NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

— Čís. 7562 —
Čís. 7562.

Ku vzdání se práva se vyhledává, by bylo dlužníkem přijato a by se stalo projevem vůle na venek.
Pouhé usnesení obecního zastupitelstva nebo městské rady (hlavního města Prahy) o upuštění od výpovědi neb od vyklizení, jež nebylo na venek projeveno, nedává ještě vypovězenému nájemci právo, dovolávati se takového usnesení.
(Rozh. ze dne 26. listopadu 1927, Rv I 1349/27.)
Proti exekuci pražské obce proti žalobkyni o vyklizení bytu vystoupila žalobkyně žalobou, o niž tu jde, jíž se domáhala zrušení exekuce, tvrdíc, že se ústřední zastupitelstvo města Prahy usneslo, ponechati žalobkyni nadále byt. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Vzdání se práva, upuštění od něho, víže věřitele jen, bylo-li dlužníkem přijato (§§ 1444, 861 a 939 obč. zák.). Bez takového přijetí může věřitel jednostranné vzdání se vždycky odvolati. Vždyť i dlužník sám může míti zájem na tom, by odmítl vzdání se práva, tak zejména vzdání se práva nabytého pronajímatelem z výpovědi na odevzdání bytu, když si nájemník najal na příklad jiný byt. Dále je nutno, by vzdání se práva stalo se projevem vůle na venek. Pouhé usnesení obecního zastupitelstva nebo městské rady žalované obce o upuštění od výpovědi nebo od vyklizení, které na venek projeveno nebylo, nedává ještě vypovězené nájemnici právo, dovolávati se takového usnesení, ježto nejde o projev vůle na venek, nýbrž o pouhé vnitřní rozhodnutí, které jak u právnické osoby, tak i u jednotlivce jest libovolně změnitelno. Proto z pouhého usnesení ať již obecního zastupitelstva neb městské rady pražské nenabyla — Čís. 7563 —
by žalobkyně žádného práva, netvrdí-li, že jí usnesení to bylo sděleno a ona je přijala. Do té doby mohla žalovaná obec beze všeho usnesení tvrzené žalobkyní odvolati. Kdyby se tedy skutečně bylo stalo takové usnesení, žalovaná obec tím, že návrh na vyklizení u soudu učinila, své předchozí usnesení odvolala, upustila od něho dříve, než se žalobkyně o něm dozvěděla a je přijala, a než se pro obec tedy stalo závazným. Proto nebylo třeba vyslýchati o oněch usneseních svědky žalobkyní navržené a řízení není tedy z toho důvodu vadné, že vyslýcháni nebyli. Je-li zjištěno, že obec pražská navrhla vyklizení dne 2. listopadu 1926, a žalobkyně neprokázala, že se obec svých práv, nabytých výpovědí vzdala platně, nebo, že se zavázala s exekucí sečkati až do té doby, kdy žalobkyně obdrží náhradní byt v obecních domech (§§ 35 a 36 čís. 3 ex. ř.), nezaniklo ani právo obce na vyklizení a odevzdání bytu, aniž se tato vzdala do lhůty ještě neuplynulé výkonu exekuce.

Citace:

č. 7562. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 604-605.