než 150 ha půdy zemědělské, nebo 250 ha půdy vůbec, tedy jak zemědělské, tak i jiné půdy, pokud jen půda zemědělská nepřesahuje plochy 150 ha, kdy nastane zábor již z tohoto důvodu. Jakmile však podmínka ta je dána, jest zabrána celá majetnost, tedy i půda zeměd. do 150 ha, resp. půda jiná do 250 ha (s menší kvótou půdy zemědělské než 150 ha) a disposice žal. úřadu vztahují se na celou zabranou majetnost. Chce-li majitel půdu tu z disposice žal. úřadu vyňati, může učiniti tak pouze cestou § 11 záb. zák., kdy požadovaná plocha vystoupí ze záboru teprve výrokem žal. úřadu, při čemž hranice § 2 téhož zák. přichází v úvahu jen potud, zda jde o právní nárok žadatelův či také o plus, jehož propuštění ponecháno je úvaze úřadu se zřetelem k daným okolnostem toho kterého případu.
Ve sporu, o nějž jde, žal. úřad zjistil a st-lé nepopírají, že celková plocha jejich majetnosti přesahuje výměru 250 ha, v čemž zahrnuta je zemědělská půda větší než 150 ha. Pak měli st-lé podle § 11 záb. zák., jak nss v cit. nál. vyložil, právní nárok na to, aby jim bylo přiděleno, tedy ze záboru propuštěno, 150 ha půdy zemědělské a 100 ha půdy jiné. St-lé však nároku v tomto rozsahu a způsobu neuplatňovali žádajíce, nebude-li jim ponechán statek celý, aby jim bylo ponecháno zemědělské půdy více, než 150 ha, za to však jiné půdy méně, než 100 ha. Prohlášení to nelze vykládati jinak, než že se st-lé vzdali nároku na větší výměru půdy jiné za to, že bude jim propuštěno půdy zemědělské více, než by jim podle §§ 11 a 2 náleželo.
St-lé vytýkají ovšem, že úřad měl jim propustiti také zbytek zabraného statku alespoň s hlediska 2. věty § 11 záb. zák. Po názoru nss není však ani tato námitka odůvodněna, neboť z předpisu toho nelze nikterak dovozovati, že by žadatelům náležel právní nárok na propuštění větší výměry, než stanovena jest v první větě téhož § (arg. »mají právo... nepřesahující...« v první větě, naproti lze propustiti ve větě druhé), a nevyhověl-li tedy úřad st-lům v tomto směru, nelze spatřovati v tom Bezprávného zásahu v jejich subjektivní práva (§ 2 zák. o ss), nehledí-li se ani k tomu, že — jak ze správních spisů a nař. rozhodnutí patrno — úřad k okolnostem st-li v tomto směru uvedeným skutečně přihlédl a v úvahu je vzal, dav se právě jimi pohnouti k tomu, aby jim na půdě zemědělské propustil více, než by podle zák. měli nárok.
Dovolávají-li se st-lé toho, že v místě není potřeba půdy, poněvadž není uchazečů o ni, čímž v podstatě brojí proti převzetí zbytku zabraného statku státem, stačí poukázati k nál. Boh. 1136 adm., kde nss dovodil podrobně bezdůvodnost této námitky se zřetelem k ustanovení § 10 záb. zák., dle něhož stát může si podržeti zabrané nemovitosti také pro sebe, aniž by je vůbec přidělil.
Ad 3. Bezdůvodnost této námitky patrná je již z doslovu nař. výroku, jímž žal. úřad vyslovil — byť i následkem rozhodnutí sedrie zbytečně — pouze bezúčinnost výpovědi stran nemovitostí ze záboru propuštěných, jakožto logický následek onoho propuštění, aniž by však bylo lze důvodně souditi, že tím zamýšlel trvati na její platnosti a účinnosti, pokud jde o nemovitosti nepropuštěné, přes onen výrok sedrie.
Bylo tedy zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3467. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1007-1009.