Č. 1046.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): * Dle § 8, odst. 2 cís. pat. z 29. prosince 1915 č. 83 z. z. sluší, vydraží-li nemovitost některý hypotékami věřitel, až do výše obecné hodnoty přičísti k nejvyššímu podání mimo pohledávku vydražitelovu též všecky na prázdno vyšlé hypotékami pohledávky, pohledávku vydražitelovu předcházející.
(Nález ze dne 7. prosince 1921 č. 16 382.)
Věc: Vilemína M. v P. proti zemskému správnímu výboru v Praze (zast. zem. vrch. radou Drem V. Pokorným) o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Manželem stěžovatelky byl vydražen dům č. p. — v Praze soudně odhadnutý na 231 837 K 35 h při nuceném prodeji dne 15. února 1909 u okresního soudu pro Staré Město v Praze za nejvyšší podání 162 000 K; na domě tomto měl vydražitel hypotékami pohledávku 15 900 K s 6 proc. úroky v knihovním pořadí takovém, že ji předcházely hypotékami pohledávky 378 576 K 76 h.
Stěžovatelkou jako dědičkou vydražitelovou byl dům tento prodán za 308 000 K Karlu G. smlouvou ze dne 23. února 1920. Z tohoto převodu byla jí vyměřena a předepsána magistrátem Pražským dávka z přírůstku hodnoty částkou 9519 K 78 h; jako nabývací cena bylo vzato nejvyšší podání 162 000 K s připočtením hypotékami pohledávky 15.900 K pro vydražitele na domě váznoucí, kterouž vyšel na prázdno, tedy celkem částka 177 900 K.
V odvolání dovolala se stěžovatelka předpisu § 8, odst. 2 cís. pat. ze dne 29. prosince 1915 č. 83 z. z., dle něhož platí, vydraží-li nemovitost některý věřitel hypotékami, za nabývací cenu (hodnotu) ta vyšší částka (nad docílené nejvyšší podání), která by ho v době nucené dražby byla uspokojila, pokud nepřevyšuje hodnotu obecnou v této době. Ježto vyšší částka takto vypočtená převyšuje v daném případě obecnou hodnotu nemovitosti, která byla zjištěna soudním odhadem na 231 837 K 35 h, sluší tu za cenu nabývací vzíti tuto cenu odhadní.
Naříkaným rozhodnutím byl výměr první stolice změněn v ten způsob, že za nabývací cenu bylo vzato pouze nejvyšší podání 162 000 K a dávka z přírůstku hodnoty zvýšena na 11 238 K 69 h.
Žalovaný úřad ve svém rozhodnutí vychází z názoru, že ustanovení § 8, odst. 2 česk. dávk. řádu z r. 1915 vázáno jest na podmínku, aby částka k nejvyššímu podání připočítávaná nepřekročila exekuční odhadní cenu a současně na podmínku, aby uspokojila vydražitele. V daném případě však nepřísluší vydražiteli při stanovení nabývací ceny k nejvyššímu podání per 162 000 K přípočet vůbec žádný, ani jeho na prázdno vyšlá hypotékami pohledávka per 15 900 K, poněvadž při zachování knihovního pořadu vůbec nezapadá do exekuční odhadní ceny per 231 837 K 35 h, ani na prázdno vyšlé cizí předcházející hypotékami pohledávky per 69 837 K 35 h, do exekuční ceny ještě zapadající, poněvadž tyto by byly neuspokojily vydražitele.
Nejvyšší správní soud neshledal, uvažuje o stížnosti, názor tento správným.
Zemský výbor rozumí §u 8, odst. 2 tak, že vyšší částka, která by hypotekárního věřitele, vydraživšího nemovitost, v době nucené dražby byla uspokojila, může jen tenkrát platiti za nabývací cenu (hodnotu), je-li v té době v mezích hodnoty obecné, za kterou tu uznává odhadní cenu, kdežto není-li tomu tak, že nelze k ní vůbec přihlížeti, nýbrž že platí za cenu nabývací docílené nejvyšší podání.
Leč § 8, odst. 2 nestanoví tím, že onu vyšší částku uznává za nabývací cenu (hodnotu) jen potud, pokud nepřevyšuje obecnou hodnotu, alternativu, jak ji konstruuje zemský výbor, nýbrž vytyčuje jen mez, přes kterou nelze jít při zjišťování nabývací ceny (hodnoty) vyšetřením vyšší částky, která by byla věřitele v době nucené dražby uspokojila.
Opačný názor vedl by k tomu, že by pro hypotekárního věřitele, který vydraží nemovitost pod obecnou hodnotou, platila jako nabývací cena obecná hodnota, má-li jeho hypotékami pohledávka takové pořadí, že je touto ještě kryta, kdežto při věřiteli, jehož pohledávka je v dalším obecnou hodnotou nekrytém pořadí, by rozdíl mezi jeho podáním a obecnou cenou nemohl býti započten. A přece je patrno, že nabývací hodnota, o jejíž vyšetření tu jde, se subjektivního hlediska tohoto věřitele, jenž vydražením chce zachrániti svou nekrytou pohledávku, je větší než u onoho a že s objektivního hlediska i v tomto případě vyhovuje zákonu, srovnávajíc se s obecnou hodnotou v době nabytí. Ježto tedy naříkané rozhodnutí je již z toho důvodu nezákonným, bylo je zrušiti dle § 7 zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876, a nebylo třeba zabývati se otázkou, zda přípustná byla reformatio in pejus, ke které se pokládal zemský správní výbor za oprávněna dle § 28 cit. dáv. řádu.

Citace:

č. 1046. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 1014-1016.