NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Čís. 859.

Byl-li dřívějším rozsudkem (§ 265 tr. ř.) rozsouzen těžší čin trestný, stačí v pozdějším rozsudku o činu lehčím doplniti trest dříve uložený na míru předpokladatelnou pro případ jednotného vyměřování trestu bez ohledu na to, že trest za lehčí čin, rozsouzený rozsudkem pozdějším, jest o sobě po zákonu nesnižitelným pod sazbu.
(Rozh. ze dne 22. května 1922, Kr II 924/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Olomouci ze dne 19. října 1921, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem spoluviny na přečinu předražovaní podle § 5 tr. zák. a § 11 č. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., vyhověl však v neveřejném zasedání odvolání obžalovaného do téhož rozsudku, pokud jím byl odsouzen podle § 11 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. hledíc k § 265 tr. ř. k trestu tuhého vezení na 6 (šest) měsíců а k pokutě 10000 K, v případě nedobytnosti k dalšímu trestu tuhého vězení na 10 dní a snížil mu trest na svobodě na tři měsíce tuhého vězení — a uvedl v tomto směru
v důvodech:
Odvolání obžalovaného do výroku o trestu jest odůvodněno. Nejvyšší jako zrušovací soud nemá sice příčiny, by přihlížel k jiným polehčujícím okolnostem, než které vzal v úvahu soud nalézací, má však v souhlasu s odvoláním za to, že nalézací soud nepřihlížel náležitě k trestu vyměřenému pro dříve rozsouzený zločin podle § 98 b) tr. zák., a to ani k trvání tohoto trestu ani k jeho stupni. Uváží-li se, že lichevní zavinění obžalovaného bylo oproti dřívějšímu zločinu rázu lehčího, kdežto trest pro zločin mu vyměřený byl dosti značným, jest označiti nynější trest za nepřiměřeně vysoký. Soud nalézací měl pravděpodobně za to, že mu brání předpis § 16 zákona o trestání válečné lichvy ve vyslovení nižšího trvání trestu na svobodě, nežli stanoven je v § 11 čís. 4 citovaného zákona. Zákazem § 16 však nebylo ničeho změněno na základní zásadě §§ 34 a 35 tr. zák., jíž dává průchod v tomto případě použité ustanovení § 265 tr. ř. Za podmínek § 265 tr. ř. je tedy při vyměřování trestu v rozsudku pozdějším hleděti ve smyslu zásady § 35 tr. zák. k trestu za těžší čin trestný stanovenému, a byl-li činem těžším čin posouzený rozsudkem dřívějším, stačí doplniti trest za tento čin vyslovený na míru předpokladatelnou pro případ jednotného vyměřování trestu bez ohledu na to, že trest za lehčí čin, posouzený rozsudkem pozdějším, o sobě je po zákonu nesnižitelný pod sazbu. Bylo proto odvolání obžalovaného vyhověno a trest mu snížen, jak svrchu uvedeno. Ke snížení pokuty dojíti nemohlo, poněvadž není zákonem dovoleno (§ 16 zákona o lichvě), ke snížení nepatrného náhradního trestu nebylo důvodu.

Citace:

č. 13395. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 378-379.