NPD documents search: Všehrd, 13 (1932)

Ferdinand Peroutka: Budování státu.
Československá politika v letech 1918—1928. — Praha. Borový. Od říj. 1932. — Zatím seš. 1.—5. (str. 1—165); sešit (32 str.) po Kč 3.60. — již delší dobu bylo známo, že Peroutka připravuje práci o první politické dekádě naší republiky, ale nebylo známo, jak tato práce asi naroste. Než již první sešity ukázaly, že rozvrh předčí očekávání proti dosavadním náčrtkům, na př. Chmelařovu (Šedivého) a p. a tomu také nasvědčuje forma již zvolil nakladatel: sešitové vydání, jež jistě přijde vhod vrstvám naší inteligence, která, ač nemajetnější, přece je nejhorlivější čtenářkou takovýchto děl. Protože celé dílo je rozvrženo asi na 50 sešitů, zavděčíme se snad čtenářům, jestliže postupně budeme upozorňovati na látku již vydanou.
Prvních pět sešitů je vlastně předmluvou: pojednává o konci oportunismu české politiky v Rakousku a prvém vzepjetí k aktivnímu odboji. Začíná se manifestem spisovatelů. S tohoto hlediska je vlastně předmluva Peroutkova kapitolou z historie domácího odboje. Po stránce právní je nejzajímavější, jak P. líčí vznik a složení Národního výboru, protože tato instituce pak byla vlastně také první normotvornou institucí v obnoveném státě. Téměř celý druhý sešit P. věnoval záhadě 14. října. Zde autor snaží se být co nejobjektivnější, milosrdně zamlčuje výstřelky s té či oné strany a tuším, že správně hodnotí, že akce tohoto dne vypadla z rámce politiky Národního výboru, který se řídil zásadou, že den osvobození je »dies certus an, incertus quando«. Zato však dobře ukazuje na význam 14. října, že byl poslední zkouškou trpělivosti rakouského režimu a pak že zachránil pro budoucí stát drahocenné hodnoty hospodářské, zvl. v zásobování.
Činnost Nár. výboru v posledních dnech Rakouska pojímá P. tak, že není mu třeba vytýkati váhavost, protože správně měřil svoje síly proti dohasínající vládní moci a dobře pochopil, že věci nebudou rozhodnuty doma, nýbrž za hranicemi. Jakýkoliv předčasný výpad byl by stál mnoho obětí lidských životů a výsledek by byl minimální, jestliže by dokonce nepoškodil. Je vskutku v tom něco, co v těchto chvílích připomínalo kutuzovský klid, třebas zdánlivý. Stálé napomínání k opatrnosti a pak jistě určitý stupeň národní discipliny, za jejíž výcvik vlastně vděčíme rakouské persekuci, vyplatil se neocenitelně právě v 28. říjen.
Peroutka pokládá za rozhodující moment k prohlášení státní samostatnosti spontánní lidové pojetí noty Andrássyho, v níž se jednomyslně viděl uznání českých požadavků. Pro svůj názor má nepopiratelnou oporu v tom, jak vedoucí politikové (zvl. Rašín, Švehla) ještě dopoledne váhali s proklamací a jak čekali na kapitulaci Rakouska, kdežto širší veřejnost již tak rozuměla notě Andrássově. Ovšem názory o tomto posledním impulsu se mohou podstatně různit. Bylo nepochybně stejně záslužné, když někteří politikové — a zase Rašín — dovedli v tisících exemplářích rozhodit text noty mezi lid a právě Rašín pochopil psychu davu a dovedl ho získat k jedinečné »nekrvavé« revoluci. P. podrobně rekonstruuje události tohoto pamětního dne a mezi jinými i také prohlášení samostatnosti a vydání t. zv. základního zákona. Pro historický detail sluší připomenout, že datovat jeho prohlášení až večerem 28. října je patrně trochu pozdní, protože jeho text byl již — formou nad jiné slavnostní — prohlášen kolem 4. hod. odp. na Václavském náměstí. Také text zákona v Peroutkově podání neshoduje se přesně se zněním Rašínova konceptu.1 Peroutka — ač k tomu nijak vázán nebyl — se vypořádává s názory k různým textům tohoto důležitého zákona. Je proto v této kapitole jeho práce pro nás eminentně zajímavá. Hodnocení událostí v den 28. října i ve dny následující nepochybně nebude všemi čtenáři přijato stejně a souhlasně, ale tolik jistě nikdo Peroutkovi neupře, že se snaží býti co nejobjektivnější a vážit všechny události velmi pozorně a kriticky. Pokud jde o datování právní existence Československého státu, P. jako rozhodné datum stanoví 28. říjen. Podpírá to hlediskem zdravého rozumu, ač se stanoviska právnického žádného sporu nemůže býti. Je to tedy pro nás opětně jen další opora. Politik může míti pochybnosti, podobně jako asi nebude všude přijat Peroutkův názor o významu zásahů legií. Ale to na hodnotě díla Peroutkova nic neubírá, naopak je téměř příjemné, že se autor neskrývá se svou individualitou. Není pochyby, že již z těchto úvodních kapitol možno tušiti dílo v naší politicko-historické literatuře zcela ojedinělé.
Ča.

Srov, k tomu na př. moje »Vybr. prameny k práv. dějinám« str. 25—26, kde je porovnám tento koncept s textem Sb. zák. a nař. Peroutkův text je patrně čerpán z novin. Je dosti variantů, posledně na varianty v němčině poukázal právě zesnulý Dr. Epstein v novém vydání svých »Verfassungsgesetze«.

Citace:

X.. Konflikty zákonů, platných v různých oblastech Československé republiky. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1931, svazek/ročník 70, číslo/sešit 21, s. 665-690.