NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6442.

Samospráva obecní. — Administrativní řízení: * Ustanovením § 44 ob. fin. novely (instanční postup ve věcech obecních dávek) byl v mezích tohoto předpisu změněn také § 90 statutu zemského hlavního města Brna; není proto rozhodnutí městského zastupitelstva brněnského o vrácení předepsané dávky ze zábav konečné.
(Nález ze dne 1. dubna 1927 č. 21052/26.)
Věc: Spolek »Deutsche Gesellschaft fur Wissenschaft und Kunst« v Brně proti zastupitelstvu zemského hlavního města Brna stran obecní dávky ze zábav.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: St-lka zapravila z přednášky Dra. Hugona E. jí pořádané dne 22. května 1925 hlavní pokladně města Brna dávku ze zábav ve výši 3510 Kč 20 h. Podáním ze 17. června 1925 žádala za vrácení této dávky, poněvadž přednáška dávce nepodléhá. Žádosti však nebylo vyhověno výměrem měst. rady města Brna ze 4. prosince 1925, poněvadž přednáška se světelnými obrazy nesloužila výhradně účelům vědeckým neb vzdělávacím a vyučovacím, nýbrž byla více propagačního a společenského rázu, takže nejsou dány předpoklady osvobození podle § 3 odst. 1. pravidel. Další odvolání bylo nař. rozhodnutím měst. zastupitelstva hl. m. Brna zamítnuto, ježto předpis dávkový nabyl již podle § 14 právní moci a vrácení dávky jest možno jen v případě § 9 pravidel. Toto rozhodnutí bylo označeno jako konečné.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Podle § 5 zák. o ss může nss rozhodovati jen o případech, které byly v instančním postupu správních úřadů vyřešeny. Bylo proto soudu z moci úřední zkoumati, zdali výrok žal. úřadu jest výrokem poslední stolice v této věci k rozhodování příslušné.
Podle § 90 obec. řádu pro město Brno (zák. ze 3. května 1905 č. 56 z. z. mor.) není proti usnesením měst. zastupitelstva v záležitostech samostatné působnosti obce další odvolání, leč by bylo odvolání takové v jiných zákonech stanoveno.
Vyměření obecní dávky ze zábav, resp. vyřízení žádosti za vrácení této dávky patří zajisté k oboru samostatné působnosti obce podle § 35 cit. zák. Byl by tedy žal. úřad ve věci, o kterou jde, poslední stolicí rozhodovací, není-li žádného zvláštního ustanovení platného pro tento případ, které by stanovilo něco jiného. § 57 ob. fin. novely (zák. č. 329/21) praví, že veškerá ustanovení zákonů a nařízení, dále statutů městských a municipálních, která se týkají poměrů fin. hospodářství obcí a měst s právem municipálním, upraveného tímto zákonem, pozbývají platnosti. § 44 tohoto zák. upravuje pak instanční postup při předpisování ob. poplatků (dávek). Pokud není v pravidlech o vybírání jednotlivých poplatků (dávek) podle tohoto zákona nic jiného stanoveno, předpisuje je ob. starosta a vybírá je obecními orgány. Proti plat. rozkazu podati lze odvolání, o němž rozhoduje ob. zastupitelstvo. Z rozhodnutí ob. zastupitelstva možno se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu.
Zákon mluví pouze o plat. rozkaze. V daném případě jde o vrácení ob. dávky; avšak instanční postup při vrácení dávky nelze posukovati jinak, než při předpisu samém, neboť při vrácení dávky nedomáhá se strana ničeho jiného, než aby plat. rozkaz, který považuje za nesprávný, byl změněn a přeplatek z nového předpisu vyplývající byl jí vrácen. Dlužno tedy při vyřízení žádosti za vrácení dávky se říditi ohledně instančního postupu ustanovením §u 44 cit. zák. Podle § 44 jest pak ve věci vyměření ob. dávky, resp. jejího vrácení v poslední stolici příslušným bezprostřední úřad dohlédací. § 44 připouští sice, aby pravidla, t. j. jednotný řád vydaný vládou ve smyslu odst. 4 §u 35, resp. odst. 2. § 37 instanční postup upravil odlišně od ustanovení § 44, jak nss ve své stálé judikatuře ohledně dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti (viz zejména nál. Boh. 3943/24 adm.) uznává. Avšak i pravidla o vybírání ob. dávky ze zábav, vydaná vl. nař. č. 143/22, obsahují v tomto ohledu stejné ustanovení jako § 44, neboť praví v odst. 3. § 14, že z rozhodnutí ob. zastupitelstva, týkajícího se předpisu dávky ze zábav, jest podati odvolání k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu (§ 48 zák.). Rozhodnutí tohoto úřadu jest konečné. Z uvedeného plyne, že § 44 ob. fin. nov., resp. § 14 pravidel o vybírání ob. dávky ze zábav byl, pokud jde o předpis této dávky, resp. vyřízení žádosti za její vrácení, upraven zvláště instanční postup a že pro tyto případy nelze použíti ustanovení § 90 ob. řádu brněnského. Nebylo tedy pro rozhodování v daném případě v poslední stolici příslušným měst. zastupitelstvo v Brně, nýbrž mor. zv, který obstarává podle odst. 2. § 48 ob. fin. nov. na Moravě působnost bezprostředního i vyššího úřadu dohlédacího.
Bylo by proto stížnost ve smyslu § 5 zák. o ss odmítnouti jako nepřípustnou, ježto instanční postup nebyl vyčerpán. Avšak nař. rozhodnutí bylo opatřeno poučením, že rozhodnutí to jest konečným. Tímto nesprávným poučením o opravném prostředku byla st-lka k tomu svedena, že podala přímo stížnost k tomuto soudu, místo aby se obrátila řádným opravným prostředkem za odpomoc k zv-u. Tím byla způsobena podstatná vada řízení.

Citace:

č. 6442. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 629-631.