NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 1

Č. 4381.

Známky: I. Za zboží stejného druhu ve smyslu § 7 známkového zákona jest pokládati zboží do té míry příbuzné, že zboží ono označeno byvši stejnou neb k záměně podobnou známkou jiného podniku může v kupe dotčeného zboží vzbuditi domněnku, že jde o zboží z téhož podniku. — II. Dvě známky nejsou si k záměně podobny již proto, že jedna jest vyobrazením určitého předmětu, druhá pak pojmenováním téhož předmětu.
(Nález ze dne 3. února 1925 č. 2057).
Prejudikatura: Boh. 1053 adm.
Věc: Firma Pavel Sch. ve V. a firma M. C. v Paisley (adv. Dr. Vil. Glaser a Dr. Otto Gellner z Prahy) proti ministerstvu obchodu (min. místotaj. Dr. Jos. Fák) stran ochranných známek.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné. Útraty se nepřisuzují.
Důvody: Fa. M. C. v Paisley podala proti firmě P. Sch. ve V. žalobu o výmaz známek pro tuto firmu zapsaných pod č. 3469, 3470, a 3471 u obch. a živn. komory v Chebu pro šicí nitě, šicí hedvábí a příze pro jejich k záměně způsobilou podobnost se známkou zapsanou pro žalující firmu původně ve Vídni a pod č. 20975 naposled obnovenou u obch. a živn. komory v Praze pro bavlněné příze a nitě.
Žal. min. nař. rozhodnutím této žalobě vyhovělo, pokud navrhla výmaz známky č. 3469 Cheb a nařídilo výmaz známky této. Pokud žaloba navrhovala výmaz známky č. 3470 a 3471 Cheb ministerstvo žalobu zamítlo. O útratách sporných stran vyslovilo, že se navzájem ruší.
Rozhodnutí své odůvodnilo takto:
Do tohoto rozhodnutí podaly stížnosti obě firmy, jichž rozhodnutí to se týká, a to firma Sch., pokud žalobě firmy M. C. bylo vyhověno, tato pak, pokud jí vyhověno nebylo.
Stížnost fy. Sch. obírá se jen otázkou, zda šicí hedvábí, na něž st-lka svou známku č. 3469 Cheb omezila, jest zbožím stejného druhu jako bavlněné příze a nitě a vytýká nař. rozhodnutí, jež obojí za zboží téhož druhu uznalo, v tomto směru jednak nezákonnost, jednak formální vadnost.
Po stánce právní vytýká stížnost, že šicí hedvábí nemůže vůbec býti považováno za stejný druh zboží s bavlněnými nitěmi a přízí, poněvadž oboje zboží liší se svým názvem, způsobem balení i účelem, po stránce formální pak namítá, že o tom, jde-li o zboží stejného druhu či nikoliv, měla býti slyšena obch. komora.
V prvém směru je na sporu otázka, co rozuměti jest stejným druhem zboží ve smyslu § 7 známk. zák. z r. 1890 a § 3 známk. novely z r. 1895. Předpisy tyto samy nějakou definicí pojmu stejnosti druhu zboží« nepodávají, a třeba proto obsah jeho vyřešiti ze slov samých, při čemž nutno přihlížeti k podstatě i účelu známk. zák. Dle účelu, jemuž cit. předpisy zákonné slouží, jest za zboží stejného druhu pokládati zboží do té míry příbuzné, že zboží ono označeno byvši stejnou nebo k záměně podobnou známkou jiného podniku, může v kupci dotčeného zboží vzbuditi domněnku, že jde o zboží pocházející z téhož podniku (srov. též nál. Boh. 1053 adm.).
Jde-li o zboží svou podstatou tak se různící, že zmíněný omyl pravděpodobně vzniknouti nemůže, pak nelze s hlediska známk. zák. mluviti o zboží stejného druhu.
V daném případě jde o to, je-li šicí hedvábí na jedné straně a bavlněná příze a nitě na straně druhé s hlediska hořejších vývodů zbožím stejného druhu. Úřad uznal, že ano, poněvadž obojí zboží jest šicím materiálem, a hedvábím nelze jinak šíti nežli ve formě nitě zkroucené nebo vlákna niti podobného, takže jde vlastně o hedvábnou nit.
Soud neshledal, že by tento úsudek byl nějak vadný, neboť je možno zajisté připustiti, že spatří-li obyčejný kupec zboží tak příbuzné, jako jest bavlněná příze a nitě na straně jedné a šicí hedvábí na straně druhé, označené stejnou známkou, bude míti za to, že oboje zboží je téhož původu a pochází z téhož závodu.
Výtku, že úřad měl o tom, jde-li o zboží stejného druhu, slyšeti obch. komoru, neshledal soud důvodnou. Stanoví-li § 7, že v případě pochybnosti, je-li zboží stejného druhu, má býti slyšena obch. komora, znamená předpis ten pouze tolik, že o »stejnosti druhu zboží« tehdy slyšeti jest obch. komoru, když vzhledem na zvláštní zvyklosti určitých obchodních kruhů je k posouzení zmíněné otázky zapotřebí zvláštní znalosti těchto zvyklostí, takže bez ní je pochybno, zda by dotčené obchodní kruhy stejným nebo podobným označením zboží daly se mýliti v příčině původu onoho zboží. Tam však, kde takové znalosti potřebí není, a kde již obecná zkušenost postačuje k utvoření úsudku, že kupec bude nebo nebude dvojí zboží označené stejnými známkami pokládati za zboží stejného původu, není třeba, aby obchodní komora byla slyšena.
V daném případě jde o zboží, patřící k běžným předmětům denní potřeby, takže min. již na základě obecné zkušenosti mohlo samo posouditi, je-li ono zboží zbožím stejného druhu ve smyslu hořejších vývodů, a není tedy vadou, když min. obch. komoru neslyšelo.
Z těchto důvodů bylo stížnost fy. Sch. zamítnouti jako neodůvodněnou.
Stížnost fy M. C. totéž rozhodnutí bére v odpor, pokud nevyhovělo žalobě fy. této na výmaz známek fy. Sch. č. 3470 a 3471/ Cheb.
Tvrzení, že tyto známky jsou k záměně podobny se známkou fy. M. C. č. 20975 Praha, odůvodňuje st-lka tím, že její známka obsahuje obraz kotvy, označené pak dvě známky slovní fy Sch. že obsahují slovo »Anker« ve spojení s pojmenováním zboží (»Anker-Zwirn«; AnkerNáhseide).
Má tedy tato st-lka za to, že dvě známky jsou sobě již tehdy k záměně podobny, když jedna jest vyobrazením určitého předmětu, druhá pak pojmenováním téhož předmětu.
Soud ve shodě s dosavadní judikaturou názor tento nesdílí. Lze zajisté připustiti, že označení zboží obrazem předmětu podnikem jedním a jménem téhož předmětu podnikem jiným může v některých případech způsobiti omyl v příčině provenience toho či onoho zboží, leč omyl ten nebude vyvolán podobností obou známek, nýbrž tím, že obě známu ky jsou vyjádřením téhož pojmu různými výrazovými prostředky a sice tu slovem, tam obrazem. O tom však, že by ono slovo bylo podobno obrazu znázorňujícímu předmět slovem tím vyjádřený, mluviti nelze.
Výklad tento potvrzuje i samotné znění zákona. Dle § 2 známk. novely z r. 1895 vztahuje se totiž výlučné právo k užívání slovní známky »netoliko k užívání v jejím uloženém vyobrazení, nýbrž také k užívání v takových formách provedení, kterými chráněné slovo nebo chráněná slova podávají se úplně nebo částečně v jiných písmenech, barvách nebo velkosti.« Z ustanovení toho nutno jest jednak souditi, že známky slovní chrániti chce zákon právě jen v jejich vlastnosti jako slova, t. j. písmem vyznačené skupiny hlásek, způsobilé, aby jako artikulované celky (na rozdíl od písmen) byly hlasem proneseny (ať již slova mají nějaký smysl čili nic), tedy obrazové stránce známek slovních, t. j. jejich výpravě grafické působící jen na zrak, která u známek obrazových jest rozhodující, u slovních známek přiznává význam nanejvýše jen podružný. Předpis ten jest však pojímati i jako vytčení hranic, až po které zákon známkám slovním ochranu přiznává. Jen proti použití stejného nebo podobného slova, byť i jiným písmem, barvou, velikostí, provedeného jiným podnikatelem, zabezpečuje novela ochranu majiteli známky slovní. Bylo by nesrovnatelno s tímto předpisem, kdyby bylo bráněno podnikateli jinému užíti k označení zboží obrazu znázorňujícího předmět, jehož jméno jest obsahem cizí známky slovní. Tím však jest po názoru nss-u vyřešen poměr známek slovních a obrazových na tak dlouho, dokud nějakým positivním předpisem nebude výslovně stanoveno něco jiného, v ten smysl, že zápis slovní známky nebrání používání obrazové známky vyjadřující tutéž představu a ovšem důsledně i naopak, že majitel známky obrazové nemůže ze zákona vyvozovati nárok, aby jinému bylo zakázáno užíti jména zobrazeného předmětu k označení zboží. I když se uzná, že toto vymezení ochrany může v některých případech vésti k důsledkům neuspokojivým, nelze s druhé strany přehlédnouti, že by opačný výklad, opírající se jen o zřetele a důvody domnělé účelnosti bez jakékoliv opory v positivních předpisech, mohl míti důsledky sotva asi žádoucí; tak zejména by zápisem slovní známky určitého významu byly vyloučeny známky s velmi oblíbenými motivy obrazovými (na př. lev, kotva, řetěz a pod.) a to ovšem v jakémkoliv provedení a stejně i opačně.
Řídě se v podstatě těmito úvahami, nemohl nss uznati, že by názor žal. úřadu, jenž popřel podobnost ve smyslu § 3 novely mezi známkou fy. M. C, obsahující obraz kotvy, a známkami fy. Sch., obsahujícími slova kotva (v jazyku německém) nebyl ve shodě se zákonem, a zamítl proto také stížnost této firmy.

Citace:

č. 4356. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 282-284.