NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8445 —
Č. 8445.

Četnictvo. — Zaměstnanci veřejní. — Domovské právo (Slovensko): * Bývalému uherskému četnickému pensistovi, jemuž bylo uděleno čsl. státní občanství podle zák. č. 152/26, nelze upírati nárok na odpočivné požitky ve smyslu § 76 zák. č. 153/23 — Č. 8445 —
resp. § 5 zák. č. 194/20 z důvodu, že neprokázal domovského práva od 1. ledna 1910 v některé obci čsl. republiky (§ 5 zák. č. 194/20) a že nároku na pensi neuplatnil ve lhůtě § 76/3 zák. č. 153/23.
(Nález ze dne 21. února 1930 č. 2781.)
Věc: Jan G. v D. (adv. Dr. Jos. Šerý z Prahy) proti ministerstvu vnitra o odpočivné požitky četnické.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-1 byl jako uher. četnický kapitán přeložen pro invaliditu dnem 1. listopadu 1911 na trvalý odpočinek, byl však na dobu světové války reaktivován a povýšen na majora a později na podplukovníka, a dnem 1. ledna 1919 maďarskou vládou přeložen opět do výslužby. Jeho žádost o přiznání čsl. státního občanství ve smyslu § 9 úst. zák. č. 236/20 byla rozhodnutím min-a pro Slov. z 12. února 1923 zamítnuta jako opožděně podaná. Jeho žádosti za přiznání dom. příslušnosti v Bratislavě se zpětnou platností od roku 1904, zamítnuté městským úřadem v Bratislavě vyhověl župní úřad, ale rozhodnutím řečeného min. z 21. ledna 1924 byl dotčený výnos župního úřadu zrušen jako protizákonný a absolutně zmatečný, stížnost pak do tohoto rozhodnutí byla nss-em zamítnuta. Rozhodnutím z 11. dubna 1924 zamítlo min. vnitra st-lovu žádost, aby byl přijat do evidence čsl. četnických pensistů a aby byla zařízena výplata jeho odpočivných požitků na vrub čsl. republiky, ježto neprokázal, že jest čsl. státním občanem.
Nová žádost st-lova z 18. listopadu 1927, aby byl do stavu čsl. pensistů přijat a aby mu byly poskytnuty odpočivné požitky vzhledem k tomu, že mu bylo přiznáno čsl. státní občanství na základě zák. č. 152/26 v říjnu 1927, byla nař. rozhodnutím vzhledem k ustanovení § 76 zák. č. 194/20 zamítnuta z důvodu, že st-1 neuplatnil nároku toho ve lhůtě stanovené v § 76 odst. 3 zák. č. 153/23 a mimo to neprokázal, že nejpozději dnem 1. ledna 1910 získal a od té doby nepřetržitě má dom. právo v některé obci čsl. republiky, když mu čsl. státní občanství bylo uděleno teprve rozhodnutím min-a vnitra z 15. října 1927 podle zák. č. 152/26.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Stížnost namítá v podstatě, že udělením čsl. stát. občanství dle zák. č. 152/26 jest splněna podmínka stát. občanství, resp. dom. práva jako předpoklad nároku na odpočivné požitky ve smyslu zák. č. 194/20 a 153/23, a to vzhledem k ustanovení § 6 zák. č. 152/26. Nss shledal tuto námitku důvodnou. S právním názorem, jejž vyslovil žal. úřad ve svém druhém důvodu, nelze souhlasiti.
§ 76 zák. č. 153/23 stanoví v odst. prvém, že pro nároky na odpočivné požitky gážistů býv. rak.-uher. četnictva, jimž byly jako takovým přiznány odpočivné požitky býv. státem rak. nebo uher., platí obdobně ustanovení zák. č. 194/20, tedy také ustanovení § 5 zák. tohoto, jenž za okolností právě uvedených přiznal osobám vojenským odpočivné požitky podle voj. zaopatř. předpisů, jež platily dne 28. řijna 1918 v býv. monarchii, jestliže osoby ty nepozději dnem 1. ledna 1910 získaly — Č. 8445 —
a od té doby nepřetržitě měly dom. právo v některé obci čsl. republiky, anebo — získaly-li dom. právo toto až po 1. lednu 1910 — jestliže jejich čsl. státní příslušnost byla na jejich žádost podanou do propadné lhůty, vládou nařízené, výslovně uznána.
Požadavek získání dom. práva do 1. ledna 1910 jest zřejmě totožným s požadavkem stát. občanství ode dne 28. října 1918 ve smyslu § 1 č. 1 úst. zák. č. 236/20, jenž stanoví, že státními občany čsl. jsou ode dne 28. října 1918 osoby, které nejpozději dnem 1. ledna 1910 získaly a od té doby nepřetržitě mají dom. právo v území někdejšího mocnářství rak.-uher., jež náleží nyní čsl. republice. To jde ostatně jasně na jevo z ustanovení § 112 odst. 5 zák. č. 76/22 i z § 81 cit. zák. č. 153/23, jež mluví o podmínce uvedené v § 5 zák. č. 194/20 jako o požadavku státní příslušnosti. Důvod, proč § 5 zák. č. 194/20 mluví jen o dom. příslušnosti, je zřejmě ten, že úst. zák. č. 236/20 byl vydán později než zák. č. 194/20.
Stanoví-li § 6 zák. č. 152/26, že s osobami, kterým bude podle tohoto zák. uděleno čsl. státní občanství, má býti ode dne udělení toho nakládáno tak, jako kdyby byly bývaly státními občany ode dne 28. října 1918, je tím vysloveno, že všude tam, kde zákon dosažení nějakých práv a nároků podmiňuje statusem čsl. státní příslušnosti od 28. října 1918, osoby ty ode dne uděleni státního občanství podle zák. č. 152/26 podmínce té vyhovují. Jest tedy u osob takových splněn požadavek státní příslušnosti také ve smyslu § 81 a 76 zák. č. 153/23, a nelze tedy osobám takovým, jsou-li u nich i ostatní podmínky cit. § 76 dány, odepírati nárok na četnické odpočivné požitky tamtéž uvedené (srov. nál. Boh. A 8088/29).
Svůj právní názor, že udělením státního občanství podle zák. č. 152/26 není splněna podmínka § 5 zák. č. 194/20 stran dom., resp. státní příslušnosti, hájí žal. úřad v odv. spise tvrzením, že cit. § 6 zák. č. 152/26 není podle důvodové zprávy právním titulem pro zvláštní nároky a tedy ani pro nároky zaopatřovací. Než i kdyby bylo možno v tom směru k důvodové zprávě přihlížeti, nebylo by lze vykládati ji tak, jak činí žal. úřad. Neboť praví-li se ve zprávě výboru ústavněprávního a rozpočtového (tisk č. 514), že »§ 6 neustanovuje nové zvláštní nároky (případně na státní pokladnu), které by neměli jiní občané, mající státní občanství již od 28. října 1918«, nelze passus ten vztahovati na nároky pensijní, jež jiní občané za stejných předpokladů právě mají.
Umožňuje tedy zák. č. 152/26 ustanovením § 6 určité skupině osob, jimž bylo dříve přiznání dom. příslušnosti a stát. občanství ode dne 28. října 1918 odepíráno, aby dodatečně uplatnily nároky, které jim pro nedostatek státního občanství dříve přiznány býti nemohly, nebo které nároků těch ani neuplatňovaly, nejsouce čsl. státními občany uznány.
Má-li však podle zřejmého úmyslu zák. č. 152/26 osobám těm býti umožněno, aby dodatečně uplatnily nároky podmíněné státním občanstvím, trvajícím od 28. října 1918, pak nelze překážku pro přiznání těchto nároků shledávati v tom, že neuplatnily oněch nároků v preklusivních lhůtách pro uplatnění jich příslušnými předpisy snad dříve stanovených. Opačný výklad požadoval by zřejmou nemožnost a mařil by účel ustanovení § 6 zák. č. 152/26. — Č. 8446 —
Není tedy ani prvý důvod, o nějž žal. úřad své zamítavé rozhodnutí opřel, v souhlasu se zákonem a výrok žal. úřadu, kterým st-li odepírá nárok na odpočivné požitky, nemá dle toho v zákoně opory.

Citace:

č. 8445. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 421-424.