NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5152.

Obecní úředníci (Podk. Rus): Obecní úředník města Užhorodu nemá nároku na připočtení válečných pololetí pro vyměření výslužného ani na to, aby mu percentuelní sazba byla počítána za každý rok služební doby přesahující dobu 10 let 2,4% místo pouhými 2%.
(Nález ze dne 24. listopadu 1925 č. 22582.)
Věc: Hlavní město Užhorod proti županskému úřadu v Užhorodě o pensijní požitky Dra Alexe S.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud do služební doby rozhodné pro výměru pensijních požitků Dra A. Š. započetlo válečná půlletí v době dvou roků 6 měsíců a pokud při výměře pense stanovilo procentní sazbu 2,4% za každý rok, přesahující 10 let služby, zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Usnesením správního výboru hlavního města Užhorodu ze dne 27. února 1923 byl st-l, městský hlavní prokurátor, dán dnem 1. března 1923 na odpočinek a pensijní požitky vyměřeny mu na základě služební doby 26 roků 3 dnů podle § 28 statutu 72%, tedy částkou celkem 9527 K. — — —
K odvolání Dra Š. zrušil županský úřad nař. rozhodnutím usnesení správního výboru a vyměřil Dru Š. pensi tak, že ke služební době vzaté za zaklad správní komisí, připočetl dle zákona č. 541/19 (recte 457/19) válečná léta 2 1/2 roka, takže služební doba činí 28 let, 7 měsíců (správně 6) a 3 dny, okrouhle 29 let, dále že pensi vyměřil za 10 let 40%, za dalších 19 let po 2,4%, celkem 85•6% ze služného podle 7. hod. tř. 2. stupně podle zák. č. 394/1922 ... ročně, úhrnem 14 147 Kč.
Stížnost města vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost ve dvou směrech a to: 1. že Dru Š. započtena byla do služ. doby rozhodné pro výměru pensijních požitků válečná půlletí dle zákona 457/19 a 2. že procentní sazba za každý rok započítatelné služby přesahující 10 let byla stanovena 2•4% místo 2% dle předpisu měst. pensijního statutu.
Mezi stranami není sporu o tom, že Dr. Š. nebyl úředníkem státním, nýbrž úředníkem města Užhorodu. Dle toho jest právní nároky z jeho služ. poměru a tudíž i nárok jeho na zaopatřovací požitky posuzovati dle příslušných služebních řádů, pokud se týče dle pensijních statutů města Užhorodu; předpisy o služebních resp. zaopatřovacích požitcích a výhodách pro státní zaměstnance mohly by se na Dra Š., jakožto zaměstnance města Užhorodu, vztahovati jen tenkráte, kdyby v předpisech těch bylo výslovně stanoveno, že normami těmi upravují se poměry tohoto druhu zaměstnanců, k jakým patřil i Dr. Š., nebo kdyby do služebních řádů a usnesení upravujících právní poměry zaměstnanců města Užhorodu byla pojata ustanovení, že předpisy o zaopatřovacích požitcích resp. výhodám pro státní zaměstnance platí i pro zaměstnance města Užhorodu. Pokud není specielních ustanovení tohoto druhu, jsou služební řády a usnesení města Užhorodu, ovšem v mezích § 19 zákona č. 394/1922, jediným a výlučným podkladem právních nároků, plynoucích ze služ. poměrů zaměstnanců tohoto města.
Posuzuje-li se nař. rozhodnutí s tohoto hlediska, jest uznati, že odporuje právnímu řádu v obou bodech, jež stížností brány jsou v odpor.
Pokud jde o válečná půlletí v celkové výměře 2 roků a 6 měsíců, započetl je žal. úřad do služ. doby rozhodné pro výměru pensijních požitků Dra Š. na základě zákona č. 457/1919. Leč zákon tento nazvaný v podtitulu zákonem o přípočtech válečných let státním zaměstnancům přiznává nárok na započtení válečných půlletí jen zaměstnancům státním a neobsahuje žádného ustanovení, z něhož by mohlo býti dovozeno, že výhoda připočtení válečných půlletí poskytnutá zaměstnancům státním, jest již tímto zákonem přiznána jiným veřejným zaměstnancům, kteří nejsou zaměstnanci státními.
Jestliže tedy žal. úřad započetl Dru Alexu Š., jakožto zaměstnanci města Užhorodu, do služ. doby rozhodné pro výměru pens. požitků válečná půlletí na základě zák. č. 457/1919, jest postup tento v odporu s právním řádem.
Obdobně jest posuzovati i určení procentní sazby za každý rok započítatelné služby přesahující 10 let. Žal. úřad určuje tuto sazbu 2,4%, neodvolává se na žádnou právní normu, leč z obsahu správních spisů, jmenovitě z odvolání Dra Alexe Š., dovozujícího, že procentní sazba má býti určena dle norem, platných pro zaměstnance státní, jest patrno, že určení to stalo se dle předpisu § 1 čl. IV zákona z 19. února 1907 č. 34 ř. z. v odporu s ustanovením §u 28 měst. pens. statutů, stanovícího za každý rok započítatelné služby, přesahující 10 let, sazbu toliko 2%. Z důvodů již nahoře uvedených jest i toto určení procentní sazby v odporu s právním řádem, pročež bylo nař. rozhodnutí v obou směrech, v nichž bylo vzato v odpor, zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5152. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 570-572.