NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 7689.

Byla-li původní úvěrová hypoteka přeměněna pozdějšími knihovními zápisy v obyčejnou hypoteku, jest pořadí příslušenství pohledávky posuzovati podle § 216, poslední odstavec, ex. ř.
I útraty sporu bez vedení exekuce jsou náklady, které vznikly vymáháním hypoteční pohledávky a které, jsouce soudně určeny, mají stejné pořadí s jistinou.
(Rozh. ze dne 12. ledna 1928, R I 1096/27.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost přikázal soud prvé stolice knihovní věřitelce Městské spořitelně v Ú. plné útraty spojené s dobýváním pohledávek, rekursní soud vyhověl rekursu další knihovní věřitelky potud, že přikázal Městské spořitelně v Ú. útraty pouze do výše jinak nevyčerpaných jistot za vedlejší závazky.
Nejvyšší soud k rekursu Městské spořitelny v Ú. obnovil usnesení prvého soudu. — Čís. 7689 —
Důvody:
Stěžovatelka, která zažalovala proti dlužníkům dvě hypotekární pohledávky, stěžuje si proti usnesení rekursního soudu, jímž byly útraty těchto sporů přikázány pouze částečně, totiž jen do výše jinak nevyčerpaných jistot za vedlejší závazky, a domáhá se dovolacím rekursem toho, by bylo obnoveno usnesení soudu prvé stolice, jímž jí byly celé tyto útraty přikázány. Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávněnosti. Předem jest se však obírati povahou prvé z těchto dvou pohledávek. Stav knihovní jest tento: V pořadí z 29. května 1920 bylo původně pod pol. С 36 vloženo »právo zástavní za veškerá pohledávání Občanské záložny v Ú., která by jí z úvěru neb z jakéhokoliv jiného důvodu proti Aloisii J-ové až do výše 20000 Kč vzešla«. Z tohoto zápisu patrno, že šlo původně o kauční hypoteku. Podstata tohoto práva zástavního byla však změněna zápisy provedenými v bezprostředně následujícím pořadí ze dne 5. dubna 1922 č. d. 110 pod pol. С 37 až 39. Pod položkou С 37 bylo poznamenáno, že se následkem vyčerpání úvěru právo zástavní stalo účinným. Současně pod pol. С 38 byl pak vložen »převod práva zástavního za pohledávku Občanské záložny v Ú. v částce 20000 Kč v b. č. 36 a 37 zjištěného na Městskou spořitelnu v Ú.« a současně pod pol. С 39 bylo vloženo právo zástavní za úroky a úroky z prodlení a vedlejší závazky do výše 1000 Kč. Těmito zápisy pod pol. С 37 až 39, zejména vyznačením pod pol. С 38, že jde nyní již o pohledávku v částce 20000 Kč, a ne tedy o úvěrovou pohledávku do výše 20000 Kč, byla provedena přeměna původní kauční hypoteky na obyčejnou hypoteku. Ježto druhá pohledávka, o niž jde, jest již podle původního zápisu obyčejnou hypotekou podle § 16 kn. zák., jest pořadí příslušenství obou těchto pohledávek posuzovati jednotně podle § 216 poslední odstavec ex. ř. Stěžovatelka zažalovala i prvou i druhou pohledávku a vedením sporu vzešly jí útraty soudně určené. Oboje tyto útraty přikázal prvý soudce stěžovatelce v plné výši, rekursní soud naložil však s nimi jako s příslušenstvím, spadajícím do rámce vedlejších závazků zjištěných pod pol. С 39 do výše 1000 Kč a pod pol. С 40 do výše 2000 Kč a přikázal na oboje tyto útraty pouze zbytky těchto dvou nejvyšších částek, dosud nevyčerpané, čímž útraty obou sporů nedocházejí plné úhrady. Rekursní soud odůvodňuje své rozhodnutí tím, že prý tato věřitelka, která vedla jen spory, ale ne též reální exekuci, není vymáhající věřitelkou, a jest toho názoru, že proto nelze na tyto útraty sporů použíti ustanovení § 216 poslední odstavec ex. ř. o stejném pořadí příslušenství s jistinou. Závěr tento nelze však ze znění § 216 ex. ř. dovoditi a také důsledky tohoto názoru byly by povážlivé. To by mimo jiné na př. znamenalo, že věřitel, jenž dobývá hypoteční pohledávku žalobou a dosáhne titulu exekučního, byl by nucen, by proti dlužníku neúprosně vedl exekuce, zejména přístupem k dražebnímu řízení, které již pro jinou pohledávku jest vedeno. K svému názoru dospívá rekursní soud patrně nesprávným pochopením výrazu »vymáhání«. Tohoto výrazu použito v Hartmanově vydání exekučního řádu, kdežto v úředním překladu říšského zákonníka jest použito výrazu »dobývání«. Jde o překlad německého výrazu »Geltendmachung«, jímž dlužno rozuměti i pouhé vedení sporu. Proto i útraty sporu bez vedení exekuce jsou náklady, které vznikly vymáháním hypoteční pohledávky a které, jsouce soudně určeny, mají stejné pořadí s jistinou. Neučinil tedy rekursní soud správně, přikázav útraty obou sporů jen v rámci vedlejších závazků do výše 1000 Kč a 2000 Kč, bylo proto v tomto směru dovolacímu rekursu vyhověti a obnoviti usnesení soudu prvé stolice, jímž celé útraty obou sporů byly přikázány.

Citace:

č. 11556. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 425-426.